Přiznání svéprávnosti nezletilému dle nového občanského zákoníku

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) představuje nově ucelený a obecný kodex pro celou oblast soukromého práva, čímž odstraňuje dosavadní roztříštěnost právní úpravy různých soukromoprávních odvětví do samostatných zákonů (např. zákon o rodině, obchodní zákoník, zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor apod.). Jakožto generální právní předpis pak NOZ obsahuje i obecnou právní úpravu osob, a to jak fyzických, tak právnických. Jakkoliv byla tato obecná právní úprava zakotvena i v dosavadním občanském zákoníku (zák. č. 40/1963 Sb.), dochází v úpravě osob v NOZ k některým změnám či vzniku nových nebo obnovení dříve existujících právních institutů. Jedním z nich je právní úprava (tzv. emancipace nezletilého), která je zakotvena v § 37 NOZ a kterou český právní řád znal až do roku 1950.

Jak vyplývá z názvu samotného institutu, zahrnuje dva pojmy – „svéprávnost“ a „zletilost“, které mají v NOZ vlastní bližší specifikaci. Svéprávnost je dle § 15 odst. 2 NOZ způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).Svéprávnost tak nahrazuje dosavadní pojem způsobilost k právním úkonům. Zletilost pak představuje psychologickou kategorii („duševní zralost“), která se dle ustanovení § 30 odst. 1 NOZ Vzájemné provázání těchto 2 pojmů je pak zakotveno v tomtéž ustanovení, které uvádí, že . Zákon tedy presumuje, že člověk je natolik duševně zralý, že je již schopen

Dosavadní občanský zákoník znal pouze jednu výjimku, jak dosáhnout svéprávnosti před nabytím zletilosti (tedy před dosažením 18 let), a to uzavřením manželství (přičemž manželství mohl platně uzavřít pouze nezletilý, který dovršil 16 let věku). NOZ tuto zachovává, ale nově uvádí další možnost dosažení svéprávnosti před nabytím zletilosti, a to právě jejím

Svéprávnost v takovém případě přiznává jedině soud, a to na návrh. Návrh může podat jak sám nezletilý, tak jeho zákonný zástupce, pokud s tím nezletilý souhlasí. Pro přiznání je však nutné, aby byly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 37 NOZ, tedy:

V případě, že budou všechny tyto 3 podmínky splněny, zákon ukládá soudu povinnost svéprávnost nezletilému Lze si tedy představit situaci, kdy je nezletilý pracující se stabilním příjmem nebo stále ještě studující s dostatečným příjmem ze své sportovní, kulturní, reklamní či jiné činnosti, má dostatečnou rozumovou a mravní vyspělost, aby si obstaral své záležitosti, popř. již bydlí i odděleně od rodičů a ti s jeho definitivním a právním osamostatněním souhlasí. V takovém případě jsou splněny všechny požadavky pro to, aby soud rozhodl o přiznání svéprávnosti.

Pokud však některá ze shora uvedených podmínek splněna nebude, předpokládá NOZ vyhovění návrhu jen, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého. Osobně se domnívám, že podmínky (a) a (b) budou soudy považovat za obligatorní vždy a vážný důvod pro přiznání svéprávnosti může být soudy shledán pouze při absenci podmínky (c), například nebude-li chtít dát matka souhlas jen z důvodu své silné citové vazby k dítěti, které má však zájem a prostředky pro to, aby se mohlo už v tomto věku „postavit na vlastní nohy“.

Samotné řízení o přiznání svéprávnosti bude probíhat dle (rovněž nového) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a to nezletilého a za povinné účasti opatrovníka nezletilého (zpravidla orgánu sociálně-právní ochrany dětí).

Jak bylo uvedeno výše, pravomocným přiznáním svéprávnosti se tak i člověk mladší 18 let stává osobou, která je schopna za sebe v plném rozsahu právně jednat bez nutnosti být zastoupen. Své opodstatnění tak pozbývá jak obecné zastoupení nezletilého dle § 892 NOZ, tak ale například i zastoupení zákonným zástupcem dle zák. č 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ŠZ“), a to ve všech případech, ve kterých je dle ŠZ vyžadováno, aby úkon učinil zákonný zástupce. Tam, kde tedy zákon vyžaduje jednání zákonného zástupce, je emancipovaný nezletilý oprávněn jednat sám. Totéž pak platí i pro bližší konkretizaci práv a povinností žáků a zákonných zástupců ve školních řádech, které bude vhodné v případě potřeby uvést do souladu s NOZ.

V současné době nelze konstatovat, zda bude institut přiznání svéprávnosti nezletilého využívaným institutem nové právní úpravy, či zda bude v praktickém životě na okraji zájmu. V každém případě je však třeba na tento nový institut upozornit a být připraven – nejen ve školství – na to, že může nastat situace, kdy