Základ nové školské legislativy tvoří tři tzv. školské
zákony: zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,
vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), dále zákon č.
562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti
s přijetím školského zákona a konečně zákon č. 563/2004 Sb.,
o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.
Připomeňme ještě, že ucelenou soustavu školské legislativy
doplňují další tři zákony:
-zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým
školám, předškolním a školským zařízením,
-zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy a ochranné
výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči
ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů,
-zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
Kromě těchto šesti zákonů pak pochopitelně dotváří celou
školskou legislativní soustavu desítky prováděcích předpisů.
V předchozích dílech seriálu o nové školské legislativě jsme
se zabývali dosud jen prvním z vyjmenovaných zákonů, a to
školskému zákonu. V dnešním pokračování věnujeme pozornost zákonu
č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých
zákonů. Tento zákon řeší v zásadě tři důležité oblasti výkonu
práce pedagogických pracovníků:
-stanovuje předpoklady pro výkon funkce pedagoga,
-nastavuje některé podmínky pro výkon přímé pedagogické
činnosti,
-zavádí nové podmínky dalšího vzdělávání a systém kariérního
růstu.
I s přihlédnutím k principu komplexnosti při řešení nové
školské legislativy, kdy ve školském zákoně jsou zahrnuty
v podstatě všechny oblasti vzdělávání na úrovni regionálního
školství, neobsahuje školský zákon právní poměry pedagogických
pracovníků, ale odkazuje v této souvislosti na zvláštní právní
předpis, kterým je právě zákon o pedagogických pracovnících (viz
ustanovení § 7, odst. 7 školského zákona).
Kromě hlavního cíle - úprava právních poměrů pedagogických
pracovníků - přinesl tento zákon také úpravu v některých dílčích
ustanoveních zákoníku práce a doplnění zákona o platu. S úpravou
právních poměrů pedagogických pracovníků škol a školských zařízení
totiž úzce souvisí i úprava jejich pracovněprávních vztahů.
Podobně jako v předchozích dílech seriálu i v tomto případě
použijeme při výkladu zákona osvědčenou praxi - tedy nebudeme
uvádět doslovné znění zákona, ale vybereme pouze ty pasáže, které
znamenají zcela nový přístup k řešení dané oblasti, popř. jsou
jiným způsobem důležité nebo zajímavé pro praxi řízení škol
a školských zařízení.
Obsah zákona:
ČÁST PRVNÍ Pedagogičtí pracovníci škol a školských zařízení
Hlava I Obecná ustanovení
Předmět a rozsah úpravy § 1
Pedagogický pracovník § 2
Hlava II Předpoklady a požadavky pro výkon činnosti pedagogických
pracovníků
Díl 1 Předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka a
předpoklady pro výkon funkce ředitele školy
Předpoklady pro výkon funkce pedagogického pracovníka § 3
Znalost českého jazyka § 4
Předpoklady pro výkon funkce ředitele školy § 5
Díl 2 Získávání odborné kvalifikace pedagogických pracovníků
Učitel mateřské školy § 6
Učitel prvního stupně základní školy § 7
Učitel druhého stupně základní školy § 8
Učitel střední školy § 9
Učitel uměleckých odborných předmětů v ZUŠ, SOŠ a konzervatoři §
10
Učitel vyšší odborné školy § 11
Učitel jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky § 12
Učitel v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků §
13
Učitel náboženství § 14
Učitel odborného výcviku v zařízení sociální péče § 15
Vychovatel § 16
Pedagog volného času § 17
Speciální pedagog § 18
Psycholog § 19
Asistent pedagoga § 20
Trenér § 21
Společná ustanovení k získávání odborné kvalifikace § 22
Hlava III Přímá pedagogická činnost
Rozsah přímé pedagogické činnosti § 23
Hlava IV Další vzdělávání a kariérní systém pedagogických
pracovníků škol zřizovaných ministerstvem, krajem, obcí a
svazkem obcí a zařízení sociální péče
Další vzdělávání pedagogických pracovníků § 24
Akreditace vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů § 25
Akreditace vzdělávací instituce § 26
Akreditace vzdělávacího programu § 27
Akreditační komise § 28
Kariérní systém § 29
Hlava V Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
Zrušovací ustanovení § 37
ČÁST DRUHÁ Změna zákoníku práce
Změna zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce § 38
Přechodné ustanovení § 39
ČÁST TŘETÍ Změna zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné
výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve
školských zařízeních a o změně dalších zákonů
Změna zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy .§ 40
ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost
v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech
Změna zák. č. 143/1992 Sb., o platu .§ 41
- nový § 8a - příplatek za přímou pedagogickou činnost nad
stanovený rozsah
- nový § 9a - příplatek za specializovanou činnosti
ČÁST PÁTÁ Účinnost
Účinnost § 42
Vymezení definice pedagogického pracovníka
Předchozí právní úprava (zrušený zákon č. 29/1984 Sb.)
obsahovala zcela jinak pojatou definici pedagogického pracovníka.
