Úvod
Majetek, jeho nabývání a hospodaření s ním je (a jistě i v budoucnu zůstane) jednou z klíčových záležitostí ve vzájemných vztazích mezi zřizovateli a školami i školskými zařízeními, které jsou příspěvkovými organizacemi, protože přímo ovlivňuje úroveň života těchto subjektů.
Právní úprava pravidel týkajících se nabývání majetku příspěvkovými organizacemi provedená zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, doznala významných změn zákonem č. 477/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tato novela svým dosahem rozhodně není jen technická, jak by bylo možno na první pohled z charakteru a formy zákona č. 477/2008 Sb., který mění nejen výše citovaný zákon, ale i zákony další – zákon o obcích, zákon o krajích a zákon o hlavním městě Praze, usuzovat.
V souvislosti s uvedenou právní úpravou, která nabyla účinnosti dnem 1. dubna letošního roku a mimo jiné stanovila zřizovatelům povinnost přizpůsobit zřizovací listiny příspěvkových organizací zákonu č. 250/2000 Sb. ve znění zákona č. 477/2008 Sb. do 1. listopadu 2009, vzniká řada zcela nových otázek nejen pro představitele obcí, ale především pro ředitele škol a školských zařízení v právní formě příspěvkových organizací, kterým tento článek, jehož smyslem je, aby v něm našli odpovědi alespoň na část svých otázek, je určen.
Nová právní úprava a co z ní obecně plyne pro příspěvkové organizace a pro zřizovatele
Z výše zmíněné nové právní úpravy obecně vyplývá několik důležitých skutečností, respektive zásad, o kterých by měl ředitel školy při jejím praktickém uplatnění především vědět a které by měl respektovat.
Na prvním místě je možno uvést, že nově formulovanými ustanoveními byla odstraněna dosud nejasná a nejednoznačná úprava toho, zda školy a školská zařízení jako příspěvkové organizace hospodaří pouze s majetkem svého zřizovatele nebo zda mohou určitý majetek také samy vlastnit.
Obecně tato právní úprava stanoví, že příspěvkové organizace především hospodaří s majetkem svého zřizovatele a majetek nabývají pro svého zřizovatele, přičemž zákon taxativně (neboli bez možnosti rozšíření této úpravy včetně použití analogie) stanoví ty případy, ve kterých může příspěvková organizace majetek nabýt do svého vlastnictví a za jakých podmínek se tak stane.
Z dosud uvedeného je zřejmé, že nová zákonná změna celkem zřetelně proti do té doby platnému stavu posiluje funkci a postavení zřizovatelů ve vztahu k příspěvkovým organizacím, protože je to zřizovatel, kdo rozhoduje, přesněji může rozhodnout o tom, že některý svůj majetek převede do vlastnictví jím zřízené příspěvkové organizace, pokud to bude pro plnění úkolů této příspěvkové organizace vhodnější, takže základním hlediskem či kritériem pro takové rozhodnutí zřizovatele musí být účelnost. A je to opět zřizovatel, kdo rozhoduje o tom, jaký majetek může jím zřízená příspěvková organizace nabýt do svého vlastnictví. Až dosud uvedená zákonná oprávnění, pokud jde o rozhodování zřizovatele o nabývání majetku příspěvkovou organizací, nelze ponechat jen obecně na zákonné úpravě, ale je třeba včlenit je i do zřizovacích listin, které vymezují nejen podmínky existence příspěvkových organizací, ale také vztahy mezi nimi a jejich zřizovateli.
Předmětnou zákonnou změnou došlo rovněž k jiné úpravě porušení rozpočtové kázně u územních samosprávných celků včetně stanovení orgánů, které rozhodují o uložení odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně u územních rozpočtů s tím, že vedle možnosti uložení penále a odvodů za porušení rozpočtové kázně je neplnění povinností plynoucích z tohoto zákona pro územní samosprávné celky kvalifikováno jako správní delikt, za který je možno uložit pokutu.
