Od 1. ledna letošního roku nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, známý pod názvem „nový občanský zákoník“ (NOZ). Přinesl celou řadu poměrně závažných změn, které mají vliv nejen na náš občanský život, ale mohou ovlivnit i vztahy ve škole.
Odpovědnost pedagogů a žáků podle nového občanského zákoníku
JUDr.
Jana
Mahdalíčková
Ph. D.
odborná lektorka, oblast trestního práva
Oblastí, která nás bude dnes zajímat, bude
odpovědnost za škodu.
Úprava obecné odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku se vztahuje na každého z nás, bez ohledu na pracovní zařazení. Podstatné změny od 1. ledna 2014 jsou uvedeny níže.SVÉPRÁVNÁ OSOBA
Zákonná úprava vychází z předpokladu že „každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat“.
1)Svéprávnou osobou se rozumí ten, kdo je zletilý a schopný jednat podle práva a nést si za to následky. U pojmu
„rozum průměrného člověka“
lze vycházet, podle mého názoru, z průměrného IQ 100-105. K tomu ovšem přistupuje ještě povinnost uplatnit v konkrétním případě speciální znalosti a schopnosti, jestliže máme příslušné odborné vzdělání. Taková povinnost vyplývá z dalšího ustanovení:
„Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé.“
2) Jestliže bychom nejednali s odpovídajícími odbornými znalostmi a pečlivostí, pak poneseme následky, tj. budeme odpovědni za škodu, která by v důsledku toho vznikla. Za své jednání odpovídá každý člověk tehdy, pokud je schopen své jednání posoudit a ovládnout.Jednání
je projev naší vůle, toho, co chceme nebo naopak nechceme, a dáme to okolí najevo. Jednat můžeme aktivně, tj. pohybem nebo verbálně, anebo pasivně, když neuděláme nic v okamžiku, kdy máme povinnost provést nějaký úkon (např. provést kontrolu žáků). Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl (např. po požití alkoholu způsobí jinému škodu), protože
„není s to ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky“
, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná
„a nahradí škodu v tomto stavu způsobenou. Společně a nerozdílně s ním nahradí škodu ti, kteří jej vlastní vinou do tohoto stavu přivedli“
.3)PŘEDCHÁZENÍ ŠKODÁM
Zákon nově klade důraz také na předcházení škodám. Jestliže to okolnosti vyžadují, je každý povinen
„počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“
Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života,
„má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami“
.4)Tuto povinnost má tedy i učitel, který odpovídá za bezpečnost žáků v době vyučování, jestliže by nastala nějaká mimořádná situace. Povinnost dbát na bezpečnost žáků a studentů vyplývá ze školského zákona.5)Když někdo způsobí jinému škodu porušením zákonné povinnosti (např. neplnění povinnosti dozoru nad žáky), má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. U učitele k tomu přistupuje ještě povinnost jednat
„se zvláštní znalostí a pečlivostí“
.6)Jednání z nedbalosti
je takové jednání, kdy volní složka zde vždy chybí, tj. ten, kdo jednal, se protiprávního jednání dopustit nechtěl. Rozeznáváme:nedbalost vědomou, kdy ten, kdo jednal, věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí;
nedbalost nevědomou, kdy ten, kdo jednal, nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
K odpovědnosti za škodu postačuje jednání z nedbalosti nevědomé.
ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU VZNIKLOU V DOBĚ VYUČOVÁNÍ
K problematice
odpovědnosti za škodu, která vznikne žákovi v době vyučování
nebo při činnosti s tím související, se vztahuje také další ustanovení občanského zákoníku:
„Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.“
7)Za škodu v takovém případě tedy
odpovídá škola nebo školské zařízení
. Její odpovědnost je absolutně objektivní. Pedagog, který poruší své povinnosti, byť z nedbalosti, neodpovídá za takto způsobenou škodu přímo třetí osobě (rodičům žáka, studentům), ale
odpovídá svému zaměstnavateli
- škole, školskému zařízení, podle pracovněprávních předpisů. Vyloučena není ani jeho případná trestní odpovědnost.Škodu může samozřejmě
způsobit žák jinému žákovi.
V tom případě se zkoumá, zda on sám byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, a to ve vztahu ke stupni mentální vyspělosti přiměřené jeho věku. Pokud se zjistí, že schopen v konkrétním případě byl, tak je povinen nahradit způsobenou škodu.
„Společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.“
8) Tím, kdo je povinen k náhradě škody společně se škůdcem (žákem, který způsobil škodu), je škola nebo školské zařízení, konkrétní pedagog odpovídá stejně jako v předchozím případě.ZLETILOST A SVÉPRÁVNOST
Odpovědnost za své jednání nesou všichni, kdo jsou zletilí a svéprávní. Plně svéprávným, tedy schopným jednat podle práva a nést následky svého jednání, se člověk stává nabytím zletilosti. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Jsou však možné i výjimky, pokud jsou splněny podmínky uvedené v zákoně.
