Přestupek ublížení na cti spáchaný při výuce

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2007, č.j. 2 As 60/2006-53, www.nssoud.cz, č. 1163/2007 Sb. NSS

Vzhledem k tomu, že bohužel i mezi školními lavicemi může dojít (a dochází) ke spáchání přestupků či dokonce trestných činů, věnuje se v této souvislosti čas od času soudní judikatura právě i oblasti školství. V popisované věci se dokonce až Nejvyšší správní soud (vrcholný soudní orgán v oblasti správního soudnictví) zabýval problematikou spáchání přestupku proti občanskému soužití v podobě ublížení na cti (při výuce).

Příslušný městský úřad (správní orgán) v rámci přestupkového řízení v popisované věci dospěl k závěru, že učitelka o jedné ze studentek po vyučování prohlásila, že je „primitivní“, což (jak daný městský úřad doplnil) plynulo z atmosféry dlouhodobé sousedské nevraživosti mezi rodinami učitelky a studentky. Učitelka tímto výrokem chtěla působit výchovně na dalšího studenta; použitím výrazu, který i on vnímal jako urážlivý, však podle městského úřadu pochybila. Správní orgán v dané věci nedospěl k závěru, zda se učitelka uvedeného přestupku dopustila, či nikoli, neboť jí nebyl dostatečně prokázán.

Vzhledem k nesouhlasu ostatních účastníků řízení s takovým závěrem se ovšem danou věcí vedle odvolacího správního orgánu a krajského soudu zabýval i (dále jen „NSS“). Ten jednání žalobkyně v daných souvislostech jako přestupek nevyhodnotil, a to bez ohledu na to, zda byla uvedená slova pronesena v rozhovoru dvou osob, či před kolektivem žáků. Pokud je totiž posuzováno, zda má být za přestupek ublížení na cti považováno pronesení hanlivého výroku, má skutečnost, zda byl tento výrok pronesen před jedinou třetí osobou, či před více takovými osobami, vliv podle NSS pouze na intenzitu ublížení na cti, a nikoli na samotný jeho fakt.

Stačí tak v řadě situací, aby posluchačem (či obecně příjemcem hanlivého výroku) byla jediná osoba, pokud i v očích oné jediné osoby může být haněný uražen či vydán v posměch.

podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, podle popisovaného rozhodnutí . Zato jím však je skutečnost, že se jedná o výrok urážlivý nebo zesměšňující, a dále skutečnost, že pachatel o této jeho povaze ví, neboť nikdo se nemůže dopustit urážky, pokud neví, že urážku hanlivým výrokem páchá. NSS v tomto ohledu uzavřel, že

Za zcela zásadní dále v dané věci NSS považuje skutečnost, že uvedený výrok byl učiněn před žákem, popř. více žáky, a že smyslem tohoto výroku bylo jednoho ze žáků určitým způsobem hodnotově nasměrovat, v daném příkladě poskytnout mu negativní příklad.

Jakkoli není podle daného rozhodnutí definičně nutný úmysl žalobkyně očernit danou studentku, nelze přehlédnout, v jakých souvislostech žalobkyně svůj výrok pronesla. Bylo tomu tak v situaci, kdy měla u jednoho ze svých žáků pocit, že se zhoršuje jeho chování i prospěch, a tuto skutečnost připisovala společnosti lidí, s nimiž se stýkal a před nimiž ho chtěla varovat. Vzhledem k tomu, že měla s těmito lidmi negativní předchozí zkušenosti, zkritizovala je označením za primitivní.

Při hodnocení tohoto výroku žalobkyně je přitom podle soudu nutno mít na zřeteli, že šlo o o tom, že daná studentka je vandal ničící formou grafitti jejich společné bydliště. Po žalobkyni jako soukromé osobě přitom však nelze spravedlivě požadovat, aby každou svoji osobní kritiku pronesenou před třetí osobou musela prokazovat důkazy.

Stejně tak jí nelze podle soudu vytýkat, že použila slovo pejorativní, negativně citově zabarvené. a je podle NSS těžko představitelné, že by při výchovném určování dobrých a špatných příkladů mohla žalobkyně používat pouze neutrální slova, například označení za dobrého či špatného člověka. Požadování takové neutrálnosti či, módně řečeno, politické korektnosti, by výrazně zmenšilo účinky výchovného působení, neboť by se jí učitel nezřídka zcela vzdálil i jazykovému diskurzu svých žáků, aniž by taková neutrálnost či hodnotová bezbarvost projevu byla právně vyžadována.

V tomto ohledu NSS ještě připomněl, že učitel má nesporně potenciálně silný vliv na vývoj a chování svých žáků, z titulu své funkce je vůči nim v pozici mnohdy se blížící vrchnostenskému postavení. Toto takřka vrchnostenské postavení tak staví učitele před nelehkou zodpovědnost za jeho slova, nikoli však v tom směru, že by musel mluvit pouze neutrálně či „politicky korektně“, ale tak, aby na žáky výchovně působil, a to přiměřeně tomu, v jaké situaci hovoří a před jakými žáky stojí.

podle soudu zvolit vůči žákům prvních tříd základní školy, kteří jsou ze své povahy značně ovlivnitelní, ale i zranitelní,

V daném případě ovšem nikomu ze žáků nepřišlo na mysl, že by daná studentka byla žalobkyní urážena. Podle NSS výrok žalobkyně nebyl sice hodnotově neutrální, ale byl adekvátní smyslu a kontextu, v němž byl pronesen, a nelze shledat, že by jím mohla být čest studentky dotčena.

Jakkoli totiž žalobkyni tíží při každém výroku odpovědnost za výchovu jejích žáků, celkové působení na ně a úctu k nim a jejich právům, i k právům třetích osob, neznamená to, že by musela každé slovo zvažovat způsobem, jaký vyplývá z vyznění rozhodnutí stěžovatele.

NSS proto v tomto ohledu uzavřel, že

Touto funkcí je výchova a nebylo by namístě za situace, kdy označení studentky za osobu primitivní nebylo ani samoúčelné, ani nepřiměřené, a subjektivně z pohledu žalobkyně ani bezdůvodné, trestat ji v rámci přestupkového řízení za to, že použila při výchovném působení na svého žáka označení pejorativní, emociálně zabarvené, když tato emociálnost, ba i určitá hanlivost, byla zcela přiměřená dané situaci a stěžovatelčiným motivacím.