Školy v přírodě z pohledu platné legislativy

Dalším tématem, které zajisté zajímá nejen ředitele a učitele mateřských škol a základních škol, ale i rodiče dětí a žáků navštěvujících tyto školy, je bezpečnost a ochrana zdraví dětí a žáků na školách v přírodě. Pro v našem dnešním článku se společně zamyslíme nad základními požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví dětí při jejich pobytu ve školách v přírodě.

Jak jsme si uváděli již v minulých číslech našeho časopisu, je zatím jediným obecně závazným předpisem, kterým se řídí ve školách a školských zařízeních bezpečnost a ochrana zdraví žáků výhradně zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a konkrétně jeho ustanovení § 29.

Všechny ostatní předpisy, zejména Metodický návod ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 29 159/2001-26 ze dne 9. 11. 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních a Metodický návod ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 17 749/2002-51 k postavení, organizaci a činnosti školních družin byly s účinností k 1. 8. 2005 zrušeny a nebyly zařazeny v Seznamu platných předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy podle stavu k 1.srpnu 2005 č.j. 24 905/2005-14.

To znamená, že podmínky a pravidla dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů jak při vyučování tak při všech školských službách podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) si musí stanovit sám ředitel školy nebo školského zařízení. O to je odpovědnost ředitele školy nebo školského zařízení větší.

Nicméně pokud se týká škol v přírodě, tak je třeba hned úvodem zdůraznit, že o nich dnes platný školský zákon mlčí. Před jeho přijetím platila vyhláška č. 303/1996 Sb., o školách v přírodě, která se specielně zabývala otázkou škol v přírodě, ta však byla zrušena vyhláškou č. 224/2005 Sb., kterou se zrušují některé vyhlášky v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s účinností k 1. 7. 2005.

V současné době tedy ze školských předpisů pojednává o školách v přírodě pouze v jediném ustanovení vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. Ostatní předpisy o této problematice mlčí. Na rozdíl od školských předpisů však předpisy hygienické se otázkou pobytu dětí a žáků při zotavovacích akcí a na školách v přírodě zabývají velice podrobně. Základ právní úpravy nalezneme v samotném zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, nicméně další podrobnější úprava je obsažena ještě ve vyhlášce č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce č. 410/2005 Sb., hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.

V našem dnešním článku si proto probereme pobyt dětí a žáků ve školách v přírodě jak z pohledu školských předpisů, tak z pohledu hygienických předpisů.

Jak jsme si uvedli úvodem, tak školský zákon o tom, že by školy organizovaly pro děti pobyty ve školách v přírodě apod. zcela mlčí. Školský zákon totiž vychází ze základního členění podle kterého vzdělávací soustavu tvoří školy a školská zařízení podle tohoto zákona. Pokud se týká školských zařízení tak upřesňuje, že školské zařízení poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí, nebo zajišťuje ústavní a ochrannou výchovu anebo preventivně výchovnou péči a že druhy školských zařízení jsou školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, školská účelová zařízení, výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování a školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Pojem „škola v přírodě“ se pak objevuje až ve vyhlášce č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. Podle této vyhlášky totiž typy školských výchovných a ubytovacích zařízení jsou:

a) domov mládeže ,

b) internát,

c) škola v přírodě.

Vrátíme-li se tedy zpět ke školskému zákonu, musíme konstatovat, že sice pojem „škola v přírodě“ výslovně neužívá, ale školy v přírodě řadí pod obecný pojem školské zařízení a tento pojem se v zákoně užívá vedle pojmu škola.

Pokud se týká problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů tak – jak jsme si i na stránkách našeho časopisu již několikrát zdůrazňovali – je školský zákon v tomto směru velice stručný. Nicméně ze samotného ustanovení § 29, které pojednává o bezpečnosti a ochraně zdraví dětí, žáků a studentů lze vyčíst, že zákonodárce směřuje právní úpravu dále než pouze k samotnému vyučování. V ustanovení § 29 odst. 1 a 2 se totiž stanoví, že školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů a že školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Z našeho pohledu je zde proto důležitá zmínka o „školských zařízeních“ a o „činnostech přímo souvisejících se vzděláváním“. Je zajisté možno dovodit, že pod těmito pojmy zákonodárce má na mysli mimo jiné i pobyt dětí a žáků ve školách v přírodě. Proto i toto ustanovení je třeba z hlediska legislativního brát za základ právní úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků při jejich pobytu ve školách v přírodě.

