Nová legislativa v praxi ředitele školy
Školské zákony
V dalším pokračování našeho seriálu zahájíme představování zcela nové školské legislativy - konkrétně nových zákonů, u kterých se již vžil název "školské", a následně pak prováděcích předpisů k těmto školským zákonům. Po dlouhém (možná až příliš) čekání se totiž odborná veřejnost konečně dočkala: ve sbírce zákonů vyšly tři tzv. školské zákony:
- zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon),
- zákon č. 562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím školského zákona,
- zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.
U každé z těchto norem se budeme prioritně zabývat jejich dopadem na řídící praxi ve škole a školském zařízení. Není totiž dost dobře možné rozebírat detailně každý jednotlivý paragraf, resp. takovýto přístup by byl v rozporu se zaměřením celého našeho seriálu. K detailnímu studiu jednotlivých ustanovení musíme v tuto chvíli odkázat buď přímo na sbírku zákonů nebo na některou z publikací, které na toto téma v blízké budoucnosti jistě vyjdou.
Kromě soustředění se na souvislosti řízení škol a školských zařízení budeme při výkladu nových předpisů respektovat ještě jedno hledisko - srovnávací. Zvlášť zdůrazníme ty pasáže, které nová právní úprava řeší jinak nebo které předchozí právní úprava neřešila vůbec.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
Jak již bylo řečeno, nebudeme uvádět úplné znění zákona, mj. pro jeho rozsáhlost (celá norma sestává z devatenácti částí a 192 paragrafů). Ale pro snazší práci se samotným textem zákona představme alespoň jeho obsah. Ve sbírce zákonů podobný přehled chybí a třeba právě tento zde uvedený obsah usnadní čtenáři snadnější orientaci v obsáhlém textu právní normy.
Obsah:
-------+--------------------------------------------------+--------------
I. |OBECNÁ USTANOVENÍ | § 1 - 32
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Vzdělávací programy | § 3 - 6
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Vzdělávací soustava, školy a školská zařízení |
| a jejich právní postavení | § 7 - 8
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Dlouhodobé záměry a výroční zprávy | § 9 - 11
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Vyučování náboženství | § 15
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními |
| vzdělávacími potřebami | § 16 - 20
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Práva a povinnosti žáků, studentů a zákonných |
| zástupců | § 21 - 22
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Organizace vzdělávání na školách | § 23 - 32
-------+--------------------------------------------------+--------------
II. |PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ | § 33 - 35
-------+--------------------------------------------------+--------------
III. |POVINNOST ŠKOLNÍ DOCHÁZKY A ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ | § 36 - 56
-------+--------------------------------------------------+--------------
IV. |STŘEDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ | § 57 - 85
-------+--------------------------------------------------+--------------
V. |VZDĚLÁVÁNÍ V KONZERVATOŘI | § 86 - 91
-------+--------------------------------------------------+--------------
VI. |VYŠŠÍ ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ | § 92 - 107
-------+--------------------------------------------------+--------------
VII. |UZNÁVÁNÍ ZAHRANIČNÍHO VZDĚLÁNÍ | § 108
-------+--------------------------------------------------+--------------
VIII. |ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ, JAZYKOVÉ A ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ | § 109 - 112
-------+--------------------------------------------------+--------------
IX. |DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ | § 113 - 114
-------+--------------------------------------------------+--------------
X. |ŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ A ŠKOLSKÉ SLUŽBY | § 115 - 121
-------+--------------------------------------------------+--------------
XI. |HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ, ODMĚNY ZA PRODUKTIVNÍ ČINNOST |
|A ÚPLATA ZA VZDĚLÁVÁNÍ A ŠKOLSKÉ SLUŽBY | § 122 - 123
-------+--------------------------------------------------+--------------
XII. |ŠKOLSKÁ PRÁVNICKÁ OSOBA | § 124 - 140