Šlo o definici výčtem, kdy pedagogickými pracovníky byly jen ty
profesní skupiny, které byly vyjmenovány přímo v § 50 zák. č.
29/1984 Sb. Zákon o pedagogických pracovnících používá obecnější
přístup k definici pedagogického pracovníka. Tato definice je
vztažena primárně k výkonu přímé pedagogické činnosti.
Součástí definice je dále nově formulovaná zásada, že činnost
pedagogického pracovníka může být vykonávána jen
v pracovněprávním vztahu.
Takto obecně pojatou definici pedagogického pracovníka pak
doplňuje výčet profesních pozic, které podle zákona vykonávají
přímou pedagogickou činnost a tím patří mezi pedagogické
pracovníky. Jsou tak vyjmenovány obvyklé profesní skupiny
pedagogů, jako to činila předchozí právní úprava. Nalézáme zde
však i nové profesní pozice - psycholog, asistent pedagoga,
trenér, na jejichž existenci mimochodem pamatuje pro platové účely
i katalog prací, který je součástí nařízení vlády č. 469/2002 Sb.,
v platném znění.
Předpoklady pro výkon funkce pedagogického pracovníka
Nesporným přínosem nového zákona je okolnost, že jsou na
jednom místě soustředěny všechny předpoklady, jež zákon vyžaduje
pro výkon činnosti pedagogického pracovníka. Předchozí právní
úprava většinou definovala jednotlivé předpoklady odděleně
právními předpisy různé právní síly (v případě prokazování
bezúhonnosti dokonce předpisem, který ani neměl povahu právního
předpisu - pracovní řád).
Základními předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka
tak jsou:
-plná způsobilost k právním úkonům,
-odborná kvalifikace,
-bezúhonnost,
-zdravotní způsobilost,
-prokázání znalosti českého jazyka.
Plné způsobilosti k právním úkonům dosahuje v ČR fyzická
osoba zpravidla zletilostí. Rozhodnutí o výjimce z tohoto pravidla
náleží pouze soudu.
Pojem "odborná kvalifikace" souhrnně nahrazuje dosud užívaný
pojem "odborná a pedagogická způsobilost". Bližší pravidla
a podmínky pro získání odborné kvalifikace obsahují ustanovení §
6 - 22 zákona a my se jimi budeme ještě zabývat zvlášť.
Bezúhonnost se (stejně jako v minulosti) prokazuje výpisem
z rejstříku trestů. Zákon výslovně stanoví povinnost pedagogického
pracovníka prokazovat bezúhonnost pouze před vznikem
pracovněprávního vztahu. V průběhu trvání pracovněprávního vztahu
má pedagogický pracovník povinnost prokázat svoji bezúhonnost
výpisem z rejstříku trestů pouze tehdy, jestliže byl pravomocně
odsouzen za trestný čin, jímž by mohlo dojít k pozbytí
bezúhonnosti. Není tedy žádný právní důvod požadovat po
zaměstnancích výpis z rejstříku trestů z jakýchkoliv jiných příčin
- např. proto, že kontrolou zjistí zaměstnavatel chybějící doklad
o bezúhonnosti v personální dokumentaci zaměstnance nebo proto, že
nabyl účinnosti tento zákon. Na druhou stranu uvedená povinnost
prokázat bezúhonnost výpisem z rejstříku trestů je zákonem uložena
bez výjimky před vznikem každého pracovněprávního vztahu, tedy
i těch, kdy je opakovaně uzavírán pracovněprávní vztah s tímtéž
zaměstnancem, který již v minulosti (rovněž opakovaně) svoji
bezúhonnost výpisem prokázal. To se týká zejména pedagogických
pracovníků, kteří pobírají starobní důchod a ředitel školy s nimi
pravidelně uzavírá dohody a popř. i pracovní poměr na dobu
určitou, aby vyřešil aktuální problém v obsazení konkrétní
pedagogické pozice. A naopak není třeba prokazovat bezúhonnost
v případě, kdy je s takovýmto zaměstnancem pouze prodlužována
pracovní smlouva.
