Předávání a vyzvedávání dítěte, žáka

Cílem článku je přispět k bezkonfliktnosti vyzvedávání žáků tím, že ujasní podmínky vyzvedávání stanovené v interních předpisech školy a školského zařízení, případně v plné moci k vyzvedávání žáka, a ochraně osobních údajů osob, které žáka vyzvedávají.

Řešení situace, kdy dítě nebo žáka zákonný zástupce nebo jiná osoba nevyzvedne ze školy nebo školského zařízení, bude tématem dalšího článku.

V článku jsou uvedeny následující právní předpisy:

Vyhláška o základním vzdělávání výslovně neupravuje „pověření určité osoby“ k vyzvednutí žáka z procesu vzdělávání v základní škole (tak, jak to činí vyhláška o předškolním vzdělávání). Proto se v této situaci postupuje v souladu s občanským zákoníkem.

Zákonní zástupci nezletilého žáka mohou „jinou osobu“ zmocnit k vyzvednutí žáka z procesu vzdělávání v základní škole. S touto „jinou osobou“ se musí dohodnout, že je zastoupí při vyzvedávání žáka. V rámci uvedené dohody (smlouvy) zákonný zástupce vystupuje jako „zmocnitel“ a „jiná osoba“ jako „zmocněnec“. Proto se v níže uvedeném příkladu plné moci uvádí, že je plná moc udělena na základě smluvního ujednání.

Přitom platí, že zmocněnec má být k vyzvednutí žáka a následnému zajištění jeho bezpečnosti přiměřeně rozumově a volně vyspělý.

Od smluvního ujednání, na jehož základě je určitá osoba zmocněna k vyzvedávání žáka, je třeba odlišovat vlastní plnou moc. Plná moc k vyzvedávání žáka ze základní školy je jednostranným potvrzením, že tzv. smluvní zastoupení zákonného zástupce dítěte jinou osobou bylo ujednáno a že vzniklo. Níže uvedený příklad plné moci k vyzvedávání žáka ze základní školy potvrzuje, že určitý člověk je zmocněn pouze k určitému právnímu jednání - vyzvedávání žáka ze základní školy. Taková plná moc je tzv. plnou mocí speciální.

Níže uvedený text je příkladem. Zákonný zástupce může udělit plnou moc pouze jednomu zmocněnci, nebo naopak více zmocněncům. Stejně tak může zmocněnci udělit plnou moc na jinou dobu (např. na dobu jednoho školního roku), nebo např. pouze na jeden případ vyzvednutí žáka ze školy.

Zmocnění k vyzvedávání žáka ze základní školy můžete jako zmocnitel odvolat. Zmocněnec může zmocnění vypovědět.

Po přečtení výše uvedeného textu může vzniknout otázka: kdo je v souvislosti s vyzvedáváním zákonným zástupcem dítěte?

Je zřejmé, že vyzvednout žáka ze základní školy může zákonný zástupce dítěte a nepotřebuje k tomu plnou moc.

Vymezení zákonného zástupce dítěte, nezletilého žáka je do 31.8.2016 obsaženo v § 17 odst. 3 školského zákona (od 1.9.2016 bude obsaženo v § 183 odst. 7 školského zákona). Ustanovení § 17 odst. 3 školského zákona stanoví, že zákonným zástupcem je osoba, která je v souladu se zvláštním právním předpisem nebo s rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka.

Z uvedeného plyne, že školský zákon chápe „zákonného zástupce“ šířeji než občanský zákoník (tj. „zvláštní právní předpis“)¹⁾ a zahrnuje mezi zákonné zástupce dítěte i ty osoby, které podle občanského zákoníku zákonnými zástupci dítěte nejsou, avšak s rozhodnutím soudu jsou oprávněny jednat za dítě nebo nezletilého žáka.

