Novela vyhlášky o základním vzdělávání

Jako většina novel, je i tato pro běžného čtenáře téměř „nečitelná“. Odkazuje na čísla paragrafů, které jsou zrušeny, přečíslování stávajících paragrafů nebo odstavců a obsahuje nová ustanovení bez celkového kontextu vyhlášky. připravilo jako pomůcku odstraňující uvedenou nevýhodu ¹⁾a ²⁾ (ve kterých se bohužel zaměňuje platnost a účinnost vyhlášky).

Hned na začátku chci zdůraznit, že i po novele zůstává číselné označení a název „vyhlášky o základním vzdělávání“ stejné. V dokumentech školy se budeme nadále odkazovat na vyhlášku č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, v platném znění. „Platné znění“ bude právě znění upravené vyhláškou č. 256/2012 Sb. Nebudeme se odvolávat na vyhlášku č. 256/2012 Sb. jako na novou vyhlášku o základním vzdělávání.

Novelizovaná vyhláška neobsahuje žádná nová přechodná ustanovení, proto jsou její ustanovení (kromě § 18 až 20 a zrušení stávajícího § 21) účinná od 1. 9. 2012. Ustanovení § 18 až 20 a zrušení § 21 jsou účinná od 23. 7. 2012, tj. ode dne vyhlášení.

Důležité ustanovení novely vyhlášky se týká (počtu vyučovacích hodin, délky přestávek a doby pobytu žáků v budově školy) a

Při stanovení počtu vyučovacích hodin má ředitel školy více volnosti při pohybu v obecných hranicích stanovených RVP pro základní vzdělávání a školským zákonem.

Podle RVP je nutno současně splnit celkovou povinnou časovou dotaci pro 1. a 2 stupeň (118 hodin, 122 hodin) a současně nepřekročit maximální týdenní hodinovou dotaci pro jednotlivé ročníky (1. a 2. ročník 22 povinných vyučovacích hodin, 3. až 5. ročník 26 povinných vyučovacích hodin, 6. a 7. ročník 30 povinných vyučovacích hodin, 8. a 9. ročník 32 povinných vyučovacích hodin). Základní časovou jednotkou je vyučovací hodina, která podle § 26 školského zákona činí v základním vzdělávání 45 minut.

V § 1 odst. 3 vyhlášky se nově stanoví maximální počet hodin dopoledního vyučování (6 vyučovacích hodin) a odpoledního vyučování (6 vyučovacích hodin) bez ohledu na to, zda se jedná o první nebo druhý stupeň základního vzdělávání. Při srovnání s předchozím zněním vyhlášky můžeme konstatovat, že první stupeň vzdělávání (dříve omezený 5 vyučovacími hodinami dopoledního a odpoledního vyučování) převzal organizační model druhého stupně. V praxi má samozřejmě význam pouze zvýšení počtu vyučovacích hodin z 5 na 6 při dopoledním vyučování na prvním stupni.

Pokud bude chtít ředitel základní školy stanovit dosti jednoznačně a závazněji, než to činí vyhláška, uvede tento počet v ŠVP v poznámkách k učebnímu plánu. Jestliže si bude chtít ředitel základní školy zachovat relativní volnost danou vyhláškou, bude mít konkrétní počet hodin pouze podobu rozvrhu na daný školní rok (resp. pololetí školního roku). Lze předpokládat, že zvýšený počet vyučovacích hodin dopoledního vyučování na prvním stupni ředitelé základních škol využijí zejména v případě vzdělávacích činností, které mají výchovné zaměření (např. při výtvarné výchově).

Kromě počtu vyučovacích hodin ovlivňují čas strávený ve škole přestávky. Novela vyhlášky přinesla v § 1 odst. 5 možnost zkrátit dva typy přestávek – nejméně desetiminutové přestávky mezi vyučovacími hodinami a nejméně padesátiminutovou přestávku mezi dopoledním a odpoledním vyučováním. je samozřejmě pouze jedna a lze ji zkrátit nejvýše na 30 minut.V praxi (dosud pouze středních škol) bývá délka přestávky mezi dopoledním a odpoledním vyučováním 45 minut a je různě umístěna v rozvrhu jednotlivých tříd.