Zdravotní způsobilost se i nadále posuzuje v souladu
s ustanovením směrnice ministerstva zdravotnictví č. 49/1967,
o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (směrnice je
registrována v částce 2/1968 Sb.). Tyto tzv. vstupní prohlídky
musí zaměstnanec absolvovat u smluvního lékaře závodní preventivní
péče, pokud s ním zaměstnavatel uzavřel smlouvu. Na rozdíl od
prokazování zdravotní způsobilosti v průběhu trvání
pracovněprávního vztahu, kdy je dána tříletá perioda těchto
povinných lékařských prohlídek a jejich úhrada je věcí
zaměstnavatele, v případě vstupní prohlídky zaměstnavateli
povinnost úhrady nevzniká.
Prokazování znalosti českého jazyka jako dalšího nezbytného
předpokladu pro výkon činnosti pedagogického pracovníka se týká
těch pedagogických pracovníků, kteří získali příslušnou odbornou
kvalifikaci absolvováním vzdělávacího programu v jiném, než českém
vyučovacím jazyce. Zákon pak stanoví výjimky z nutnosti skládat
zkoušku z českého jazyka a tím vlastně pro vyjmenované případy
upouští od splnění tohoto předpokladu - jde o následující případy:
a)osoba, která bude působit ve škole s jiným vyučovacím
jazykem než českým,
b)osoba, která úspěšně vykonala maturitní zkoušku z českého
jazyka a literatury,
c)osoba, která vyučuje cizí jazyk nebo konverzaci v cizím
jazyce.
Složení zkoušky z českého jazyka nenahrazuje odbornou
kvalifikaci nezbytnou k výuce českého jazyka.
Předpoklady pro výkon funkce ředitele školy
Pro výkon funkce ředitele školy jsou kromě výše uvedených
základních předpokladů stanoveny další podmínky, kterými jsou:
-praxe (stanovená zvlášť pro jednotlivé druhy škol),
-u ředitelů veřejných škol dále získání znalostí v oblasti
řízení školství. Tento předpoklad splní ředitel buď:
-absolvováním funkčního studia pro ředitele škol v rámci
dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků nebo
-absolvováním některého z vyjmenovaných akreditovaných
studijních programů vysokých škol zaměřených na školský
management, organizaci a řízení školství.
Ustanovení o minimální praxi se pochopitelně netýká ředitelů,
kteří již byli ve funkci v době nabytí účinnosti tohoto zákona.
Pro ředitele jmenované do funkce po nabytí účinnosti zákona
(tedy po 1. 1. 2005) platí lhůta dvou let pro absolvování (tedy
ukončení) funkčního studia, pokud ředitel nerealizuje místo toho
výše uvedené vysokoškolské studium. Pro ředitele jmenované do
funkce před nabytím účinnosti zákona dává přechodné ustanovení
zákona (§ 33) lhůtu na splnění tohoto předpokladu do pěti let od
nabytí účinnosti zákona (tedy do 1. 1. 2010). To však neplatí pro
ředitele, kteří byli ve funkci ke dni nabytí účinnosti zákona
alespoň deset let. Tito ředitelé mohou vykonávat funkci i po
uplynutí této lhůty, aniž by splnili předpoklad získání znalostí
v oblasti řízení školství.
Nesplnění podmínky získání znalostí v oblasti řízení školství
je podle ustanovení § 166, odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., školský
zákon, důvodem pro odvolání ředitele z funkce.
Získávání odborné kvalifikace pedagogických pracovníků
Na rozdíl od předchozí právní úpravy odborné kvalifikace
pedagogických pracovníků (ta byla stanovena vyhláškou č. 139/1997
Sb., o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických
pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců)
stanovuje nyní odbornou kvalifikaci jednotlivých profesních skupin
pedagogů přímo zákon.
Důležité je v tomto ohledu ustanovení § 32, které dává
pedagogickým pracovníkům nesplňujícím předpoklad odborné
kvalifikace lhůtu pěti let po nabytí účinnosti zákona k tomu, aby
zahájili studium, kterým si chybějící kvalifikaci doplní. Současně
je vyslovena podmínka, že toto studium pedagog úspěšně dokončí. Po
uplynutí této lhůty nepřipouští zákon, aby vykonával přímou
pedagogickou činnost ten pedagogický pracovník, který nesplňuje
předpoklad odborné kvalifikace. Výjimku z tohoto pravidla
připouští zákon pouze v případech, kdy vysoké školy neumožňují
přístup k vysokoškolskému vzdělávání pro výuku odborných předmětů
na střední a vyšší odborné škole.
