Nová legislativa v praxi ředitele školy, 11. část. Prováděcí předpisy

V dnešním pokračování seriálu budeme pokračovat v rozboru některých částí prováděcích předpisů, které byly dosud vydány na základě zmocnění v obou nových školských zákonech. Připomeňme znovu pravidlo, které jsme si při výběru jednotlivých prováděcích předpisů stanovili: nebudeme se věnovat zdaleka všem vydaným předpisům a z těch, které se stanou předmětem výkladu, si všimneme jen určitých vybraných částí, jež podle našeho úsudku zaslouží zvláštní pozornost.

Řízení chodu mateřských škol zaznamenalo v souvislosti s přijetím nového školského zákona nepochybně zásadní změny – možná nejvýraznější ve srovnání s ostatními druhy škol, protože se ve srovnání s předchozím právním stavem zásadním způsobem změnily kompetence ředitele mateřské školy. Proto se v rámci výkladu prováděcích předpisů dnes zaměříme na vyhlášku upravující některé podstatné náležitosti organizace a provozu mateřských škol – tedy vyhlášku o předškolním vzdělávání.

Ve srovnání s předchozím prováděcím předpisem – vyhláškou o mateřských školách – je tento předpis podstatně stručnější (obsahuje pouhých 9 paragrafů). Důvod takto úsporného rozsahu jsme vysvětlili již v rámci výkladu školského zákona. Připomeňme, že tou hlavní příčinou je skutečnost, že podstatná část ustanovení o organizaci předškolního vzdělávání je obsažena přímo v zákoně č. 561/2004 Sb., o školním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v § 33 – 35 a vyhláška obsahuje již jen stanovení některých podrobností, na které zákon svými ustanoveními odkazuje nebo je předpokládá. Uveďme alespoň ty nejzákladnější.

Vyhláška výslovně trojí možný způsob (druh) provozu mateřské školy – celodenní, polodenní a internátní. Přitom je přípustná i kombinace těchto druhů provozu. Např. v rámci celodenního provozu je možné zřídit třídy s polodenním nebo internátním nebo nepravidelným provozem. Pro úpravu provozu předpokládá vyhláška výslovně jednak dohodu ředitele mateřské školy se zřizovatelem a jednak reflexi místních podmínek, přání a potřeb zákonných zástupců dětí.

Vyhláška výslovně umožňuje omezení nebo přerušení provozu mateřské školy v měsících červenec a srpen. Rozhoduje o tom ředitel mateřské školy po dohodě se zřizovatelem. Současně je stanovena povinnost ředitele školy oznámit toto rozhodnutí zákonnému zástupci dítěte nejméně dva měsíce před započetím tohoto omezení nebo přerušení. Pokud alespoň 30 dnů před omezením nebo přerušením provozu písemně požádá zákonný zástupce dítěte ředitele mateřské školy o zabezpečení pobytu dítěte v jiné mateřské škole, je povinností ředitele žádosti vyhovět, a to ve spolupráci se zřizovatelem. I takto je v praxi realizována výše uvedená nezbytnost reflexe přání a potřeb zákonných zástupců dětí.

Výslovně je vyhláškou oddělen pojem ročník a třída. Počet ročníků je stanoven na tři a vyhláška stanovuje jednoznačným způsobem zařazení dětí do jednotlivých ročníků. Do jedné třídy je možné zařadit děti z různých ročníků. Toto jednoznačné zařazení do ročníků je důležité zejména s ohledem na ustanovení školského zákona o přednostním přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky a dále ve vztahu ke stanovení úplaty za předškolní vzdělávání. Tolik diskutovaná bezúplatnost v posledním ročníku předškolního vzdělávání se tedy vztahuje právě ke třetímu ročníku (týká se pochopitelně jen veřejných mateřských škol, tj. těch, které jsou zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „MŠMT“), krajem, obcí nebo svazkem obcí. Může totiž vzniknout otázka, jak postupovat v případě, že dítě, narozené v září a tudíž dosud nepodléhající povinnosti účastnit se zápisu do 1. ročníku základní školy, přesto k zápisu rodiče přivedou a toto je přijato. Pro volbu správného postupu v uvedeném případě není rozhodující, zda se zákonný zástupce dítěte rozhodl jít s dítětem k zápisu dříve, než mu stanoví zákon. Rozhodující pro bezplatnost předškolního vzdělávání je, zda je dítě zařazeno do posledního (tedy třetího) ročníku mateřské školy. V uvedeném případě lze předpokládat, že dítě které dosáhne 6-ti let věku až po 31. srpna je zařazeno v nižším (druhém) ročníku mateřské školy, na který lze stanovení úplaty vztáhnout. Pokud však zařadil ředitel mateřské školy i toto mladší dítě do posledního ročníku, poskytuje se mu předškolní vzdělávání v tomto posledním ročníku bezplatně. Je tedy rozdíl mezi posledním ročníkem mateřské školy a posledním ročníkem předškolního vzdělávání u konkrétního dítěte.

