Tetris vzdělávací politiky: Umíme to složit?

V posledních letech přibývá řada odborných setkání a konferencí, které přinášejí skutečně zajímavé informace a souvislosti. Dobrá zpráva je, že se na nich setkávají a diskutují spolu jak lidé z odborných organizací, tak pracovníci ministerstva a veřejné správy. Každoroční Audit vzdělávacího systému, který EDUin představuje letos v březnu, má stejnou ambici a kromě ní ještě jednu charakteristiku: nezávisle analyzuje vybraná témata vzdělávací politiky a doručuje hlavní zjištění a doporučení jak odborné komunitě, tak i politikům a novinářům.

Právě díky tomu, že se o závěry Auditu zajímají vedle odborníků i novináři a politici, kteří mají vliv na konkrétní oblasti, může Audit přispět k zviditelnění některých otázek, nebo dokonce upozornit na vhodná řešení. V minulosti se tak stalo například v problematice vysokého podílu žáků, kteří mají odklad školní docházky, nebo v otázce registru učitelů, který by pomohl lépe sledovat chybějící kapacity pedagogů různých aprobací v krajích.

Naším současným největším problémem už není to, že bychom vůbec nevěděli, jak palčivé problémy řešit. Často je problém již dobře popsaný, dokonce máme i dostupná data. V čem ale selháváme, je to, jak vhodná řešení naplánovat, propojit různé aktéry a řídit implementaci změny. Díky tomu i dobré záměry končí často nezdarem. Podtitul letošního Auditu na to naráží. Jestli se chceme posunout, bude nutné tento přístup změnit a místo otazníku vložit za větu vykřičník.

Pro letošní ročník Auditu vybral EDUin tři témata, na která chce upozornit. Prvním tématem je míra plnění cílů Strategie 2030+ za první implementační období, druhým je stav inovace oborové soustavy a třetím limity, které brání školám plnit jejich sociální roli vedle role vzdělávací a výchovné.

Závěry Auditu představí EDUin v březnu 2024 v Senátu PČR odpovědným politikům, odborníkům a novinářům. Součástí prezentace je i odborná diskuse. Akce je živě streamována a její záznam najdete na webu EDUinu.

Analýzy popisující vybraná témata lze najít v plném znění na webu www.eduin.cz/audit. Každá analýza má své resumé, které obsahuje hlavní závěry a doporučení. K dispozici je také krátký podcast, který shrnuje podstatu problému každého z témat. V tomto textu stručně představíme, co je obsahem analýz. Podrobně se každé části budeme věnovat v dalších číslech časopisu.

V prosinci 2023 skončilo první implementační období Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Ministerstvo ke konci roku hloubkovou evaluaci nenabídlo, proto EDUin přináší vlastní pohled na úspěšnost plnění Strategie. Hodnocení však komplikuje fakt, že cíle jsou u implementačních karet stanoveny většinou nekonkrétně a neměřitelně. Celkové zhodnocení vyznívá převážně negativně, podle odhadu se zatím podařilo naplnit jen 20–30 % plánovaných opatření a aktivit. V analýze se přesto snažíme ukázat i zdařilé kroky v implementaci.

Realizace většiny opatření má zpoždění. U některých implementačních karet a rozpracovaných opatřeních vzniká navíc důvodná obava, že navržené kroky nemíří do správného terče a nemohou přispět ke zvýšení kvality vzdělávání. Příkladem je zejména implementační karta 2 Revize RVP ZV a metodická podpora školám.

Zásadním problémem je to, že v implementačním plánu chybí vyčíslení nákladů potřebných k realizaci opatření. Dochází pak častěji k tomu, že se potřebné kroky nerealizují v náležité kvalitě, protože se u nich nepočítalo s tak vysokými náklady. Uniká také konkrétní odpovědnost – v plánu nejsou uvedeny konkrétní úkoly a jejich garanti.

Ministerstvo školství při vlastní evaluaci nepracuje průběžně a veřejně s indikátory, které byly navrženy. Neanalyzuje dopad ani ekonomické náklady a míru dosažení cílů ve vztahu k investovaným financím.

