Předkládaný článek navazuje na příspěvek Mgr. Anny Hořínové, publikovaný v Řízení školy č. 1/2012. Tento příspěvek přiblížil čtenáři právní aspekty tzv. sběru etnických dat, k němuž veřejný ochránce práv přistoupil, když počínaje prosincem předcházejícího roku započal výzkum (monitoring) etnického složení žáků bývalých zvláštních škol, dnes nejčastěji základních škol praktických. Jelikož metoda použitá v rámci výzkumu byla podrobně vysvětlena výše uváděným článkem z ledna tohoto roku, budu se věnovat již výsledkům samotného výzkumu.1)
Právní závěry výzkumu veřejného ochránce práv na bývalých zvláštních školách
Mgr. Bc.
Lucie
Obrovská
Ph. D.
oddělení rovného zacházení Kanceláře veřejného ochránce práv
Veřejný ochránce práv je ze zákona povinen
provádět výzkumy v otázkách spojených s rovným zacházením.
2)Prvním tématem, jemuž se v rámci této kompetence věnoval v minulém roce, byla diskriminace v pracovní inzerci. Vzhledem k závažnosti otázky a mezinárodní kritice směřované vůči českému vzdělávacímu systému se poté rozhodl, že druhý výzkum bude realizován k otázce
podílu národnostních (etnických) menšin mezi žáky bývalých zvláštních škol.
Chtěl mj. zjistit, zda se takřka po pěti letech od vydání rozsudku štrasburského soudu ve věci
D. H. a ostatní proti ČR
3), v němž byl český vzdělávací systém podroben kritice za nedodržení rovného přístupu ke vzdělání, situace změnila.V předmětném rozhodnutí soud konstatoval, že Česká republika vzdělává v nepřiměřených počtech romské žáky mimo běžné základní školy, tzn. na tehdejších zvláštních školách (případ započal již v roce 1999, kdy ještě existovaly zvláštní školy). Soud ve svých závěrech poukázal na některé
problematické aspekty procesu zařazování žáků do speciálních (praktických) škol,
zejména na podobu diagnostických nástrojů užívaných školskými poradenskými zařízeními, která doporučují vzdělávání žáků mimo běžné základní školy.K závěrům o problematické praxi poradenských zařízení dospěla následně mj. i Česká školní inspekce ve zprávě z března 20104). Ochránce se rozhodl k takovému provedení kontrolního monitoringu, který na rozdíl od štrasburského soudu nebude vést v patrnosti pouze ostravské školy, odkud vzešla stížnost v uvedeném soudním řízení, ale náhodně vybrané školy z celé České republiky.
Provedení takového výzkumu bylo vzhledem ke kritice ze strany štrasburského soudu (ale i dalších institucí) zcela nepochybně důvodné.
Ze seznamu bývalých zvláštních škol, které ochránci poskytla Česká školní inspekce, byl náhodně vylosován a následně navštíven
vzorek 67 škol.
Při losu byl vzorek rozvržen do celé ČR, tedy do všech krajů. Skutečnost, že se jedná svou povahou o bývalé zvláštní školy, ochránce
ověřoval prostřednictvím vzdělávacích programů, podle nichž škola vyučuje
5), případně podle počtu žáků, na něž škola čerpá zvýšený normativ určený na vzdělávání žáka se zdravotním postižením. Ředitelé škol byli předem informováni o návštěvě školy a byli také požádáni, aby třídní učitelé vyplnili dotazník směřující k otázce, kolik romských žáků a žáků jiných etnik či národností vzdělávají. Ochránce vycházel ze skutečnosti, že právě třídní učitel má k žákovi nejblíže, zná jeho rodinné zázemí.Tato metoda sčítání byla kombinována vlastním šetřením pracovníky kanceláře ombudsmana,
kteří navštívili jednotlivé třídy, a pohledem veřejnosti, majority, odhadovali počty Romů a dalších etnik. Přitom byla (a je) přísně sledována anonymita žáků i škol: sčítání bylo bezejmenné. Výstupem výzkumu bylo výhradně neadresné číslo, procentuální podíl. Ochránce si uvědomuje, že sledováním vnějších tělesných znaků není možné stoprocentně stanovit etnicitu žáků, proto jsou
výsledky výzkumu prezentovány jako odhadované počty žáků.
