Skotská inspirace. 2. díl: Podpora škol a zajištění wellbeingu žáků a učitelů

Ve dvou dnech jsme navštívili každý dvě školy pro děti ve věku od pěti do osmnácti let. V mém případě se jednalo pokaždé o tzv. high school, tedy školu pro děti od 12 do 18 let (menší děti, ve věku 5–12 let, navštěvují tzv. s ročníky označenými P1 až P7). ( ) jsou rozdělené do ročníků S1 až S6. Školní rok se člení do trimestrů, hlavní prázdniny v létě trvají 6 týdnů a další dvě dvoutýdenní pauzy jsou v období Vánoc a Velikonoc. Žáci dostávají vysvědčení ( ) jednou ročně, a přestože píší v průběhu roku testy na známky, tento „report“ není průměrem, ale jakousi zprávou o tom, jak si vedou. Žáci high school podstupují testy, ten nejznámější se jmenuje – testuje se v něm 8 předmětů a probíhá postupně v průběhu ročníku S4, tedy přibližně ve věku 16 let. V dalších ročnících se skládají testy (S5) a (S6).

Jedna ze škol, které jsem navštívila, byla jediná v Edinburghu, kde nenosí uniformy (to má podle dvou studentek posledního ročníku, které nás provázely, své výhody i nevýhody – oblečení je pohodlnější, ale někdy je nebaví vymýšlet, co na sebe). Povinně mají v rozvrhu matematiku a angličtinu, dalších 6 předmětů si volí sami. Vyučovací hodina v této škole trvá 60 minut (v druhé z navštívených škol 50 minut), jelikož však uvažují o úsporách a škrtech v oblasti školství, možná budou zavádět hodiny trvající 45 minut. Třídní učitel má své žáky pouze jednou týdně na PSE, což je jakási třídnická hodina.

Obě školy, které jsem navštívila, byly velmi prostorné a rozdělené do křídel podle jednotlivých vyučovacích oblastí, které vedou tzv. principals ( ). V jedné škole jich bylo devět, v druhé sedm: Languages, Humanities, Technologies, Maths and Business, Physical Education, Expressive Arts, Science. Vnímám to jako něco na způsob našich předmětových komisí, každá vyučovací oblast má svého pedagoga-leadera, který má pouze snížený úvazek a je zodpovědný za danou oblast včetně rozvoje kolegů a sdílení. Samozřejmostí je, že každý učitel má svou místnost pro daný předmět a žáci „pendlují“ po škole podle rozvrhu, který si sami vytvořili. Učitelé tedy nepřebíhají a je na nich, jestli o přestávkách zůstanou ve třídě, nebo jdou do společné učitelské místnosti. Dohledy na chodbách učitelé nevykonávají.

Vyučování začíná v jednotlivých školách mezi půl devátou a devátou a končí odpoledne kolem třetí, čtvrté hodiny. Poté mají žáci přímo ve škole kroužky ( ). Ty vedou někdy stejní učitelé, kteří učí žáky dopoledne. Je to na jejich dobrovolnosti.

Kromě výše uvedených ( ) mají ve školách i tzv. pastorals. To jsou učitelé, kteří nějakým způsobem koordinují péči o děti s potřebou dodatečné podpory ( ), o které jsem se již zmínila v minulém článku. Jejich počet závisí na celkovém počtu žáků ve škole, každý však mívá na starosti komunitu přibližně 250–300 žáků. Společně s učiteli a vedením školy právě oni vytipovávají žáky se speciálními potřebami; o dodatečné finanční prostředky na tyto žáky mohou požádat přímo místní správu.

Školy rovněž disponují místnostmi, kde mohou tito žáci trávit čas v době vyučování. Jedná se o přítomnost plánovanou, tedy zahrnutou přímo v rozvrhu, nebo přítomnost náhlou, vzniklou situací vyžadující reakci a přesunutí žáka z běžné třídy. V jedné ze škol, které jsem navštívila, měli tyto místnosti tři, jmenovaly se (Nebe), (Maják) a (Přístav). Každá z nich byla určena pro jiný typ potřeb. Jedna byla pro reedukace, druhá pro žáky vyžadující v danou chvíli více klidu a prostor intimnější, než jaký poskytuje běžná třída, a třetí byla pro potřeby žáků, kteří momentálně nejsou vůbec schopni pracovat. V té byly místo lavic a židlí pouze pohovky a relaxační koutky. Zaměstnanci, kteří v těchto místnostech o děti pečují, nemusejí být jen učitelé s kompetencemi rozšířenými o speciální pedagogiku, mohou to být i asistentky, na něž nejsou kladeny žádné kvalifikační nároky – prostě jen v tu chvíli vykonávají nad dětmi dohled.

Vše má na starosti , instituce vzniklá v roce 1965 – od tohoto roku musí být každý učitel v registru, aby mohl vykonávat svou profesi. Roční poplatek činí 65 liber. Instituce kontroluje, jestli žadatel splňuje podmínky přijetí do učitelského „stavu“, tedy profesní kvalifikační předpoklady (požadované univerzitní vzdělání) a občanskou historii (asi něco jako náš čistý trestní rejstřík). Být v této instituci je nejen povinnost, ale i čest, takže má i pár téměř stoletých členů. Pokud učitel ve vaší škole něco provede a vy s ním rozvážete pracovní poměr, jste povinni to této organizaci nahlásit, aby se to o něm vědělo, až půjde žádat o práci jinam. Údajně můžete učit jen předmět, na který máte kvalifikaci, a tedy i registraci, ale jak řeší nedostatek potřebné kvalifikace ve školách v reálu, to nevím. Když se rozhodnete stát se učitelem třeba ve třiceti letech a jste například vystudovaný chemik, takže chcete učit Science, musíte přerušit práci a jít na univerzitu, dálkově studovat učitelství údajně nejde.

Dotkla jsem se zde i tématu speciálních pedagogů. Jak to je s jejich vzděláním? Studují normálně učitelství pro nebo a pak si mohou . Ale jsou normálně registrovaní jako učitelé. Učí buď dále svůj předmět, nebo se starají o děti s potřebou dodatečné podpory. Předpokládá se také, že budou ostatním radit, jak s těmito dětmi pracovat. Nicméně ve Skotsku se, dle mého názoru, s principy péče o tyto děti seznamují v rámci svého studia všichni učitelé.

Slovem, které mi utkvělo v hlavě hned v prvních dnech našeho studijního pobytu ve Skotsku a zůstalo tam i po návratu domů, je . Je a především . dobře fungující . V celém Skotsku je těchto místních správ pouze 32 a právě v tom spatřuji největší rozdíl – v naší české roztříštěnosti jsou těmito „místními správami“, tedy zřizovateli škol, jednotlivé obce. Oproti tomu ve Skotsku jsou národní cíle jasně promítnuty do cílů místních správ a ty si pak personalizují kurikulum podle svých potřeb, do kterých se promítá individualita žáků, lokalita a potřeby trhu práce.

Za jejich druhou nejdůležitější výhodu považuji . Získat funkci v organizacích, které se jakkoliv zabývají školstvím, mohou jen lidé, kteří si prošli vzdělávacím procesem pěkně odspodu, tedy nejdříve byli učiteli, poté řediteli menší školy, když byli úspěšní, tak řediteli velké školy a až poté se mohli stát lidmi, kteří ve skotském školství udávají směr a měří kvalitu. Což, viděno očima pozorovatele, onomu systému dodává tu správnou motivaci a energii. A důvěru.

První část této série textů jsme publikovali v Řízení školy 2/25 pod názvem