Stravné

* § 109 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p. p.

* ustanovení § 176 ve spojitosti s § 163 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p. p.

* § 6 odst. 7 písm.a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p.

Podmínky pro poskytování tuzemského stravného pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, upravuje ustanovení § 176 ve spojitosti s § 163 odst. 2 téhož zákoníku práce. Střední škola zřízená krajem spadá pod zaměstnavatele uvedené ve zmíněném § 109 odst. 3, a to pod písmeno e), kde jsou právě uvedené školské právnické osoby zřízené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona.

Střední škola zřízená krajem patří právě mezi zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 téhož zákoníku práce, a to pod písmenem e), kde jsou uvedeny školské právnické osoby zřízené MŠMT podle školského zákona (§ 124 školského zákona). Svým zaměstnancům tato střední škola přiznává tudíž stravné při tuzemských pracovních cestách podle § 176 odst. 1 téhož zákoníku práce. Z formulace dotazu je zřejmé, že škola má vydanou směrnici s konkrétní výší předmětného stravného, není však již zřejmé, zda tato směrnice stanoví také způsob krácení tohoto stravného z důvodu zabezpečeného částečného nebo plného bezplatného stravování zaměstnanců při pracovní cestě ve smyslu § 163 odst. 2 téhož zákoníku práce. Tím, že je ve škole vydána směrnice s výší stravného, znamená, že zaměstnanci jsou před vysláním na pracovní cestu seznámeni s touto výší stravného, neboť vnitřní směrnice je pro všechny zaměstnance závazná. Pokud je v předmětné směrnici stanoven i konkrétní způsob krácení tohoto stravného ve smyslu zmíněného § 163 odst. 2, pak zaměstnavatel musí po návratu zaměstnanců z pracovní cesty zaměstnancům stravné krátit z důvodu zabezpečeného bezplatného stravování, pokud však ve směrnici způsob krácení stanoven není a ani nebyl zaměstnancům sdělen prokazatelně před vysláním na předmětnou pracovní cestu (to jest individuálně pro tuto konkrétní pracovní cestu), nemůže zaměstnavatel zaměstnancům po návratu z této pracovní cesty již stravné krátit (i když je poskytnuto bezplatné stravování), ale musí přiznávat stravné ve výši pouze dolní sazby rozpětí podle § 176 odst. 1 zákoníku práce (to je v nejnižších sazbách). Tento postup vyplývá z § 176 odst. 3 téhož zákoníku práce, kde je přesně stanoveno, že nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na pracovní cestu výši stravného podle odstavce 1 (to je v rámci zákoníkem práce stanoveného rozpětí) a míru jeho krácení podle § 163 odst. 2, přísluší zaměstnanci stravné ve výši dolní sazby rozpětí podle odstavce 1 (v nejnižších sazbách podle doby trvání pracovní cesty – buď 60 Kč nebo 92 Kč nebo 144 Kč pro letošní rok 2009).

Jestliže zaměstnavatel vyšle svého zaměstnance na pracovní cestu a objedná mu ubytování a určité stravování (některé nebo některá obvyklá denní jídla) tak, že vše bude hrazeno fakturou přímo zaměstnavatelem, pak v takovém případě lze pouze krátit stravné za každé pro zaměstnance zaměstnavatelem poskytnuté (zaplacené) jídlo při splnění shora uvedených podmínek, přičemž celá zaměstnavatelem zaplacená hodnota jídla bude posouzena pro školu jako v souladu s rozpočtovými pravidly a pro zaměstnance nebude překročení nad výši stravného předmětem daně vzhledem k ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. V tomto ustanovení je totiž přesně stanoveno, že za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně (z příjmů fyzických osob) nejsou, mimo jiného, také náhrady cestovních výdajů poskytované v souladu s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem (zákoníkem práce) pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce, jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách s tím, že jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní právní předpis, jsou zdanitelným příjmem podle odstavce 1. V daném případě se jedná u zaměstnanců o večeři a snídani, které zaměstnavatel zaplatil, a tím pro zaměstnance jsou považovány za bezplatné stravování.

Z uvedeného vyplývá, že s ohledem na to, že zaměstnanci lze pouze krátit stravné za každé bezplatně poskytnuté jídlo při pracovní cestě za shora zmíněných podmínek, pak zřejmě bude v daném případě zaměstnancům náležet stravné krácené jenom o poskytnutá jídla v každém kalendářním dni pracovní cesty.