Další přechodné ustanovení (§ 30 a 31) uznává za pedagogické
pracovníky podle tohoto zákona ty pedagogy, kteří splňovali
předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka ke dni
nabytí účinnosti zákona. To platí zejména o odborné kvalifikaci,
kterou pedagog získal podle dřívějších předpisů. Pro posouzení
toho, podle kterého právního předpisu se posuzuje odborná
kvalifikace pedagogického pracovníka není přitom rozhodující datum
navázání pracovněprávního vztahu, ale datum ukončení příslušného
vzdělání. Jestliže tedy bude ředitel školy přijímat nového
pedagogického pracovníka v době účinnosti zákona, ale tento získal
odbornou kvalifikaci před nabytím účinnosti zákona, posuzuje se
předpoklad odborné kvalifikace podle tehdy platného právního
předpisu. Podmínky získání odborné kvalifikace podle tohoto zákona
se tak uplatní teprve na ty pedagogické pracovníky, kteří získali
tuto kvalifikaci (absolvovali studium) až po nabytí účinnosti
zákona. Totéž pak platí i v případě dalších kvalifikačních
předpokladů, které získávali pedagogičtí pracovníci v rámci
dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (např. doplňkové
pedagogické studium apod.).
Uveďme nyní některé základní odlišnosti v podmínkách získání
odborné kvalifikace ve srovnání s předchozí právní úpravou
(vyhláška č. 139/1997 Sb.):
Učitel mateřské školy
I nadále zůstává plně dostačujícím vzděláním absolvování
středního vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělávání
zaměřeném na přípravu učitelů předškolního vzdělávání. Nově se
však za plně kvalifikovaného učitele mateřské školy považuje také
absolvent vysokoškolského vzdělávacího programu zaměřeném na
speciální pedagogiku. V tomto konkrétním případě se tedy již
nevyžaduje doplnění vzdělání zaměřeného na předškolní vzdělávání.
Učitel 1. stupně ZŠ
I nadále platí, že absolvent studia připravujícího učitele
pro 2. stupeň základní školy si musí doplnit kvalifikaci některým
z vyjmenovaných programů uskutečňovaných vysokou školou
a zaměřených na přípravu učitelů 1. stupně základní školy.
Ředitelé škol, kteří běžně řeší situaci vzájemnou alternací
učitelů 1. a 2. stupně ZŠ tedy musí reagovat na skutečnost, že se
v mnoha případech jedná o pedagogické pracovníky, kteří pro daný
stupeň nespňují odbornou kvalifikaci.
Nově se za plně kvalifikovaného učitele 1. stupně základní
školy považuje také absolvent vysokoškolského magisterského
vzdělávacího programu zaměřeném na speciální pedagogiku. V tomto
konkrétním případě se tedy již nevyžaduje doplnění vzdělání
zaměřeného na vzdělávání na 1. stupni základní školy.
Učitel 2. stupně ZŠ
U této kategorie nedošlo k žádným zásadním změnám. Stojí ale
za připomenutí některé podmínky odborné kvalifikace, kterou zákon
převzal z předchozí právní úpravy:
Předpoklad odborné kvalifikace splňuje absolvent studia
připravujícího učitele všeobecně vzdělávacích předmětů střední
školy.
Absolvent studia připravujícího učitele pro 1. stupeň základní
školy si musí doplnit kvalifikaci některým z vyjmenovaných
programů uskutečňovaných vysokou školou a zaměřených na přípravu
učitelů 2. stupně základní školy.
Výhradně pro výuku cizího jazyka je dostačující magisterské
vzdělání, které sice není primárně zaměřeno na přípravu učitelů
2. stupně základní školy, ale obsahuje obecně studium pedagogiky.
Učitel všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy
Také u této kategorie nedošlo k žádným zásadním změnám. Pro
úplnost připomeňme některé zásady pro splnění odpovídající odborné
kvalifikace:
Absolvent studia připravujícího učitele pro 2. stupeň
základní školy si musí doplnit kvalifikaci některým
z vyjmenovaných programů uskutečňovaných vysokou školou
a zaměřených na přípravu učitelů střední školy.
Výhradně pro výuku cizího jazyka je dostačující magisterské
vzdělání, které sice není primárně zaměřeno na přípravu učitelů
střední školy, ale obsahuje obecně studium pedagogiky.
Učitel odborných předmětů střední školy
Na rozdíl od předchozích kategorií se připouští doplňující
studium pedagogiky nejen ve vysokoškolských vzdělávacích
programech, ale také v akreditovaných programech dalšího
vzdělávání pedagogických pracovníků realizovaných v zařízeních pro
další vzdělávání pedagogických pracovníků se stanovením
minimálního rozsahu tohoto studia podle § 22.