První případ je známý - uzavření manželství.
Svéprávnost nabytá uzavřením manželství
se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné. Novinkou je možnost
„získání plné svéprávnosti před nabytím zletilosti přiznáním svéprávnosti rozhodnutím soudu
“. To je možné na návrh nezletilého, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost samostatně se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonní zástupci; dále vyhoví soud návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.
Soud přizná nezletilému svéprávnost
i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí. Může se tedy stát, že student na střední škole, kterému ještě nebylo osmnáct let, bude na základě přiznané svéprávnosti požadovat, aby se s ním jednalo stejně jako se staršími, osmnáctiletými studenty, a jeho požadavek bude muset být respektován.PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST NEZLETILÝCH
Nový občanský zákoník přiznává práva i povinnosti také nezletilým. Nezletilí jsou rovněž odpovědní po právní stránce za své jednání a nesou si následky, které svým jednáním způsobí.
„Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.“
9)Může tedy odpovídat například za dluh, který mu vznikne v případě, kdy nezaplatí pokutu za jízdu „načerno“ v MHD. Podle nové úpravy může nezletilý také jednat za své zákonné zástupce na základě jejich souhlasu.
„Udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého života souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, je nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat, pokud to není zákonem zvlášť zakázáno.“
10) V souvislosti s tím se domnívám, že pokud přijde na rodičovské schůzky místo rodičů starší sourozenec, kterému ještě nebylo osmnáct let, a předloží souhlas podle NOZ, bude to třeba respektovat.JEDNÁNÍ V NUTNÉ OBRANĚ A V KRAJNÍ NOUZI
Další novinkou v občanském zákoníku je úprava jednání v nutné obraně a v krajní nouzi. Obě jednání se vztahují k odvracení hrozící škody na životě a zdraví osob a na majetku. Takové situace mohou nastat i ve škole nebo ve školském zařízení, např. při napadení učitele nebo žáka.
V
nutné obraně
jedná ten, kdo
„odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku“.
11)
Útokem
se rozumí útok fyzické osoby na obránce nebo na jinou osobu. Je možné
odvracet útok
od doby, kdy bezprostředně hrozí, tj. útočník dává najevo, že své jednání zahájí v krátkém časovém okamžiku (zvedá hůl), obránce nemusí čekat, až rána dopadne. Když útočník již své jednání ukončil, musí ukončit své jednání také obránce. Výjimkou je situace, kdy útočník má ještě u sebe věci získané svým protiprávním jednáním; tato situace je považována za
trvající útok
. Obránce nesmí útočníkovi způsobit následek, který je zjevně v nápadném nepoměru k újmě, která hrozila jemu samému (zničené oblečení versus těžké zranění). Za takový následek by obránce byl odpovědný v plné míře.Obdobně se posuzuje jednání v krajní nouzi. I zde obránce jedná žádoucím způsobem, protože chrání zájmy v souladu se zákonem. V krajní nouzi jedná ten,
„kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající“
.12)Nebezpečím se rozumí
„stav hrozící poruchou chráněného zájmu“
, např. bezprostřední ohrožení života a zdraví osob nebo hrozící škoda na majetku. Nebezpečí může vyvolat svým jednáním člověk, ale může být způsobeno i „vyšší mocí“, například živelní pohromou. Podstatné je, že nebylo možné nebezpečí odvrátit jiným způsobem, a dále to, že následek způsobený při odvracení nebezpečí musí být vždy nižší než ten, který hrozil. Lze například zničit majetek při záchraně lidského života, ale už nelze ohrozit život jiného. V tom případě by ochránce odpovědný za způsobený následek byl.Ten, kdo jednal v nutné obraně nebo v krajní nouzi, má nárok na náhradu škody, která mu tím vznikla. Zákon také přihlíží k
„omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok nebo jiné nebezpečí“
.13)ZDROJE
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ)
důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
SVEJKOVSKÝ, J. et al. Nový občanský zákoník. Srovnání nové a současné úpravy občanského práva. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-423-0.
ELIÁŠ, K. et al. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-493-4.
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění
www.justice.cz
1) § 4 odst. 1 NOZ
2) § 4 odst. 2 NOZ
3) § 2922 NOZ
4) § 2900, 2901 NOZ
5) § 29 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon
6) § 2911 odst. 2 NOZ
7) § 2914 NOZ
8) § 2920, § 2921 NOZ
9) § 31 NOZ
10) § 32 odst. 1 NOZ
11) § 2905 NOZ
12) § 2906 NOZ
13) § 2907 NOZ