Časový úsek 45 minut je z tohoto pohledu zřejmý, pouze v tomto případě se dá skloubit délka přestávky s rozvrhem více tříd, učitelů a učeben. Reálné pětiminutové krácení polední přestávky však v tomto případě není zásadní. Varianta rozvrhu, při které se využívá ještě kratší přestávka mezi dopoledním a odpoledním vyučováním (maximálně zkrácená na 30 minut), vyžaduje, aby tato přestávka byla umístěna v rozvrhu všech tříd jednotně, např. po páté vyučovací hodině. Pak opět jednotně následuje začátek odpoledního vyučování.

Desetiminutových přestávek mezi vyučovacími hodinami je více. Vyhláška stanoví, že lze zkrátit z nich, a to maximálně na 5 minut. Pro úplnost uvádím, že kromě těchto minimálně desetiminutových přestávek vyhláška stále hovoří o alespoň jedné povinné minimálně patnáctiminutové přestávce a možnost jejího krácení neuvádí. Lze proto dovodit, že minimálně patnáctiminutová přestávka je stále povinnou přestávkou a pouze některé (ne všechny) nejméně desetiminutové přestávky lze zkrátit nejvýše na 5 minut.

Vyhláška v souvislosti se zkracováním přestávek zavádí klasický právní neurčitý pojem – Školský zákon a vyhláška samozřejmě nedefinují, které případy jsou hodné zvláštního zřetele. Domnívám se však, že v praxi ředitelé základních škol bez problémů odůvodní zkrácení přestávek takovými objektivními důvody, jako jsou doby odjezdů autobusů nebo vlaků, doba vydávání obědů ve školní jídelně atd.

Při studiu novelizované vyhlášky a vytváření optimálního rozvrhu bychom neměli zapomenout na možnost, kterou nám nabízí školský zákon v § 26 odst. 1: Je pravděpodobné, že ředitelé škol budou hodiny spíše spojovat do bloků trvajících 90 minut při výuce, kterou není vhodné přerušovat (tělesná výchova, projektová výuka atd.). Pokud je výuka ve spojených hodinách v určitých předmětech ve škole standardem, měla by být uvedena v ŠVP.

Vyhláška uvádí, že konkrétní počet hodin a zkracování přestávek závisí na respektování základních fyziologických potřeb žáků. Komentář v této souvislosti není potřeba. Je však vhodné připomenout, že při sestavování rozvrhu a zkracování přestávek nelze zapomenout i na základní fyziologické potřeby učitelů a na povinnou přestávku na jídlo a oddech podle zákoníku práce.

v trvání ředitel školy poskytne učitelům nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce. Přestávku v práci lze rozdělit, ale alespoň jedna její část musí činit nejméně 15 minut. Přestávku v práci nelze poskytovat na začátku nebo na konci pracovní směny (§ 88 odst. 1 až 3 zákoníku práce). Jestliže učitel v době přestávky nevykonává dohled, neúčastní se porady nebo nevykonává jinou práci, může mu ředitel školy na tuto dobu stanovit část přestávky na jídlo a oddech. Při zkrácení přestávek mezi vyučovacími hodinami je nutné počítat s tím, že se zkracuje i doba přestávky na jídlo a oddech, ale nesmí se zkrátit pod zákonem stanovené minimum.

Přitom je nutné si uvědomit, že přestávku v práci na jídlo a oddech v případě učitelů nelze chápat jako povinnou přestávku až po 6 odučených hodinách v budově školy, ale po 6 hodinách (šedesátiminutových) nepřetržité práce, do které se započítává práce související s přímou pedagogickou činností [§ 22a zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, v platném znění; § 3 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí].

