Základním principem inkluzivního vzdělávání je společné učení všech dětí bez ohledu na jejich rozdílné možnosti či obtíže s učením. Myšlenka inkluzivního vzdělávání vychází z charakteristického rysu demokracie, jímž je participace všech občanů na veřejném životě. Její obdobou je cíl zlepšit příležitosti ke vzdělávání všech žáků, jak je požadováno v mnoha mezinárodních i evropských dokumentech. V minulosti byly upřednostňovány vzdělávací potřeby dětí nad jejich sociálními potřebami. Odborníci byli přesvědčeni, že ve speciálně oddělených školách dosáhnou děti s postižením lepšího vzdělání. Jejich rodiče byli rádi, že se jim konečně dostalo vůbec nějakého vzdělání, protože do té doby jim bylo odpíráno. Integrace osob s postižením do společnosti však přinesla i nový pohled na integraci dětí s postižením do škol. Inkluzi zkoumáme na úrovni školského systému, na úrovni školy a jednotlivé třídy.
Řízení inkluze ve škole. Díl I: Jak poznáme, že nám inkluze ve škole funguje
Karin
Marques
ZŠ Olešská, Praha 10; Česká školní inspekce – projekt Komplexní systém hodnocení
Ve škole můžeme sledovat inkluzivitu vstupních podmínek vzdělávání, dále samotného procesu či výukové praxe a nakonec zhodnotíme inkluzi na výstupu u výsledků vzdělávání a další dráhy žáků a jejich integrace do společnosti (Loreman, 2014).
Hlavním indikátorem inkluzivní pedagogiky je participace každého žáka na akademickém i sociálním životě školy. Podle toho, zda se pozitivně zapojují žáci nejen majoritní skupiny, ale i žáci všech minoritních skupin (tj. žáci s postižením, s poruchami učení, chování, žáci z odlišných kultur či odlišného sociálního zázemí) do školního učení a všech akcí školy, poznáme, zda škola pracuje inkluzivně. Naopak indikátorem vyčleňování může být absence (omluvená i neomluvená), kázeňská opatření, opakování ročníku.
Pro vytvoření inkluzivního prostředí je nutné pracovat na odstraňování překážek a bariér v aktivní účasti na učení (Yell, 1995). Organizační bariéry se týkají fyzické dostupnosti a toho, jak jsou školy a třídy organizačně členěny a strukturovány; zda rozdělují žáky do výkonnostních skupin či do výběrových tříd a jak často – zda na celou školní docházku, nebo jen na pololetí a na určité předměty. Mezi bariéry na straně učitelů patří postoje či nedostatek kvalifikace. Jak dokládají zahraniční studie (Kochhar, West, Taymans, 2000), učitelé hlavního vzdělávacího proudu se zpravidla cítí nedostatečně kvalifikovaní pro práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a speciální pedagogové se necítí kvalifikovaní pro práci na školách hlavního vzdělávacího proudu.
Jaké nástroje můžeme využít ke zhodnocení inkluze ve škole
Česká školní inspekce přináší v nových hodnoticích kritériích Kvalitní škola zvláštní zřetel na oblast inkluze a rovných příležitostí (oblast 6). Jestliže se chtějí ředitelky a ředitelé škol dobře připravit na hodnocení v této oblasti, mohou využít některý z následujících nástrojů, ať už autoevalučně, nebo ve spolupráci s externími hodnotiteli.
K hodnocení míry inkluzivity školy byl ve Velké Británii vyvinut Index inkluze (Index for inclusion: developing learning and participation in schools) (Ainscow, Booth, 2002), který vede školu pomocí indikátorů, otázek a příkladů z praxe k autoevaluaci. Index inkluze je dostupný v českém překladu pod názvem Ukazatel inkluze1). Profil inkluzivní třídy od Američanky Elen Soukakou je strukturovaný záznam z pozorování pro externí hodnocení míry inkluze v předškolním vzdělávání (věk 2,5–5 let). Hodnotitel po tříhodinovém pozorování posuzuje jednotlivá kritéria na sedmibodové škále z hlediska jejich naplnění.
Mapa školy, nástroj vyvinutý společností Scio, nabízí školám hodnocení klimatu školy. Ke zhodnocení inkluzivity školy jsou relevantní položky v oblasti Kvalita a forma výuky, které zkoumají možnosti volby způsobu práce, frekvenci práce ve skupinách, práci s chybou a podporu v učení od učitele. Oblast Vztahy detailně zkoumá interakce všech aktérů školní komunity a ukazuje míru jejich participace na životě školy, což vypovídá o inkluzivitě školy. Nástroj pro hodnocení školy v oblasti inkluze, vyvinutý Monikou Tannenbergerovou za účelem externí evaluace škol pro udělení certifikátu Férová škola společností Liga lidských práv, zkoumá školu ve čtyřech dimenzích. Dimenze Podmínky a dimenze Praxe pokrývají praktické aspekty inkluzivního vzdělávání. Dimenze Relace a Kultura obsahují abstraktnější aspekty, jako jsou vztahy, hodnoty a postoje.
Na příkladu inkluzivní reformy v Kanadě vidíme, jak dosáhli toho, aby všechny spádové školy byly efektivní a inkluzivní. Reforma se ubírala zároveň třemi směry: fyzický přístup do školy a pobyt v ní, podpora učitelů poskytováním různých výukových materiálů a výukových strategií a podporou žáka přímo ve třídě asistencí. Fyzický pobyt žáka ve škole se netýkal jen bezbariérového přístupu, ale sladění všech žákových fyzických potřeb včetně zdravotní péče. Podpora učitelů byla založena na masivním školení ve vzájemné týmové spolupráci, řešení problémů a v přípravách několikaúrovňové výuky a široké nabídky zdrojů. V neposlední řadě byly vyvinuty různé metodiky asistenčních služeb (Porter, 2008).
Inkluze je velmi komplexní fenomén, který se prolíná všemi aspekty školního života. Nelze ji zredukovat na formální schůzky školního poradenského pracoviště a vypracování individuálních vzdělávacích plánů pro jednotlivé žáky. Mezi pilíře inkluze patří rozvoj osobnostní a emoční inteligence pedagogů i žáků. Pro funkční inkluzi je nutná kultura otevřenosti a spolupráce, prakticky nepřetržitá komunikace všech vyučujících daného žáka. O tom podrobněji v dalších dílech.
ZDROJE
*
KOCHHAR, C. A., WEST, L. L. a J. M. TAYMANS. Successful Inclusion: Practical Strategies For a Shared Responsibility. Upper Saddle River, NJ: Prentice-Hall, 2000.
*
LOREMAN, T. Measuring inclusive education outcomes in Alberta, Canada. 2014.
*
PORTER, G. Making Canadian Schools Inclusive: A Call to Action. Education Canada. 2008.
*
YELL, M. L. Least restrictive environment, inclusion, and students with disabilities: A legal analysis. Journal of Special Education. 1995.
1) Česká verze je v České republice vydána a šířena občanským sdružením Rytmus.