Souhlas nezletilých z hlediska zákona o ochraně osobních údajů

Podle § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), může správce osobních údajů zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat pouze v případech uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) až g) zákona o ochraně osobních údajů.

Není-li možné využít výjimky podle § 5 odst. 2 písm. a) až g) zákona o ochraně osobních údajů, často se objevuje představa budoucího správce, že je možné k problematice zpracování osobních údajů žáků a studentů přistoupit tak, že

Pro platnost souhlasu subjektu údajů se zpracováním osobních údajů je významné splnění několika zákonných podmínek. Zejména se jedná o podmínky uvedené v § 4 písm. n) zákona o ochraně osobních údajů a v § 5 odst. 4 zákona o ochraně osobních údajů (musí se jednat o informovaný souhlas), tzn. že souhlas se zpracováním osobních údajů, který by byl podmíněn například poskytnutím určité služby (plnění ze smlouvy zejména v případě soukromých škol), nebo při jehož vyžadování nebyly subjektu údajů sděleny všechny potřebné informace ve smyslu § 5 odst. 4 zákona o ochraně osobních údajů, by mohl být považován za vynucený projev vůle, který nelze v žádném případě považovat za svobodně učiněný, a tedy platný.

Logicky tak lze dospět k závěru, že má-li potřebu o subjektu údajů získávat další osobní údaje, může tak učinit na základě svobodné volby subjektu údajů, a to pouze s jeho souhlasem, který však nesmí být vázán na další podmínku.

Vedle obecného rámce podmínek souhlasu subjektu údajů je nezbytné odkázat na úzkou souvislost tohoto ustanovení s ustanovením § 8 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), který upravuje obecné podmínky pro posuzování zákonnosti projevů vůle, a to i s ohledem na právní subjektivitu (způsobilost k právům a povinnostem) fyzické osoby, která má souhlas se zpracováním svých osobních údajů učinit.

Ne nepodstatnou se proto jeví otázka, (zda od žáků a studentů samotných nebo jen od jejich zákonných zástupců). Obecně by měla platit zásada uplatňovaná v občanském právu, která vychází z předpokladu, že tento souhlas poskytuje subjekt údajů, jehož se zpracování týká, přičemž se jedná o právní úkon, na který je nutné ve vztahu k žákům a studentům školy nahlížet ve smyslu ustanovení § 9 občanského zákoníku (tamtéž).

Vyvstává tedy otázka, zda stačí, aby souhlas se zpracováním svých osobních (i citlivých) údajů podepsala pouze nezletilá osoba a ne i její zákonný zástupce. Občanský zákoník v § 8 říká:

Opačně, rodiče mají zodpovědnost za citový, rozumový a mravní vývoj nezletilého dítěte. Tudíž nezletilí, speciálně mladší 15 let, nemají způsobilost souhlas poskytnout a je nutný souhlas jejich rodičů nebo zákonných zástupců (www.uoou.cz, Pro mládež/Články, zajímavosti a příklady konkrétních situací/Každý případ nezletilých je třeba posuzovat samostatně).

Způsobilosti k právním úkonům se nabývá, na rozdíl od způsobilosti k právům a povinnostem, postupně podle stavu psychické – intelektuální a volní – vyspělosti člověka. Aby člověk, fyzická osoba, mohl vlastními úkony způsobit zamýšlené právní následky, musí mít (určovací schopnost) a To znamená, že musí rozpoznat následky svého chování a ovládat své jednání, což § 9 charakterizuje jako rozumovou a volní vyspělost.

Způsobilost k právním úkonům (zvaná též svéprávnost) se od stavu úplné nezpůsobilosti dítěte k právním úkonům rozvíjí spolu s rozvojem jeho intelektuálních a volních schopností až po dosažení úplné způsobilosti k právním úkonům. Nezletilci jsou osoby mladší 18 let, pokud nedosáhly zletilosti dříve (po šestnáctém roku věku) uzavřením manželství. V závislosti na své rozpoznávací a určovací schopnosti, tedy schopnosti předvídat následky svého jednání a ovládat své chování, této způsobilosti dosahují podle objektivních měřítek, to znamená, že podle dosaženého věku se posoudí rozsah částečné způsobilosti k právním úkonům se zřetelem k obecné zkušenosti s normálním intelektuálním vývojem nezletilce.

Úřad pro ochranu osobních údajů je v této souvislosti přesvědčen, že dnešní studenti jsou od dosažení hranice 15 let věku již dostatečně rozumově a volně vyspělí, aby po řádném poučení dokázali s náležitou odpovědností posoudit, zda chtějí, aby jejich osobní údaje byly ve škole, ve které tráví většinu dne, zpracovávány, a že by proto v tomto případě měl správce (škola) získávat souhlasy přímo od těchto studentů, a nikoliv od jejich zákonných zástupců. Přičemž se však nedá vyloučit ani ta možnost, že rovněž rodiče náctiletých studentů budou náležitě informováni o zpracování takových údajů.