Za více než rok od prvního uzavření se školy v distanční výuce značně posunuly. Učitelé již neřeší výběr vhodného videokonferenčního nástroje, ani technické problémy. Většina z nich se naopak snaží udělat maximum pro to, aby hodiny byly pro jejich žáky přivyklé moderním technologiím i způsobům komunikace atraktivní. Právě zde však mohou snadno sklouznout k porušení autorských práv. Podle latinského přísloví „Ignorantia juris non excusat“ však neznalost zákona neomlouvá, a proto je dobré vědět, co si můžeme v distanční výuce a při přípravě na ni dovolit a kde se již dostáváme do střetu s právem.
Co je autorským dílem?
Za autorské dílo je považováno vše, co představuje jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě1). Při přípravě a realizaci distanční výuky se jedná především o videa, která učitel pouští žákům, fotky v prezentaci, ale rovněž učebnice či pracovní listy. Za autorské dílo jsou považovány též počítačové programy, např. vzdělávací aplikace pro mobilní telefony.
Volné užití
Skutečnost, že je dané dílo chráněno autorským zákonem však ještě neznamená, že jej nemohu použít. Zákon z pohledu škol pamatuje hned na několik případů, kdy je dílo možné volně využít.
V první řadě se jedná o
vytvoření kopie
pro vnitřní potřebu dané organizace, v našem případě školy, nebo osobní potřebu pedagoga2). V pořádku tak je zhotovení kopie učebnice zakoupené školou pro potřeby pedagogického sboru (tj. zaměstnanců školy), stejně jako zhotovení kopie pro osobní potřeby učitele. V souladu s autorským zákonem však již není, pokud učitel vytvoří kopii a umístí ji na internet. Roli přitom nehraje skutečnost, zda se jedná o internetové úložiště (např. Google Disk, Ulož.to…), webové stránky školy ani to, zda je soubor chráněn heslem či nikoliv. V rozporus autorským právem je též praxe některých škol, které zasílají části učebnic či pracovní listy e-mailem. Takovéto šíření by bylo