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Zřízení a vznik školské právnické osoby | § 125
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Ředitel | § 131
-------+--------------------------------------------------+--------------
|- Hospodaření školské právnické osoby | § 133 - 140
-------+--------------------------------------------------+--------------
XIII. |ŠKOLSKÝ REJSTŘÍK | § 141 - 159
-------+--------------------------------------------------+--------------
XIV. |FINANCOVÁNÍ ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ ZE STÁTNÍHO |
|ROZPOČTU | § 160 - 163
-------+--------------------------------------------------+--------------
XV. |ŘEDITEL ŠKOLY A ŠKOLSKÉHO ZAŘÍZENÍ A ŠKOLSKÁ RADA | § 164 - 168
-------+--------------------------------------------------+--------------
XVI. |MINISTERSTVA A ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE | § 169 - 176
-------+--------------------------------------------------+--------------
XVII. |PŮSOBNOST ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ |
|VE ŠKOLSTVÍ | § 177 - 182
-------+--------------------------------------------------+--------------
XVIII. |SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ |
|USTANOVENÍ | § 183 - 191
-------+--------------------------------------------------+--------------
XIX. |ÚČINNOST | § 192
Nezvykle velký rozsah této nové právní úpravy (vzhledem k dosavadním zvyklostem) je dán několika příčinami. Tou první a jistě logickou je snaha o co nejkomplexnější přístup k nastavení právního rámce vzdělávání v České republice. Je třeba si uvědomit, že tento právní předpis nahrazuje hned čtyři předchozí "školské" zákony:
- zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních,
- zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon),
- zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství,
- zákon č. 390/1991 Sb., o předškolních zařízeních a školských zařízeních.
Další významnou příčinou působící v této souvislosti je okolnost, že v souladu s ústavním pořádkem ČR lze ukládat povinnosti jen zákonem. Proto ustanovení většiny podzákonných právních norem (nařízení vlády a vyhlášek), na něž jsme byli doposud zvyklí, se nyní dostává přímo do zákona. Naopak jednotlivé vyhlášky, které nabudou účinnosti většinou ke stejnému datu jako zákon - tedy k 1. lednu 2005 - budou ve srovnání s předchozí praxí podstatně stručnější. Právě této okolnosti musí přizpůsobit ředitel školy svůj přístup k práci s právními předpisy ve školství. Jestliže až dosud zákon obsahoval zpravidla jen obecná ustanovení a tzv. "operativa" byla součástí někdy velmi obsáhlých vyhlášek, nyní tomu bude přesně naopak. Většinu parametrů, a to i velmi detailních, budeme nyní hledat přímo v zákoně.
A ještě jednu odlišnost v přístupu přináší nový zákon ve srovnání s předchozími: tento školský zákon je prioritně zákonem upravujícím podmínky vzdělávání včetně vymezení práv a povinností. Popisu vzdělávací soustavy je přitom věnována jen velmi malá část zákona. Předchozí právní úprava naopak akcentovala stanovení a popis vzdělávací struktury a podmínkám vzdělávání se věnovala spíše okrajově. Zjednodušeně řečeno - předchozí zákon byl především zákonem o školách (koneckonců to měl i v názvu), nový pak je zákonem o vzdělávání.
Je jistě ve všeobecné známosti, že školský zákon nabude účinnosti 1. ledna 2005. Některé jeho části však mají dobu účinnosti stanovenu odchylně - např. jistá ustanovení o vzdělávání cizinců nabyla účinnosti již dnem vyhlášení ve sbírce zákonů a jiné části naopak mají účinnost posunutou na pozdější dobu. U těch částí zákona, kde má takovýto posun účinnosti nějaký význam pro praxi řízení škol, učiníme na tuto okolnost vždy zvláštní upozornění.
Systém kurikulárních dokumentů
Jednou ze základních změn v přístupu k nové právní úpravě zaznamenáváme v oblasti kurikulárních dokumentů. Připomeňme, že obecný pojem kurikulum zahrnuje soubor předpisů, dokumentů a rozhodnutí určujících rámec vzdělávání. Zahrnuje zpravidla popis obsahu vzdělávacích programů, vzdělávacích standardů, učebních plánů apod. V našem případě to znamená, že dlouhá léta užívané pojmy, jako učební osnovy a učební plány jednotlivých studijních a učebních oborů, nahrazuje tento zákon zcela novým pojetím soustavy základních dokumentů, podle nichž bude organizováno vzdělávání v České republice.