Důležité je se zmínit také o tom, jak nová právní úprava řeší stav před účinností tohoto zákona, především pokud jde o majetek ve vlastnictví příspěvkových organizací a v těchto případech (až na výjimky zákonem přímo stanovené) platí, že není předmětnou zákonnou změnou nikterak dotčen.
Pokud jde o řešení porušení rozpočtové kázně, pokud k němu došlo před účinností tohoto zákona a také o ukládání pokut, odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně, jestliže k němu došlo před účinností tohoto zákona, posuzuje se a provádí se podle původního znění zákona č. 250/2000 Sb., tedy podle stavu před novelou provedenou zákonem č. 477/2008 Sb.
Právní úkony příspěvkových organizací jako základ majetkových vztahů a souhlas zřizovatele k nim
Jak bylo obecně uvedeno, zákonné změny, kterým se v tomto článku věnuji, přinesly zásadní posílení postavení zřizovatele ve vzájemných vztazích s příspěvkovou organizací konkrétními ustanoveními a kromě ustanovení § 27 odst. 4 se tato zcela zásadní skutečnost projevuje především v úpravě provedené vložením nového ustanovení § 39b do zákona č. 250/2000 Sb., které se vztahuje k provádění právních úkonů příspěvkové organizace, jež se týkají nabývání majetku do vlastnictví příspěvkové organizace.
Nejedná se tak o všechny právní úkony, které příspěvková organizace při výkonu své činnosti provádí, i když by takový dojem možná mohl po přečtení předmětného ustanovení vzniknout.
Není to možné také proto, že pokud by měl výklad ustanovení § 39b znít tak, že se vztahuje ke všem právním úkonům, příspěvková organizace, a tedy i škola nebo školské zařízení, by mohla jen sotva prakticky fungovat, protože právní úkony činí i v mnoha jiných oblastech.
Předtím než se budu blíže zabývat touto významnou změnou, kterou přinesla nová právní úprava, je jistě třeba si termín právní úkon, respektive právní úkony, vymezit jako právní pojem.
Pojmu právní úkon je třeba rozumět tak, že jím je projev vůle, směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují, a toto vymezení pojmu právní úkon, ale i náležitosti a podmínky, které musí splňovat, aby byl platným, stanoví ustanovení § 34–42 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Právní úkony jsou činěny jednotlivými subjekty, a to jak osobami fyzickými, tak i osobami právnickými, za něž ale opět jednají fyzické osoby – ředitelé škol a školských zařízení, jako právní úkony jednostranné nebo právní úkony dvoustranné (pro praktické přiblížení se přenesu do častěji používané pracovněprávní oblasti, kde jednostranným právním úkonem je výpověď zaměstnance nebo zaměstnavatele a dvoustranným právním úkonem je například dohoda o skončení pracovního poměru).
Pro účely této právní úpravy se budu zabývat především právními úkony dvoustrannými, jimiž jsou především dohody a smlouvy, a to i v majetkové oblasti, které, pokud jde o školy a školská zařízení ve formě příspěvkových organizací, jsou jimi především činěny.
Předpokladem platnosti právních úkonů je, jak je výše uvedeno, splnění zákonných náležitostí a podmínek, přičemž mezi ty zcela nejdůležitější a tedy nepominutelné náležitosti patří to, že právní úkony musí být provedeny v souladu se zákonem a nesmějí zákon nejen porušovat, ale ani obcházet, a to pod sankcí absolutní neplatnosti učiněného právního úkonu.
Platí tedy, že mají-li být právní úkony příspěvkových organizací platnými, nesmí být v rozporu s právní úpravou, jíž učinila novela zákona č. 250/2000 Sb., kterou se v tomto článku zabývám.