Učitel odborného výcviku
Za pozornost jistě stojí, že dosud používané označení "mistr"
odborného výcviku je nahrazen označením "učitel" odborného
výcviku. Stanovené podmínky pro získání odpovídající odborné
kvalifikace jsou však v zásadě shodné s předchozím právním stavem.
I nadále je tedy dostačujícím vzděláním vyučení v oboru, maturita
a studium pedagogiky v zařízeních pro další vzdělávání
pedagogických pracovníků se stanovením minimálního rozsahu tohoto
studia podle § 22.
Učitel uměleckých odborných předmětů v ZUŠ, konzervatoři a střední
odborné škole
Změnu proti předchozímu právnímu stavu představuje ustanovení
odst. 2, podle kterého může ředitel školy rozhodnout, že upouští
od splnění předpokladu odborné způsobilosti u učitelů, kteří jsou
nebo byli výkonnými umělci.
Uvedené ustanovení dává řediteli školy možnost rozhodnout, že
v případě učitele uměleckých odborných předmětů v ZUŠ,
konzervatoři a střední odborné škole upouští od splnění
předpokladu odborné způsobilosti u učitelů, kteří vykonávají
umělecko-pedagogickou činnost, pokud jsou nebo byli výkonnými
umělci. Tímto rozhodnutím se pro pracovněprávní účely považuje
takový učitel za plně kvalifikovaného a nelze již po něm (např.
později) požadovat splnění předpokladu odborné kvalifikace. Zákon
stanoví písemnou formu tohoto rozhodnutí. Takový přístup je
evidentně motivován snahou umožnit působení vynikajících umělců
v uměleckých školách i v případech, kdy tito nedisponují
odpovídajícím vzděláním.
Ustanovení § 67 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon,
stanoví, že výkonným umělcem je fyzická osoba, která vytvořila
umělecký výkon. Uměleckým výkonem pak je podle stejného ustanovení
výkon herce, zpěváka, hudebníka, tanečníka, dirigenta, sbormistra,
režiséra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí
nebo jinak provádí umělecké dílo včetně výtvorů tradiční lidové
kultury. Zákon č. 121/2000 Sb. pak dále stanovuje osobnostní
a majetková práva výkonného umělce. Je tedy výkonným umělcem ten,
na kterého lze vztáhnout výše uvedenou charakteristiku. I když
takováto definice není jednoznačná, lze bez větších pochybností
uvést, že je plně v kompetenci ředitele školy rozhodnout, kdo je
(byl) výkonným umělcem, tedy kdo splňuje výše uvedenou definici
výkonného umělce.
Učitel vyšší odborné školy
U učitelů vyšších odborných škol se již nevyžaduje
pedagogická způsobilost, ale pouze odborná způsobilost. Tento
přístup odpovídá snaze přiblížit vyšší odborné vzdělávání
vzdělávání vysokoškolskému, ve kterém rovněž odborná stránka
kvalifikace dominuje nad pedagogickou.
Učitel náboženství
V návaznosti na ustanovení § 15 zákona č. 561/2004 Sb.,
školský zákon, se stanovují jednoznačně podmínky odborné
kvalifikace pro učitele náboženství. Konkrétně získá učitel
náboženství odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným
studiem v akreditovaném magisterském studijním programu
a)v oblasti teologických věd,
b)v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů
náboženství nebo
c)v oblasti pedagogických nebo společenských věd
a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném
bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd
zaměřené na přípravu učitelů náboženství, nebo vzděláním
v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou
školou a zaměřeném na přípravu učitelů náboženství.
Jsou tak postaveny poměrně vysoké nároky na vzdělání těchto
učitelů neumožňující svěřit výuku náboženství osobám, které nejsou
pro tuto činnost vysokoškolsky připraveny.
Asistent pedagoga
Jde o nově zařazenou kategorii, která nemá obdobu
v předchozí právní úpravě (ve vyhlášce č. 139/1997 Sb.). Podmínky
pro splnění předpokladu odborné kvalifikace jsou poměrně mírné
- nejnižším postačujícím vzděláním asistenta pedagoga je základní
vzdělání doplněné absolvováním vzdělávacího programu pro asistenty
pedagoga v zařízení dalšího vzdělávání pro pedagogické pracovníky.
Připomeňme, že pro ustavení funkce asistenta pedagoga je
nezbytný souhlas krajského úřadu, a to bez ohledu na to, kdo je
zřizovatelem školy (viz § 16 zákona č. 561/2004 Sb., školský
zákon).
Pro potřeby zařazení asistenta do příslušné platové třídy
počítá s touto pedagogickou profesí také katalog prací v rámci
nařízení vlády č. 469/2002 Sb.