V dnešním pokračování našeho seriálu věnovaného novinkám ve
školské legislativě dokončíme rozbor zákona č. 563/2004 Sb.,
o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Po části,
věnované předpokladům pro výkon činnosti pedagogického pracovníka,
které patřilo předchozí číslo časopisu, dnes následují pasáže
týkající se jednak problematice výkonu přímé pedagogické činnosti
a rovněž dalšímu vzdělávání a kariérnímu systému pedagogických
pracovníků.
Jako obvykle si budeme všímat jen některých ustanovení zákona
(a popř. prováděcího předpisu) a to těch, které zaslouží zvláštní
pozornost buď z důvodu zcela nového řešení ve srovnání
s předchozím právním stavem nebo proto, že vyvolávají určité
výkladové problémy v praxi.
Výkon přímé pedagogické činnosti
Týdenní pracovní doba je u pedagogických pracovníků rozdělena
vždy na dvě části: na výkon přímé pedagogické činnosti a na výkon
prací souvisejících s touto přímou pedagogickou činností. Výčet
některých prací souvisejících s přímou pedagogickou činností
obsahuje pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení
(čl. 8), který vydalo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy
(dále též "MŠMT") pod č. j. 14 269/2001-26 na základě zmocnění
v zákoně č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol
(školský zákon). Tento pracovní řád je platný pro zaměstnance
a zaměstnavatele ve školách a školských zařízeních zřizovaných
orgány veřejné správy. Jeho platnost nezanikla ani zrušením zákona
č. 29/1984 Sb. (viz ustanovení § 39 zákona o pedagogických
pracovnících).
Okolnosti spojené s výkonem práce pedagogického pracovníka
řeší uceleně ustanovení § 23 zákona v té části týdenního rozvrhu
pracovní doby, která je spojená s konáním přímé pedagogické
činnosti. Zde uvedené zásady platí pro všechny školy a školská
zařízení bez ohledu na zřizovatele, pokud není v zákoně výslovně
stanoveno jinak. V této části zákona lze nalézt v podstatě jen
jediný rozdíl v ustanoveních o přímé pedagogické činnosti pro
školy různých zřizovatelů: pouze na veřejné školy (tedy školy
zřizované orgány veřejné správy) lze vztáhnout prováděcí nařízení
vlády č. 75/2005 Sb., kterým se stanoví rozsah přímé pedagogické
činnosti pedagogických pracovníků.
Stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti.
Zákon primárně dává zmocnění řediteli školy ke stanovení
týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti každému jednotlivému
pedagogickému pracovníkovi. Avšak u škol, jejichž zřizovatelem
jsou orgány veřejné správy (tedy obec, svazek obcí, kraj nebo
MŠMT), může toto určení týdenního počtu hodin přímé pedagogické
činnosti provést ředitel školy jen podle prováděcího předpisu,
k jehož vydání zmocňuje tento zákon Vládu ČR. Původní zmocnění
k vydání takového prováděcího předpisu, které obsahoval § 23,
odst. 1, písm. g) zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za
proc. Pohotovost v rozpočtových organizacích (dále též "zákon
o platu"), bylo zrušeno a převedeno právě do zákona
o pedagogických pracovnících. Vláda realizovala toto zmocnění
vydáním nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé
vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé
pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků.
Původní nařízení vlády č. 68/1997 Sb., kterým se stanoví míra
vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce
ostatních pedagogických pracovníků ve školství, bylo zrušeno k 1.
1. 2005 současně s nabytím účinnosti zákona o pedagogických
pracovnících (viz § 37 zákona). Ředitel školy zřízené některým
z orgánů veřejné správy tak může při stanovení týdenního rozsahu
přímé pedagogické činnosti jednotlivému pedagogickému pracovníkovi
uplatnit vlastní představu v závislosti na potřebách školy jen
v těch případech, kdy je ve výše uvedeném vládním nařízení
stanoven rozsah přímé pedagogické činnosti v rozpětí. Zákon
výslovně stanoví, že v případech, kdy je v souladu s ustanovením
zákoníku práce sjednána nebo povolena kratší než stanovená týdenní
pracovní doba, sníží se rozsah přímé pedagogické činnosti uvedený
ve vládním nařízení úměrně tomuto zkrácení týdenní pracovní doby.
