Chybějící systém financování výstavby veřejné infrastruktury, jejíž potřebnost je vyvolána novou bytovou výstavbou a s ní spojeným dynamickým přírůstkem obyvatelstva, způsobuje zásadní problémy v mnoha oblastech. V segmentu školství je situace nejvážnější a hrozí faktické zhroucení. Odhodlání a chuť podpořit novou výstavbu bytů (zejména v Praze) může ve velmi krátké době kolaps dokonat. Z tohoto důvodu je nutné se bezodkladně problematikou zabývat, a to napříč jednotlivými resorty.
Proč chybí místa ve školách a chybět budou i nadále?
Absence systému financování výstavby veřejné infrastruktury
Milan
Vácha
radní pro oblast vzdělávání a školství pro Středočeský kraj
Problematika nedostatečné infrastruktury souvisí primárně s migrací. Demografické výkyvy nejsou v oblasti vzdělávání zdaleka tak ohrožující jako dopady migrace obyvatelstva. S demografickým vývojem a stárnutím populace je však třeba již nyní intenzivně pracovat v oblastech sociálních a zdravotnických služeb.
Od centrálního plánování k rušení škol
V druhé polovině minulého století vycházela výstavba občanské vybavenosti zcela z principu centrálního plánování. Dominovala výstavba panelových domů, kterých se postavilo od 50. let přibližně 80 000 a dodnes v nich žije přes 1,2 mil. obyvatel. Součástí sídlištní výstavby a souvisejících rozsáhlých transformací území bylo budování občanské vybavenosti, a to nejenom té, kterou vnímáme jako základní (tedy školky, školy, komunikace, kulturní domy a zdravotní střediska), ale i té, která se dnes zcela ponechává na aktivitě soukromého sektoru (typicky obchod a služby).
Po společenských změnách vyvolaných revolucí v roce 1989 se fakticky rezignovalo na jakoukoliv systémovou finanční podporu potřebné infrastruktury související s výstavbou rodinných a bytových domů. Do značné míry to ani v prvních letech nebylo příliš potřeba. Veřejná infrastruktura (vyjma vodohospodářské) byla vcelku dostatečná a mnohdy se spíše tento majetek redukoval, transformoval nebo privatizoval. To platilo bohužel také pro školské budovy (zejména MŠ a ZŠ) a také bývalé jesle.
Nástup nové urbanizace
Na přelomu tisíciletí ovšem došlo k výraznému nástupu urbanizace a – v snad ještě větší míře – suburbanizace. Již po necelých deseti letech je vidět kladné migrační
saldo
zejména v aglomeraci Praha a patrný je i zájem o brněnskou oblast.
V dané době se jednalo pouze o lokální problém a celorepubliková čísla nenutila politickou reprezentaci k řešení této problematiky. Po roce 2010 se ale začaly objevovat první vážné regionální problémy s nedostatečnou kapacitou mateřských a základních škol.
Výstavba nových školských budov je natolik nákladná, že ji standardně nelze financovat z daňových příjmů měst a obcí a systém sdílených daní tuto výstavbu ani nepředpokládá.
Absurdity, které nemají jinde v Evropě obdobu
Systém financování samospráv v ČR je zatížen ještě dalšími dvěma absurditami, které nemají v evropských zemích obdobu a které výrazně negativně ovlivnily finanční zdraví a možnosti dynamicky se rozrůstajících obcí:
1.
Systém financování měst a obcí dominantně postavený na počtu obyvatel s trvalým pobytem
Trvalý pobyt je evidenční údaj, který samospráva nemůže právně vymáhat, ale zároveň je hlavním parametrem určujícím příjem obce. Majitelé nemovitostí ve svých nových domech skutečně bydlí, využívají infrastrukturu obce, ale trvalý pobyt si často nechávají mimo obec. Tento problém je velmi rozšířen, z dlouhodobého pohledu vznikají významné finanční ztráty. Pravděpodobnost, že se v dohledné době financování překlopí ze systému sdílených daní počítaných z trvale hlášených obyvatel na daň z nemovitostí, je bohužel velmi malá.2.