Rodiče mají právo a zároveň povinnost vykonávat rodičovskou odpovědnost (§ 865 občanského zákoníku), tj. i předávat a vyzvedávat dítě z mateřské školy. Na to nemá vliv, že spolu rodiče nežijí, že nejsou sezdáni, ani to, že je dítě svěřeno do péče jen jednoho z nich.

Uvedená skutečnost je často dezinterpretována v případě rodičů, kteří se rozvádějí nebo již byli rozvedeni. Z materiálu ČŠI Z dotazů zaslaných České školní inspekci a odpovědí na ně v této souvislosti uvádím pasáž, která je výslovně vztažena na mateřskou školu, analogicky ji však můžeme aplikovat i na základní školu nebo školní družinu: Nejsou-li doposud upraveny vztahy rodičů a jejich styk s dítětem soudem, resp. není-li mateřská škola prokazatelně seznámena s dokumenty dosvědčujícími takovou úpravu, je mateřská škola povinna předat dítě kterémukoliv ze zákonných zástupců podle dohody o docházce dítěte do mateřské školy, uzavřené písemně ředitelem mateřské školy se zákonným zástupcem dítěte, a to bez ohledu na požadavky jednoho z rodičů, aby dítě nepředávali druhému rodiči apod. Stejně je povinna postupovat i v případě, že soud sice svěřil nezletilé dítě do výchovy pouze jednoho z rodičů, ale neomezil výslovně rodičovskou zodpovědnost druhého rodiče ani právo na styk s dítětem. V praxi pak opět dochází k tomu, že rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy, udílí pokyny škole, zda a kdy smí škola druhému rodiči dítě vydat, což škola není povinna ani oprávněna akceptovat.

V takových případech by měli rodiče v zájmu svého dítěte přednostně usilovat o uzavření vzájemné společné dohody o styku s dítětem. Takovou dohodu rodičů pak mateřská škola respektuje a při předávání dítěte postupuje podle jejího ujednání. Pokud však není takové dohody rodičů dosaženo, zbývá možnost úpravy jejich styku s dítětem soudem, a to na návrh jednoho z rodičů.²⁾

To mimo jiné znamená, že v interní směrnici (nejčastěji školním řádu základní školy) nelze omezovat tato práva rodičů a rozvedený rodič dítěte, kterému dítě nebylo svěřeno do péče, nepotřebuje od rodiče, kterému dítě bylo svěřeno do péče, písemné pověření k vyzvedávání žáka (ledaže by byl tento rodič zbaven nebo omezen ve své rodičovské odpovědnosti).

Podobně jako rodiče mají rodičovskou odpovědnost i osvojitelé. Osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající. Osvojitel vyzvedává žáka ze základní školy za stejných podmínek jako rodič.

Podle § 928 odst. 2 občanského zákoníku má poručník vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. Poručníkem soud jmenuje fyzickou osobu; není-li takové vhodné osoby, jmenuje soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. Každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno soudem. Vyzvednutí žáka ze základní školy je dle názoru autorky běžnou záležitostí, proto i poručník vyzvedává žáka za stejných podmínek jako rodič.

Podle občanského zákoníku nejsou zákonnými zástupci pěstoun (§ 966 a násl. občanského zákoníku), ten, jemuž je dítě svěřeno do péče, tzv. pečující osoba (§ 953 a násl. občanského zákoníku), a opatrovník (§ 943 občanského zákoníku).

Pěstoun při výchově dítěte vykonává přiměřeně povinnosti a práva rodičů. Je povinen a oprávněn rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění.

Povinnosti a práva pečující osoby vymezí soud; jinak se přiměřeně použijí ustanovení o pěstounství.

V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem soud uvede zejména, proč je opatrovník jmenován, zda a jak je omezena doba, po niž má funkci vykonávat, jaká jsou jeho práva a povinnosti, a to i ve vztahu k dalším osobám, zda k některému právnímu jednání potřebuje souhlas soudu, zda a jak podává zprávy soudu, zda má právo na náhradu všech nebo některých nákladů a právo na odměnu.