Vyhláška dále stanoví nezbytnou dohodu se zákonným zástupcem dítěte týkající se dnů docházky a délky pobytu dítěte v mateřské škole během těchto dnů. V této souvislosti může vzniknout otázka, zda lze připustit situaci, kdy je dítě přijato k předškolnímu vzdělávání k 1. září, ale rodiče trvají na nástupu (tedy zahájení docházky) do mateřské školy až k pozdějšímu datu, např. až k 1. lednu následujícího roku. Pro volbu správného postupu v tomto případě je nejprve třeba si uvědomit, že právní předpis (tedy školský zákon i vyhláška) operují pouze s pojmem přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání, což je jedno ze správních rozhodnutí ředitele veřejné mateřské školy. Ode dne, k němuž bylo rozhodnutím ředitele mateřské školy dítě přijato k předškolnímu vzdělávání, vzniká ze zákona několik právních skutečností:

-dítě má nárok na poskytování předškolního vzdělávání v konkrétní mateřské škole,

-zákonný zástupce dítěte je povinen platit úplatu za předškolní vzdělávání,

-právnická osoba vykonávající činnost mateřské školy má za podmínek stanovených v zákoně nárok na finanční prostředky státního rozpočtu poskytované prostřednictvím krajských normativů na předškolní vzdělávání tohoto dítěte.

Všechny výše uvedené účinky přijetí dítěte do mateřské školy musí nastat k témuž dni a nelze proto připustit, aby některé z těchto účinků byly v rozhodnutí ředitele stanoveny na pozdější dobu. Především není možné, aby právnická osoba vykonávající činnost školy byla příjemcem finančních prostředků státního rozpočtu na dítě, kterému ve skutečnosti neposkytuje předškolní vzdělávání. Taková situace by nastala, kdyby platilo, že lze dítě k určitému datu přijmout a k pozdějšímu datu stanovit jeho „nástup“ do mateřské školy.

Není tedy možné časově odlišit v rozhodnutí ředitele o přijetí samotné přijetí dítěte a jeho „nástup“ do mateřské školy. Je však možné postupovat některým z následujících způsobů:

1.Přijmout dítě do mateřské školy až k 1. lednu následujícího roku. V tomto případě by právnická osoba vykonávající činnost mateřské školy v období od 1. září do 1. ledna dítě, jehož se rozhodnutí týká, neuváděla v evidenci dětí jako dítě mateřské školy a nepobírala by na ně finanční prostředky státního rozpočtu. Dítě by v této době nemělo nárok na poskytování předškolního vzdělávání v mateřské škole a zákonný zástupce by neměl povinnost hradit úplatu.

2.Přijmout dítě do mateřské školy k 1. září. Dítě by bylo od tohoto data dítětem mateřské školy, a to se všemi výše uvedenými důsledky. Dítě v tomto případě má nárok na předškolní vzdělávání v mateřské škole, nemusí však do mateřské školy docházet. K tomu však je nutná náležitá omluva nepřítomnosti dítěte zákonným zástupcem (jinak by byl dán důvod pro ukončení předškolního vzdělávání dítěte podle zákona). Zákonný zástupce se tím sice nezprošťuje povinnosti hradit úplatu za předškolní vzdělávání, může však požádat ředitele mateřské školy, aby v souladu s § 6 odst. 4 vyhlášky o předškolním vzdělávání, úplatu na příslušný kalendářní měsíc poměrně snížil (viz dále). Tehdy může ředitel úplatu snížit, nejvýše však o polovinu stanovené základní částky. Dítě přijaté k 1. září do mateřské školy má, jak již bylo řečeno, nárok na poskytování předškolního vzdělávání v této škole. Tento nárok trvá i po dobu, kdy dítě do mateřské školy zatím nedochází. Zákonný zástupce projevením vůle, aby dítě „nastoupilo“ později, se tohoto nároku pro své dítě nezříká a mateřská škola musí být připravena poskytnout přijatému dítěti předškolní vzdělávání i před předpokládaným datem „nástupu“, tzn. kdykoliv ode dne jeho přijetí, pokud rodiče projeví vůli tohoto nároku využít.