Osvobození novostaveb od daňové povinnosti po dobu 15 let od jejich dokončení (1999–2011)
Toto
de facto
sociální opatření znamenalo, že si stavebník postavil svůj dům (často si ani nepřehlásil trvalý pobyt) a k tomu ještě neplatil daň z nemovitosti, která je ze 100 % příjmem obce. Tak se fakticky rozevřely ekonomické nůžky mezi obcemi, kde počet obyvatel stagnoval, a těmi, kde rostl. Vnitřní dluh rozrůstajících se obcí byl dán jednoznačně tím, že standardní daňové příjmy od „starousedlíků“ nemohly dostačovat na pokrytí údržby stávající a výstavbu nové veřejné infrastruktury. Následky můžeme vidět dodnes. Rozrůstající se oblasti mnohdy řeší stále pouze základní infrastrukturu – vodovody, kanalizaci, školství.Chata jako vstupenka do školky či školy
Nelze opomenout ani další specifikum ČR, a tím je výrazný podíl rekreačních nemovitostí. Rekreační objekty u nás nejsou výrazněji regulovány, a to ani daňově (daň vyšší, než je tomu u hlavní nemovitosti poplatníka – Rakousko), ani v omezení doby využívání rekreačního objektu (např. duben/říjen – Dánsko). Tím dochází k „transformaci“ celých území, která původně nebyla koncipována jako lokality pro trvalé bydlení, a pro obyvatele – rekreanty proto nebyla zamýšlena doprovodná infrastruktura, jaká je standardní pro trvale zastavěná území. Majitelé ovšem své rekreační objekty využívají často celoročně, v případě potřeby si nahlásí do rekreační nemovitosti trvalý pobyt a tím jsou např. při přijímání dětí do mateřských a základních škol zcela zrovnoprávněni s obyvateli lokalit, které jsou určeny k trvalému bydlení a na které se infrastruktura dimenzuje.
Co a kdo současný stav způsobil?
Často se zmiňuje, že si za nastalý stav mohou obce samy (neregulovaná výstavba), a z toho důvodu je na nich, aby si problém vyřešily. To je však pravda pouze částečná. Obce skutečně často vytvářely – a některé stále vytvářejí – expanzivní územní plány. Nedohlédnou dopadů mnohdy zdánlivě drobných změn. Často ani obce s 300 obyvateli nevidí jako problém rozšířit se na 500 obyvatel, protože si nejsou zcela vědomy toho, že takovéto rozšíření se netýká pouze jejich vodojemu a čistírny odpadních vod. Pokud se takto rozšíří několik sousedních obcí, zejména v oblasti školské infrastruktury se problém násobí a může se stát z pohledu jednotlivých obcí neřešitelným. V tomto v minulosti selhávaly jak obce s rozšířenou působností, tak i krajské úřady, které jednoznačně neměly výstavbu v rámci regionu v takovémto rozsahu bez dostatečné infrastruktury povolovat. Posledním viníkem je stát, který se dodnes k této problematice nepostavil a nenašel řešení, ať již formou subvenci, nebo legislativní úpravy.
Legislativa
obcím nepomáháLegislativa
mnohdy šla a vlastně i dnes jde zcela proti možnosti obcí získávat od stavebníků finanční prostředky na chybějící související infrastrukturu:*
Kontribuce
jsou jistě krok správným směrem, ale řeší pouze jeden segment, totiž rozšiřování nových územních plánů, a jejich přínosy budou patrné až v dlouhodobém horizontu.*
Podobné je to s podmíněnými plánovacími smlouvami.
*
Obecně závazné vyhlášky jsou také mnohdy ne příliš vhodným, dostatečným a flexibilním nástrojem.
*
Zákon o vodách dává vlastníkům nemovitostí naopak nárok na připojení na vodohospodářskou infrastrukturu obce.
*
Financování staveb v oblasti školství, kde je obec ze zákona povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky, není řešena vůbec.
*
Kraje, které poskytují další školské služby, včetně středního, uměleckého a speciálního vzdělávání či např. dětských domovů, jsou zcela mimo výstavbu bytů v obcích a za současné legislativy také žádné
kompenzace
uplatňovat nemohou.Možné přístupy k zajištění financování
1.