V této souvislosti zavádí zákon pojem vzdělávací programy a určuje jejich strukturu, a to ve dvou základních úrovních: národní úroveň a školní úroveň (viz diagram).
Národní program vzdělávání zpracovává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále též "MŠMT") a je ze všeho nejvíce politickým dokumentem. Asi nejlépe si to uvědomíme, srovnáme-li jej s dokumentem, který byl odborné veřejnosti představen již před několika lety - s tzv. Bílou knihou. Národní program vzdělávání podle tohoto zákona však na rozdíl od Bílé knihy bude předkládán vládou ke schválení oběma komorám parlamentu. Tato okolnost činí z tohoto dokumentu velmi významný a hlavně pro politickou reprezentaci závazný vzdělávací program na té nejvyšší úrovni. To sice nemá bezprostřední souvislost s praxí řízení školy, ale je jistě užitečné vědět, že takovýto vzdělávací program bude existovat.
Blíže k praxi řízení školy - ale stále ještě na národní úrovni - pak jsou rámcové vzdělávací programy. Ty vymezí již velmi konkrétně povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání v jednotlivých oborech vzdělání. V tomto ohledu jsou rámcové vzdělávací programy závazné pro tvorbu jednotlivých školních vzdělávacích programů. Na základě rámcových vzdělávacích programů pak bude posuzováno hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků. Toto hodnocení výsledků bude provádět jednak sama škola, dále pak Česká školní inspekce a také např. zřizovatel. Kromě toho jsou rámcové vzdělávací programy závazné také pro stanovení výše finančních prostředků přidělovaných školám ze státního rozpočtu. A konečně budou hrát rámcové vzdělávací programy hlavní roli při tvorbě a posuzování učebnic a učebních textů. Tyto skutečnosti jistě činí z rámcových vzdělávacích programů kurikulární dokumenty zásadního významu.
Zákon předpokládá vydání těchto rámcových vzdělávacích programů:
- rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (již byl vydán),
- rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (již byl vydán),
- rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání (ve stádiu ověřování),
- rámcový vzdělávací program (programy) pro střední odborné vzdělávání (na různých stupních zpracování),
- rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání,
- rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání.
Nejvíce však odlišuje novou strukturu kurikulárních dokumentů od té předchozí povinná existence školních vzdělávacích programů. Jestliže mohl někdo namítat, že rámcové vzdělávací programy jsou jen obměnou dřívějších závazných osnov (ve skutečnosti tomu tak není, ale na první pohled se toto srovnání nabízí), pak právě zpracování školních vzdělávacích programů v každé škole může někdy i velmi výrazně odlišit podmínky, formy i obsah vzdělávání v jednotlivých školách ve srovnání s "jednotným vzorem".