Stanovení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti se provádí
buď na období školního vyučování (tedy souhrnně na měsíce září
- červen) nebo na jednotlivé pololetí školního vyučování.
V případě zařízení sociální péče se stanoví týdenní rozsah hodin
přímé pedagogické činnosti na období kalendářního roku. Toto
ustanovení znamená, že nelze měnit určení rozsahu přímé
pedagogické činnosti kdykoliv v průběhu školního roku, např. podle
aktuální potřeby školy. Jestliže tedy např. v době chřipkové
epidemie zvýší ředitel školy rozsah přímé pedagogické činnosti
vychovatelky školní družiny v rámci rozpětí z 28 na 30 hodin
týdně, aby zamezil nárůstu "nadúvazkových" hodin v důsledku
zastupování nepřítomných vychovatelek, jedná se o porušení právě
toho ustanovení § 23, odst. 1 zákona, které stanoví, že rozsah
přímé pedagogické činnosti se provádí buď na období školního
vyučování nebo na jednotlivé pololetí školního vyučování.
Přímá pedagogická činnost konaná nad stanovený rozsah
Zákon nastavuje nově podmínky pro řešení situací, kdy
pedagogický pracovník má vykonat přímou pedagogickou činnost nad
jemu stanovený rozsah. Výslovně se stanoví, že výkonem přímé
pedagogické činnosti nad stanovený rozsah je rovněž přímá
pedagogická činnost při zastupování nepřítomného pedagogického
pracovníka. To znamená, že hodiny tzv. "suplování", ve kterých byl
prováděn výkon přímé pedagogické činnosti, jsou rovnocennými
hodinami přímé pedagogické činnosti vykonané nad stanovený rozsah
stejně, jako v případě tzv. "pevných nadúvazkových hodin", tedy
hodin, které stanoví ředitel školy pedagogickému pracovníkovi nad
stanovený "úvazek" trvale, a to zpravidla na začátku školního roku
jako řešení absence jiného kvalifikovaného pedagogického
pracovníka na trhu práce.
Omezení počtu hodin nad stanovený rozsah
Zákon omezuje ředitele školy v počtu hodin týdně, které může
takto přidělit pedagogickému pracovníkovi nad jemu stanovený
rozsah (pro zjednodušení budeme dále používat pojem "přespočetné
hodiny"). Omezení spočívá ve stanovení limitu max. 4 přespočetných
hodin, které může ředitel školy pedagogickému pracovníkovi nařídit
a max. 2 dalších hodin, které s ním může dohodnout. Takto
formulované omezení znamená, že ředitel nejprve musí využít limitu
4 nařízených hodin nad stanovený týdenní rozsah, jejichž vykonání
nemůže pedagogický pracovník odmítnout. Přitom není důležité,
jestli jde o hodiny stanovené trvale nebo ad hoc např. formou
"suplování". Teprve po vyčerpání tohoto limitu může být využito
druhého limitu, tedy učiněna dohoda mezi ředitelem školy
a pedagogickým pracovníkem o vykonání dalších dvou hodin přímé
pedagogické činnosti nad stanovený rozsah v daném týdnu. Forma
této dohody není stanovena, může být tedy jak ústní, tak písemná.
Tuto zákonnou úpravu nelze smluvně (např. v pracovní nebo
kolektivní smlouvě) nebo rozhodnutím zaměstnavatele měnit, tedy
např. zvýšit tento počet hodin. Konání přímé pedagogické činnosti
nad stanovený rozsah ve větším rozsahu (tedy více než 6 hodin
týdně) je nepřípustné a znamenalo by porušení zákona ředitelem
školy.
Odměňování přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah
Přespočetné hodiny jsou odměňovány příplatkem podle § 8a
zákona č. 143/1992 Sb., o platu. Tento příplatek zavedlo do zákona
o platu ustanovení § 41 zákona o pedagogických pracovnících.
Z tohoto nového § 8a zákona o platu vyplývá, že pedagogickému
pracovníkovi přísluší za hodinu přímé pedagogické činnosti
vykonané nad rozsah hodin stanovený ředitelem podle zvláštního
právního předpisu příplatek ve výši dvojnásobku průměrného
hodinového výdělku.
