Požáry ve školách

Počet požárů ve školách postupně klesá. Ještě do roku 2011 byl na průměrné hodnotě 42 událostí ročně. Od následujícího roku pak počet požárů se propadl a udržuje se na hladině 30 událostí za rok. V roce 2018 dosáhly počty požárů hodnoty 28 událostí. Tento klesající trend není typický pouze pro budovy škol. Počet požárů v poslední dekádě pozvolna klesá v celé ČR, a to ve všech oblastech. Minulý rok sice došlo k významnému meziročnímu nárůstu celkového počtu požárů o 23,65 %, ale tento nárůst byl způsoben zejména mimořádným obdobím sucha v letních a podzimních měsících. Z klesajícího trendu požárů ovšem není možné vyvozovat, že se situace ve školách z hlediska požární ochrany zlepšuje. Tento ukazatel pouze ilustruje skutečnost, že požáry vznikají s menší četností. Pro objektivní posouzení je nutné zjistit, v čem tento pokles spočívá.

Z evidence požárů HZS ČR vyplývá, že požár vzniká každý rok u 0,3 % školských objektů. Pro účely tohoto článku byly zkoumány požáry vzniklé v objektech mateřských, základních, středních a vysokých škol. Do kategorie škol byly zahrnuty i objekty sloužící pro vzdělávání a výchovu dětí, jako např. lidové školy umění nebo také rekreační objekty využívané pro účely školy v přírodě.

Absolutní počet požárů je nejnižší na vysokých školách. Naopak nejvíce požárů vzniká na školách základních. Tato čísla ovšem nemusejí nutně potvrzovat předpoklad, že na vysokých školách je uvědomělé a méně nezodpovědné složení studentů, než je tomu v případě středních a základních škol. Z podkladů Českého statistického úřadu totiž vyplývá, že vysokých škol je v rámci ČR zdaleka nejméně, zatímco největšího počtu dosahují právě základní a mateřské školy. Počty požárů vysokých škol tedy budou pravděpodobně vždy nižší. Zajímavé je naopak srovnat podíl jednotlivých druhů škol na požárech za předpokladu, že by byl počet požárů mezi školami rozložen rovnoměrně podle jejich zastoupení v rámci ČR. Zde dojdeme k závěru, že vysoké školy, které tvoří pouze 1 % počtu všech škol, se na požárech podílejí 6 %. Naopak mateřské školy, které by měly mít poloviční podíl na všech požárech, tvoří v reálném životě sotva pětinu celkového počtu požárů. Z tohoto zorného úhlu vyplývá, že vysoké školy mají s požární bezpečností fakticky větší problém než ty mateřské. Pravda je ovšem prostší. Právě vysoké a mateřské školy lze velmi těžko srovnávat se zbylými kategoriemi škol. Stavebně jsou vysoké školy mnohem komplikovanější a různorodější než ostatní typy škol. Ovšem nejdůležitější je skutečnost, že vysoké školy tvoří celé areály, resp. kampusy, zahrnující mnoho samostatných budov a objektů. Základní a střední školy také mívají samostatné budovy, ale obvykle nikoliv v takové četnosti. Mateřské školy jsou již z povahy své účelnosti menší a jednodušší. Z výše uvedených důvodů jsou jednotlivé kategorie škol mezi sebou obtížně porovnatelné.

Z hlediska příčin vzniku požárů lze konstatovat, že většina problémů ve školách je spojena s technickými závadami. Zhruba polovina všech požárů vzniká poruchou některého elektrozařízení. V důsledku této skutečnosti došlo v období let 2007–2018 ke 200 požárům. Zkratované nebo přetížené elektrospotřebiče mají stejně tak i poloviční podíl na celkových škodách. Technické závady jsou ze čtvrtiny způsobeny požáry svítidel, zářivek nebo výbojek.

Další čtvrtinu požárů způsobují zkraty na vnitřních rozvodech nízkého i vysokého napětí. Právě zkraty na vnitřních rozvodech ovšem nemusejí být způsobeny vždy vysloveně nesprávnou instalací nebo vadou materiálu. V roce 2017 hořelo hned zkraje školního roku ve střešní konstrukci mateřské školy v Jihlavě. Požár vznikl v časných ranních hodinách ještě před příchodem dětí do školy a způsobil škodu ve výši 3 mil. Kč. Příčina byla sice stanovena jako zkrat na rozvodu vnitřní sítě, ale podstatou tohoto zkratu byla zřejmě aktivita kuny, která si v místě ohniska požáru zřídila pelech. Pro úplnost je nutné dodat, že vedení školy preventivní deratizační opatření provádělo.