Další důležitý moment časové organizace vzdělávání je (§ 1 odst. 2 vyhlášky). Vyhláška se nezměnila v části, která řediteli základní školy stanoví povinnost umožnit žákům vstup do budovy a pobyt v budově nejméně 20 minut před začátkem vyučování. Změna se týká povinnosti umožnit vstup do budovy a pobyt v budově školy (tj. minimálně 30 minut). Dřívější omezení vstupu do budovy na nejméně 15 minut před začátkem odpoledního vyučování je zrušeno. Je jasné, že větší komfort z pohledu žáků je spojen s povinností ředitele základní školy zajistit nad nimi po celou dobu polední přestávky dohled [§ 164 odst. 1 písm. h) školského zákona]. V praxi je nemožné zajistit dohled nad žáky v celé budově (budovách) školy, ale pouze v těch prostorách, které ředitel základní školy žákům pro pobyt ve škole vyčlení.

Začátek a konec vyučování, časové rozvržení vyučovacích hodin a přestávek, pravidla pobytu žáků v budově školy před první vyučovací hodinou, v době poledních přestávek a dohled nad nimi jsou většinou obsaženy ve [odpovídá to požadavku § 30 odst. 1 písm. b) školského zákona: ]. Uvedená pravidla proto musí být schválena školskou radou [§ 168 odst. 1 písm. c) školského zákona], kterou musí ředitel základní školy případně přesvědčit o důvodnosti zkracování přestávek nebo spojování hodin.

Změna týkající se na prvním stupni základního vzdělávání (§ 2 odst. 3) je spíše formální. I v dřívějším znění vyhlášky se tato výuka měla uskutečňovat pouze tehdy, pokud byla zapracována do ŠVP, a to ve dvou, zpravidla po sobě následujících ročnících v rozsahu nejméně 20 vyučovacích hodin během jednoho ročníku. V aktuálním znění se již nehovoří o po sobě následujících ročnících, ale pouze o prvním stupni vzdělávání. Vyžadovaný minimální rozsah výuky se nezměnil, je nyní vztažen k prvnímu stupni vzdělávání jako celku a činí nejméně 40 hodin.

V § 2 odst. 2 vyhlášky se již nepřipouští, aby při výjezdu do členského státu EU žák předložil pouze potvrzení nahrazující Evropský průkaz zdravotního pojištění. Žák musí předložit přímo tento průkaz.

Důležitá změna se týká povinnosti podat zákonným zástupcům žáků – místo, čas shromáždění a skončení akce (§ 3 odst. 3 vyhlášky). Předchozí znění vyhlášky umožňovalo oznámit uvedené informace bezprostředně před konáním akce, tj. 1 den předem. Současné znění vyhlášky je v tomto bodě přísnější – škola je povinna oznámit místo a čas shromáždění, místo a čas skončení akce (nikoli pracovní dny) předem. Škola si může nastavit i delší časový limit, např. jeden týden předem. Tento krok jistě ocení rodiče a škole nezpůsobí větší komplikace, protože ve škole se akce plánují s dostatečným časovým předstihem (opakující se akce zařazené do ročního rámcového plánu, akce zařazené do konkrétnějšího plánu následujícího měsíce).

Vyhláška neuvádí, jakým způsobem má škola zákonné zástupce informovat. Většinou jsou tyto podrobnosti uvedeny ve školním řádu ve variantách od písemného sdělení v žákovské knížce po výlučné sdělení na webových stránkách školy či pomocí vnitřního informačního systému umožňujícího dálkový přístup.

Nové ustanovení § 4 odst. 8 vyhlášky o základním vzdělávání odkazuje na počty žáků podle vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění. Tato vyhláška v § 10 odst. 1 a 4 stanoví (tj. jedné skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami  - § 16 odst. 1 školského zákona).

Ve třídě zřízené pro žáky se zdravotním postižením je nejméně 6 a nejvíce 14 žáků s přihlédnutím k věku a speciálním vzdělávacím potřebám žáků. Třída zřízená pro žáky s těžkým zdravotním postižením má nejméně 4 a nejvíce 6 žáků. Podle § 10 odst. 4 uvedené vyhlášky ve třídě běžné základní školy lze s přihlédnutím k rozsahu speciálních vzdělávacích potřeb žáků individuálně integrovat nejvýše 5 žáků se zdravotním postižením.

