Od tělesných trestů k respektu

Tělesné tresty byly dlouho vnímány jako účinná a snadná cesta k efektivní výchově a dosažení disciplíny. Dnes však už víme, že tomu tak není. Tělesné tresty mají řadu negativních důsledků. Zatímco ve školním prostředí už se s nimi nesetkáváme, v rodinném prostředí bohužel stále přetrvávají. V České republice je využívá přibližně třetina rodičů. Takový stav volá po změně.

Od tělesných trestů se upouští po celém světě. Tento trend podporují četné psychologické studie jasně prokazující, že negativní dopady tělesných trestů výrazně převažují nad jakýmikoliv krátkodobými „výhodami“. Tělesné tresty v dětech vyvolávají pocit strachu, podkopávají jejich sebeúctu a také mohou vést k rozvoji agresivního chování, popř. i psychických problémů. Jejich používání dětem naznačuje, že násilí je přijatelným způsobem řešení konfliktů a problematických situací. To se promítá do postoje dětí k násilí, do jejich vztahů s vrstevníky i budoucích výchovných metod.

Prostředí, ve kterém děti vyrůstají, ovlivňuje také jejich fungování ve škole. Negativní důsledky tělesných trestů se projevují i na chování a práci dítěte ve škole. Z výzkumných studií víme, že psychické zdraví žáků a jejich školní výkon spolu úzce souvisejí. Pokud se děti dlouhodobě necítí dobře doma, velmi pravděpodobně to bude znatelné i na jejich práci v hodinách a vztahu ke spolužákům. Mohou mít také problém s emoční seberegulací (např. se zvládáním vzteku či frustrace) a reakcemi v zátěžových situacích.

Školy hrají klíčovou roli v životech dětí - nejen jako instituce zajišťující vzdělání, ale také jako prostředí pro rozvoj jejich sociálních dovedností. Jsou místem, kde děti tráví velkou část dne a kde si mohou v kontaktu s učiteli i vrstevníky poprvé uvědomit, že to, co zažívají doma, není norma. Mohou zde také pozorovat a zažívat, že problémové situace je možné řešit i bez násilí. Škola pro ně zároveň může představovat místo bezpečí, které jim doma schází.

V tomto kontextu má pro společnost velký význam, když školy praktikují přístup odrážející pochopení a respekt k psychickým potřebám dětí a aktivně sledují a podporují celkovou pohodu a wellbeing žáků ve školním prostředí. Takové prostředí v konečném důsledku přispívá k vytváření společnosti, která je empatická, respektující a umí nenásilně řešit konflikty, což jsou hodnoty, jež jsou dnes potřebné víc než kdy jindy. Významnou službou škol je také identifikace dětí, kterým je v rodině ubližováno, a koordinace následné pomoci.

Školy považujeme za důležité a hodnotné partnery pro uskutečnění změny ve vnímání tělesných trestů. Proto jsme připravili komplexní školení Škola - místo bezpečí a pomoci, které je určeno pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům. Jeho cílem je dodat pracovníkům škol informace, jak včasně identifikovat žáky ohrožené násilím v blízkých vztazích a jak následně postupovat. V listopadu pak pořádáme akci Bubnovačka, která školám pomáhá téma násilí v blízkých vztazích se žáky otevřít, a to pomocí preventivního programu včetně metodiky pro učitele. Do akce se zapojilo již více než pět set škol v republice. Pro pedagogické i nepedagogické pracovníky máme také poradenskou linku nebo podcastovou sérii Nebuď na to sám - odborník odpovídá. Všechny informace naleznete na webu .

V Centru LOCIKA usilovně pracujeme na tom, aby děti mohly zažívat dětství bez násilí. Dětem zasaženým násilím v blízkých vztazích poskytujeme přímou pomoc a současně se snažíme podporovat celospolečenskou změnu ve vnímání tělesných trestů. Proto také organizujeme Iniciativu Dětství bez násilí, která vyzývá k zajištění ochrany dětí před jakoukoliv formou násilí. Vykročme společně ke změně, která má smysl.

PR a event manažerka v Centru LOCIKA

Nejdůležitější a nejlepší rozhodnutí v mém pracovním životě bylo přejít z PR v komerčním sektoru do neziskovky Centrum LOCIKA. Mít možnost dělat práci, která je naplňující a smysluplná, je obrovskou radostí.

psycholožka a odborná garantka pro školy v Centru LOCIKA

Všechny změny byly stejně důležité a napomohly mému pracovnímu i osobnímu rozvoji - ať už se jedná o zahájení činnosti v oblasti vědy, školství, sociálních služeb, nebo psychoterapie. Díky práci s lidmi (v roli klientů či žáků) a neustálé nutnosti sebevzdělávání mám pocit, že jsem neustále podněcována k nějakým „vnitřním“ změnám.