Role pedagoga v ochraně dětí ohrožených týráním, zneužíváním a zanedbáváním

(z angl. Child Abuse and Neglect) je obecně užíván pro popis nepříznivých příznaků, které jsou důsledkem týrání, zneužívání a zanedbávání dětí. Násilí na dítěti úmyslně páchá jiná osoba, často jeho vlastní rodič. Přestože forem agrese vůči dítěti je mnoho, následky jsou si částečně podobné, projevují se na zdravotním, psychickém i sociálním fungování dítěte a trvají nezřídka po celý jeho život.

jsou klasicky děleny na týrání (tělesné a psychické), zanedbávání a sexuální zneužívání. Příznaky mohou být velmi různorodé a je třeba je vždy posuzovat ve vzájemných souvislostech (viz níže).

V případě sexuálního zneužívání dítě:

Typické je v případě CAN též chování rodičů, kteří nejsou schopni vysvětlit původ poranění nebo příčiny změn chování dítěte, často mění uváděná odůvodnění nebo naopak velmi rychle přicházejí s vysvětlením. Rodiče mohou dítě častěji omlouvat ze školy, a to bez lékařského potvrzení, často střídají lékaře.

Příčiny vzniku jsou různorodé, v některých případech je nelze ani odhalit. Důvody, proč je násilí na dětech pácháno, jsou ale důležité jak pro pomáhající proces oběti (terapie), tak pro trestní aspekt činu (míra odpovědnosti pachatele za své jednání), ale i pro rozměr prevence (pokud známe možné příčiny, můžeme jim lépe předcházet). Jako příklady faktorů vzniku CAN lze uvést¹⁾ přenos násilí v rodině, sociální stres, sociální izolaci a nízké zapojení do občanského a komunitního života, strukturu rodiny (absence vzorců sociálního chování), specificky pro sexuální zneužívání dětí lze doplnit²⁾ evolučněbiologické příčiny (porucha sexuálně preferenčního systému) a mozkové anomálie.

Ohrožení dítěte vzniká zpravidla (tzv. rizik) na straně dítěte, na straně pachatele (tj. dospělé osoby, např. rodiče) a rizikové situace.

je dlouhodobým procesem, který je podmíněn spoluprací odborníků, v minimálním rozsahu orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), lékař, škola, policie a rodina. Kromě (viz Řízení školy č. 9/2013) je dalším kýženým postupem provedení tzv. strukturovaného vyhodnocení situace dítěte a rodiny (provádí OSPOD) a následné uspořádání neboli osobní setkání všech odborníků i laiků, kteří se k situaci dítěte mohou vyjádřit, dítě znají, pracují s ním. Účast pedagoga na případové konferenci je žádoucí právě s ohledem na jedinečnost jeho vztahu s dítětem. Ke sdílení informací může dojít i bez vědomí rodičů, neboť jsou poskytovány na základě dožádání OSPOD, z nějž plyne zákonná povinnost spolupráce. Výstupem z případové konference je individuální plán ochrany dítěte, v němž jsou vyjádřena rizika ohrožující dítě a možné zdroje jeho podpory, cíle práce s dítětem a rodinou vedoucí k eliminaci ohrožení dítěte a konkrétní kroky, jak cílů dosáhnout, včetně termínů a osob odpovědných za jejich plnění. Některé úkoly se tak mohou kromě rodiny a OSPOD týkat též pedagogických pracovníků, např. dohoda o okamžitém kontaktování OSPOD, pokud se situace dítěte jakkoliv změní, spolupráce s rodiči na zlepšení domácí přípravy dítěte apod.

Diagnostika syndromu CAN je složitým a časově náročným úkolem. Vždy by měla být výsledkem práce týmu odborníků (viz výše), kdy jsou přesně odlišeny role a cíle jejich práce.

Přesná diagnostika syndromu CAN je možná nezbytná pro práci psychologa, terapeuta nebo pro účely trestního řízení s pachatelem násilí, ale zásadně není určující pro práci pedagogických pracovníků, sociálních pracovníků (OSPOD), nestátních organizací zaměřených na práci s rodinou atp. Z jejich role vyplývá požadavek na identifikaci příznaků syndromu CAN, naplnění ohlašovací povinnosti a podpora dítěte, jeho rodiny a kolektivu dětí ve skupině (třídě) při řešení rodinné situace. Tato role je přitom pro dítě stejně významná, ne-li významnější než např. role lékařů a terapeutů, neboť jde o dlouhodobou podporu, která je dítěti poskytována bez ohledu na fázi a výsledky terapie nebo trestního řízení s pachatelem.