Ředitel a zřizovatel, kdo je víc?

ředitelně školy a školky v městysu Malšice na Táborsku (250 žáků v ZŠ a 95 dětí v MŠ) jsem strávil bez dvou měsíců osmnáct let, nyní dva roky jako náměstek jihočeského hejtmana mj. pro oblast školství plním roli zřizovatele 125 škol a školských zařízení. To je i důvodem, proč jsem dostal nabídku podívat se slovo "spolupráce" právě na příkladu vztahu zřizovatele a ředitele. Zároveň jsem dostal prostor promítnout do svého pohledu obě prožívané zkušenosti.

S vědomím, že článek bude součástí letního (prázdninového) dvojčísla časopisu , nehodlám zde vyjmenovávat ze zákonů povinnosti ředitele a zřizovatele; možná bychom se divili, kolik povinností obě spolupracující strany mají a kolik jich často obě spolupracující strany neplní. Často se o všech dovědí až ve chvíli, kdy spolupráce nefunguje a dojde k hledání v zákonech.

Pokud se tedy mám opírat o vlastní zkušenosti, musím začít v Malšicích. V roce 2003 podlimitní škola, k tomu školka, plíseň na zdech, hromádka koksu v kotelně, sborovna v opozici. Pokud by mi ještě nevěřil zřizovatel, asi bych to nedal. Ale v jednatřiceti to byla výzva a důvěra zřizovatele byla klíčová. Chtěli změnu, dostali ji, jim také nic jiného než vzájemná důvěra nezbývalo. Právě v době psaní tohoto článku (je duben a nevím, jak to dopadne) jsem byl vyzván ke spolupráci na řešení situace v malinké jihočeské obci, kde se vedení obce rozhodlo pro rekonkurz na ředitele (zde ředitelku) jejich malotřídky, možná nejmenší jihočeské školy. Ředitelka je ve funkci právě šest let, sdílí moderní trendy vzdělávání, výborně komunikuje s rodiči, má vizi kvality, každým rokem se zvyšují čísla zapsaných dětí v MŠ a žáků v ZŠ a je místní. EDUin v minulém roce mapoval kvalitu českých malotřídek a tu "naši" označili jako velmi inspirativní a progresivní, její ředitelku pak za nositelku kvality. Rodiče tedy sepisují otevřené dopisy na všechny strany.

Všichni víme, že starosta opravdu nekoná nic protizákonného. Zřizovatel má výsostné právo vypisovat rekonkurz na ředitele své školy po šesti letech, má právo jej i nevypsat a ředitele tím potvrdit ve funkci. Oba kroky by měl učinit s oporou o konkrétní aktivity, které jako zřizovatel činí, např. pravidelné pohovory s vedením školy, vyhodnocení činnosti školy podle zadaných kritérií. To by se mělo dít i v "naší" obci. Protože pokud by se to nedělo, tak opravdu hazarduje s budoucností školy. Proč?

Podle statistik se do poloviny konkurzů na ředitele škol hlásí pouze jeden uchazeč. U malotřídních škol je statistika ještě horší. Pokud je navíc ředitelka místní, což se rovná v zapadlé obci loterijnímu zázraku, je na stole úvaha, zda se opravdu nejedná o politické rozhodnutí radnice, jak naznačuje dopis rodičů. Proto jsem panu starostovi zavolal a zeptal se. Sdělil mi, že obavy rodičů jsou zbytečné, že postupoval podle zákona a že se současná ředitelka může do konkurzu přihlásit. Působil velmi vstřícně.

Možná byl příklad delší, ale je bohužel stále aktuální. A jsme zpět u vzájemné důvěry a spolupráce. Ředitelka skvěle spolupracuje s žáky, učiteli, rodiči, ale vidíme, že bez spolupráce se zřizovatelem to prostě nejde. A vůbec netvrdím, že je vina na jedné straně, snažit se musí oba. Vzájemnou komunikaci, dle mého, určuje a nastavuje zřizovatel.

V roli zřizovatele 125 jihočeských škol a školských zařízení čelím otázce: Lze poznatky z menší obce s jednou příspěvkovou organizací aplikovat na takovou fabriku? Po dvou a půl letech odpovídám, že ano. Zjišťuji, že i "krajští" ředitelé, ačkoliv mají svůj odbor školství, svého referenta, právníka a ekonoma k dispozici, tak vítají, že zřizovatel s nimi komunikuje více osobně. Že se zajímá o jejich vize, problémy a přání častěji než jednou za šest let u konkurzu. Nechci sklouznout do debaty o šestiletých rekonkurzech, ale tvrdím, že šest let je pro dobrého ředitele málo a pro špatného moc. Proto prožívám zajímavé "zřizovatelské" období: nastavuji komunikaci odboru a ředitelů povýšenou od ekonomických tabulek (jakkoliv jsou důležité) na pravidelné pohovory právě o vizích. Loni jsme s tím (po vzoru jiných krajů) začali, ve směrnici jsme stanovili minimálně dvě taková koncepční sezení během šesti let. (Je nás na těch 125 subjektů málo, u malých obcí doporučuji setkávat se častěji.)

Dopady? Jednoznačně do ředitelen - mám zajímavé zpětné vazby ředitelů, kteří se logicky báli nové situace, ale většinou pochopili důležitost pohovorů a ti kvalitní jsou velmi spokojeni. Odbor poprvé stanovil kritéria hodnocení ředitelů dle jasné osnovy, poprvé tedy získává podklady pro hodnocení jak finanční (osobní příplatek, odměny), tak pro možnost nevypsání rekonkurzu.

Druhý dopad vidím do kanceláří odboru školství - vidíte rozdíly mezi přístupy jednotlivých úředníků od prosté úřední podpory až po aktivní spolupráci. A jsme zpět u slova spolupráce. Pokud se podaří nastavil nový styl spolupráce ředitelů a odboru školství, vydělá na tom kvalita jihočeských škol. Jedná se oboustranný učící se proces. Poznal jsem mnoho kvalitních ředitelů, kteří svým přístupem učí své referenty na odboru. Tím dochází k nastavení požadavků na kvalitu i pro ostatní.

Tedy moje čerstvá zkušenost zní: Makejme na kvalitní spolupráci ředitelů a zřizovatelů, jak to jen jde. Několik starostů jihočeských měst a obcí se již inspiruje, naši směrnici si upravují na míru. Snad ale všichni pochopí jednu důležitou věc: ředitelé škol a starostové obcí jsou partneři, jejichž debata nemá troskotat na výši ředitelského platu a výši ředitelské odměny. To se děje většinou právě tam, kde nejsou nastavena kritéria spolupráce. A když nakonec přidáme onu úctu, respekt a ohled, jsme téměř jistě na cestě k dobrým podmínkám pro kvalitní školu. Spolupráce je podmínkou existence v každém společenství, při vytváření podmínek pro vzdělávání to platí dvojnásobně. A to je i odpovědí na otázku z nadpisu - ředitel a zřizovatel jsou partneři se společným cílem a jeden bez druhého se k němu ani nepřiblíží.