Z tohoto hlediska jsou důležitými především ustanovení § 27 a § 39b zákona č. 250/2000 Sb. ve znění změny provedené zákonem č. 477/2008 Sb., která by měli mít ředitelé škol a školských zařízení ve formě příspěvkových organizací, pokud jde o majetek se kterým nakládají, vždy a ještě před provedením konkrétního právního úkonu, na zřeteli. Ustanovení § 39b novelizovaného zákona č. 250/2000 Sb. totiž určuje, že souhlas zřizovatele musí předcházet konkrétnímu právnímu úkonu a až na stanovenou výjimku v případě peněžitého daru účelově neurčeného se tento souhlas poskytuje vždy jen pro jeden právní úkon a je jeho součástí (u této výjimky je možný souhlas pro více právních úkonů) s tím, že zákon v případě neexistence předchozího souhlasu stanoví sankci neplatnosti právního úkonu, pro který požadovaný předchozí souhlas nebyl dán.
Citovaná právní úprava dále umožňuje, aby zřizovatel již vydaný souhlas odejmul, a to do doby než konkrétní právní úkon nabude účinnosti, přičemž ale odejmutí souhlasu zřizovatelem nemůže být bezdůvodné a musí být podloženo skutečnostmi, které nebyly v době rozhodování známy, vyšly tedy nově najevo a měly by na rozhodnutí podstatný vliv, pokud by byly v době rozhodování o udělení či neudělení souhlasu, známy.
Takto vydávaný souhlas s nabytím majetku do vlastnictví příspěvkové organizace musí být písemný a v listinné podobě musí být připojen k návrhu právního úkonu – obvykle k návrhu smlouvy a takto požadovaný předchozí souhlas bude za zřizovatele z titulu výkonu funkce zřizovatele podle § 102 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích, respektive § 59 odst. 1 písm. i) zákona č. 129/2000 Sb., zákona o krajích, poskytovat obvykle jeho rada.
Ze zmíněných zákonných ustanovení je zřejmé, že obsah předmětného právního úkonu musí být zřizovateli nejprve znám a je současně povinností zřizovatele před udělením souhlasu zkoumat nejen to, zda jsou splněny podmínky, které pro udělení souhlasu stanovil, ale i to, zda je předmětný právní úkon i po právní stránce v pořádku, aby vůbec mohl zákonem požadovaný předchozí souhlas udělit.
Dále je z předmětných ustanovení zřejmé i to, že je na zřizovateli, aby vymezil podmínky, za jejichž splnění může svůj souhlas udělit, protože jen tak se lze vyvarovat toho, co by rozhodně nová úprava neměla přinést, totiž nepříjemná podezření, že některým je měřeno stejně a jiným „stejněji“.
V souvislosti s úpravou provedenou v § 39b novelizovaného zákona č. 250/2000 Sb. je třeba nepřehlédnout novou úpravu § 27 tohoto zákona, který po vložení odstavců 3, 4, 5, 6, 7 a částečně odst. 8 provedenou novelizací určuje, že:
* příspěvková organizace hospodaří s majetkem svého zřizovatele v souladu se zřizovací listinou,
* příspěvková organizace nabývá majetek pro svého zřizovatele, nestanovíli zákon jinak,
* do svého vlastnictví může příspěvková organizace nabýt pouze majetek potřebný k výkonu činnosti, pro kterou byla zřízena, a to způsoby v tomto ustanovení stanovenými formou již zmíněného taxativního výčtu,
* v případě získání majetku bezúplatně od zřizovatele a ten se pro ni stane nepotřebným, je povinna jej písemně a rovněž bezúplatně nabídnout svému zřizovateli a teprve pokud zřizovatel tuto nabídku nepřijme, je příspěvková organizace oprávněna jej převést jiné osobě, ale výhradně za podmínek, které stanoví zřizovatel – opět další potvrzení o posílení úlohy zřizovatele, v případě, že dojde ke zrušení příspěvkové organizace, svěřený majetek, práva a také závazky této zrušené organizace přecházejí na zřizovatele uplynutím dne uvedeného v jeho rozhodnutí, a zřizovatel tak může již následný den po zrušení příspěvkové organizace s tímto majetkem, právy a závazky volně nakládat.