V souladu se zákonným zmocněním vyhláška stanoví minimální možný počet dětí mateřské školy a maximální možný počet dětí ve třídě. Vyhláška řeší rovněž minimální a maximální počet dětí ve třídě, v níž jsou zařazeny děti se zdravotním postižením. Z uvedených počtů může zřizovatel v souladu s ustanovením § 23 školského zákona rozhodnout o výjimce oběma směry, a to do 4 dětí, popř. do 20-ti % v případě třídy mateřské školy zřízené pro předškolní vzdělávání dětí národnostních menšin v jejich jazyce.

Rozhodnutí ředitele mateřské školy o přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání tedy musí respektovat takto stanovené minimální a maximální počty dětí.

Vyhláška stanoví mj. maximální počty dětí na jednoho pedagogického pracovníka při pobytu mimo území mateřské školy a další podmínky zajištění náležitého dohledu.

Dále stanoví vyhláška pravidlo, že výkon náležitého dohledu nad dítětem trvá od převzetí dítěte po jeho předání pedagogickým pracovníkem zákonnému zástupci nebo jím pověřené osobě. V této souvislosti může vzniknout otázka, kdo může být touto pověřenou osobou. Vyhláška stanoví, že předat dítě pověřené osobě lze jen na základě písemného pověření vystaveného zákonným zástupcem dítěte. Při posuzování náležitostí uvedeného pověření je třeba především zdůraznit, že v tomto případě pověření k převzetí dítěte z mateřské školy není jednáním v zastoupení, jak o něm hovoří § 22 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Proto nelze na proces pověření vztáhnout ustanovení občanského zákoníku, podle něhož nemůže zastupovat jinou osobu ta osoba, která sama není plně způsobilá k právním úkonům (tedy např. nezletilá osoba). Existují různé právní předpisy, které nastavují podmínky, jež musí splňovat pověřená osoba. Příkladem takovéhoto předpisu je zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dítěte (§ 49). Takováto speciální ustanovení o podmínkách pověření však lze vždy vztáhnout jen na ten účel, pro který je institut pověření v právním předpise uveden. Nelze tedy vztáhnout žádné z těchto speciálních ustanovení o podmínkách pověření v jiných právních předpisech pro účel pověření uvedeného ve vyhlášce o předškolním vzdělávání.

Školský zákon a samotná vyhláška o předškolním vzdělávání neuvádí žádné zvláštní podmínky pro vystavení pověření zákonným zástupcem. Jedinou podmínkou platnosti pověření je jeho písemná forma a okolnost, že toto písemné pověření musí být vystaveno přímo zákonným zástupcem. Lze tedy připustit i situaci, že zákonný zástupce vystaví písemné pověření k danému účelu nezletilé osobě, např. staršímu sourozenci. V souladu s ustanovením § 30 školského zákona však může ředitel mateřské školy nastavit takové podmínky pro toto pověření, aby byly dodrženy základní podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí.

Dále uvedené zásady se samozřejmě vztahují jen na veřejné mateřské školy, tedy ty, jež jsou zřizované MŠMT, krajem, obcí nebo svazkem obcí.

Stanovení úplaty je zcela v kompetenci ředitele mateřské školy. Dikce § 6 odst. 1 je sice kategorická – výraz „částka se stanoví“ by sám o sobě ukládal řediteli mateřské školy povinnost úplatu stanovit. Toto ustanovení je však nezbytné vykládat v souladu s § 123 odst. 2 školského zákona, který poskytování předškolního vzdělávání za úplatu umožňuje, ale neukládá. Ředitel mateřské školy se proto může rozhodnout, že úplatu vybírat nebude, musí však o tom vyrozumět zákonné zástupce.