Analýza EDUinu uvádí u každé implementační karty, která opatření považujeme za zdařilá a které kroky doporučujeme v dalším období učinit, aby došlo k posunu.

Druhou analýzu jsme věnovali otázce, která je součástí širší reformy středního vzdělávání. Inovaci oborové soustavy v České republice řešíme více jak deset let. Současné neduhy systému jsou vcelku dobře známé: oborů je příliš mnoho a jsou úzce zaměřené, takže systém žáky vybízí k příliš brzké specializaci; obory mají různorodou kvalitu studijních programů a jejich absolventi odcházejí do praxe odlišně vybaveni všeobecně použitelnými funkčními gramotnostmi. Celý systém je málo pružný a neumožňuje příliš velkou vertikální (návaznost studia) ani horizontální (změna oboru) prostupnost, velký podíl žáků školu během studia opouští nebo nezůstává po absolvování ve svém oboru. Žáci mají setrvale vysoký zájem o všeobecněji zaměřené obory, kapacita škol ale zatím na mnoha místech nestačí.

Práce na inovaci oborové soustavy jsou součástí jedné z implementačních karet Strategie 2030+. Podle MŠMT má nová oborová soustava stát na 4 principech: uplatnitelnost absolventů, aktuálnost oborů, prostupnost oborové soustavy a atraktivita oborů. Zatím má realizace značné zpoždění, nicméně práce se konečně po dlouhých letech rozběhly. Vizi ministerstva však zatím nesdílejí všechny kraje a zaměstnavatelé a je otázka, jakým způsobem by je k tomu měl stát přivést.

Otevřené jsou také některé koncepční otázky, které bude nutné vyřešit, aby se reforma mohla posunout vpřed. Jde například o to, jakým způsobem by měla být posílena všeobecná složka vzdělávání v odborných oborech nebo podle jakého klíče máme obory redukovat.

Analýza nabízí souhrnné informace o stavu inovace oborové soustavy, ukazuje nedořešená a kritická místa a doporučení, na co se máme zaměřit v nejbližším období.

Třetí analýzu jsme věnovali snižování nerovností ve vzdělávání a roli, kterou zde má sehrávat škola. Navzdory dílčím opatřením se České republice dlouhodobě nedaří tento problém systémově vyřešit. Školy plošně nemají k dispozici nástroje, s jejichž pomocí by mohly kompenzovat sociální znevýhodnění žáků. Často se ocitají na hranici svých možností. V systému navíc existují „bílá místa“, kde není jasné, na čí straně je odpovědnost a kdo má jaké – zda a jak má problém řešit škola, nebo již například sociální služby. Metodiky MŠMT a MPSV se v některých bodech rozcházejí nebo nejsou jednoznačné a škola vlastními silami často nic nezmůže.

Vhodná řešení sice známe, ale zatím se nám je nedaří nastavit jako systémové nástroje a zajistit jejich financování ze státního rozpočtu. Jde například o zapojení case managementu ve školách. Tato metoda je úspěšně využívána v sociální oblasti, ale není zatím běžně zavedena do školní praxe. Další pomocí by měli být sociální pedagogové, o jejichž systémové ukotvení se „handrkujeme“ již léta. Sociální pedagog přitom může plnit chybějící provazbu mezi vzdělávací a sociální oblastí.

Analýza také ukazuje, v jakých oblastech předškolního a základního vzdělávání konkrétně selhává meziresortní spolupráce, jaká se nabízejí řešení a kde hledat příklady dobré praxe.

EDUin vydává Audit každoročně od roku 2014, vždy v prvním čtvrtletí roku, zpětně za předchozí kalendářní rok.

Jeho smyslem je poskytnout nezávislý pohled na dění ve vzdělávací politice, který slouží jednak jako zpětná vazba exekutivě, jednak má navodit diskusi mezi různými aktéry (politici, odborníci, pedagogové, výzkumní pracovníci) a usilovat o posun v řešení vybraných témat.

Výstupy Auditu jsou určeny zejména politikům a dalším aktérům, kteří rozhodují o vzdělávací politice, a dále novinářům a odborné veřejnosti a EDUin je prezentuje v Senátu PČR a na svém webu www.eduin.cz/audit.