Závěrem k této části změn vzešlých z nové právní úpravy znovu připomínám, že souhlas zřizovatele musí mít písemnou formu a musí být v listinné podobě připojen k návrhu právního úkonu a v praxi bude jistě nejen na zřizovateli, aby dbal na splnění této podmínky, ale bude i na řediteli školy nebo školského zařízení, aby po svém zřizovateli žádal souhlas provedený po obsahové i formální stránce správně.
Nabývání majetku příspěvkovými organizacemi a praktické otázky vyplývající z nakládání s ním podle nové právní úpravy
K nabývání majetku příspěvkovou organizací podle § 27 zákona č. 250/2000 Sb. v novelizovaném stavu je třeba nejprve uvést, že zřizovatel vydá zřizovací listinu v níž bude mimo jiné nově především upraveno:
* vymezení svěřeného majetku, tedy majetku, který je jím zřízené příspěvkové organizaci předán k hospodaření,
* vymezení práv, která jím zřízené příspěvkové organizaci umožní, aby se svěřeným majetkem mohla plnit hlavní účel, k němuž byla zřízena
* stanovení toho, že doplňková činnost v určených okruzích nesmí narušovat plnění hlavního účelu příspěvkové organizace.
Již bylo uvedeno, příspěvková organizace může do svého vlastnictví nabývat jen majetek potřebný k plnění činnosti a účelu, pro které byla zřízena, a to jen taxativně vymezenými způsoby, jimiž jsou:
* bezúplatný převod od svého zřizovatele
* dar s předchozím písemným souhlasem zřizovatele
* dědění rovněž s předchozím písemným souhlasem zřizovatele a pokud tento souhlas nemá, povinnost dědictví odmítnout
* jiné způsoby na základě rozhodnutí zřizovatele.
Takto provedená nová právní úprava vyžaduje zaměřit se i na praktické otázky s ní související, které nelze především z pohledu zřizovatele pominout.
Považuji za nutné znovu zopakovat, že provedenou novelou bylo zcela zásadně posíleno postavení, respektive úloha zřizovatele, především proto, že pokud by se tak nestalo, je příspěvková organizace samostatným právní subjektem a omezena by nemohla být.
Nutnost omezení příspěvkových organizací, a tedy i škol a školských zařízení, vyvolala skutečnost, že hospodaření příspěvkových organizací má přímý vliv na rozpočet zřizovatelů, se kterými jsou provázány.
Omezení ve zřizovací listině ředitelé škol a školských zařízení znali i před touto novelou, ale protože současné postavení zřizovatele nebylo dříve zákonem takto pevně stanoveno, existovaly i soudní spory na určení, že omezování příspěvkových organizací zřizovatelem, pokud jde o její hospodaření jinak než bylo zákonem výslovně povoleno, je protiprávní, přičemž se vůbec nebylo možno dovolat protiprávnosti takového úkonu příspěvkové organizace, pokud jde o nabývání majetku, se kterým zřizovatel nesouhlasil, což bylo nově dost radikálně odstraněno stanovením podmínky předchozího souhlasu pod sankcí neplatnosti takového úkonu.
Úvaha zřizovatele o udělení či neudělení předchozího písemného souhlasu závisí na předpokladu možného dopadu přijetí daru nebo dědictví na rozpočet nejen příspěvkové organizace, ale i samotného zřizovatele, od něhož by příspěvková organizace mohla požadovat, respektive požadovala, chybějící finanční prostředky na údržbu, opravy i provoz děděného nebo darovaného majetku.
Takže majetek, který by sice byl získán do vlastnictví příspěvkové organizace bez nároku na finanční prostředky při jeho pořízení, by mohl následně znamenat zcela nepřiměřené zatížení rozpočtu zřizovatele, a to s ohledem na jeho stav i nároky na jeho udržování a provoz a právě tyto skutečnosti vedly k zákonné úpravě uvedeného předchozího souhlasu zřizovatele.