Ustanovení § 4 odst. 1, § 4 odst. 3 až 5 vyhlášky o základním vzdělávání uvádějí průměrný minimální počet žáků na jednu třídu úplných a neúplných základních škol. Nový § 4 odst. 9 vyhlášky reaguje na skutečnost, že třídy zřízené pro žáky se zdravotním postižením mají menší počet žáků než třídy, které pro tyto žáky nejsou určeny. Pokud takové méně naplněné třídy zahrneme do výpočtu průměrného počtu žáků na třídu, pak to může vést k tomu, že škola nesplní minimální průměrný počet žáků na třídu. Tehdy škola musí (§ 23 odst. 4 školského zákona). Uvedený důsledek § 4 odst. 9 vyhlášky o základním vzdělávání vylučuje. Třídy, pro které vyhláška č. 73/2005 Sb., v platném znění, stanoví odlišné nejnižší počty žáků z důvodu vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, se do průměrného počtu žáků na třídu

Dále novela vyhlášky v § 5 odst. 1 umožňuje řediteli základní školy zachovat výuku volitelného nebo nepovinného předmětu, k němuž se při zahájení výuky přihlásí alespoň 7 žáků, avšak v průběhu školního roku se tento počet sníží.

Ustanovení § 9 je celkově zkráceno a zjednodušeno. Nově obsahuje odkaz na vyhlášku č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění.

Novým zněním tohoto ustanovení byla mimo jiné zrušena povinnost ředitele základní školy zařadit žáka do skupiny žáků s rozšířenou výukou na základě doporučení vyučujícího daného předmětu a povinnost rozhodnout o zařazení žáka do třídy s rozšířenou výukou do 15. června předcházejícího školního roku.

Vyhláška spojila podmínky zařazení žáka do s rozšířenou výukou předmětu nebo skupiny předmětů. Nadále samozřejmě platí, že rozšířená výuka v obou těchto formách musí být obsažena v ŠVP.

Zařazení do uvedených skupin nebo tříd provádí ředitel základní školy na základě posouzení nadání a předpokladů žáka a se souhlasem zákonného zástupce žáka. Z textu vyhlášky zmizely formulace, podle kterých o zařazení žáka rozhoduje ředitel školy. Lze očekávat, že nová formulace ( ) omezí omyly ředitelů, kteří v těchto případech rozhodovali ve správním řízení.

Stejná terminologická úprava se týká i přeřazení žáka do skupiny nebo třídy bez rozšířené výuky. Podmínky přeřazení zůstávají stejné (doporučení vyučujícího předmětu, projednání na pedagogické radě, projednání se zákonným zástupcem).

Jako doplnění uvádím, že žáka, který plní povinnou školní docházku a dlouhodobě neprokazuje předpoklady pro rozšířenou výuku, nelze jednoduše a jednostranně ze školy „vyloučit“ a „přeřadit“ na jinou školu.

Podle ustanovení § 10 odst. 1 vyhlášky je přizpůsobená potřebám žáků-cizinců, kteří v ČR plní povinnou školní docházku. Podle dřívější formulace byla jazyková příprava přizpůsobena potřebám žáků, kteří jsou dětmi osoby se státní příslušností jiného členského státu EU.

Z dřívějších povinností ředitele školy vůči zákonnému zástupci uvedeného žáka byla ponechána povinnost jej do jednoho týdne po přijetí žáka do školy informovat o možnosti docházky do tříd pro jazykovou přípravu.

Dřívější znění § 12 vyhlášky podrobně určující formu a rozmezí hodinových dotací kurzu je zrušeno. Novelizované ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky dává řediteli základní školy pravomoc určit délku a formu kurzu.

Dále je zjednodušeno pravidlo konání opravných komisionálních zkoušek v souvislosti s kurzem (§ 13 odst. 5 vyhlášky). Každá taková zkouška se koná nejpozději do šesti měsíců od poslední zkoušky na závěr kurzu, a to bez ohledu na to, z kolika předmětů žák neprospěl.