Vyzvednutí žáka ze základní školy je dle názoru autorky běžnou záležitostí. Proto může vyzvedávat dítě ze základní školy pěstoun a lze dovodit, že na základě rozhodnutí soudu i pečující osoba a opatrovník. K vyzvednutí žáka ze základní školy nepotřebují plnou moc a v souladu se školským zákonem jsou pro tento účel (vyzvednutí žáka) základní školou chápáni jako zákonní zástupci.

V souladu s ustanovení § 9 odst. 4 vyhlášky o zájmovém vzdělávání přihláška k činnosti družiny ve formě pravidelné výchovné, vzdělávací a zájmové činnosti mimo jiné obsahuje písemné sdělení zákonných zástupců účastníka o rozsahu docházky a způsobu odchodu účastníka z družiny.

To znamená, že přihláška mimo jiné obsahuje informace o tom, v kolik hodin žák ze školní družiny odchází, zda odchází sám, nebo je určitou osobou vyzvedáván. Záleží na školní družině, zda v případě vyzvedávání žáka ze školní družiny „jinou osobou“ do formuláře přihlášky zapracuje i text plné moci speciální, nebo zda se bude jednat o odlišný dokument.

V případě, že pedagogičtí pracovníci školy nebo školského zařízení pověřenou osobu (resp. zmocněnce) osobně neznají, musí se ujistit, že předávají dítě právě té osobě, která je uvedena jako oprávněná osoba v pověření nebo zmocněnec v plné moci. Jiný způsob zajištění tohoto postupu než porovnání údajů uvedených v písemném pověření (resp. plné moci) a v dokladu, kterým se prokazuje totožnost, v praxi není reálný.

Pedagogičtí pracovníci nemají zákonné zmocnění k tomu, aby vyzvali pověřenou osobu nebo zmocněnce k prokázání totožnosti a kontrolovali občanské průkazy nebo jiné doklady prokazující totožnost fyzické osoby (tak, jak je zmocněna např. Policie ČR). V tomto (a podobných případech) se obecně předpokládá jistá sociální interakce, tedy že daná osoba předloží občanský průkaz (nebo jiný doklad prokazující její totožnost) a umožní pedagogickému pracovníkovi ověřit její totožnost. Pokud tak pověřená osoba (resp. zmocněnec) neučiní, nedopouští se žádného přestupku, ale pedagogický pracovník mu dítě nepředá.

Proto je vhodné zákonným zástupcům (a jejich prostřednictvím i pověřeným osobám nebo zmocněncům) zdůraznit, aby pověřené osoby nebo zmocněnci měli ve výše uvedených případech při sobě doklad, prostřednictvím kterého může pedagogický pracovník ověřit jejich totožnost.

Škola a školská zařízení povinně zpracovávají některé osobní údaje zákonných zástupců dětí a žáků, neboť jsou obsaženy ve školní matrice školy [§ 28 odst. 2 písm. i) školského zákona] nebo ve školní matrice školského zařízení [§ 28 odst. 3 písm. f) školského zákona]. To znamená, že provádějí zpracování osobních údajů nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce a mohou osobní údaje zpracovávat bez souhlasu subjektu údajů [§ 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů].

Pokud je určitá osoba zmocněna k vyzvedávání žáka, pak škola zpracovává určité osobní údaje o zmocněné osobě. Účelem tohoto zpracování je zejména zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáka, ale i práv a právem chráněných zájmů školy nebo školského zařízení. Proto i v tomto případě škola nebo školské zařízení zpracovávají osobní údaje zmocněné osoby bez souhlasu této osoby, neboť postupují v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů. Podle uvedeného ustanovení může správce osobní údaje zpracovávat bez souhlasu subjektu údajů, pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby. Rozsah zpracovávaných údajů pověřené nebo zmocněné osoby však musí odpovídat zvolenému účelu. Postačují základní identifikační údaje pověřené osoby, resp. její kontaktní údaje.