V souvislosti s touto zákonnou úpravou je třeba zmínit několik praktických připomínek, na které by měl pamatovat nejen zřizovatel, ale také ředitel školy nebo školského zařízení v právní formě příspěvkové organizace, protože rozhodné skutečnosti mohou být známy především jemu. První důležitou připomínkou tak je existence lhůty pro odmítnutí dědictví, kterou stanoví § 464 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, která činí jen jeden měsíc ode dne, kdy byl dědic soudem o dědictví vyrozuměn, přičemž dědicem může být škola či školské zařízení, neboť tato skutečnost není dána vůlí zřizovatele, ale zůstavitele a v praxi se objevují případy, kdy je obmyšlenou osobou – dědicem právě škola a je zcela reálný předpoklad, že se jejich četnost bude do budoucna zvyšovat. Související praktickou poznámkou v této souvislosti je to, že i když je řada lhůt takzvaně prekluzivních neboli propadných, tato lhůta mezi ně nepatří a soud ji může z důležitých důvodů k návrhu dědice prodloužit, ale je třeba o prodloužení této lhůty soud požádat, a to včas před uplynutím zákonné lhůty, vždy odůvodněně a písemně.
Ustanovení § 27 odst. 5 písm. d) novelizovaného zákona č. 250/2000 Sb. stanoví bez další konkretizace, že příspěvková organizace může nabýt majetek i jiným způsobem na základě rozhodnutí zřizovatele. Tím se rozumí mimo jiné například to, že příspěvková organizace může nabýt majetek i kupní smlouvou a záleží jen na zřizovateli, zda bude o takovém způsobu nabývání majetku rozhodovat jednotlivě pro každý případ anebo zda tak učiní úpravou ve zřizovací listině příspěvkové organizace. Je to možné učinit například i tak, že zřizovací listinou bude omezeno finančním limitem nabývání majetku příspěvkové organizace pro jednotlivý případ a také limitem pro celkový finanční objem v roce.
Princip, z něhož vychází tato právní koncepce, je postaven na tom, že příspěvkové organizace mají veřejnoprávní charakter a ve veřejném právu má každý subjekt jen ta práva a povinnosti, které mu veřejné právo svěřuje, takže v této oblasti může existovat právnická osoba, jíž příspěvková organizace také je, která je sice právnickou osobou z pohledu občanského práva, ale s občanskoprávní způsobilostí omezenou veřejným právem.
Pochopení tohoto principu tak, že bude vzat za základ vztahů mezi zřizovatelem a příspěvkovou organizací, je sice důležité především pro příspěvkovou organizaci a osoby, které za ni jednají, ale stejně důležité je i to, aby si tuto skutečnost uvědomoval i zřizovatel a osoby za něj jednající. Právě především pro zřizovatele platí, že takto v zákoně zakotvený princip sice příspěvkové organizace omezuje, ale jen tak, jak zákon stanoví, a nelze si proto v této oblasti, pokud jde o zřizovatele, přisvojovat práv víc, než mu je právě jen zákonem dáno.
A tak platí, že je možno omezit příspěvkovou organizaci v nabývání věcí do jejího vlastnictví udělováním předchozího souhlasu, je omezena i pokud jde o vlastnictví majetku nabytého bezúplatně od zřizovatele a pokud se pro ni stane nepotřebný – musí jej zřizovateli nabídnout, ale není možno ji omezovat v další dispozici s jiným majetkem, který je v jejím vlastnictví, to by již bylo nad rámec zákona.
Zřizovací listiny příspěvkových organizací
Přizpůsobení stávajících zřizovacích listin příspěvkových organizací jsou zřizovatelé povinni provést do 1. listopadu 2009, neboli v sedmiměsíční lhůtě stanovené zákonem od jeho účinnosti, jež nastala 1. dubna 2009.
JAK PŘI TÉTO ČINNOSTI NEJLÉPE POSTUPOVAT?
Jednou z prvních jistě bude otázka, kdy a za jaké situace nebude mít zřizovatel povinnost upravovat zřizovací listinu podle tohoto zákonného požadavku a zda taková možnost v praxi vůbec existuje.
