Poskytování osobních údajů školami Policii ČR

Při odpovědi na otázku, zda a v jakém rozsahu je škola povinna vyhovět žádosti Policie ČR, je třeba vycházet z ustanovení § 18 a § 66 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“). Podle ustanovení § 18 uvedeného zákona je policista oprávněn požadovat od orgánů a osob uvedených v § 14¹⁾věcnou a osobní pomoc, zejména potřebné podklady a informace včetně osobních údajů. Tyto orgány a osoby jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li jim v tom Fyzická osoba tak nemusí dále učinit, pokud by poskytnutím pomoci vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou. Podle ustanovení § 66 odst. 1 zákona o Policii ČR může policie v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z evidence provozované na základě jiného právního předpisu. Správce evidence nebo zpracovatel poskytne informace bezplatně, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. Správce evidence nebo zpracovatel jsou povinni žádosti vyhovět, nestanoví-li jiný právní předpis pro poskytnutí informací policii jiný režim.

požadovaných údajů musí odpovídat potřebám plnění konkrétního úkolu policie. Způsob předávání údajů musí umožňovat o útvaru policie nebo o policistovi, který o poskytnutí informací žádal, a o účelu, k němuž bylo o poskytnutí informací žádáno, a to nejméně po dobu pěti let.²⁾

Evidencí se v případě škol rozumí podle § 28 odst. 1, popřípadě školní matrika podle § 28 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Tato evidence však obsahuje osobní údaje ve velkém rozsahu. Policii proto nebudou automaticky předávány všechny osobní údaje o žáku/studentovi, jimiž škola disponuje, ale je třeba dbát, aby škola předala policie.

V případě, že bude škola předávat osobní údaje na základě výše zmíněných ustanovení, bude postupovat podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), podle něhož je možné jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce. K tomu, aby si správce osobních údajů, v tomto případě škola, mohl být jist, že může údaje zpracovávat bez souhlasu subjektu údajů, musí své (i zamýšlené) zpracování podrobit a z ní dovodit, zda souhlas ke zpracování je nebo není třeba.

V citovaném ustanovení § 66 odst. 3 zákona o Policii ČR stanovená povinnost vyhovět této žádosti bez zbytečného odkladu a ve vyžádané formě však neznamená, že by se tak mohlo stát způsobem, který by byl neověřený a neumožňoval by uchování výše zmíněných identifikačních údajů o útvaru policie nebo policistovi, který o předání údajů požádal.

Z uvedených ustanovení vyplývá, že žádosti o předávání osobních údajů Policii České republiky by v žádném případě neměly být vyřizovány na základě neověřeného telefonického dotazu. Vždy by měly být policií podávány a měly by být správcem nebo zpracovatelem uchovávány včetně odpovědi příslušného správce nebo zpracovatele osobních údajů. V případě osobního jednání s policistou je třeba, aby správce nebo zpracovatel obdržel Jen při splnění těchto podmínek může správce či zpracovatel dostát zákonnému požadavku, jehož obsahem je prokázat, kdy, komu a za jakým účelem předal osobní údaje zpracovávané v příslušné evidenci.³⁾