Na rozdíl od předchozí právní úpravy není výkon přímé
pedagogické činnosti posuzováno jako práce přesčas, ale jde
o výkon práce v rámci stanovené týdenní pracovní doby. Vykonáním
přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah pouze dochází ke
kvantitativní změně vzájemného podílu jednotlivých částí pracovní
doby, tedy výkonu přímé pedagogické činnosti a prací souvisejících
s touto přímou pedagogickou činností. Okolnost, že nejde v tomto
případě o práci přesčas, má zásadní význam pro aplikaci ustanovení
§ 10 zákona č. 143/1992 Sb., o platu. Podle tohoto ustanovení
náleží zaměstnanci za hodinu práce přesčas plat a příplatek ve
výši 25 % průměrného hodinového výdělku nebo náhradní volno, pokud
se na něm zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodli. Tento režim však
již není možné použít pro náhradu přespočetných hodin. Jak je
uvedeno výše, za přespočetné hodiny vždy náleží příplatek ve výši
dvojnásobku průměrného hodinového výdělku a nelze je řešit např.
náhradním volnem nebo jiným druhem pracovního volna! Dalším
důsledkem je skutečnost, že nelze použít ani ustanovení § 10,
odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu, které stanoví, že
vedoucímu zaměstnanci je plat stanoven s přihlédnutím k případné
práci přesčas. Na rozdíl od předchozí právní úpravy tedy náleží
příplatek za přespočetné hodiny i vedoucím pracovníkům včetně
ředitele školy, který je statutárním orgánem právnické osoby.
Zdůrazněme tedy ještě jednou, že za přespočetné hodiny náleží
vždy příplatek ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku.
To platí jak v případě trvalých "nadúvazkových" hodin, tak
i v případě "suplování".
Příklad
Pro větší názornost uveďme modelový výpočet výše příplatku za
jednu přespočetnou hodinu u učitele základní školy. Dále uvedený
modelový výpočet nemá v žádném případě za cíl stanovovat postup
výpočtu, který v rámci služeb škole provádí mzdová účtárna. Má
sloužit jen jako orientační přehled pro potřeby ředitele školy
v oblasti rozpočtové, popř. jako informace o přibližné výši těchto
příplatků pro jednotlivé pedagogické pracovníky.
Nejprve stanovme výši průměrného hodinového výdělku našeho
učitele. Přitom postupujeme podle ustanovení § 17 zákona č.
1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném
výdělku a vycházíme tedy z uplynulého kalendářního čtvrtletí. Při
stanovení průměrného hodinového výdělku se bere v úvahu skutečný
celkový hrubý výdělek daného zaměstnance za uplynulé kalendářní
čtvrtletí a celkový skutečný počet pracovních hodin za stejné
období. Pro zjednodušení našeho modelového výpočtu budeme vycházet
z měsíčního průměru pracovních hodin, který je 170. Přitom máme na
mysli celkový počet pracovních hodin, jež tvoří osmihodinovou
denní a čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobu (v tomto výpočtu
se tedy nijak neprojeví výše pedagogického úvazku, tedy stanovený
rozsah přímé pedagogické činnosti). Dejme tomu, že průměrný
měsíční výdělek učitele ve stejném období je právě 18 500,- Kč.
Pak platí:
18 500 : 170 = 109
109 x 2 = 218,- Kč
"Cena" jedné přespočetné hodiny je tedy v tomto případě 218,- Kč.
Nyní pro srovnání stanovme průměrnou výši ceny jedné hodiny
přímé pedagogické činnosti učitele v rámci tzv. "základního
úvazku". Vyjdeme opět z měsíčního výdělku 18.500,- Kč a rozsahu
22 hodin týdně přímé pedagogické činnosti. Pak platí:
18 500 : (22 x 4,3) = 196,- Kč
Koeficient 4,3 je vyjádřením toho, že měsíc nemá přesně 4
týdny, ale vždy o několik dnů více. K tomuto koeficientu dospějeme
následující úvahou: Rok má 12 měsíců a 52 týdnů. 52:12 = 4,33.
Uvedené číslo je tedy desetinným vyjádřením počtu týdnů v měsíci.
Vidíme tedy, že nominální vyjádření výše příplatku za přímou
pedagogickou činnost vykonanou nad stanovený rozsah je velmi
blízké ceně jedné hodiny přímé pedagogické činnosti učitele
v rámci tzv. "základního úvazku".