Odpověď na tuto otázku zní, že zřizovací listinu nebude třeba upravovat, jestliže po nabytí účinnosti změny zákona č. 250/2000Sb. zákonem č. 477/2008 Sb. nedojde k žádné změně v užívání majetku a činnosti příspěvkové organizace, a to ani pokud jde o možné výhrady zřizovatele (viz například výhrada předchozího souhlasu) a je tak třeba připustit, že zřejmě jen zcela výjimečně nebude třeba zřizovací listinu přizpůsobovat nové právní úpravě.
Bezproblémovému vztahu zřizovatele a příspěvkové organizace rozhodně přispěje, když v nově přizpůsobované zřizovací listině bude (a to podrobně) uvedeno, jaké způsoby hospodaření zřizovatel své příspěvkové organizaci dovolil, a to jak pokud jde o hlavní účel příspěvkové organizace, tak pokud jde o její případně povolenou doplňkovou činnost. Přizpůsobovaná zřizovací listina by měla nabytí vlastnictví příspěvkové organizace připouštět jen zcela výjimečně a lze jen doporučit, aby tyto výjimky byly výslovně nebo alespoň příkladem uvedeny. Toto doporučení vychází především z toho, že když budeme hodnotit zákonnou změnu z hlediska nabývání majetku přímo do vlastnictví příspěvkové organizace, je téměř vyloučeno a připuštěno jen zcela výjimečně, o čemž svědčí i ustanovení § 27 odst. 5 písm. a) novelizovaného zákona č. 250/2000 Sb., protože to sice uvádí možnost bezúplatného převodu majetku od zřizovatele na příspěvkovou organizaci a tím je právní podstatou dar, ale to je téměř v rozporu s dalšími ustanoveními zákona, protože celá koncepce zákona je postavena na tom, že zřizovatel má vlastnit prakticky veškerý majetek, se kterým hospodaří příspěvková organizace.
A snad ještě jedno doporučení.
Většina zřizovacích listin škol a školských zařízení v současné době existuje ve znění mnohdy několika postupných úprav ve formě dodatků a lze tak jen doporučit, aby přizpůsobení takové zřizovací listiny proběhlo nahrazením původní zřizovací listiny se zmíněnými dodatky jen listinou jedinou, do níž všechny tyto změny (včetně zákonem požadovaného přizpůsobení) budou promítnuty.
Některé právní instrumenty používané po provedené zákonné změně
V souvislosti s nabýváním majetku příspěvkovou organizací, ale také v souvislosti s hospodařením s majetkem, jež je ve vlastnictví zřizovatele, nelze pominout to, co již bylo zmíněno, že se tak děje konkrétními a především dvoustrannými právními úkony – smlouvami.
Mezi smlouvy v této oblasti snad nejčastěji používané patří především smlouva na první pohled jednoduchá a nekomplikovaná, ale skutečnost v praxi bývá občas jiná, touto smlouvou je darovací smlouva.
Darovací smlouvu upravuje § 628–630 občanského zákoníku a je nejen na zřizovateli, ale zcela jistě i na řediteli školy nebo školského zařízení – příspěvkových organizací, aby základní náležitosti darovací smlouvy znali a dbali o to, aby je smlouva obsahovala a aby nedošlo k její neplatnosti nebo některým zbytečným chybám a to vše tím spíše, že darovací smlouva je smlouvou, kterou je možno analogicky použít při přípravě smlouvy sponzorské.
Do pojmových znaků darovací smlouvy podle ustanovení občanského zákoníku náleží:
* předmět daru
* bezplatnost
* dobrovolnost
* předmět daru
* bezplatnost
* dobrovolnost
a tyto pojmové znaky musí být promítnuty do znění smlouvy, do jejích základních náležitostí.
