Podmínky požární bezpečnosti související se školami a školskými zařízeními můžeme rozdělit na dvě skupiny:
1.
podmínky navrhování stavby nebo změny stavby, realizace stavby a její uvedení do užívání,
2.
podmínky provozování školy a školského zařízení.
Ad 1)
Při
navrhování
stavby užívané k činnosti školy a školského zařízení se ve smyslu podrobností uvedených v § 23 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. (dále jen „vyhláška“) postupuje podle české technické normy uvedené v příloze č. 1 části 1 bodu 1 – ČSN 73 0802 –, pokud vyhláška nestanoví jinak.Ad 2)
Jak je uvedeno v ustanovení § 30 vyhlášky, musí být při užívání stavby zachována úroveň požární ochrany vyplývající z technických podmínek požární ochrany staveb, podle kterých byla stavba navržena, provedena a bylo zahájeno její užívání. Vždy je nutné respektovat právní předpisy, které platily v době projektování a kolaudace daných objektů.
Při provozování činností ve škole nebo školském zařízení musí právnická nebo podnikající fyzická osoba (dále jen „provozovatel“) plnit povinnosti, které stanoví předpisy o požární ochraně, zejména zákon č.133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“) a vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru, ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb. (dále jen „vyhláška o požární prevenci“).
Provozovatel provede začlenění jím provozovaných činností, a to z hlediska všech charakteristik provozované činnosti. Provozované činnosti se ve smyslu § 4 zákona o požární ochraně člení podle míry požárního nebezpečí do tří kategorií:
a)
bez zvýšeného požárního nebezpečí,
b)
se zvýšeným požárním nebezpečím,
c)
s vysokým požárním nebezpečím.
Každá činnost musí být posouzena individuálně a v celém rozsahu. Uvádějí se vždy charakteristiky činností s nejvyšší mírou požárního nebezpečí. Může tedy dojít k situaci, kdy jsou provozované činnosti přiřazeny rozdílné charakteristiky uvedené v zákoně o požární ochraně.
Při provozu školy a školského zařízení je třeba z hlediska požární ochrany zohlednit především:
1.
Počet a věk dětí, případně jejich omezení
V případech škol se zvláštním určením je třeba zhodnotit ztížené podmínky pro zásah a evakuaci (osoby se sníženými schopnostmi pohybu a orientace).
[Podle § 4 odst. 2 písm. h) a j) zákona o požární ochraně se jedná o činnost se zvýšeným požárním nebezpečím.]
2.
Shromažďovací prostor
[Podle § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně se jedná o činnost se zvýšeným požární nebezpečím.]
Povinnosti provozovatele, který provozuje ve škole či školském zařízení činnosti začleněné podle míry požárního nebezpečí jako činnosti bez zvýšeného požárního rizika, jsou uvedeny zejména v § 5, § 7 a § 43 zákona o požární ochraně. Pro provozovatele provozující činnosti začleněné jako činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím jsou povinnosti uvedeny zejména v § 5, § 6, § 13, § 15, § 16 a § 16a zákona o požární ochraně. Pro provozovatele provozující činnosti začleněné jako činnosti s vysokým požárním nebezpečím stanoví tento zákon povinnosti zejména v § 5, § 6, § 6a, § 6b, § 13, § 15, § 16 a § 16a.
Právní úprava řešící oblast požární ochrany související se školským zákonem a jeho prováděcími předpisy by neměla být v rozporu s předpisy o požární ochraně.
Z hlediska požární bezpečnosti ve školách a školských zařízeních jsou dalšími důležitými oblastmi:
1) Únikové cesty
Úniková cesta je trvale volný komunikační prostor vedoucí k východu na volné prostranství, který zajišťuje bezpečnou a včasnou evakuaci. Nesmějí v ní být překážky, které by ztěžovaly únik osob (stoly, židle, skříně, květinové stolky apod.). Musí být vždy volně průchozí, nikde v jejím průběhu nesmějí být zablokované chodby nebo zatarasené dveře.
Úniková cesta a únikový východ musejí být z důvodu rychlé orientace označeny bezpečnostními značkami (zelené tabulky s bílou šipkou). Tyto značky ohrožené osoby v případě požáru vyvedou nejbezpečnější cestou (která ale nemusí být tou nejkratší) z budovy ven. Umožňují čitelnost symbolů i při zhoršené viditelnosti, například v zakouřeném prostředí. Únikové cesty, které poskytují vyšší stupeň ochrany, bývají vybaveny také nouzovým osvětlením, které se automaticky rozsvítí v případě výpadku elektrické energie. Takové technické úpravy opět zvyšují šanci osob najít bezpečně cestu ven. Z objektu může vést i více únikových cest, to znamená, že značky ukazující směr úniku nemusejí osoby vést ven stejnou cestou, kterou do objektu vstupovaly.
Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně musejí provozovatelé mimo jiné udržovat volné únikové cesty a volný přístup k únikovým východům. Jak je uvedeno v ustanovení § 11 odst. 3 písm. b) vyhlášky o požární prevenci k provedení evakuace osob, zvířat a materiálu a k provedení záchranných prací, musí provozovatel zajistit trvale volně průchodné komunikační prostory (chodby, schodiště apod.), které jsou součástí únikových cest, tak, aby nebyla omezena nebo ohrožena evakuace nebo záchranné práce a aby chráněné únikové cesty a žádné jejich součásti nebyly používány způsobem zvyšujícím požární riziko.