U těch pedagogických kategorií, které mají výrazně odlišný
poměr počtu hodin rozsahu přímé pedagogické činnosti a celkového
počtu hodin týdenní pracovní doby (např. učitel mateřské školy
- 31) budou ovšem tyto rozdíly v nominálních vyjádřeních poněkud
větší. Např. právě u učitele mateřské školy s výdělkem 15 000,- Kč
jde o částky 177,- resp. 113,- Kč.
Do vzájemného porovnávání ceny nadúvazkové hodiny a ceny
jedné hodiny základního úvazku pak nepochybně také vstupuje další
důležitý faktor, kterým je věk, resp. počet let praxe pedagoga.
Znalost těchto vlivů je pak důležitá pro rozpočtové úvahy ředitele
školy. Z výše uvedeného srovnání pro učitele základní školy
(a podobně tomu bude i v případě učitele střední školy) lze
dovodit, že rozhodování, zda na začátku školního roku "rozdá"
ředitel školy část zbývajícího úvazku mezi ostatní pedagogy jako
tzv. pevnou nadúvazkovou hodinu nebo zda najmout novou pracovní
sílu, je z rozpočtového hlediska v podstatě neutrální. Ale
v případě podstatných věkových rozdílů mezi pedagogy vlastního
sboru a mezi pedagogem nabízejícím své služby na trhu práce již je
na místě následující úvaha: jestliže je na trhu práce k dispozici
právě jen pedagog důchodového věku a věkový průměr vlastních
zaměstnanců je výrazně nižší, je nepochybně výhodnější zbývající
část pedagogického úvazku "rozdat" formou nadúvazkových hodin.
Naopak, jestliže je věkový průměr učitelů školy vysoký a na trhu
práce lze získat mladého pedagoga, je rozpočtově výhodnější
zaměstnat jej namísto realizace pevných nadúvazkových hodin.
Přímá pedagogická činnost nad stanovený rozsah při nerovnoměrném
rozvržení přímé pedagogické činnosti
V souladu s ustanovením § 2 odst. 3 nařízení vlády č.
75/2005 Sb., lze rozvrhnout týdenní rozsah přímé pedagogické
činnosti nerovnoměrně na jednotlivé týdny tak, aby nebyl překročen
v průměru stanovený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti.
Nerovnoměrné rozvržení týdenního rozsahu přímé pedagogické
činnosti lze vztáhnout nejdéle na období tří po sobě následujících
měsíců. Rozvržením přímé pedagogické činnosti do jednotlivých
týdnů v rámci určeného období je upřesněn rozsah přímé pedagogické
činnosti pro jednotlivé týdny. To je pak východiskem pro posouzení
vykonání hodin přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah
(přespočetné hodiny). V případě nerovnoměrného rozvržení přímé
pedagogické činnosti budou přespočetnými hodinami ty hodiny, ve
kterých bude pedagog vykonávat přímou pedagogickou činnost nad
rámec, který mu byl stanoven pro příslušný týden.
Příklad
Učitel střední školy vykonává přímou pedagogickou činnost
v kalendářním měsíci tak, že v sudých týdnech vykonává přímou
pedagogickou činnost v rozsahu 18 hodin týdně a v lichých týdnech
24 hodin týdně. Přímou pedagogickou činností nad stanovený rozsah
(přespočetnými hodinami) jsou tedy v sudých týdnech 19. a další
hodiny a v lichých týdnech 25. a další hodiny.
Uznání přespočetných hodin ve zvláštních případech
V praxi se často vyskytují pro život škol zcela běžné
situace, kdy vzniká určitá pochybnost, zda pedagogickému
pracovníkovi vznikl nárok na zaplacení přespočetné hodiny.
Podívejme se postupně na některé z těchto typických situací.
Řešení situace, kdy v rámci týdne "odpadne" výuka
Skutečně vykonané nařízené i dohodnuté přespočetné hodiny
musí být pedagogickým pracovníkům vždy propláceny bez ohledu na
skutečnost, zda pedagogický pracovník splnil celý jemu stanovený
základní rozsah přímé pedagogické činnosti. Pro uznání tohoto
nároku tedy není rozhodující okolnost, že pedagogickému
pracovníkovi například "odpadla" hodina přímé pedagogické činnosti
z jeho základního rozsahu přímé pedagogické činnosti. Uvedený
postup vyplývá z ustanovení § 40 nařízení vlády č. 108/1994 Sb.,
kterým se provádí zákoník práce. Zde se stanoví, že se jako výkon
práce posuzuje doba, kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky
v práci.