Připomeňme si tedy znovu, že vzhledem k tomu, že toto ustanovení § 29 školského zákona je velice kusé, že je jen základním zákonným minimem. Školský zákon je postaven na principu, že za vnitřní chod školy – jak z hlediska pedagogického, organizačního a nakonec i z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů – odpovídá výhradně ředitel školy nebo školského zařízení. Školský zákon ukládá povinnost všem ředitelům škol vydat školní řád a všem ředitelům školských zařízení vydat vnitřní řád. Školní řád a vnitřní řád upravuje podle výslovného ustanovení § 30 podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců ve škole nebo školském zařízení a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky, provoz a vnitřní režim školy nebo školského zařízení, podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí a podmínky zacházení s majetkem školy nebo školského zařízení ze strany dětí, žáků a studentů. Při jejich vydávání by tedy ředitel školy nebo školského zařízení neměl opomenout ani zotavovací akce pro děti a žáky a podle zvyklostí školy upravit zde i základní otázky bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků při těchto akcích.

Jediným předpisem z oblasti školských předpisů, který pojednává o školách v přírodě je vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. Podle jejího ustanovení § 10 škola v přírodě zajišťuje zotavovací pobyt ve zdravotně příznivém prostředí dětem mateřských škol a žákům plnícím povinnou školní docházku, popřípadě pobyt vybraných skupin dětí mateřských škol a žáků plnících povinnou školní docházku bez přerušení vzdělávání. Zde se tedy pod pojmem „škola v přírodě“ rozumí ono školské zařízení, které zajišťuje pobyt dětí nebo žáků z měst např. na horách a dále se zde onen pobyt dětí nebo žáků, který je běžně označován za „školu v přírodě“ neprobírá.

O vlastním pobytu dětí a žáků na „škole v přírodě“ nalezneme bezesporu více v hygienických předpisech. Když bychom měli učinit menší závěr, jak na pobyt dětí nebo žáků ve škole v přírodě pohlíží školské předpisy, můžeme konstatovat, že tyto předpisy vychází ze zásady, že škola v přírodě zajišťuje dětem mateřských škol a žákům plnícím povinnou školní docházku, zotavovací pobyt a povinnou školní docházku bez přerušení vzdělávání ve zdravotně příznivém prostředí. Proto také nestanoví žádné zvláštní výjimky pro tuto dobu, považují ji u žáků základní školy za součást plnění povinné školní docházky. Ředitel mateřské školy nebo ředitel školy, která posílá děti nebo žáky do školy v přírodě, musí sám podle svých podmínek zajistit vše potřebné z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví. To znamená, musí vybrat učitele, kteří budou děti doprovázet, tyto náležitě proškolit (zejména s ohledem na to zda-li škola v přírodě se bude konat v zimě na horách nebo v jarních či letních měsících s možností koupání apod.), pak musí vybrat zdravotníky, kteří budou děti či žáky doprovázet a zajistit i jejich proškolení (viz dále) a nakonec musí zajistit, aby byli rodiče, resp. zákonní zástupci dětí a žáků náležitě seznámeni s průběhem školy v přírodě a aby jim bylo vysvětleno, že mají povinnost sdělit škole, zda-li dítě nebo žák nepřišlo do styku s infekčním onemocněním, nakaženou osobou nebo mu není nařízeno karanténní opatření. Nakonec samozřejmě není možno podcenit ani vlastní poučení dětí a žáků, zejména pokud se jedná např. o děti mateřský škol.

Základ právní úpravy pobytu dětí a žáků ve školách v přírodě z hlediska ochrany zdraví je obsažen v ustanoveních dílu 2 hlavy II části první zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, tj. v ustanoveních §§ 7 – 14 nazvaném podmínky pro výchovu, vzdělávání a zotavení dětí a mladistvých, podmínky vnitřního prostředí stavby a hygienické požadavky na venkovní hrací plochy pro hry dětí.

V ustanovení § 7 je stanovena obecná povinnost, že školy a školská zařízení zapsaná do školského rejstříku, s výjimkou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských poradenských zařízení a zařízení školního stravování, a dále zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou povinny zajistit, aby byly splněny hygienické požadavky upravené prováděcím právním předpisem na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou, úklid a nakládání s prádlem a že k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění je zařízení pro výchovu a vzdělávání povinno zajistit oddělení dítěte nebo mladistvého, kteří vykazují známky akutního onemocnění, od ostatních dětí a mladistvých a zajistit pro ně dohled zletilé fyzické osoby.To jsou obecná ustanovení, která se vztahuje, jak na školy, tak na školská zařízení a jak jsme si vysvětlili výše, školský zákon zařazuje školy v přírodě pod školská výchovná a ubytovací zařízení, takže toto ustanovení plně dopadá i na školy v přírodě, kde se zajišťuje dětem mateřských škol a žákům plnícím povinnou školní docházku, zotavovací pobyt a povinnou školní docházka bez přerušení vzdělávání ve zdravotně příznivém prostředí.

