Je hodně lidí, kteří mají potřebu vyjadřovat se k podobě vzdělávání v naší zemi. Je to především proto, že se domnívají, že jejich vlastní zkušenost, kterou si v mládí ze škol odnesli, je přesně to, co je v současnosti opravňuje mít nějaký „odborný názor“. A protože jsme vzdělávacím systémem prošli většinou všichni, tak v Čechách je na vzdělávání specialistou tak trochu každý z nás.
Stálá konference ředitelů – „Sněmovna lordů“ českých škol
Bc.
Jiří
Stárek
předseda Stálé konference ředitelů, ředitel ZUŠ Hostivař, Prah
V zemi existuje celá řada nejrůznějších asociací, spolků, komor a neziskových organizací zabývajících se vzděláváním. Některé asociace se seskupují do větších tuzemských celků, aby jejich hlas byl slyšet i při jednáních s vládou, zaměstnavateli nebo odbory, jiné jsou členy mezinárodních organizací a mohou tak ovlivňovat oblast vzdělávání na evropské úrovni (EK, Výbor pro kulturu a vzdělávání EP), další vyjednávají se svými partnery tzv. napřímo. Pak jsou tu neziskové organizace, které sice nezastupují početná členstva jako asociace, ale jejich vliv na formování podoby vzdělávání také není nevýznamný.
Ať už je ve stanovách a cílech těchto společenství napsáno cokoliv a jsou jakkoliv specializovaná, v určité míře obecnosti je dobré otevřeně přiznat, že jsou to především lobbistické organizace,
starající se o své zájmy nebo zájmy svých členů.
To je naprosto v pořádku, protože ani oblast vzdělávání nemůže spoléhat na to, že stát bude do nejmenšího detailu rozumět veškerým potřebám, které vzdělávání potřebuje. Stát nemůže pojmout a rozumět nejrůznějším oborovým, sociálním i krajovým specifikám všech českých škol a školských zařízení. Lobbistická činnost (a je jedno, zda jde o prosazování existenčních zájmů školských asociací nebo usilování o dotační zdroje neziskovek) je tak věc zcela normálnía v oblasti školství užitečná.Ve standardní evropské zemi jde o společenství potřebná a prosazováním svého vlastního pohledu na svět (v oblasti vzdělávání mířící hlavně směrem k ministerstvu školství, Parlamentu ČR, České školní inspekci, krajským úřadům, obcím, rodičovské veřejnosti, samotným pedagogům na školáchi dětem) jde o běžnou součást pestré demokratické společnosti. A jako
všechno v demokracii
, ani jejich aktivitynejsou, a ani nemohou být, po všech stránkách bezchybnéa dokonalé.Na disciplínu „lobbování“ je u nás stále nahlíženo s jistou mírou opatrnosti. Slovo samotné nemá příliš dobrou pověst, možn