Příklad
V praxi to tedy znamená, že jestliže např. v úterý odpadne
zcela výuka (např. třída je na mimoškolní akci a učitel tedy
neodučí své úterní hodiny) a pak ve čtvrtek půjde suplovat (nebo
učí v hodinách označených v rozvrhu jako pevné nadúvazkové),
vzniká mu nárok na proplacení každé této přespočetné hodiny bez
ohledu na fakt, že neodučil svůj základní pedagogický úvazek.
Vzájemná kompenzace odpadlých a přepočetných hodin zde nepřipadá
v úvahu!
Příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah
ovšem přísluší pedagogickému pracovníkovi pouze tehdy, pokud
dohodnuté nebo nařízené přespočetné hodiny skutečně vykonal.
Příklad
Jestliže pedagogický pracovník vykonává pravidelně každé
pondělí 1 přespočetnou hodinu, ale na velikonoční pondělí tuto
hodinu nevykoná, nebude mu příplatek poskytnut.
Aby však bylo možné tento postup aplikovat, je nezbytné
provést v rámci rozvrhu týdenní pracovní doby pedagogického
pracovníka označení těchto trvale nařízených hodiná nad stanovený
rozsah přímé pedagogické činnosti. Tuto okolnost lze formulovat
i obráceně: rozsah přímé pedagogické činnosti se stanoví jako
týdenní a z rozvrhu těchto hodin na jednotlivé dny musí být
patrné, že jde o hodiny stanovené podle příslušného nařízení vlády
jako základní rozsah přímé pedagogické činnosti. Pokud by
k tomuto označení nedošlo, je nutno postupovat podle § 40 nařízení
vlády č. 108/1994 Sb. (tedy považovat všechny hodiny přímé
pedagogické činnosti v daný den za splněné) a v případě, že
celkový počet hodin v daném týdnu přesáhne stanovený rozsah,
náleží opět příplatek za přespočetné hodiny. Kromě toho je třeba
vzít v úvahu ustanovení § 84 zákoníku práce, podle něhož je
zaměstnavatel povinen rozvrhnout týdenní pracovní dobu zaměstnance
po projednání s příslušným odborovým orgánem, a to zpravidla do
pětidenního pracovního týdne.
V týdnu, ve kterém připadají některé pracovní dny na
prázdniny, popřípadě jsou dlouhodobě plánovány školní akce (např.
škola v přírodě, exkurze, výlety apod.) nebo je předem známo, že
odpadne vyučování na delší dobu (maturity, závěrečné zkoušky),
může zaměstnavatel rozvrhnout pedagogickým pracovníkům přímou
pedagogickou činnost tak, aby v těchto případech nebylo nutno
uplatňovat ustanovení o přespočetných hodinách vůbec a nebo jen ve
výjimečných případech. Je ale nezbytné takové rozhodnutí o změně
rozvrhu týdenní pracovní doby učinit před započetím příslušného
týdne.
Řešení v případě tzv. zkráceného pracovního úvazku
V případě sjednání nebo povolení kratší než stanovené týdenní
pracovní doby se úměrně tomu sníží týdenní rozsah přímé
pedagogické činnosti. Pedagogickému pracovníkovi se sjednanou nebo
povolenou kratší pracovní dobou náleží plat odpovídající této
kratší pracovní době v souladu s ustanovením § 86 zákoníku práce
(tj. ve výši poměrné části platu připadající na kratší pracovní
úvazek). Dojde-li k navýšení takto sjednaného nebo povoleného
kratšího pracovního úvazku, např. z důvodu odučených hodin navíc
za zastupování nepřítomného pedagogického pracovníka, zvýší se
úměrně rozsahu těchto hodin také poměrná část platu. Jde tedy
o tzv. doplňování hodin do plného úvazku a doplácení do plného
měsíčního platového tarifu podle platové tabulky. V tomto případě
se tedy režim podle § 23 zákona o pedagogických pracovnících
a podle § 8a zákona o platu nepoužije. Zvýšení počtu hodin je však
nutné s příslušným pedagogickým pracovníkem dohodnout - není možné
mu je nařídit.
