Oznamovací povinnost pedagogů a škol

Nepřekažení trestného činu se vztahuje na případy, kdy se jakákoliv trestně odpovědná fyzická osoba, tedy i pedagog, hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje některý z trestných činů výslovně uvedených v § 367 TZ, a přitom jej nepřekazí. Zda se osoba dozvěděla o přípravě či páchání trestného činu hodnověrným způsobem, je třeba posuzovat v každém případě individuálně, ale může se tak stát jak vlastním pozorováním, tak z jiných důvěrných zdrojů. Trestnými činy, které má každý povinnost překazit dle tohoto ustanovení, jsou ty nejzávažnější trestné činy, jako například vražda, těžké ublížení na zdraví, loupež, pohlavní zneužití, znásilnění, týrání svěřené osoby apod.

Překažením se má přitom na mysli buď reálné faktické (i za použití násilí), nebo lze tuto povinnost splnit či státnímu zástupci. Nepřekažení není však trestné v případě, že nebylo možné překazit trestný čin bez značných obtíží, nebo aniž by taková osoba uvedla sebe nebo osobu blízkou v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

Druhá skutková podstata – – se vztahuje na případy, kdy se někdo hodnověrným způsobem dozví o již spáchaném trestném činu. I v tomto případě se nejedná o jakýkoliv trestný čin, ale některý z těch, které jsou výslovně (například vražda, těžké ublížení na zdraví, týrání svěřené osoby apod., naopak zde již není povinnost oznámit spáchání loupeže, pohlavního zneužití nebo znásilnění). Povědomí o spáchání trestného činu se oznamuje policejnímu orgánu či státnímu zástupci. Případy, kdy osoba není povinna trestný čin oznámit, se řídí stejnými pravidly jako v případě nepřekažení trestného činu.

V případě, že by se tedy pedagog hodnověrným způsobem (například ze sdělení jiných žáků – očitých svědků) dozvěděl, že žák starší 15 let (tedy žák trestně odpovědný) spáchal loupež nebo se k takovému činu připravuje (například si opatřuje prostředky, jako je kukla, nůž apod.), má s ohledem na výše uvedené povinnost spáchaný trestný čin oznámit nebo připravovaný trestný čin překazit, a to například rovněž oznámením. Pokud pedagog (ale i jakákoliv jiná fyzická osoba se stejnými informacemi) tuto zákonnou povinnost nesplní, hrozí mu trest

Vedle výše popsané oznamovací povinnosti, kterou má každá fyzická osoba, existuje rovněž dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSPOD“). Dle ustanovení § 10 odst. 4 ZoSPOD mají mimo jiné i školy a školská zařízení povinnost oznámit bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozví, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že se jedná o děti uvedené v § 6 ZoSPOD.

Děti uvedené v tomto ustanovení jsou – v oblasti našeho zájmu – mimo jiné i:

pokud tyto skutečnosti mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.

Jak vyplývá z výše uvedeného, oznamovací povinnost škol a školských zařízení je a vztahuje se jak na případy, kdy je dítě pachatelem trestných či jiných protiprávních činů, tak na případy, kdy je obětí závažného trestného činu na své osobě, nebo je dokonce pouze podezření, že by mohlo být obětí takového trestného činu. Pokud škola či školské zařízení neoznámí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti nasvědčující tomu, že jde o dítě, ohledně něhož má oznamovací povinnost, pak se škola může dopustit správního deliktu, za který hrozí pokuta do výše 50 000 Kč.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že na vztah pedagoga a žáka nelze nahlížet pouze skrze vzdělávací proces. Pedagog jako profesionál by mohl (a měl) vzhledem k frekvenci setkávání a budování vztahů s jednotlivými žáky zpozorovat výrazné změny v jejich chování, věnovat těmto změnám náležitou pozornost a v případě potvrzení jeho podezření příslušným způsobem reagovat. V případě, že k adekvátní reakci nedojde, může takové pochybení vyústit v potrestání dané školy a v těch nejzávažnějších případech k trestnímu stíhání samotného pedagoga.