Prováděcím předpisem k tomuto ustanovení je – úvodem citovaná – vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, jde o předpis nový, který nabyl účinnosti teprve nedávno 16. 11.2005. Tato vyhláška stanoví hygienické požadavky na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou a úklid mateřských škol, základních a středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol, základních uměleckých škol a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a školských zařízení (tedy včetně škol v přírodě) zařazených do rejstříku škol a školských zařízení, zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pro školy v přírodě jsou ve vyhlášce stanoveny dvě výjimky a to v ustanovení § 8 pokud se týká prostorových podmínek a ustanovení § 10 o ubytování. Podle ustanovení § 8 platí, že ve školách v přírodě se výuka zajišťuje v místnosti odpovídající požadavkům na učebny v parametrech osvětlení a v mikroklimatických podmínkách podle této vyhlášky s plochou minimálně 1,5 m2 podlahové plochy na 1 žáka. Pokud se volný čas tráví ve vnitřních prostorách, musí tyto odpovídat zejména charakteru jídelny nebo denní místnosti s plochou minimálně 1,5 m2 na 1 žáka nebo minimálně 3 m2 na 1 dítě předškolního věku. Pro ubytování platí podle § 10 této vyhlášky, že ve škole v přírodě lze v 1 pokoji ubytovat zpravidla 6 žáků nebo 6 dětí předškolního věku, přičemž minimální podlahová plocha musí být 3 m2 na 1 osobu.

V dalším ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, tj. v § 8 se pojednává o zotavovacích akcích a stanoví zákonné povinnosti pořadatele vůči orgánům ochrany veřejného zdraví. Vzhledem k tomu, že pojmem „zotavovací akce“ školské předpisy chápou zejména letní tábory, včetně stanových táborů, nebudeme se u této problematiky zastavovat.

Pro naše pojednání je významné ustanovení § 9 zákona o ochraně veřejného zdraví, které stanoví podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci. Podle tohoto ustanovení mateřská škola a základní škola může na školu v přírodě vyslat jen dítě, které

a) je zdravotně způsobilé k účasti na ní a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci,

b) nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu), a

c) ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření.

Zdravotní způsobilost dítěte pro účast na škole v přírodě posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje. Praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje, v posudku dále uvede, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Vzor posudku je upraven prováděcím právním předpisem. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte má platnost po dobu jednoho roku od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti dítěte. Skutečnosti uvedené pod písm. b) a c) potvrzuje v písemném prohlášení zákonný zástupce dítěte. Toto potvrzení nesmí být starší než jeden den. Zde se tedy odráží onen moment spolupráce školy s rodiči při přípravě školy v přírodě.

Mateřská a základní škola, které vysílají děti na školu v přírodě, jsou povinny ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví jeden měsíc před jejím zahájením následující údaje :

a) termín a místo jejího konání,

b) počet dětí zúčastněných na škole v přírodě,

c) způsob jejího zabezpečení pitnou vodou a

d) způsob zajištění stravování účastníků školy v přírodě.

V ustanovení § 10 zákona o ochraně veřejného zdraví se stanoví podmínky účasti fyzických osob činných při škole v přírodě a zotavovací akci. Podle tohoto ustanovení fyzické osoby činné při škole v přírodě nebo zotavovací akci jako dozor nebo zdravotník musejí být k této činnosti zdravotně způsobilé. Zdravotní způsobilost posuzuje a posudek vydává praktický lékař, který fyzickou osobu registruje. Tento posudek má platnost jeden rok od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti fyzické osoby. Posudek o zdravotní způsobilosti předají fyzické osoby činné při škole v přírodě, s výjimkou pedagogických a zdravotnických pracovníků, vysílající mateřské škole nebo základní škole. Fyzické osoby činné při stravování musí navíc splňovat požadavky stanovené pro výkon činností epidemiologicky závažných, tj. musí mít zdravotní průkaz.