Dozor místo výkonu přímé pedagogické činnosti
Jak již bylo uvedeno, přímou pedagogickou činností nad
stanovený rozsah je i přímá pedagogická činnost při zastupování
nepřítomného pedagogického pracovníka. Za zastupování nepřítomného
pedagogického pracovníka však nelze považovat dozor (dohled nad
žáky), ale pouze výkon přímé pedagogické činnosti ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících, tj.
přímé pedagogické činnosti vykonávané přímým působením na
vzdělávaného, kterým se uskutečňuje výchova a vzdělávání podle
vzdělávacích programů. Pedagogickému pracovníkovi však musí být
předem známo (rozhodnutím ředitele), zda v daném případě má při
zastupování chybějícího kolegy vykonat přímou pedagogickou činnost
nebo jen dohled nad žáky. Tato okolnost musí zároveň jasně
vyplynout i z pedagogické dokumentace (zápis ve třídní knize). Je
třeba vzít v úvahu, že hodina, ve které byl pouze vykonáván dozor,
odpadla (nebyla realizována). V případě větší kumulace takto
odpadlých hodin by pak nepochybně musela razantně zasáhnout Česká
školní inspekce, protože by se jednalo o nesplnění schváleného
učebního plánu (nově - rámcového vzdělávacího programu), což
znamená vážné porušení školského zákona.
Řešení dalších situací
Zákon nestanoví, v jakém časovém předstihu má být
pedagogickému pracovníku sděleno, že bude vykonávat přímou
pedagogickou činnost nad stanovený rozsah zastupováním
nepřítomného pedagogického pracovníka ("suplování"). Není tedy
možné rozlišovat hodiny, "na které se pedagog stihl připravit"
a hodiny, do "kterých šel bez přípravy, a proto nebudou
proplaceny".
Právě tak nelze nárok na proplacení této přespočetné hodiny
podmiňovat jinými požadavky, např. předložením příprav nebo jiné
pedagogické dokumentace.
V případě snížení rozsahu přímé pedagogické činnosti
pedagogickému pracovníku provedeného na základě platných právních
předpisů (např. snížení výchovnému poradci apod.) je přespočetnou
hodinou podle § 23 zákona každá hodina přímé pedagogické činnosti
vykonaná nad takto snížený rozsah.
Další vzdělávání pedagogických pracovníků
Celá hlava IV zákona o pedagogických pracovnících, tedy
ustanovení o dalším vzdělávání a kariérním systému pedagogických
pracovníků, se vztahuje výhradně na pedagogické pracovníky škol
zřizovaných orgány veřejné správy, tedy obcemi, svazky obcí,
kraji, ministerstvem školství a dále na pedagogické pracovníky
zařízení sociální péče.
Zákon stanovuje pedagogickým pracovníkům povinnost dalšího
vzdělávání. Pojmy, které zákon používá - tedy obnovení, upevnění
a doplnění kvalifikace - odpovídají pojmu prohlubování kvalifikace
podle příslušného ustanovení zákoníku práce (§ 141a zákoníku
práce). Zákon dále stanoví možnost účasti pedagogických pracovníků
na dalším vzdělávání, kterým si zvýší kvalifikaci. V souladu
s ustanovením § 142 b, odst. 1 zákoníku práce se tímto zvýšením
kvalifikace rozumí též její získání nebo rozšíření směřující mj.
k výkonu specializovaných, metodických, metodologických a řídících
pedagogických činností. Stanovuje se tak zároveň právo i povinnost
dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.
Zákon stanovuje výslovně povinnost ředitele školy vydat plán
dalšího vzdělávání, a to po předchozím projednání s příslušným
odborovým orgánem. Organizace dalšího vzdělávání podle tohoto
plánu by tak měla probíhat jednak s ohledem na vzdělávací potřeby
pedagogických pracovníků, dále s ohledem na potřeby a rozpočtové
možnosti školy a rovněž např. s ohledem na zákaz diskriminace
v přístupu pedagogických pracovníků k jednotlivým možnostem
dalšího vzdělávání.
Formy dalšího vzdělávání jsou v zásadě členěny na:
-institucionální vzdělávání (tedy vzdělávání prostřednictvím
akreditovaných vzdělávacích zařízení včetně vysokých škol,
-samostudium.