Darovací smlouva, která v případech, o nichž mluvím, musí být zpracována v písemné formě a musí obsahovat:
* přesné určení předmětu daru – věc movitá x nemovitá včetně uvedení toho, že dárce předmět daru vlastní celý – pokud by jej jen spoluvlastnil, potom jej musí darovat všichni spoluvlastníci,
* jde-li o věc nemovitou, musí se její určení shodovat s určením v příslušném listu vlastnictví, který musí být aktuální a musí být zjištěno spolehlivě, zda je věc prosta dluhů a závazků,
* jednoznačně vyjádřenou vůli dárce obdarovat obmyšleného – příspěvkovou organizaci,
* ale také jednoznačně vyjádřenou vůli obdarovaného dar přijmout – nelze tak tedy činit jednostranně,
* vůle dárce musí být realizována, tedy plněna za jeho života – darovací smlouva podle níž má být plněno až po jeho smrti, je neplatná – možná kolize s dědictvím, s nároky zákonných dědiců a podobně (§ 628 odst. 3 občanského zákoníku),
* pokud má darovaná věc nějaké vady, je povinností dárce na ně upozornit obdarovaného a ten by měl předmět daru zkoumat i z tohoto pohledu (§ 629 občanského zákoníku), je třeba ještě dodat i to, že podle § 630 občanského zákoníku se dárce může domáhat navrácení daru, jestliže obdarovaný svým chováním vůči němu nebo členům jeho rodiny hrubě porušuje dobré mravy,
* tato možnost není nikterak ohraničena, pokud jde o subjekt obdarovaného – takže ji lze vztáhnout i k příspěvkové organizaci, pokud bude obdarovaným,
* ve vztahu k daru příspěvkové organizaci je třeba uvažovat i o sponzoringu – sponzorské smlouvě, která není mezi typovými smlouvami nikde uvedena, ale svojí podstatou je analogií daru a z toho pohledu ji je třeba za darovací smlouvu považovat,
* jakkoliv právě v této době není pro sponzoring nejvhodnější čas, je třeba s ním do budoucna počítat.
* přesné určení předmětu daru – věc movitá x nemovitá včetně uvedení toho, že dárce předmět daru vlastní celý – pokud by jej jen spoluvlastnil, potom jej musí darovat všichni spoluvlastníci,
* jde-li o věc nemovitou, musí se její určení shodovat s určením v příslušném listu vlastnictví, který musí být aktuální a musí být zjištěno spolehlivě, zda je věc prosta dluhů a závazků,
* jednoznačně vyjádřenou vůli dárce obdarovat obmyšleného – příspěvkovou organizaci,
* ale také jednoznačně vyjádřenou vůli obdarovaného dar přijmout – nelze tak tedy činit jednostranně,
* vůle dárce musí být realizována, tedy plněna za jeho života – darovací smlouva podle níž má být plněno až po jeho smrti, je neplatná – možná kolize s dědictvím, s nároky zákonných dědiců a podobně (§ 628 odst. 3 občanského zákoníku),
* pokud má darovaná věc nějaké vady, je povinností dárce na ně upozornit obdarovaného a ten by měl předmět daru zkoumat i z tohoto pohledu (§ 629 občanského zákoníku), je třeba ještě dodat i to, že podle § 630 občanského zákoníku se dárce může domáhat navrácení daru, jestliže obdarovaný svým chováním vůči němu nebo členům jeho rodiny hrubě porušuje dobré mravy,
* tato možnost není nikterak ohraničena, pokud jde o subjekt obdarovaného – takže ji lze vztáhnout i k příspěvkové organizaci, pokud bude obdarovaným,
* ve vztahu k daru příspěvkové organizaci je třeba uvažovat i o sponzoringu – sponzorské smlouvě, která není mezi typovými smlouvami nikde uvedena, ale svojí podstatou je analogií daru a z toho pohledu ji je třeba za darovací smlouvu považovat,
* jakkoliv právě v této době není pro sponzoring nejvhodnější čas, je třeba s ním do budoucna počítat.
Další důležitá ustanovení zákona č. 250/2000 Sb. po provedené novele zákonem č. 477/2008 Sb.
