Poskytování první pomoci ve školách

Nejrizikovějším místem je tělocvična (přes 66 % úrazů na ZŠ a více než 75 % na SŠ, nejčastěji se jedná o poranění končetin), následují třídy (15 % úrazů na ZŠ a 5 % na SŠ), nejkritičtější dobou jsou přestávky. V mateřských školách se nejvíce úrazů stane při pobytu venku, na procházkách nebo na hřišti. K úrazům dochází i přes veškerá preventivní opatření, opatrnost učitelů, poučení dětí a žáků. Nejčastější příčinou není nekázeň, ta jen v minimu případech, spíše se jedná o nešťastné náhody či nepozornost.

Škola má za zdraví žáků odpovědnost podle § 29 školského zákona, v něm je stanoveno, že škola je za žáka či dítě zodpovědná tam, kde dochází k výchově nebo vzdělávání, jež samotná škola organizuje. V § 29 odst. 2 se píše, že školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Ministerstvo stanoví vyhláškou opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících. S ochranou zdraví souvisí i § 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), v němž se uvádí, že zaměstnavatel, v tomto případě tedy škola, je povinna vybavit pracoviště prostředky pro poskytování první pomoci a prostředky pro přivolání zdravotnické záchranné služby.

Poskytnutí první pomoci patří i mezi nejdůležitější zásady pro zajištění BOZP na školách. Když k úrazu tedy přes všechna opatření dojde, je na škole, resp. na učitelích, aby se o zraněné dítě postarali, poskytli první - předlékařskou - pomoc.

První pomoc je bezprostřední pomoc zraněnému či nemocnému v situaci, která může potkat kohokoliv z nás, která ale v mnoha lidech vzbuzuje obavy a strach. Přitom však ať při úrazu, nebo náhlém zhoršení zdravotního stavu je velmi důležitá, při život ohrožujících stavech dokonce nezastupitelná. Dobře poskytnutá první pomoc vede k omezení komplikací, předchází trvalé invaliditě, umožní zachování plnohodnotného života. Proto by ji měl umět poskytnout každý, obzvlášť všichni pedagogičtí pracovníci.

Jsou školy, kde mají v první pomoci proškolený celý sbor (dokonce kde celý sbor absolvoval kurz pro zdravotníky zotavovacích akcí a pravidelně si dovednosti obnovují), ale i takové, které mají jednoho proškoleného zdravotníka, ostatní si „vystačí“ se znalostmi z autoškoly, případně se základy první pomoci, které absolvovali kdysi dávno v době studií (stále ještě se občas při našich akcích setkáváme s tím, že učitelé by postiženému v bezvědomí vytahovali a přišpendlovali jazyk, pro zjištění dechu hledají zrcátko nebo při krvácení z nosu zaklánějí hlavu...).

První pomoc však není stále stejná jako před mnoha lety, je oborem, který se také vyvíjí, přichází s novými poznatky, a především její postupy se hodně zjednodušují, čímž je snazší a může ji poskytnout opravdu každý. Právě proto, že se mění, je třeba si i tyto poznatky a dovednosti obnovovat. Zde zdůrazňuji slovo dovednosti, neboť v případě, kdy se skutečně může jednat o život, je třeba pomoc opravdu prakticky umět, ne jen teoreticky znát. Proto je vhodné absolvovat zážitkové kurzy, kde si účastníci praktické provedení první pomoci vyzkoušejí v simulovaných situacích.

Školení v první pomoci realizují např. ČČK, ZZS i jiné organizace. Kurzy první pomoci pro pedagogické pracovníky musí být akreditovány MŠMT. Pedagogové mohou absolvovat kurz Základní norma zdravotnických znalostí pro pedagogické pracovníky (ZNZZ, rozsah 20 hodin, obsah stanoven standardem MŠMT), na kterém získají základní znalosti a dovednosti pro poskytování první pomoci, nebo kurz Zdravotník zotavovacích akcí (ZZA, rozsah 40 hodin, náplň kurzu dle vyhlášky č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, v aktuálním znění), který jim umožní vykonávat činnost zdravotníka na školách v přírodě či zotavovacích akcích dle § 8 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Po absolvování kurzu (v případě ZZA i úspěšném složení zkoušky) účastníci obdrží osvědčení s akreditací MŠMT. Toto osvědčení má však neomezenou platnost, což vede k tomu, že někteří absolventi (a někdy i jejich vedení školy) nepovažují za důležité další školení v první pomoci absolvovat. Vzhledem k výše uvedenému - zodpovědnosti za svěřené děti a měnícím se postupům v první pomoci - i ke zkušenostem z kurzů první pomoci bych přesto učitelům doporučovala po zhruba pěti letech absolvovat nějaké školení pro připomenutí zapomenutého a zjištění a naučení se nového (doškolovací kurz, novinky v první pomoci...). Tyto znalosti se každému mohou hodit nejen v profesním, ale i v soukromém životě.