Druhy a podmínky institucionálního dalšího vzdělávání stanoví
MŠMT vyhláškou. V době uzávěrky tohoto čísla byl návrh příslušné
vyhlášky o dalším vzdělávání a kariérním systému pedagogických
pracovníků teprve ve vnějším připomínkovém řízení. Po jejím vydání
se budeme jednotlivými formami institucionálního dalšího
vzdělávání zabývat podrobněji.
Studijní volno
K uskutečnění dalšího vzdělávání formou samostudia stanoví
zákon nárok pedagogického pracovníka na 12 pracovních dnů volna ve
školním roce určeného k samostudiu. Toto pracovní volno je
výslovně vztaženo k umožnění samostudia a nelze je tedy využít
např. k účasti v těch studijních programech akreditovaných
institucí, jejichž studium uložil pedagogickému pracovníku
zaměstnavatel v rámci obecné povinnosti zaměstnance prohlubovat si
kvalifikaci. Na druhou stranu ovšem jistě může pedagogický
pracovník využít tohoto volna k účasti na kursu, který si sám
zvolil.
Za dobu tohoto volna přísluší pedagogickému pracovníku
náhrada platu. Nejde však o klasickou náhradu ve výši průměrného
výdělku (na jejíž výpočet se vztahuje ustanovení § 17 zákona č.
1/1992 Sb., o mzdě), ale ve výši ušlého výdělku, na který by
zaměstnanci vznikl nárok, pokud by toto volno nečerpal.
Z okolnosti, že za dobu tohoto studijního volna přísluší nikoliv
plat, ale náhrada platu, lze dovodit, že doba volna určeného
k samostudiu není považována za výkon práce, ale za druh
pracovního volna. Proto nelze na tuto dobu např. ukládat
zaměstnanci pracovní úkoly nebo jiné povinnosti (základní
a jedinou povinnost má totiž pedagogický pracovník uloženu přímo
zákonem - účastnit se dalšího vzdělávání formou samostudia).
Rovněž otázka případných pracovních úrazů vzniklých v této době je
bezpředmětná: případný úraz se nestane v souvislosti s plněním
pracovních úkolů, ale v době pracovního volna. Proto nemůže jít
o pracovní úraz.
Zákon nestanovuje zaměstnanci žádnou povinnost dokládat míru
svého zapojení do dalšího vzdělávání formou samostudia,
zpracovávat přehledy prostudované literatury apod. Stejně tak není
požadováno po řediteli školy kontrolovat, jak pedagogický
pracovník využil tohoto volna k samostudiu.
Zkrácení nároku na celých 12 pracovních dnů volna určeného
k samostudiu připadá v úvahu jedině v případě, že pracovní poměr
zaměstnance netrvá celý školní rok - tedy od 1. září do 31. srpna.
Nepokrývá-li pracovní poměr celý školní rok, vzniká nárok na jeden
den volna za každý celý měsíc školního roku, v němž pracovní poměr
trval. Nárok na volno v uvedeném rozsahu není krácen ani
v případě, že je se zaměstnancem sjednána nebo je mu povolena
kratší týdenní pracovní doba. Nárok na uvedené volno se naopak
netýká zaměstnanců, kteří nejsou k právnické osobě vykonávající
činnost školy v pracovním poměru (tedy dohody o pracích mimo
pracovní poměr). Uvedený nárok na celých 12 dnů studijního volna
platí i v tomto školním roce, a to i přes skutečnost, že zákon
nabyl účinnosti teprve v jeho průběhu (tedy k 1. lednu 2005).
Oporu pro toto tvrzení je třeba hledat v ustanovení zákona, podle
kterého lze krácení nároku připustit jen, jestliže pracovní poměr
zaměstnance netrval po celých 12 měsíců školního roku.
Dobu čerpání tohoto volna stanovuje ředitel školy, a to na
dobu, kdy tomu nebrání vážné provozní důvody (tedy např. na dobu,
kdy se ve škole nevyučuje). Je však třeba vycházet z toho, že jde
o zákonný nárok zaměstnance a ředitel musí vytvořit takové
organizační podmínky chodu školy, aby tento nárok zaměstnance byl
naplněn. Pokud však pedagogický pracovník v daném školním roce
nevyčerpá volno v plném rozsahu (např. z důvodu dlouhodobé
nemoci), nárok po skončení školního roku zaniká. Nelze jej
převádět do dalšího školního roku ani jej nelze nahradit peněžním
plněním.