Je třeba ale poznamenat, že žádná „vědecká“ metoda k určení etnicity neexistuje.Někteří ředitelé navštívených škol například doporučili, aby ochránce žáky sčítal za přítomnosti antropologa. Takové opatření ale není vhodné: nerovné zacházení s příslušníkem některé menšiny je založeno na tom, jak je na základě vnějších znaků standardně vnímán většinou, nikoli jen odbornou skupinou antropologů.
Z právě uvedeného důvodu není ani relevantní v takovém případě zjišťovat, zda se konkrétní osoba cítí být příslušníkem menšiny.
Navíc při sčítání lidu se Romové z různých důvodů často k romské národnosti nehlásí, proto by takto zjištěné údaje byly pro účely sledování naplnění štrasburského rozhodnutí irelevantní.Zjištěné údaje nejsou nijak povznášející. Ochránce zjistil, že na zmíněném, a nutno dodat významném, vzorku těchto škol
je vzděláváno 32 %, resp. 35 % romských žáků,
zastoupení dalších etnik je přitom zcela zanedbatelné. První uvedený počet je výsledkem pozorování pracovníků kanceláře ombudsmana6), druhý, ještě vyšší, vychází z vyplněných dotazníků. Uvedené, zhruba třetinové zastoupení romských žáků v těchto školách mnohonásobně překračuje podíl romské menšiny v české společnosti: zastoupení Romů v České republice lze vyčíslit velmi přibližně na cca 1,4–2,8 %.
Speciální vzdělávání umožňuje školská legislativa jen u žáků s postižením
7), přitom není možné přijmout závěr, že by byl v jednom etniku natolik markantní výskyt zdravotního (mentálního) postižení oproti jiným etnikům. Takový závěr není vědecky podložen. Proto je třeba uvedený vysoký počet romských žáků vysvětlit jako pokračující nepřímou diskriminaci v přístupu ke vzdělání.8)Příčin takového stavu může být několik:
Evropský soud pro lidská práva ve zmíněném rozsudku uvedl, že má důvodnou pochybnost o vhodnosti diagnostických nástrojů používaných poradenskými zařízeními,
neboli že tyto nástroje mohou především romským dětem s ohledem na často absentující předškolní přípravu nevyhovovat. Skutečnost, že v současnosti používané testy jsou značně náročné a romské děti jim zkrátka nerozumějí, uvádějí i někteří psychologové. Ochránce si proto nechá vytvořit k předmětné otázce odborný posudek.Ochránce předal výsledky svého výzkumu spolu s některými doporučeními právního charakteru ministrovi školství i České školní inspekci.
Současně vyzval ministra, aby uspořádal v září tohoto roku odbornou diskusi, jíž se budou účastnit i pracovníci Kanceláře ombudsmana. Na uvedenou diskusi budou nepochybně pozváni také zástupci oblasti speciálního vzdělávání, neboť související otázky je nutné diskutovat jak s představiteli běžných základních škol, tak škol speciálních.
Pracovníci Kanceláře se dále podílejí
jako přizvané osoby
na inspekcích České školní inspekce
v jednotlivých pedagogicko-psychologických poradnách a speciálně pedagogických centrech.
Předmětem této inspekční činnosti je mj. obsah zpráv a doporučení vydávaných školskými poradenskými zařízeními.
