Sociální pedagog - pilotní zavádění pozice do škol městské části Praha 7 (2. část)

Pokusy o zapojení některých našich žáků do výuky přes veškerou snahu školy a pomáhajících subjektů vyšly naprázdno. Neuspěli jsme s nabídkou individuálního učení, nepomohlo poskytnutí všemožné potřebné techniky, dříve či později byli rodinami odmítnuti gymnaziální studenti s vrstevnickým doučováním. Pochopili jsme, že problém je daleko závažnější a určitě netkví v neochotě dětí se vzdělávat. Neochotu jsme spatřovali spíš na straně rodičů. Pokud má škola žákovi ve vzdělávání efektivně pomáhat, je ze strany rodiny nutná komunikace se školou, dohled na pravidelnou školní docházku, vědomí potřebnosti vzdělávání v rodinném prostředí. Možnost, jak jinak ovlivnit tyto aspekty než represí (kázeňská opatření, výchovná komise, oznámení neomluvené absence), však školy nemají. A hlavně nemají možnost zjistit a ovlivnit, v jakém sociálním prostředí dítě žije. Jestli jeho rodina má vůbec kapacitu řešit jeho vzdělávání, když potřebuje vyřešit bydlení, dluhy, rozchod, zdravotní stav některého z členů rodiny atd.

V tuto chvíli přišla MČ Praha 7 s nabídkou spolupráce v pilotním projektu Implementace case managementu do sociálního poradenství v Praze 7 podpořeného z Operačního programu Zaměstnanost, jehož součástí bylo zřízení a ověření pozice sociálního pedagoga ve škole. Taková osoba může vytvořit mezi školou a rodinou dobrý spojovací článek, její přesahují ty běžné, učitelské. Záměrně používám slovo „může“, protože práci sociálního pedagoga vnímám jako nesmírně náročnou jak z hlediska času, tak z hlediska psychického zatížení, ne každý tedy tento ustojí. To se ostatně potvrdilo u naší první sociální pedagožky, která z projektu odstoupila po dvou měsících. Tehdy jsem se o možnost realizace projektové myšlenky trochu obávala, ale její obrovská příležitost mi začala vlastně pořádně docházet.

dobrého sociálního pedagoga je pro školu zjevný a nesporný. Především propojuje rodiče a pedagogy, tedy lidi klíčové pro vzdělávání a celkový rozvoj žáka. V důsledku svých kompetencí může nahlédnout do rodinného prostředí dítěte a v případě potřeby jí nabídnout a zprostředkovat další pomoc. Má zmapované neziskové pomáhající organizace v okolí, spolupracuje s pracovníky OSPOD, kurátory, dobrovolníky. Práce v terénu tvoří stěžejní část jeho pracovní náplně. Coby další člen školského poradenského zařízení se podílí na práci s třídními kolektivy, spolu s ostatními učiteli řeší kázeňské problémy žáků, jejich školní neúspěšnost, podílí se na přípravě adaptačních kurzů atd.

Velkou pro další využití práce sociálního pedagoga spatřuji nejen v oblasti prevence, při spolupráci se školní metodičkou, ale také v roli mediátora při komunikaci, vyjednávání a řešení konfliktů, ať už mezi žáky, či mezi žákem a učitelem. Pravdou ovšem je, že na částečný pracovní úvazek jedné osoby je další činnost víceméně nereálná.

Co se může vedení škol při zřízení pozice SP jevit jako značné , je určitě nedostatek financí na nového zaměstnance (v našem případě ukončení projektu MČ), neochota pracovníků školy navázat spolupráci na bázi vzájemné důvěry, nastavení a přerozdělení kompetencí členů školního poradenského pracoviště. Největším rizikem je pak samozřejmě volba konkrétní osoby, která má tak náročnou práci vykonávat. Ze svého okolí znám školy, kde si již několikátý sociální pedagog „nesedl“ s ostatními a situace kolem toho vedení školy spíše zatěžuje.

Přestože si hlavně ředitelé uvědomují důležitost pozice sociálního pedagoga v každé škole, současná jim zrovna nepřeje. V souvislosti s novelizací zákona o pedagogických pracovnících ministerstvo sice s pozicí sociálního pedagoga počítá, ale o jeho zařazení mezi pedagogické pracovníky neuvažuje. Důvodem je údajně dosavadní „nedostatek praktických zkušeností s touto pozicí“. Školy tedy nadále mohou svého sociálního pedagoga financovat v rámci zjednodušených projektů hrazených z evropských fondů, konkrétně v novém operačním programu Jan Amos Komenský. Nebo jim třeba může nabídnout pomoc „osvícený“ zřizovatel, jako tomu je v případě MČ Praha 7.