Diagram
Systém kurikulárních dokumentů
+-------------------------------------------------------------------+
| +----------------------------------------------------+ |
| | NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ | |
| +----------------------------------------------------+ |
| STÁTNÍ |
| ÚROVEŇ +-----------------------------------------------------+ |
| | RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY | |
| | OSTATNÍ | |
| | +--------+ RVP* | |
| | | RVP GV | | | |
| |+--------+ +--------+-->++-------+ | | |
| || RVP PV |----->| RVP ZV | | +---------+ | | |
| |+---+----+ +----+---+--> | | RVP SOV | | | |
| | | | | +----+----+ | | |
| +----+----------------+--------+--------+--------+----+ |
| | | | | | |
| ŠKOLNÍ +----+----------------+--------+--------+--------+----+ |
| ÚROVEŇ | ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY | |
| +-----------------------------------------------------+ |
+-------------------------------------------------------------------+
Legenda:
RVP PV - Rámcový vzdělávací program pro předškolní
vzdělávání
RVP ZV - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
RVP GV - Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální
vzdělávání
RVP SOV - Rámcový vzdělávací program (programy) pro střední
odborné vzdělávání
* Ostatní RVP - Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké
vzdělávání, Rámcový vzdělávací program pro
jazykové vzdělávání, případně další
Školní vzdělávací program (dále též "ŠVP") vydává ředitel, k jeho návrhu se vyjadřuje školská rada. Zákon stanovuje povinnost ředitele zveřejnit ŠVP na přístupném místě ve škole a umožnit do něj nahlížet a pořizovat opisy, výpisy a kopie. ŠVP musí být v souladu s rámcovým vzdělávacím programem, pokud byl tento pro daný obor vzdělání vydán. Soulad ŠVP s rámcovým vzdělávacím programem a s právními předpisy, stejně jako jeho plnění, kontroluje a hodnotí Česká školní inspekce.
Podle zákona musí školy postupovat podle rámcových vzdělávacích programů od 1. září, které následuje nejpozději po uplynutí 2 let ode dne jejich vydání. U základního vzdělávání to konkrétně znamená, že nejpozději 1. září 2007 bude vzdělávání na základní škole probíhat podle rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, a to postupně od 1. a současně 6. ročníku. Tímto dnem končí platnost učebních dokumentů vydaných podle dosavadních právních předpisů
V případě vyššího odborného vzdělávání podléhají vzdělávací programy akreditaci MŠMT.
ŠVP musí být vydány také pro vzdělávání, pro něž není vydán rámcový vzdělávací program - to se týká zejména školských zařízení.
Související odkazy:
§ 3 - 6 systém vzdělávacích programů
§ 104 - 106 akreditace vzdělávacích programů VOŠ
§ 168 kompetence školské rady ve vztahu k ŠVP
§ 174 kontrola ŠVP Českou školní inspekcí
§ 185 přechodná ustanovení ke vzdělávacím programům
Nové pojetí vzdělávací soustavy
Druhy škol jsou podle zákona:
- mateřská škola,
- základní škola,
- střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště),
- konzervatoř,
- vyšší odborná škola,
- základní umělecká škola,
- jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky.
V tomto novém pojetí vzdělávací soustavy spatřujeme následující změny ve srovnání s předchozí právní úpravou:
- Mateřská škola je nově uznána jako druh školy. Tím zaniká předchozí pojem "předškolní zařízení".
- Zcela je upuštěno od samostatného vymezení druhů speciálních škol (např. speciální základní škola, zvláštní škola, pomocná škola, odborné učiliště, učiliště, praktická škola). Pouze stávající pomocná škola se v souladu s novým zákonem bude označovat jako základní škola speciální. Tato okolnost v žádném případě neznamená zánik systému péče o děti, žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami. Naopak zákon s přizpůsobením podmínek vzdělávání těmto speciálním potřebám dětí, žáků a studentů počítá v daleko větší míře, než předchozí právní úprava (jak ukážeme dále). Odstraňuje pouze institucionální dělení škol podle tohoto hlediska. Již od 1. ledna 2005 tak budou existovat jen shora uvedené druhy škol, které se však budou lišit v rámci jednoho druhu poskytovanými školními vzdělávacími programy.
- Nově zákon uvádí pravidla pro označování (pojmenování) škol, resp. právnických osob, které vykonávají činnost dané školy nebo školského zařízení. Název právnické osoby musí obsahovat druh nebo typ školy, popř. druh nebo typ školského zařízení. Zřizovatelé tak od 1.1.2005 budou moci rozhodnout, zda zvolí označení druhem nebo typem školy. V případě volby označení druhem školy pak bude muset název právnické osoby obsahovat každý ze zákonem vymezených druhů škol, jejichž činnost právnická osoba vykonává (např. mateřská a základní škola). Zvolí-li označení typem školy (podle jejího zaměření), je možné škole ponechat její současný název, pokud ovšem uvedený typ školy bude uveden v prováděcím předpise, který za účelem označování škol vydá MŠMT. Změny v názvech právnických osob, které vykonávají činnost dané školy nebo školského zařízení, je třeba provést nejpozději do 31.3.2006, jinak hrozí výmaz ze školského rejstříku.