Zkrácené znění § 14 v zásadě nepřináší žádnou obsahovou změnu systému a smyslu hodnocení žáků. I nadále je upraveno v § 51 až 53 školského zákona. Toto hodnocení vyvolává vůči žákům školy bezprostřední právní důsledky (např. postoupení nebo nepostoupení do vyššího ročníku). Pravidla hodnocení žáků, které nemá vůči žákům přímé právní důsledky a které většinou nazýváme průběžné hodnocení, upravuje § 14 vyhlášky.

Po novele je charakteristika hodnocení žáků a jeho pravidel stručnější a obecnější. V textu vyhlášky již nyní např. nenajdeme výslovné odkazy, že v rámci pravidel hodnocení mají existovat zásady klasifikace a zásady slovního hodnocení, podrobnosti o komisionálních nebo opravných zkouškách či zásady hodnocení chování na akcích pořádaných školou. Tím se zvětšuje význam školního řádu, který má obsahovat pravidla průběžného hodnocení na konkrétní škole a situace, při kterých se použijí (např. opravné zkoušky).

V krátkém textu ustanovení § 14 se hovoří přímo nebo zprostředkovaně v souvislosti s pravidly hodnocení o:

Pravidla hodnocení mají obsahovat těchto forem hodnocení a kritéria hodnocení. Školní řád proto může formulovat i další pravidla umožňující hodnocení.

Dle mého soudu § 14 již obsahuje některé zásady (tj. základní postuláty) hodnocení, a to pedagogickou zdůvodněnost, odbornou správnost, doložitelnost. Nově je k nim připojeno . Základní způsob (postup) hodnocení je podle mého mínění také obsažen v tomto ustanovení, a to jako poměr konkrétního výkonu a maximálně možného výkonu. Kritéria (měřítka) hodnocení by měla být konkretizací těchto (a případně dalších) zásad a způsobu hodnocení. Konkrétní kritéria vyhláška neobsahuje, jejich místo je ve školním řádu. Ve většině škol můžeme sledovat, že konkrétní výkony žáků se hodnotí kvantitativně (počtem bodů) a kompetence jsou ve ŠVP vymezeny kvalitativně (žák vyvodí, vyjmenuje atd.). Z tohoto úhlu pohledu by měl školní řád obsahovat postup, podle kterého se jasně a jednoznačně převede konkrétní výkon z kvalitativního vyjádření na kvantitativní a naopak.

Klasifikační stupně hodnocení chování a výsledků vzdělávání žáků v novelizovaném znění vyhlášky zůstávají stejné (§ 15 odst. 1 a odst. 3 vyhlášky). Podle nového § 15 odst. 5 vyhlášky lze žáka v jednotlivých předmětech a chování žáka doplnit slovním hodnocením, které obsahuje i hodnocení klíčových kompetencí vymezených RVP pro základní vzdělávání.

Klasifikace výsledků vzdělávání žáka nově nezahrnuje , ale žáka ke vzdělávání (§ 15 odst. 4 vyhlášky). V případě lze nově výsledky vzdělávání žáka (§ 15 odst. 2 vyhlášky).

V § 15 byl

V návaznosti na zrušení § 51 odst. 5 školského zákona (vydávání výstupního hodnocení) jsou všechna dřívější ustanovení § 16 věnovaná výstupnímu hodnocení zrušena, § 16 nově obsahuje stupně celkového hodnocení (dříve byly v § 15) a formulace uvedená na vysvědčení, pokud je žák nebo (§ 16 odst. 1 a 2 vyhlášky).

Poslední novela vyhlášky o základním vzdělávání bohužel neodstranila mezeru týkající se celkového hodnocení vzdělávání – kolizi, která nastává, pokud žák na konci prvního pololetí současně z určitého povinného předmětu a z jiného povinného předmětu je [§ 16 odst. 4 písm. c) a písm. d)]. Místo jasného pravidla daného vyhláškou se opět ředitelé škol mohou (ale nemusí) řídit ze dne 17. 9. 2009, čj. 20827/2009-22³⁾ . Podle těchto Informací se na vysvědčení použije stupeň celkového hodnocení „neprospěl(a)“.