Stát převezme spoluodpovědnost za zajištění finančních prostředků na budování veřejné infrastruktury, jejíž potřeba je vyvolána bytovou výstavbou. V praxi by stát vypisoval
dotace
pro financování veřejné infrastruktury tam, kde dochází k bytové výstavbě. V roce 2021 bylo vynaloženo na výstavbu 34 581 bytů celkově 118 mld. Kč. Právě podílem z vybraného DPH na tuto výstavbu by se financovala tato podpora, popřípadě plnily státní fondy (např. Státní fond na výstavbu školské infrastruktury, SF pro budování nových kapacit přípojných míst na vodohospodářskou infrastrukturu atp.).2.
Stát umožní transparentní výběr poplatku za vznik nové bytové jednotky, který bude zohledňovat všechny externality, jež vybudováním takového bytu objektivně vznikají. Nevýhodou tohoto přístupu je, že od určitého data vznikne nová finanční adresná povinnost pro každého, kdo bude chtít stavět. Došlo by tedy ke skokovému zvýšení cen nových bytů, které by nový poplatek musely zohledňovat, a tím by se pravděpodobně zhoršila dostupnost nových bytů. Výhodou by naopak bylo, že by v regionech, které se vylidňují, ale v nichž je stávající infrastruktura zcela dostatečná, tento poplatek nebyl uplatňován. Nižší cena pozemků bez poplatku by mohla být v těchto lokalitách pro případné stavebníky zajímavou motivací. (Jednotlivé ÚSC (obce, „spádové obce“, kraje) by dle místních podmínek definovaly, zda je pro plánovanou výstavbu infrastruktura dostatečná, anebo tomu tak není, a je tudíž potřeba ji buď bezprostředně budovat, nebo alespoň začít alokovat finanční prostředky pro výstavbu v době, kdy již stávající infrastruktura dostačovat nebude.)
Pro potřeby úvahy, která by určila výši případného poplatku, je níže uveden pouze částečný výčet toho, co lze považovat za veřejnou infrastrukturu. Jako základní východisko byly použity
Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury
1).Základní kalkulace nákladů, které vyvolá příchod nového obyvatele/vznik nové bytové jednotky
(částky jsou kvalifikovaný odhad – potřebnost a reálné náklady se mohou lišit jak v jednotlivých obcích, tak i krajích)Druh veřejné infrastruktury
Potřebnost –fáze 1
Provozovatel / zřizovatel
Náklady na1 obyvatele
Náklady na 1 bytovou jednotku
Prostory pro dětské skupiny pro děti do 3 let
ano
obec/spádová obec
9 600
28 800
Mateřská škola
ano
obec/spádová obec
28 800
86 400
Základní škola
ano
obec/spádová obec
129 600
388 800
Střední škola (bez domova mládeže)
ano
kraj
57 600
172 800
Základní umělecká škola
ano
kraj
2 592
7 776
Speciální škola
ano
kraj
2 851
8 553
Domov pro seniory
ano
obec/kraj
3 000
9 000
Dům pro osoby se zdravotním pojištěním
ano
obec/kraj
1 000
3 000
Stacionář
ne
obec
0
0
Sociální bydlení
ne
obec
0
0
Nemocnice
ano
kraj
80 000
240 000
Pitná voda – přivaděč pitné vody, vodojem
ano
obec
14 000
42 000
Čistírna odpadních vod
ano
obec
25 000
75 000
Knihovna
ne
obec/spádová obec
0
0
Sportoviště
ne
obec
0
0
Celkem
354 043
1 062 129
Pozn. Z výše uvedeného vyplývá, že je v tabulce pouze výčet a že nezohledňuje všechny položky, které by měly být také realizovány (sociální bydlení, stacionář, výjezdní stanoviště záchranné služby, knihovna, divadlo/komunitní centrum, pošta, hasičská stanice, policejní stanice, sportoviště atd.).
1) ČVUT, březen 2020, dostupné na stránkách MMR: https://www.mmr.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/stanoviska-a-metodiky/stanoviska-odboru-uzemniho-planovani-mmr/9-ostatni-stanoviska-a-metodiky/standardy-dostupnosti-verejne-infrastruktury.