Všichni víme, že být zaneprázdněn není totéž jako být produktivní. Dlouholetý výzkum odhalil alarmující skutečnost: pouhých 10 % manažerů bylo možné hodnotit jako vysoce energické a hluboce soustředěné. Takoví manažeři využívali svůj čas efektivně tím, že si pečlivě stanovovali cíle a pak podnikali účelné kroky k jejich dosažení. Manažeři spadající do ostatních skupin se naopak jen točili v kruzích; někteří měli tendence odkládat své povinnosti na neurčito, jiní necítili žádné citové spojení se svou prací a další se nechali příliš snadno odvést od úkolu. I když působili zaneprázdněně, postrádali buď zaměření, nebo energii – nezbytné elementy k provedení jakékoli smysluplné změny na cestě vpřed.
Pozor na manažery v jednom kole
PhDr.
Jan
Voda
Ph.D.
ředitel základní školy Wonderland Academy
Když se zeptáte manažerů, který zdroj jim v práci chybí nejvíce, odpovědí vám ve většině případů bude, že je to
čas
. Neustále se potýkají s náročným rozhodováním, snižováním nákladů, vymýšlením nových kreativních řešení a zvyšováním tempa a výkonnosti oproti konkurenci. Když je ale budete chvíli s odstupem pozorovat, tohle je, co nejspíše uvidíte: spěchají ze schůzky na schůzku, hasí požár za požárem, neustále kontrolují svůj e-mail a za den vyřizují desítky telefonických hovorů. Stručně řečeno, budete pozorovat ohromující sled nikdy nekončících úkolů, které sotvakdy dopřejí člověku čas na oddech a vlastní reflexi.Není pochyb o tom, že vysocí manažeři jsou pod obrovským tlakem na výkon a mají stále co dělat, i když jsou v práci i 12 hodin denně. Ale faktem je, že skutečně jen málo manažerů využívá svůj čas efektivně. Sami jsou přesvědčeni, že se zabývají naléhavými, neodkladnými záležitostmi, ale ve skutečnosti jen pracně roztáčejí běhací kolotoč, aniž by se pohnuli z místa. Pro takový způsob neproduktivní zaneprázdněnosti existuje termín active nonaction – aktivní neakčnost – a pro management organizací představuje tento fenomén značné