Kariérní systém pedagogických pracovníků
Zákon definuje kariérní systém jako soubor pravidel
stanovených pro zařazení pedagogických pracovníků do kariérních
stupňů. Tento kariérní systém má umožnit pedagogickým pracovníkům
postup v povolání v jednotlivých stupních jeho profesní kariéry.
Zařazení pedagogického pracovníka do příslušného kariérního
stupně je podmíněno:
-výkonem specializovaných činností (jejich výčet
a charakteristiku stanoví MŠMT vyhláškou - jde zejména
o činnosti koordinační, metodologické apod.) nebo výkonem
řídících činností,
-splněním odborné kvalifikace (viz předchozí číslo časopisu),
-dalšími kvalifikačními předpoklady; těmi jsou:
-pedagogická praxe,
-osvědčení o způsobilosti k výkonu výše uvedených
specializovaných činností.
Podmínky zařazení pedagogického pracovníka do kariérního
stupně stanoví MŠMT pro jednotlivé kategorie pedagogických
pracovníků vyhláškou o dalším vzdělávání a kariérním růstu
pedagogických pracovníků.
Výkon činnosti charakteristické pro příslušný kariérní stupeň
po splnění dalších kvalifikačních předpokladů bude znamenat pro
pedagogického pracovníka nárok na specializační příplatek (viz §
41 bod 2). V některých případech pak také postup do vyšší platové
třídy (v souladu s nařízením vlády č. 469/2002 Sb.). Výše uvedený
příplatek za výkon specializované činnosti pedagogického
pracovníka je stanoven v § 9a zákona č. 143/1992 Sb., o platu,
a to v rozpětí 1 000 - 2 000 korun měsíčně pro pedagogického
pracovníka, který splní všechny stanovené předpoklady.
Změna zákoníku práce
1. Konkurenční doložka
Zákon o pedagogických pracovnících kromě jiného též
novelizoval zákoník práce, a to v následujících částech:
Podobně jako je tomu u úředníků územních samosprávných celků,
na které se vztahuje zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních
samosprávných celků a o změně některých zákonů, je i v případě
pedagogických pracovníků škol a školských zařízení, jakož
i u pedagogických pracovníků v zařízeních sociální péče, vyloučena
možnost uzavírat s nimi tzv. konkurenční doložku.
2. Zmocnění k vydání pracovního řádu
Úprava § 82 zákoníku práce přinesla výslovné zmocnění pro
MŠMT k vydání pracovního řádu, který by se vztahoval na
zaměstnance škol a školských zařízení zřizovaných MŠMT, kraji,
obcemi a svazky obcí. Tento pracovní řád má být vydán jako
prováděcí právní předpis (vyhláška). To znamená změnu proti
předchozímu právnímu stavu, kdy zmocnění k vydání pracovního řádu
obsahoval přímo školský zákon, ale ten neměl formu právního
předpisu.
Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení
zřizovaných obcí, svazkem obcí, krajem a MŠMT má i nadále blíže
rozvádět v souladu s právními předpisy jednotlivá ustanovení
zákoníku práce a upravovat některé podrobnosti pracovněprávních
vztahů podle zvláštních podmínek ve školství, zejména rozvržení
pracovní doby včetně její náplně, vymezení přímé pedagogické
činnosti a prací souvisejících, dozor nad nezletilými dětmi
a žáky, zásady pro čerpání dovolené na zotavenou, problematiku
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s ohledem na zabezpečení
výchovy a vzdělávání dětí, žáků a studentů.
Další zde uvedené zásahy do znění § 82 zákoníku práce
znamenají, že i nadále nemůže ředitel školy zřizované orgány
veřejné správy vydávat svůj vlastní pracovní řád.
3. Platnost stávajícího pracovního řádu až do vydání nového
Ustanovení § 39 zákona o pedagogických pracovnících
prodlužuje platnost ustanovení již zrušeného zákona č. 29/1984 Sb.
(bývalý školský zákon), podle kterého je vydán ministerstvem
školství dosud platný pracovní řád pro zaměstnance veřejných škol
(vydán v roce 2001 pod č. j. 14 269/2001-26). Jeho platnost je tak
zajištěna až do vydání vyhlášky, kterou bude vydán nový pracovní
řád.