Ředitel mateřské školy stanoví výši úplaty obecně, například vnitřním předpisem, lze ale zvolit i jiný, méně formální způsob. Podstatné je, aby s výší úplaty byli zákonní zástupci seznámeni. V § 6 odst. 1 je upravena tzv. základní částka úplaty, která se zde vymezuje vzhledem k předpokládané možnosti rozhodnout o snížení úplaty. Stanovení této základní částky je stanovením výše úplaty.

Ředitel mateřské školy byl povinen stanovit výši základní částky podle § 7 vyhlášky č. 14/2005 Sb. do 31. ledna 2005. Pro další období se postupuje podle ustanovení § 6 odst. 1, podle něhož se základní částka stanoví vždy k 1. září a dále při přijetí dítěte do mateřské školy. Podstatné je stanovení základní částky k 1. září, neboť § 6 odst. 2 vyhlášky stanoví, že základní částka se pro období od 1. září do 31. srpna následujícího kalendářního roku stanoví pro všechny děti v příslušném druhu provozu ve stejné výši. Respektuje se tak rovnost dětí v přístupu k předškolnímu vzdělávání, zároveň se však určuje pevná výše základní částky na dobu příslušného školního roku. Úplata se stanoví jako úplata měsíční. To mj. znamená povinnost stanovit základní částku úplaty ve stejné výši pro všechny měsíce v období od 1. září do 31. srpna následujícího kalendářního roku.

Při přijetí dítěte do mateřské školy v průběhu školního roku proto nelze měnit výši základní částky. Ředitel mateřské školy stanoví základní částku při přijetí dítěte oznámením její výše stanovené k 1. září.

Nejvyšší možná úplata (resp. maximální výše základní částky) se stanoví jako 50 % skutečných průměrných měsíčních neinvestičních výdajů na dítě v uplynulém kalendářním roce s výjimkou výslovně uvedených výdajů poskytnutých ze státního rozpočtu.

K určení výše průměrných měsíčních neinvestičních výdajů na dítě je na místě vzít v úvahu následující skutečnosti:

-Předpis úmyslně pracuje s pojmem „výdaje“ a nikoliv „náklady“. Pojem náklady totiž používá zákon o účetnictví souhrnně i pro takové výdaje, které dosud nebyly zaplaceny, ale již se v daném účetním období účtují. Pro účely stanovení průměrných měsíčních neinvestičních výdajů na dítě se tedy použijí pouze výdaje, které byly tvořeny faktickým vydáním prostředků a představují „zaplacení“ nákladů uvedené v § 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví.

-Do skutečných průměrných měsíčních neinvestičních výdajů na dítě se nezapočítávají výdaje, které byly hrazeny z prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Dále nelze zahrnout výdaje jiných subjektů než právnické osoby, která vykonává činnost příslušné mateřské školy. Nepatří sem proto například neinvestiční výdaje zřizovatele např. na údržbu, i když je vynaložil na majetek, který svěřil mateřské škol do správy. Zřizovatel totiž neposkytuje vzdělávání, a proto ani nemůže mít výdaje „na dítě“, které je podle školského zákona příjemcem vzdělávání. Pokud zřizovatel neposkytuje příspěvkové organizaci prostředky na provozní výdaje, ale hradí je sám, protože například energie v budově školy jsou hlášeny přímo na zřizovatele, nelze ani tyto jeho výdaje do výpočtu nejvyšší možné úplaty zahrnout.

-Další komplikace vzniká v situaci, kdy mateřská škola je součástí právnické osoby zahrnující další školy a školská zařízení. Právní předpis totiž upravuje pouze úplatu za předškolní vzdělávání, které dětem poskytuje mateřská škola. Nejedná se tedy o úplatu za školské služby, které jsou dětem poskytovány školskými zařízeními. To je potřeba zdůraznit zejména ve vztahu ke školnímu stravování. Úplata za předškolní vzdělávání se netýká školního stravování, ani když je poskytováno školní jídelnou, jejíž činnost vykonává tatáž právnická osoba, která vykonává činnost mateřské školy. Mateřská škola a školní jídelna vykonávají vůči sobě jasně obsahově vymezené činnosti. Proto také do výdajů, z nichž se vypočítá nejvyšší možná úplata, nelze zahrnovat výdaje na poskytování školního stravování. Do výdajů podle § 6 odst. 2 vyhlášky potom obecně nelze zahrnout ani výdaje právnické osoby na školské služby v dalších školských zařízeních, uskutečňovaných danou právnickou osobou.

