Po dobu více jak jednoho roku jsem měl možnost se podílet (jako předseda tzv. „expertní skupiny“) na tvorbě Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+. Ačkoli pro tvorbu podobných strategií existuje tzv. Metodika přípravy veřejných strategií, realita je podstatně barvitější a složitější. V tomto článku se chci podělit o některé zkušenosti a postřehy o tom, s čím jsme se při přípravě Strategie 2030+ potýkali a na co by se měli současní i budoucí „stratégové“ připravit.
V minulých číslech Řízení školy vyšly dva navazující články Jany Hrubé popisující vznik tzv. Bílé knihy z pohledu členky redakčního týmu. Šéfredaktorka Řízení školy Naďa Eretová mě vyzvala, abych na tyto stati zareagoval svou reflexí toho, jak vznikala Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ a jak se její vznik lišil od vzniku Bílé knihy. Až potom, co jsem mazal asi desátou verzi předběžné struktury článku, jsem pochopil, že toho nejsem schopen. Za prvé proto, že samotný proces tvorby i obsahu Strategie 2030+ byl již popsán jinde (Řízení školy 2020/1) a je těžké k tomu něco nového přidat. Za druhé proto, že tomu není ani rok, co byla Strategie schválená, a její realizace se teprve rozbíhá. Chybí mi tedy dostatečný časový odstup, který je pro objektivní reflexi nezbytný.
Tento článek je tedy místo objektivní reflexe subjektivním – a nutně výběrovým – zamyšlením nad tím, s čím jsme se při přípravě Strategie 2030+ potýkali a co z toho pro tvorbu strategických dokumentů ve vzdělávání vyplývá. Ostatně ačkoli „velké“ strategie pro celý vzdělávací systém se píšou přibližně jednou za deset let, „menší“ strategie se připravují skoro neustále. V nejbližší době nás třeba čeká revize rámcových vzdělávacích programů, která se bez strategického přístupu určitě neobejde.
Je pravda, že všichni, kteří potřebují strategický přístup uplatnit, se mohou opřít o řadu publikací. Máme také závaznou a návodnou Metodiku přípravy veřejných strategií1).
Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo kvalitní vzdělávací program Strateduka, zaměřený na rozvoj kompetencí v oblasti strategického plánování a řízení2). Výše uvedené zdroje nabízí cenný zdroj informací a mohu je jen doporučit. Najdete v nich například návody, jak postupovat při formulaci strategických cílů nebo jaké metody můžete použít při prognózování budoucích příležitostí a ohrožení.
Ovšem šedivá je teorie, jen strom života věčně zelená se… Praxe přípravy strategických dokumentů se často od metodiky dost liší, a to proto, že v realitě se musí „stratégové“ potýkat s řadou věcí, které nikde v žádné metodice popsány nejsou. Na co ještě se tedy mají vzdělávací „stratégové“ připravit? A co nás v tomto ohledu naučila příprava Strategie 2030+? V následujícím textu zmiňuji šest takových výzev pro praktikující stratégy a připojuji pár stručných postřehů, jak jsme se snažili s těmito výzvami popasovat.
<