Související odkazy:
§ 7 definice druhů škol
§ 8 pravidla pro název právnických osob
§ 16 vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
§ 48 vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením
§ 186 přechodné ustanovení o změnách názvu škol
Právní postavení škol a školských zařízení
Nová právní úprava přináší podstatnou změnu do oblasti právního postavení škol a školských zařízení. V závislosti na tom, kdo školu nebo školské zařízení zřizuje, umožní nově zákon existenci hned několika právních forem škol a školských zařízení.
U veřejných škol a školských zařízení, tj. škol zřizovaných krajem, obcí nebo svazkem obcí 1) se dosavadní jediná možná právní forma školy a školského zařízení - příspěvková organizace zřízená podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění - rozšiřuje o další možnost. Touto další možnou právní formou je školská právnická osoba. O konkrétních podmínkách pro existenci školské právnické osoby pojednáme později a všimneme si přitom zejména základních rozdílů mezi školskou právnickou osobou a příspěvkovou organizací.
U škol zřizovaných ministerstvem připouští stát opět alternaci školské právnické osoby a státní příspěvkové organizace zřízené podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
U škol zřizovaných ministerstvy obrany, vnitra a spravedlnosti je přípustná pouze forma školy a školského zařízení jako organizační složky státu.
V případě škol zřizovaných ostatními zřizovateli (zjednodušeně řečeno církevní a soukromé školy) se rovněž připouští možnost volby zřizovatele při stanovení konkrétní právní formy pro školu a školské zařízení. Jednou z přípustných forem je opět školská právnická osoba, dalšími pak právnické osoby podle zvláštních předpisů (např. podle obchodního zákoníku, zákona o obecně prospěšných společnostech apod.).
V každém případě platí, že volba některé z uvedených přípustných forem právního postavení škol a školských zařízení je zcela v kompetenci zřizovatele.
Zákon předpokládá, že právnická osoba (a to v jakékoliv zvolené formě) může vykonávat současně činnost školy i školského zařízení a rovněž více škol nebo školských zařízení. V praxi pak bude využití tohoto zmocnění znamenat slučování různých druhů škol a školských zařízení pod jednu právnickou osobu. V takových případech platí výše uvedené upozornění na změny v názvu této právnické osoby.
Související odkazy:
§ 8 právní postavení škol a školských zařízení
§ 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů - zřizování příspěvkových organizací
§ 54 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích - zřizování státních příspěvkových organizací
Hodnocení škol a školských zařízení
Zákon zcela nově definuje způsob, jakým bude prováděno hodnocení škol, a to ve vztahu k plnění cílů výchovy a vzdělávání definovaných tímto zákonem a vzdělávacími programy.
Hodnocení školy bude prováděno na dvou úrovních:
- vlastní hodnocení školy,
- hodnocení Českou školní inspekcí.
Vlastní hodnocení školy, které zpracovává škola sama (odpovídá ředitel školy), je východiskem pro zpracování výroční zprávy o činnosti školy. Zároveň bude jedním z podkladů pro hodnocení Českou školní inspekcí. Rámcovou strukturu a termíny vlastního hodnocení školy stanoví MŠMT prováděcím právním předpisem.
Hodnocení škol a školských zařízení může provádět také jejich zřizovatel, a to podle kritérií, která předem zveřejní.
Související odkazy:
§12 hodnocení škol a školských zařízení
§ 173 - 176 kompetence České školní inspekce
Vyučování náboženství
Nově přistupuje zákon také ke stanovení podmínek, za kterých lze ve školách vyučovat náboženství. Přirozenou podmínkou výuky náboženství je, že tato bude probíhat v souladu se zásadami a cíli vzdělávání stanovenými tímto zákonem. Další podmínkou je, že náboženství mohou vyučovat jen ty registrované církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách podle zvláštního zákona 2). Různé církve a náboženské společnosti splňující předchozí podmínku mohou vyučovat náboženství i společně na základě jejich písemné dohody.