-Na druhou stranu však výdaje rozhodné pro určení výše průměrných měsíčních neinvestičních výdajů na dítě nelze omezovat jen na výdaje hrazené z příspěvku na provoz poskytnutého zřizovatelem. Do výdajů podle § 6 odst. 2 vyhlášky totiž spadají veškeré výdaje na dítě s výjimkou výdajů hrazených ze státního rozpočtu. To znamená, že do výdajů, z nichž se počítá nejvyšší možná úplata, budou spadat i výdaje hrazené z tzv. „jiných zdrojů“ podle § 180 odst. 1 školského zákona. Jinými zdroji mohou být například finanční dary příspěvkové organizaci, ale také právě příjmy z úplat za předškolní vzdělávání.

-Objem výdajů, z něhož se určí nejvyšší možná úplata, je vyhláškou stanoven negativně (je vymezeno, co do něj nepatří), a zároveň kogentně (tedy způsobem, který nelze měnit). Na druhou stranu však nemusí ředitel stanovit výši úplaty rovnou v nejvyšší hranici, ale může se pohybovat i pod tímto limitem.

-Při stanovení průměrných měsíčních neinvestičních výdajů na dítě je nezbytné vycházet také z odpovídajícího počtu dětí. Počtem dětí rozhodným pro určení nejvyšší možné úplaty musí být počet všech dětí přijatých k předškolnímu vzdělávání. Z toho mimo jiné vyplývá, že se započtou i děti, kterým se předškolní vzdělávání poskytuje v souladu s § 123 odst. 2 školského zákona bezúplatně.

-Úplata za předškolní vzdělávání se sice stanoví na období od 1. září do 31. srpna následujícího kalendářního roku, nejvyšší možná úplata se však zjišťuje ze skutečných průměrných měsíčních neinvestičních výdajů na dítě v kalendářním roce předcházejícím kalendářnímu roku, v němž se úplata stanoví. Do výpočtu za předcházející kalendářní rok se přitom promítnou dva údaje – počet dětí ve školním roce do 31. srpna kalendářního roku (a) a ve školním roce od 1. září kalendářního roku (b). Z těchto údajů se stanoví průměrný počet dětí v kalendářní roce podle následujícího vzorce:

(8 x a + 4 x b) / 12

Přitom se vychází z údajů ve statistických výkonových výkazech za školní rok 2003/2004 (a) a 2004/2005 (b), z nichž se určil průměrný počet dětí v roce 2004. Od školního roku 2005/2006 se bude počet dětí zjišťovat ze školní matriky podle nového školského zákona.

Podle § 123 odst. 4 školského zákona rozhoduje ředitel školy o snížení nebo prominutí úplaty. Přitom právní předpis používá pro osvobození od úplaty také pojem „prominutí úplaty“. Oba pojmy jsou pochopitelně rovnocenné. Zatímco o snížení úplaty rozhoduje ředitel školy podle vlastního uvážení (právní předpis nestanoví konkrétní parametry nebo podmínky snížení), v případě osvobození od úplaty je pravomoc ředitele mateřské školy vymezena tak, že v uvedených případech je povinen zákonného zástupce dítěte od úplaty osvobodit. Současně však předpis nezakazuje řediteli rozhodnout o osvobození i v jiných případech.

Na rozdíl od rozhodnutí o výši úplaty je rozhodnutí o snížení nebo osvobození od úplaty vždy správním rozhodnutím podle § 165, odst. 2 školského zákona (samozřejmě pouze v případě veřejných mateřských škol). Ředitel školy tedy rozhoduje podle správního řádu a přitom musí dbát o to, aby nebyly porušeny obecné zásady správního práva, jako je například zásada rovnosti před veřejnou správou. Z těchto principů správního práva lze mj. dovodit povinnost postupovat v obdobných případech obdobně, a nelze proto v jednom případě od úplaty osvobodit a v jiném za týchž podmínek neosvobodit nebo úplatu pouze snížit.

Podle ustanovení § 6 odst. 3 vyhlášky je ředitel mateřské školy povinen osvobodit od úplaty zákonného zástupce dítěte, který pobírá sociální příplatek, nebo fyzickou osobu, která o dítě osobně pečuje a pobírá dávky pěstounské péče, pokud řediteli tuto skutečnost prokáže.

