Tvorba Strategie 2030+ nastolila myšlenku na doplnění vzdělávacího systému o nový koordinační prvek – tzv. „střední článek“. Jak to fungovalo v minulosti a jak to řeší v zahraničí? Jak se debata u nás aktuálně vyvíjí?
Není jistě pro čtenáře žádnou novinkou, že dnes nesou takřka všechnu zodpovědnost za kvalitu vzdělávání ředitelky a ředitelé škol. Je to důsledkem
velké decentralizace českého vzdělávacího systému
(včetně srovnání se zahraničím1)). V roce 2000 v souvislosti s reformou státní správya územní samosprávy došlo k
výraznému přenesení zodpovědnosti za pedagogický proces i chod organizace na ředitele škol
, včetně povinné právní subjektivity. Byly
zrušeny školské úřady
coby prvek státní správy organizovaný v okresní struktuře. Na úrovni systému dnes není explicitně stanovena
zodpovědnost za vzdělávací výsledky žáků
, ani za
zajištění stejných příležitostí ve vzdělávání
a
odstraňování zaznamenaných nerovností
. Obousměrná komunikace mezi státem a školami drhne. Podpora škol ze strany krajů je značně rozdílná – od proaktivní a rychlé reakce po pasivní odkazování na MŠMT. Chybějící podporu a koordinaci ze strany krajů někdy suplují
místní akční plány
(MAP). Výsledky a kvalita jejich práce jsou opět n