Podstata výchovných opatření uvedených v § 17 zůstává stejná. Drobná změna se týká udělení pochvaly nebo jiného ocenění ředitele školy za úspěšnou práci (dříve za úspěšnou práci). V § 17 odst. 7 vyhlášky došlo ke dvojí změně. Bylo upřesněno, že do dokumentace školy a na vysvědčení se zaznamenává pochvala (nikoli již pochvala třídního učitele). Nově tedy se proto do dokumentace školy a na vysvědčení nezaznamenává (které může udělit ředitel školy nebo třídní učitel podle § 17 odst. 6 vyhlášky) a pochvala třídního učitele.⁴⁾

Změna § 38 školského zákona účinná od 1. 1. 2012 týkající se plnění povinné školní docházky v zahraničí nebo zahraniční škole vyvolala odpovídající úpravu vyhlášky o základním vzdělávání. V textu vyhlášky nyní najdeme upravený § 18, nové pasáže § 18a až 18d, upravený § 19 a § 20. Byl zcela zrušen § 21. Jak již bylo řečeno, ustanovení § 18 až 20 a zrušení § 18 odst. 1 jsou účinná od 23. 7. 2012, tj. ode dne vyhlášení vyhlášky ve Sbírce zákonů.

Ustanovení školského zákona a vyhlášky o základním vzdělávání na sebe navazují, proto je vhodné se nejprve vrátit ke školskému zákonu.

Podle § 36 odst. 2 školského zákona se vztahuje na:

Většina žáků, na které se vztahuje povinná školní docházka, ji plní na základní škole na území ČR, zapsané v rejstříku škol a školských zařízení. Podle § 38 odst. 1 školského zákona však žák může plnit povinnou školní docházku

Výše uvedení žáci (kromě občanů jiného státu EU nebo občanů jiných států, kteří pobývají na území ČR přechodně po dobu delší než 90 dnů a jsou žáky zahraniční školy na území ČR) jsou zároveň žáky spádové školy nebo jiné školy zapsané v ČR v rejstříku škol a školských zařízení, kterou zvolil zákonný zástupce žáka (§ 38 odst. 3 školského zákona). Proto musí zákonní zástupci těchto žáků plnit vůči spádovým nebo kmenovým školám zapsaným v ČR do rejstříku určité povinnosti stanovené jak školským zákonem, tak vyhláškou o základním vzdělávání.

Zákonný zástupce žáka je povinen oznámit řediteli spádové nebo kmenové školy:

Podle § 38 odst. 5 školského zákona žák, který plní povinnou školní docházku ve škole mimo území ČR nebo formou individuální výuky (nikoli žák, který plní povinnou školní docházku v zahraniční škole na území ČR), na žádost zákonného zástupce konat ve spádové nebo kmenové škole v ČR nebo ve škole při diplomatické misi ČR. Nekoná-li žák tyto zkoušky, doloží zákonný zástupce plnění povinné školní docházky žáka spádové nebo kmenové škole způsobem, který stanoví vyhláška o základním vzdělávání.

Podrobnosti konání zkoušky zůstaly stejné, jen byla některá ustanovení přesunuta mezi § 19 a § 20 nebo v rámci § 20. Nově je v § 19 odst. 4 upřesněna kompetence ředitele zkoušející školy, který stanoví obsah a rozsah zkoušky v souladu se ŠVP a seznámí s nimi zákonného zástupce žáka nejpozději při stanovení termínu zkoušky.

V § 24 odst. 3 vyhlášky je doplněno ustanovení, podle kterého je ředitel školy povinen vytvořit individuálně integrovanému žákovi podmínky, které odpovídají jeho individuálním vzdělávacím potřebám a vedou k jeho všestrannému rozvoji.

Kromě získání znalostí o změnách vyhlášky o základním vzdělávání je vhodné tyto změny zapracovat do interních směrnic školy, což usnadní jejich zautomatizované dodržování.