Ve veřejných školách se vyučuje náboženství výhradně jen jako nepovinný předmět, pokud se do něj přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy. Zákon připouští také spojování žáků z několika ročníků jedné školy nebo z více škol, a to do max. počtu 30 žáků ve třídě. V případě spojování žáků z více škol ukládá zákon povinnost uzavření smlouvy mezi školami, která mj. upraví úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním.
Vyučující předmětu náboženství musí být v pracovněprávním vztahu ke škole. Tato osoba musí disponovat pověřením statutárního orgánu církve nebo náboženské společnosti a musí splňovat předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Mimochodem tyto podmínky jsou velmi tvrdé a umožňují vyučovat náboženství jen osobám s velmi úzce specializovanou kvalifikací.
Související odkazy:
§ 15 vyučování náboženství
§ 7 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) - přiznání práva vyučovat náboženství ve státních školách
§ 3, 14 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů - kvalifikační předpoklady učitele náboženství
Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
Kromě zrušení druhového vymezení speciálních škol, o kterém již byla řeč, přináší zákon zásadní změny při stanovení podmínek vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Osoby se speciálními vzdělávacími potřebami rozlišuje zákon jako osoby se:
- zdravotním postižením - mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování,
- zdravotním znevýhodněním - zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání,
- sociálním znevýhodněním - rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, nařízená ústavní nebo ochranná výchova a postavení azylanta nebo žadatele o azyl.
Výslovně je zákonem uvedeno, že speciální vzdělávací potřeby dětí, žáků a studentů zjišťuje školské poradenské zařízení, a to takové, které je zřízeno podle § 116 zákona a jehož činnost se bude řídit podle vyhlášky MŠMT o poskytování poradenských služeb ve školství, která je v současné době ve vnějším připomínkovém řízení a měla by nabýt účinnosti ke stejnému datu jako zákon - tedy k 1.1.2005. O zařazení žáka do některé z výše uvedených skupin speciálních vzdělávacích potřeb tedy nemůže rozhodnout ani ředitel školy, ani zákonný zástupce a dokonce ani odborný lékař. Tyto osoby mohou jistě iniciovat příslušné vyšetření ve školském poradenském zařízení, toto však má konečné slovo.
Je na místě rovněž upozornit, že výše uvedené definice dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami slouží výhradně pro potřeby aplikace tohoto školského zákona (a tedy pro poskytování vzdělávacích služeb. Definice osob se zdravotním postižením pro jiné účely (např. pro účely aplikace zákona o zaměstnanosti a pracovněprávních předpisů) je třeba hledat v jiných právních normách (např. zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti).
Zákon dává vyjmenovaným osobám se speciálními vzdělávacími potřebami právo na vzdělávání způsobem, který odpovídá jejich vzdělávacím potřebám a možnostem. Přitom jim škola musí umožnit vytvoření nezbytných podmínek včetně pořízení a bezplatného užívání speciálních učebnic, speciálních didaktických a kompenzačních učebních pomůcek. Také hodnocení žáků a studentů musí být přizpůsobeno povaze jejich postižení nebo znevýhodnění.
Pro kategorie osob se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním nebudou vytvářeny speciální školy ani třídy, pouze se v rámci školního vzdělávacího programu počítá s použitím speciálních vzdělávacích metod a forem, jež jsou přizpůsobeny potřebám a možnostem těchto osob. I nadále však zákon počítá s existencí škol při zdravotnických zařízeních, jež nejčastěji pracují právě s dětmi se zdravotním znevýhodněním (viz např. § 181, odst. 1, písm. e).