2) Požární dveře
Hasiči se při své kontrolní činnosti bohužel často setkávají se situací, kdy samouzavírací požární dveře, zejména na schodištích a v komunikačních prostorách nebo požární dveře mezi požárními úseky, jsou v otevřené poloze zajištěné proti samočinnému uzavření (dřevěnými klínky, provázky, zarážkami, ale také květináči či skříňkami). Požární dveře však plní svůj účel pouze v případě, že jsou zcela uzavřeny. Jakékoliv výše uvedené blokování v otevřené poloze je tedy nepřípustné a protizákonné, a to zejména tam, kde se jedná o požární dveře do tzv. chráněných únikových cest. Za toto porušení zákona o požární ochraně hrozí provozovateli objektu pokuta.
Blokování požárních dveří v otevřené poloze je možné pouze schválenými způsoby – tedy tak, aby se dveře samočinně uzavřely v případě požáru. Používají se např. elektromagnety, které za běžného provozu dveře drží otevřené a v případě požáru je uvolní na základě signálu hlásiče kouře. Na trhu jsou také dostupné kompaktní systémy, kdy v jednom zařízení je jak samozavírač, tak detektor kouře.
3) Únikové východy
Poslední překážkou na únikové cestě se mohou stát vchodové dveře. Řada vchodových dveří obytných, ale i veřejných budov se zamyká z důvodu zabránění vstupu cizím osobám, dochází tím ale ke znemožnění úniku osob z objektu ven. Podle českých technických norem platí, že dveře, které jsou při běžném provozu zajištěny proti vstupu nepovolaných osob, musejí být při evakuaci otevíratelné a průchodné a dále musejí ve směru úniku umožňovat trvalý volný průchod nebo, jsou-li opatřeny speciálními bezpečnostními zámky, musejí být v případě evakuace samočinně odblokovány a otevíratelné bez dalších opatření.
Dveře vyskytující se na únikových cestách musejí mít ve směru úniku kování, které umožní po vyhlášení poplachu (nebo po jinak vzniklém ohrožení) otevření uzávěru (dveří) ručně či samočinně (bez užití jakýchkoliv nástrojů), přičemž se doporučují z vnitřní strany otevíratelné dveře bez odemčení např. panikovou klikou. Tento mechanismus splňuje oba požadavky na vchodové dveře. Zamezí z jedné strany vstupu nepovolaných osob a zároveň umožní z druhé strany bezpečný únik osob z objektu pouhým stisknutím kliky.
4) Evakuační výtah
Při úniku z budovy při požáru není možné používat normální výtah, který není speciálně označen jako výtah evakuační. Pouze evakuační výtah má zajištěnu funkčnost v případě požáru, a to mimo jiné dodávkou elektrické energie ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. V běžném výtahu pak hrozí, že po vypnutí či vypadnutí dodávky elektrické energie dojde k jeho zastavení a uvíznutí osob.
5) Hasicí přístroje
Vybavení škol a školských zařízení hasicími přístroji vychází z průvodní dokumentace stavby – požárně bezpečnostního řešení. Pokud tato dokumentace není k dispozici, např. u starších budov, vychází provozovatel z požadavků vyhlášky o požární prevenci. Ta stanoví, jak se určuje množství hasicích přístrojů v daném objektu, jejich umístění, včetně označení míst, kde jsou umístěny. Dále určuje, že kontrola hasicích přístrojů (termín „revize“ není správný) musí být prováděna nejméně jednou za rok. Znamená to, že každý hasicí přístroj musí být jednou ročně (ve specifických případech i častěji) zkontrolován odbornou firmou, která mimo jiné musí označit hasicí přístroj štítkem s vyznačením data provedení kontroly, zaplombovat spouštěcí armaturu a vystavit doklad o kontrole hasicího přístroje.
6) Nástupní plocha a venkovní hydranty
Do problematiky požární bezpečnosti spadá také připravenost provozovatele na zásah jednotek požární ochrany. Pro záchranu životů při požárech v objektech s celkovou výškou od devíti metrů používají hasiči automobilové žebříky a plošiny. Délka podvozku hasičského žebříku je až 12 metrů a maximální šíře pro vysunutí jeho podpěr je pět metrů. Aby bylo možné tuto techniku na místě zásahu použít, je k tomu potřeba dostatečný prostor. Tento prostor se označuje jako nástupní plocha. U objektů, kde tyto nástupní plochy nejsou přímo vyznačeny, se hasiči snaží využít dalších vhodných míst, jako jsou například zpevněné chodníky či prostory před vstupními dveřmi. Aby se k těmto místům dostali, potřebují zde volný příjezd z komunikace.
Nástupní plocha:
*
je zpevněná a odvodněná plocha,
*
slouží k ustavení výškové techniky v případě požárního zásahu, kdy se hasiči potřebují dostat co nejblíže k zasaženému objektu, aby mohli evakuovat osoby či vést protipožární zásah vnější stranou budovy,
*
musí být označena dopravní značkou zákaz stání nebo zákaz zastavení s dodatkovou tabulkou „Nástupní plocha pro požární techniku“, popř. „Požární plocha“ apod.,
*
může být využívána i k jiným účelům (např. chodník pro pěší, obslužná komunikace nebo manipulační plocha), nesmí sloužit pro parkování nebo odstavení vozidel, která by bránila příjezdu a zásahu jednotek požární ochrany – fyzické osobě, která omezí nebo znemožní použití označených nástupních ploch pro požární techniku, může být uložena pokuta.
Dále hasiči k hašení požáru potřebují vodu. Tu si sice vezou v cisternách s sebou, ale většinou na celý zásah tato malá zásoba nestačí. K dalšímu zásobování vodou jim slouží nadzemní a podzemní hydranty. V jejich použití ovšem mohou bránit vozidla zaparkovaná těsně u hydrantu nebo na něm, nahrnutý sníh, složený materiál či jiné překážky. I zde je třeba být obezřetní.