Podle § 51 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se sociální příplatek přiznává na období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku nebo v rámci tohoto období na dobu kratší. Dávky se však v rámci uvedeného období vyplácejí vždy po období kalendářního čtvrtletí, a pro jejich vyplacení musí žadatel prokázat úřadu státní sociální podpory výši rozhodných příjmů za čtvrtletí předcházející. Pro účely osvobození od úplaty je důležitá právě skutečnost, zda zákonnému zástupci náleží výplata sociálního příplatku, nikoliv okolnost, že mu byl příplatek přiznán. Pobírání příplatku musí zákonný zástupce dítěte prokázat řediteli mateřské školy, což učiní předložením písemného oznámení, popřípadě rozhodnutí nebo jeho úředně ověřené kopie, které by mu měl vydat příslušný úřad státní sociální podpory podle § 70 odst. 1 nebo § 69 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. Pokud zákonný zástupce nepředloží tento doklad, nemusí být od úplaty osvobozen.

V praxi lze řešit uvedenou situaci např. tak, že ředitel školy vydá takové rozhodnutí, jímž se zákonný zástupce osvobodí od úplaty za předškolní vzdělávání v každém kalendářním čtvrtletí v období od 1. září do 31. srpna následujícího kalendářního roku, za podmínek, že v tomto kalendářním čtvrtletí pobírá sociální příplatek a prokáže tuto skutečnost řediteli mateřské školy. Zároveň se zákonnému zástupci uloží prokázat rozhodnutím nebo oznámením vydaným podle § 51 odst. 2 a § 69 odst. 1 písm. a) nebo § 70 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. pobírání sociálního příplatku na příslušné kalendářní čtvrtletí nejpozději do konce druhého měsíce tohoto kalendářního čtvrtletí. Takto stanovená lhůta vychází z ustanovení § 51 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., podle něhož se oprávněné osobě ukládá povinnost prokázat úřadu státní sociální podpory rozhodné příjmy za předchozí čtvrtletí do konce prvního měsíce následujícího kalendářního čtvrtletí. V praxi tak mohou nastat situace, kdy zákonný zástupce nebude ještě na konci prvního měsíce kalendářního čtvrtletí disponovat příslušným rozhodnutím nebo oznámením. Na kalendářní čtvrtletí, v němž se rozhodnutí vydává (k 1. září se jedná o poslední měsíc třetího čtvrtletí a osvobození od úplaty se tak v tomto čtvrtletí vztahuje pouze na měsíc září, v praxi však může být rozhodnutí vydáno i k jinému datu), je pobírání sociálního příplatku prokázáno příslušným rozhodnutím nebo oznámením úřadu státní sociální podpory, které si vyžádal ředitel již v průběhu správního řízení o osvobození od úplaty ¹.

Vyhláška stanoví splatnost úplaty do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, pokud ředitel mateřské školy nedohodne se zákonným zástupcem jiný termín úhrady. Právě v případě probíhajícího správního řízení o osvobození od úplaty je třeba se zákonným zástupcem dohodnout odlišně splatnost úplaty a to tak, aby byla splatnost odložena až na jiný pozdější termín, který nastane po vydání rozhodnutí. Tím ovšem není myšleno, že předmětem dohody bude toto konstatování o odkladu platby na dobu po vydání rozhodnutí. Dohoda musí obsahovat určení konkrétního dne platby, který však ředitel zvolí tak, aby již zcela jistě předtím bylo vydáno jeho rozhodnutí (s ohledem na lhůty podle správního řádu). Tím se předejde situaci, kdy by nastala splatnost úplaty za první měsíc kalendářního čtvrtletí před termínem stanoveným v rozhodnutí pro prokázání pobírání příplatku. Z praktického hlediska totiž není vhodné, aby v době, kdy se teprve prokazuje důvod k osvobození, byl zákonný zástupce již v prodlení s plněním úplaty, od níž má být osvobozen.