Lze konstatovat, že pět let poté, kdy štrasburský soud vynesl uvedené rozhodnutí, se situace příliš nelepší. Provedením výzkumu ale ochránce nekritizuje samotnou existenci praktických nebo speciálních škol, nehodnotí jejich odborné postupy. Z rozhovorů na jednotlivých speciálních školách víme, že řada jejich absolventů se následně vyučí v různých oborech, a nepochybně je tak třeba ocenit práci speciálních pedagogů na těchto školách.
Současně
je ale velmi potřebné postupně zvyšovat podíl středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných Romů,
k čemuž je třeba poskytnout maximální podporu ve standardní základní škole.Odpovědné orgány, zejména poradenská zařízení a pedagogové běžných základních škol, by proto měly vždy nejprve zvažovat, zda je možné a účelné vzdělávat žáka v běžné základní škole. Vzdělání romských dětí je přitom třeba s ohledem na vzrůstající sociální napětí ve společnosti akutně řešit:
získání vzdělání, a tudíž lepší uplatnění na pracovním trhu, je v podstatě jedinou cestou k sociální integraci.
1 Podrobnější okolnosti realizovaného výzkumu, jakož i zevrubný popis metod v něm použitých, lze nalézt na webových stránkách ochránce: http://www.ochrance.cz/diskriminace/vyzkum/. V případě jakéhokoliv dotazu se lze obrátit na autorku příspěvku: obrovska@ochrance.cz.
2 Podle ust. § 21b zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších právních předpisů, přispívá ochránce k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo světový názor, a za tím účelem mj. provádí výzkum (písm. b) citovaného ustanovení).
3 Stížnost č. 57325/00.
4 http://www.csicr.cz/cz/Dokumenty/Tematicke-zpravy/Zprava-z-kontrolni-cinnosti-v-byvalych-zvlastnich
5 Tento krok byl potřebný s ohledem na zmatečnou situaci, která nastala v souvislosti s účinností školského zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „školský zákon“). Na základě přijetí tohoto zákona formálně zanikly zvláštní školy. Jejich přejmenování ale bylo nejednotné, proto jsou dnes některé bývalé zvláštní školy nazvány jako základní školy, některé jako základní školy praktické.
6 Zde je třeba uvést, že tento počet je mírně zkreslen počty žáků, kteří v den návštěvy nebyli přítomni ve výuce. Mj. s tímto vědomím zkombinoval ochránce uvedenou metodu šetření dále s názory jednotlivých třídních učitelů (část z nich ale odmítla dotazník vyplnit).
7 „Speciálním vzděláváním“ je zde myšleno zařazení žáka do základní školy praktické, resp. speciální (tedy dikcí školských předpisů do školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením), a současně vzdělávání podle redukovaného vzdělávacího programu (RVP ZV LMP, resp. RVP ZŠS). Podle ust. § 16 odst. 8 školského zákona je totiž žáka možno vzdělávat mimo běžnou školu tehdy,
vyžaduje-li to povaha postižení.
Zjištěné údaje o počtech žáků přitom není možné vysvětlit ani ustanovením § 10 odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších právních předpisů. Podle něho je možné skupinu nebo třídu žáků s postižením doplnit žáky se zdravotním znevýhodněním. Podobně je omezení redukovaných, „speciálních“ vzdělávacích programů výhradně pro žáky s postižením dáno ze samotného názvu programu (příloha RVP pro žáky s LMP nutně předpokládá, že jí bude vzděláván žák s postižením), nadto uvedenou povinnost připomíná ust. § 3 odst. 4 právě zmíněné vyhlášky. Podle něj se žák bez zdravotního postižení nevzdělává (tj. nesmí vzdělávat) podle vzdělávacího programu pro žáky s postižením.8 Štrasburský soud v předmětném rozsudku dospěl k závěru o nepřímé diskriminaci. Takovou diskriminací je podle ust. 3 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), jednání nebo opomenutí,
kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním.
Rovný přístup ke vzdělání je stanoven také v ust. § 2 odst. 1 písm. a) školského zákona.