Povinnost základní a mateřské školy, které vysílají děti na školu v přírodě, a pořádající osoby jsou stanoveny dále v ustanovení § 11 zákona o ochraně veřejného zdraví. Podle tohoto ustanovení je základní nebo mateřská škola, která vysílá děti na školu v přírodě, povinna zajistit

a) základní péči o zdraví všech účastníků po dobu konání zotavovací akce nebo školy v přírodě, kontrolu dodržování hygienických požadavků stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem a kontrolu dodržování zásad osobní hygieny fyzickými osobami .

b) účast pouze fyzických osob, které splňují podmínky stanovené zákonem; účast zdravotníka při kontrole zdravotních průkazů fyzických osob, při převzetí posudků a prohlášení od rodičů a zákonných zástupců, při sestavování jídelníčku a režimu dne; dosažitelnost zdravotníka 24 hodin denně po celou dobu konání školy v přírodě; pořízení výpisu z posudků o zdravotní způsobilosti zdravotníkem; ve výpisu zdravotník uvede závěr posudku a které zdravotnické zařízení posudek vydalo,

c) vrácení posudků o zdravotní způsobilosti po ukončení školy v přírodě nebo zotavovací akce zákonným zástupcům dětí a fyzickým osobám činným při škole v přírodě,

d) vybavení lékárničky pro školu v přírodě podle druhu akce,

e) péči praktického lékaře dostupného z místa konání školy v přírodě,

f) vedení zdravotnického deníku a seznamu účastníků, prohlášení, výpisů z posudků o zdravotní způsobilosti dětí a fyzických osob činných při škole v přírodě a následné uchovávání těchto dokumentů po dobu 6 měsíců od skončení školy v přírodě,

g) informovanost osoby, která má dítě v péči, o zdravotních potížích, které dítě v průběhu školy v přírodě prodělalo, a o případném kontaktu s infekcí.

Pořádající osoba, tedy ředitel školy nebo mateřské školy je dále povinen podle výslovného ustanovení § 11 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví zajistit instruktáž všech fyzických osob činných na škole v přírodě, s výjimkou zdravotníka, o hygienických požadavcích na tuto akci a o předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jiných poškození zdraví včetně základů první pomoci, pokud se takové instruktáže dosud nezúčastnily.

Druhým prováděcím předpisem k těmto ustanovením zákona o ochraně veřejného zdraví je – jak jsme si uvedli úvodem – vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška je starší a upravuje také hygienické požadavky na umístění, prostorové podmínky, ubytování, osvětlení, vybavení a úklid, zásobování vodou, odstraňování odpadků a splaškových vod, stravování a režim dne zotavovacích akcí. Dále tato vyhláška upravuje v příloze č. 1 skupiny potravin, které nelze na zotavovacích akcích pro děti podávat ani používat k přípravě pokrmů, a podmínky pro použití některých potravin, v příloze č. 2 náplň kurzu první pomoci pro zdravotníka zotavovacích akcí a škol v přírodě, v příloze č. 3 vzor posudku o zdravotní způsobilosti dítěte k účasti na zotavovací akci a škole v přírodě a v příloze č. 4 minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě. V podstatě se dá konstatovat, že se obsahově podobá vyhlášce č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Stejně jako ona upravuje hygienické požadavky na umístění, prostorové podmínky, ubytování, osvětlení, vybavení a úklid, zásobování vodou, ale především pro zotavovací akce, tedy pro letní tábory, včetně táborů stanových. Pro pobyt dětí a žáků ve školách v přírodě z ní jsou použitelné přílohy - příloha č. 2 náplň kurzu první pomoci pro zdravotníka zotavovacích akcí a škol v přírodě, příloha č. 3 vzor posudku o zdravotní způsobilosti dítěte k účasti na zotavovací akci a škole v přírodě a příloha č. 4 minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě.

Když bychom měli učinit menší závěr, jak na pobyt dětí nebo žáků ve škole v přírodě pohlíží hygienické předpisy, můžeme konstatovat, že základ je v samotném zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Právní úprava zde obsažená zohledňuje dosavadní právní stav, tj. úpravu podmínek, za nichž lze nezletilé osoby organizovaně zotavovat. Poznatky z praxe svědčí o tom, že taková právní úprava je důvodná stejně jako povinnost pořádající mateřské školy nebo školy ohlásit konání školy v přírodě umožňuje při různosti míst konání škol v přírodě výkon státního zdravotního dozoru. Stanoví se specifické podmínky účasti dítěte na škole v přírodě a to s ohledem na prevenci vzniku a šíření infekčních onemocnění. V dalším je pak třeba vycházet z prováděcích předpisů – z vyhlášky č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů a z vyhlášky č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Přitom je třeba vzít v úvahu i skutečnost že vyhláška č. 410/2005 Sb., je předpis modernější.