Rovněž je nutné si uvědomit, že ředitelem stanovená lhůta k prokázání pobírání sociálního příplatku bude pouze lhůtou pořádkovou, což znamená, že samotné její nedodržení nemá vliv na osvobození od úplaty v příslušném období. Vyhláška totiž stanoví jako podmínku osvobození stanoví prokázání pobírání sociálního příplatku, nikoliv však ve lhůtě uvedené v rozhodnutí. Proto i tehdy, prokáže-li zákonný zástupce pobírání sociálního příplatku po stanovené lhůtě, je na základě rozhodnutí od úplaty v jednotlivých měsících kalendářního čtvrtletí osvobozen. Jestliže ale již zákonný zástupce úplatu v příslušném kalendářním měsíci uhradil (např. proto, že nepředpokládal sám vznik svého nároku na sociální příspěvek), jde o úplatu podle práva, poněvadž v době její úhrady nebyly splněny podmínky pro osvobození. Proto takovou úplatu nemusí škola zákonnému zástupci vracet.

Dávky pěstounské péče, které jsou podle vyhlášky rovněž jedním z důvodů osvobození od úplaty, nepatří mezi dávky poskytované v závislosti na výši příjmu. V souladu s § 36 zákona č. 117/1995 Sb. patří mezi dávky pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Vzhledem k tomu, že poslední dva uvedené příspěvky nemají povahu opakujících se plnění, nelze hovořit o jejich „pobírání“. Rozhodující proto bude především odměna pěstouna, která náleží fyzické osobě podle § 40 zákona č. 117/1995 Sb. a příspěvek na úhradu potřeb dítěte, který je vyplácen v souladu s § 37 odst. 5. Skutečnost, že pobírá dávky pěstounské péče, prokáže fyzická osoba písemným oznámením (popř. rozhodnutím) o tom, že jí byla dávka přiznána, vydaným úřadem státní sociální podpory. Na rozdíl od sociálního příplatku zde není zákonem stanoveno období, na něž se dávka přiznává, ani čtvrtletní cyklus. Proto podmínky a lhůty rozhodnutí ředitele o osvobození od úplaty jsou zcela na jeho úvaze.

Vyhláška výslovně umožňuje snížit poměrně úplatu zákonnému zástupci dítěte, které nedocházelo do mateřské školy ani jeden den příslušného kalendářního měsíce a zákonnému zástupci dítěte, kterému je délka docházky do mateřské školy omezena na dobu nejvýše pěti kalendářních dnů v kalendářním měsíci z důvodu pobírání rodičovského příspěvku rodičem dítěte. Na rozdíl od výše uvedených případů osvobození však na snížení není žádný právní nárok.

Vzhledem ke stanovení obecné pravomoci ředitele školy snížit úplatu v § 123 odst. 4 školského zákona může ředitel snížit úplatu i v případech, které nejsou ve vyhlášce výslovně uvedeny. Ředitel je tedy oprávněn úplatu snížit např. i z důvodu, že dítě docházelo do mateřské školy jen určitou část měsíce, musí však dbát omezení stanovených v § 6 odst. 4 vyhlášky, kterými jsou limit jedné poloviny základní částky a povinnost snížit úplatu poměrně. Ředitel proto v případě, že dítě část měsíce do školy docházelo, může úplatu snížit, avšak pouze poměrně k částce, o níž by úplatu snížil, kdyby dítě v daném kalendářním měsíci nedocházelo do mateřské školy vůbec.

Ze způsobu výpočtu nejvyšší možné úplaty podle vyhlášky nelze v žádném případě vyvozovat jakékoliv omezení způsobu použití prostředků vybraných na úplatách. Z § 123 odst. 2 školského zákona vyplývá, že úplata za předškolní vzdělávání je příjmem právnické osoby, která vykonává činnost mateřské školy. Jak s tímto příjmem právnická osoba naloží, školský zákon neupravuje a zmocnění k takové úpravě vyhláškou rovněž není zakotveno. Prostředky vybrané na úplatách lze proto použít například i na úhradu těch výdajů, které jsou jinak hrazeny ze státního rozpočtu, tzn. také na částečnou úhradu mzdových nákladů.

V souladu s ustanovením zákona č. 250/2000 Sb. však lze takto získané prostředky použít jen pro krytí nákladů z hlavní činnosti. Není tedy možné použít je ke krytí nákladů případné doplňkové činnosti, pokud ji má příspěvková organizace povolenou ve zřizovací listině.

Totéž by platilo v případě, že by činnost mateřské školy vykonávala nikoliv příspěvková organizace, ale školská právnická osoba. Také zde platí podle školského zákona, že příjmy získané hlavní činností lze použít pouze na tuto hlavní činnost.