Požadovaná dle šablony je vysokoškolské vzdělání v oborech zaměřených na sociální pedagogiku, nebo VŠ či VOŠ vzdělání v oborech zaměřených na sociální práci (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách).

Po počátečním nezdaru s první sociální pedagožkou jsme se ve vedení školy snažili pro dalšího pracovníka předem stanovit zcela konkrétní úkoly a také kroky, které povedou k jeho bezproblémovému začlenění do pedagogického sboru. Ukázalo se, že podobně se připravovala i nově příchozí Mgr. Nela Beranová. Její nabídnuté kroky k vlastní integraci, které popisuje v samostatném oddíle, působily velmi nenásilně a brzy si důvěru kolektivu získala.

Napomohla tomu také celkem banální situace, kdy při řešení umístění pracovního stolu SP padla volba na školní sborovnu. Scházejí se zde učitelé o přestávkách a při volných hodinách a samozřejmě si neformálně sdělují své aktuální problémy z výuky. K přizvání SP do diskuze byl už jen krůček.

Formální začlenění do sboru proběhlo samozřejmě na pedagogické radě, při seznámení se zástupci rodičů na schůzce třídních důvěrníků, při prezentaci pozice sociální pedagožky a její práce v jednotlivých třídách při třídních schůzkách. Žáci všech tříd měli možnost seznámit se s novou členkou sboru při její návštěvě bloku výuky a přestávek. SP se jim představila a nastínila situace, kdy se na ni mohou obrátit se svým případným problémem. Třídní učitel jí předem vytipoval jednotlivce či skupinu žáků, na něž by se při pozorování třídní dynamiky měla primárně zaměřit, po skončení náslechu situace ve třídě společně hodnotili.

Mgr. Nela Beranová působí v ZŠ Tusarova od ledna 2022. Přestože naši pedagogové zpočátku přistupovali k zřízení této pozice poněkud skepticky, časem se ukázalo, kolik práce jim jejím příchodem ubylo. Zatímco učitel s žákem řeší pouze oddělené problémy typu neomluvená absence, hrubé chování, nedostatečný prospěch atd., sociální pedagožka může nahlédnout na příčiny těchto jevů. Při práci v terénu zjišťuje sociální situaci žáků, sleduje hierarchii a fungování rodinných vztahů, sociální návyky jejích členů atd. Získává tak celkový vhled na situaci žáka a může tak lépe řešit negativní dopady na jeho vzdělávání, docházku a celkový rozvoj. Mgr. Nela Beranová těmto rodinám vyhledává pomoc v platformě dosažitelných neziskových organizací a následně úzce spolupracuje nejen s odborníky v oblasti sociální, ale také s různými doučovateli a dobrovolníky ve snaze usnadnit rodině fungování nejen v oblasti vzdělávání, ale i v jiných společenských oblastech.

S příchodem nabídky finanční podpory rodinám, jež se v souvislosti se zdražováním energií dostaly do existenčních problémů, se sociální pedagožka ujala organizace této podpory. Zájemcům podá podrobné informace, pomůže s vyplněním žádosti a provede je celým procesem. Se stejným nadšením pomáhá i dětem ukrajinských uprchlíků, vyhledává pro ně další zdroje potřebné pomoci.

Jsem si vědoma toho, že pozice sociální pedagožky v naší škole je specializována víceméně na pomoc dětem ze sociálně nezdatných rodin. V úvodu jsem však uvedla, že příčinou zapojení do projektu MČ Praha 7 byla především bezmoc kolegů ve snaze přimět některé dětí k distanční výuce, neztratit je pro další vzdělávání. A i když se s jejich rodinami na různých úrovních „potýkáme“ dál, přece jen se výsledky dostavují. Za každého žáka a jeho odučený den ve škole, za odbourání záškoláctví či pozdních příchodů, za každé dítě v divadle či na kroužku, za každičkou zlepšenou známku na vysvědčení jsme velmi vděční.

Pevně věřím, že sociální pedagogové budou ve školách přibývat, možnosti jejich působení se rozšiřovat a podmínky pro jejich zaměstnavatele zlepšovat. Hledat a nacházet souvislosti mezi prostředím rodinným a prostředím školy totiž nejde jinak než právě za pomoci práce sociálního pedagoga.