Významnou skupinou jsou i zařízení využívaná v souvislosti s přípravou jídel a pokrmů. Patří sem myčky, chladničky, průtokové ohřívače aj. Dále se vyskytují požáry způsobené teplomety, radiátory a jinými spotřebiči určenými k vytápění. Problémy s výpočetní technikou a televizemi jsou marginální. Objevují se spíše závady kotlů na pevná a plynná paliva.

Požáry ve školách mohou vznikat v důsledku technických závad kdekoliv v budově. Zářivky hoří jak na chodbách, tak v učebnách nebo v kancelářích. Nicméně právě učebny jsou jako místo vzniku požáru zastoupeny nejvíce. Podobně časté jsou i požáry na toaletách a v umývárnách. Tady jsou zdrojem problémů vysoušeče rukou a průtokové ohřívače. Třetím nejvýznamnějším prostorem pro vznik požáru jsou samotné kuchyně a zázemí jídelen. Přirozeně vznikají požáry i v laboratořích a ve školních dílnách. Ostatní prostory školních budov jsou už méně četné a vyskytují se spíše ojediněle.

Požáry způsobené prokazatelně dětmi tvoří jen desetinový podíl. Nejčastěji k nim dochází na základních školách. Nabízí se ovšem předpoklad, že děti způsobují požárů více. Od roku 2007 do současnosti bylo 70 požárů evidováno jako úmyslných. Na základních školách bylo zaznamenáno 22 požárů, na středních školách pak 28. Požáry školních lavic, toaletního papíru na záchodech nebo botníkových skříněk svádějí k domněnce, že jejich původcem byl některý ze žáků školy. I když nelze vyloučit, že žáci mohou mít na úmyslně založených požárech významný podíl, přesto nebyla většina viníků nikdy dopátrána, a tak není možné s jistotou tvrdit, že jimi byli právě studenti. Zhruba třetina těchto úmyslně založených požárů vznikla navíc v nočních hodinách, a tedy v době, kdy se žáci nenacházeli v budově.

Požáry, které vzniknou ve školách v době vyučování, nejsou zvlášť rozsáhlé ani dramatické. V době od šesté hodiny ranní po pátou hodinu odpolední se 78 % těchto požárů nerozšíří na plochu větší než 1 m². Může za to několik skutečností. Předně je řada těchto požárů způsobena drobnými technickými závadami. Jak bylo popsáno výše, většinou se jedná o problémy se zářivkami nebo drobné poruchy, které se sice projeví plamenným hořením, ale nemají dostatek energie a prostoru na to, aby se šířily dál. V 11 % případů dochází dokonce k samovolnému uhašení. Dalším faktorem je doba, po kterou se může požár nepozorovaně rozvíjet. Více než polovina požárů ve školách je zpozorována do tří minut od jejich vzniku. Díky rychlému zpozorování je 35 % požárů uhašeno zaměstnanci školy. 33 % požárů na školách proběhne dokonce zcela bez asistence JPO. Zásah jednotek požární ochrany má tak zásadní vliv jen u necelé poloviny požárů.

Jiná situace je u požárů, které vznikají v době, kdy žáci a studenti nejsou přítomni uvnitř budovy. Právě v této kategorii jsou skryty rozsáhlejší a závažnější události. Jedná se především o požáry související s komplexními opravami a rekonstrukcemi školních budov. Na konci června loňského roku takto hořela střecha základní školy v Podbořanech. Děti už ale měly prázdniny, a tak nebyly požárem ohroženy. Požáry v letních měsících a v nočních hodinách tvoří každý rok asi třetinu z celkového počtu požárů škol. Tento fakt by neměl být při úvahách nad komplexními čísly opomíjen.

Požáry ve školách čas od času nastanou. Zaměstnanci škol totiž poctivě ohlašují každou událost, která formálně naplňuje definici požáru. Vyšetřovatelé požárů každou událost pečlivě evidují a prošetří. Je však nutné zdůraznit, že vzniku požáru se zabránit vždy nedá. Mateřská škola v Jihlavě je toho zcela zřejmým důkazem. Totéž se týká požárů zářivek a jiných drobných technických závad.

V plné moci vedení škol je ovšem vybudovat takový systém, aby byl vznikající požár včas detekován a účinně potlačen. To se daří. Výše uvedená data dokazují, že většina požárů se ve školách nemá šanci účinně rozvinout. Vzdělaný personál umí celou třetinu požárů zvládnout vlastními silami, a to ještě před příjezdem jednotek požární ochrany. Už tak nízká čísla požárů ve školách se touto optikou jeví jako ještě uspokojivější.

www.hzscr.cz