U dětí, žáků a studentů s některým druhem zdravotního postižení lze využít buď plné integrace do "běžných" škol a tříd (opět však s povinností vytvořit takové podmínky, aby tito žáci mohli realizovat své vzdělávání v souladu se svými potřebami a možnostmi omezenými druhem postižení) nebo je možné zřizovat školy s upraveným školním vzdělávacím programem nebo v rámci "běžné" školy jednotlivé třídy, oddělení nebo skupiny s upraveným vzdělávacím programem. Zřízení jednotlivých tříd, oddělení nebo skupin určených ke vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami nebude uváděno v zápisech do školského rejstříku - jde pouze o organizační opatření v rámci školy. Ke zřízení takovýchto speciálních tříd, oddělení nebo skupin však zákon vždy vyžaduje souhlas krajského úřadu, a to bez ohledu na to, kdo je zřizovatelem školy, protože právě krajský úřad pak přiděluje zvlášť prostředky na realizaci vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami. Některé z těchto řešení tedy jistě využijí stávající zvláštní školy, speciální školy pro děti s vadami zraku, sluchu, tělesně postižené apod.
Zrušení druhového vymezení škol na školy "běžné" a školy "speciální" v žádném případě neznamená, že by školy, které nyní budou nést druhové označení "základní škola" a budou nabízet upravený vzdělávací program pro děti se zdravotním postižením, byly tou základní školou, jejíž zřízení připadá podle zákona především obcím. Právě naopak - zákon v ustanovení § 181 výslovně ukládá krajům povinnost zajistit mj. podmínky pro vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním. Výslovně pak stanovuje kompetenci ke zřizování mateřských, základních, středních škol a školských zařízení pro děti a žáky se zdravotním postižením. Není tedy žádný důvod k násilné změně zřizovatele např. u současných zvláštních škol. Dojde pouze ke změně názvu na základní školu a k vytvoření upraveného školního vzdělávacího programu.
Zcela samostatně je třeba zmínit možnost zřídit funkci asistenta pedagoga. Tuto funkci může zřídit ředitel mateřské, základní, střední a vyšší odborné školy ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě (žák, student) se speciálními vzdělávacími potřebami. I zde je však nutný předchozí souhlas krajského úřadu, a to opět bez ohledu na to, kdo danou školu zřizuje. Na ustanovení školského zákona o možnosti zřídit funkci asistenta pedagoga reaguje i nový zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, který zahrnuje asistenty pedagoga mezi pedagogické pracovníky a stanovuje podmínky jejich odborné kvalifikace.
Stejně jako dosud se zařazení dítěte (žáka) do školy nebo třídy s upraveným vzdělávacím programem neobejde bez souhlasu zákonného zástupce.
Další možností, jak realizovat právo dětí, žáků a studentů na vzdělávání, které je přizpůsobené míře jejich postižení, je rozhodnutí ředitele školy o povolení individuálního vzdělávacího plánu. Toto rozhodnutí ředitele je správním aktem a vyžaduje předchozí písemné doporučení školského poradenského zařízení. Rozhodnutí o povolení individuálního vzdělávacího plánu nesmí být zaměňováno s povolením individuálního vzdělávání žáků podle § 41, které podle zákona může nahrazovat vzdělávání ve škole u žáků prvního stupně základní školy (dosud tzv. domácí vyučování).
Spolu s nabytím účinnosti zákona by měla začít platit také vyhláška MŠMT o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.
Související odkazy:
§ 2 zásady vzdělávání - zohlednění vzdělávacích potřeb jednotlivce
§ 7 druhy škol
§ 16 vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami
§ 18 individuální vzdělávací plán
§ 165 výkon státní správy ředitelem školy - povolení individuálního vzdělávacího plánu
§ 181 povinnost kraje zajistit podmínky vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami
---------- Pozn.:
1) Zákon předpokládá vznik dobrovolných svazků obcí, jejichž předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství. Zákon tak připouští situaci, kdy zřizovatelem školy nebo školského zařízení není jedna obec, ale několik obcí sdružených do tohoto dobrovolného svazku.
2) § 7 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o náboženských společnostech)