Závěrem je třeba alespoň upozornit také na ta ustanovení zákona, která souvisí se základním tématem článku a jak příspěvkové organizace a především jejich ředitelé, tak i zřizovatelé jim musí ve vlastním zájmu věnovat pozornost.
Zaměřím se především na ta ustanovení, která probíranou zákonnou změnou doznala největších změn, nejde tedy o absolutní výčet, byla vybrána jen nejdůležitější ustanovení.
§ 22 – Porušení rozpočtové kázně
* je jím každé neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků, které byly poskytnuty z rozpočtu,
* takovým neoprávněným použitím je nejen rozpor se zákonem, ale i smlouvou, nebo rozhodnutím (tedy i se zřizovací listinou) o tom, jak mají být tyto prostředky použity,
* toto ustanovení se vztahuje jak k právnickým, tak také k fyzickým osobám,
* za porušení rozpočtové kázně je povinnost provést odvod a je uplatněno penále, pokud dojde k prodlení s odvodem – 1 promile z částky odvodu za den prodlení.
§ 28 – Finanční hospodaření příspěvkových organizací
* upravuje jednotlivé skutečnosti, při jejichž naplnění je to příspěvková organizace, která se dopustí porušení rozpočtové kázně,
* jde vesměs o situace, kdy použije finanční prostředky, které obdrží z rozpočtu zřizovatele nedovoleným způsobem, ať jde o použití více prostředků, o účel jejich použití, nebo o překročení objemu prostředků na platy,
* výčet jednotlivých skutečností je taxativní – nelze jej dále rozšiřovat anebo vykládat analogicky,
* stejně tak v těchto případech je uložen příspěvkové organizaci odvod a ten ukládá zřizovatel do svého rozpočtu.
§ 34 – Úvěry, půjčky a ručení příspěvkové organizace
* k uzavření úvěrů nebo půjček je nezbytný předchozí souhlas zřizovatele,
* příspěvková organizace není oprávněna zajišťovat závazky – tedy ani ručit, což je jeden ze způsobů zajištění závazků,
* z této úpravy ale vyplývá, že zákaz zajišťování závazků pro příspěvkové organizace je absolutní – nepřipouští žádnou formu zajištění – směnky, zástavy a podobně
§ 35 – Nákup na splátky příspěvkovými organizacemi
* jediná změna – je rovněž nezbytný předchozí souhlas zřizovatele.
§ 36 – Nakládání s cennými papíry příspěvkovými organizacemi
* příspěvková organizace není oprávněna nakupovat akcie nebo jiné cenné papíry,
* přijímat je za své pohledávky jako protihodnotu může, ale jen s předchozím a písemným souhlasem zřizovatele,
* návaznost na § 34 – nesmí vystavovat směnky ani být avalem – směnečným ručitelem.
§ 37 – Poskytování darů příspěvkovými organizacemi
* jediná výjimka prolamuje naprostý zákaz, ale ta je dána zákonem, a sice § 27/6 – týká se již zmiňovaného trvale nepotřebného majetku, který byl v jejím vlastnictví a který je nejprve povinna nabídnout bezúplatně zřizovateli – už to je dar a i potom podmínky jeho převodu na třetí osobu stanoví zřizovatel,
* pokud by měl být převáděn na třetí osobu darem, je praktické připravit darovací smlouvu a k ní chtít souhlas zřizovatele.
§ 37a – Zřizování a zakládání právnických osob
* toto ustanovení zcela jednoznačně stanoví, že příspěvková organizace nesmí být zřizovatelem nebo zakladatelem právnických osob,
* bylo by to v rozporu s tím účelem, ke kterému byla zřízena a v rozporu i s tím, jak zákon stanoví její nakládání s majetkem užívaným ke splnění tohoto hlavního účelu.
Použité zdroje:
* zprávy Ministerstva financí České republiky pro finanční orgány obcí a krajů č. 3, ročník 2009 ze dne 5. 6. 2009
* zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
* zákon č. 477/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
* zákon č. 250/2000 Sb. ve znění zák. č. 477/2008 Sb.
* zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů