Vzdělávání žáka základní školy nebo střední školy či studenta vyšší odborné školy za úplatu v soukromé nebo církevní škole1)
je relativně komplikovaným vztahem, do kterého se promítá jak přijetí žáka/studenta ke vzdělávání, tak uzavření smlouvy. Cílem první části článku2)
je popsat možné důsledky neuhrazení úplaty v podobě vyloučení žáka/studenta ze školy a nastínit další právní nástroje, které může škola využít v případě neuhrazení školného.
Dvě role soukromé a církevní školy
V současné době je naprostá většina soukromých a církevních škol zapsaných ve školském rejstříku srozuměna se svou dvojí rolí vůči žákům a jejich zákonným zástupcům, nebo vůči zletilým žákům a studentům:
1.
Při rozhodování o právech a povinnostech žáků a studentů v
oblasti státní správy
škola vystupuje jako
správní orgán
. Autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech žáků a studentů, avšak při rozhodování musí respektovat podmínky stanovené školským zákonema postupovat v rámci procesu určeného správním řádem. Ani soukromé a církevní školy se
nemohou odchýlit
od pravidel vymezených v těchto zákonech.2.
Při uzavírání smlouvy o poskytování vzdělávání za úplatu (dále jen „smlouva o úplatném vzdělávání“) dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), škola vystupuje v roli
smluvního partnera
navzájem si rovného s druhým smluvním partnerem. Obsah
některých
smluvních ujednání závisí pouze na
vůli smluvních stran
a smlouva je uzavřena tehdy, když s jejím obsahem souhlasí obě smluvní strany.Kolize dvou rolí školy a obsah smlouvy
Situace, kdy soukromá či církevní škola vystupuje jako správní orgán nadaný pravomocí autoritativně rozhodovat o přijetí ke vzdělávání a vyloučení z