Tento článek vznikl v divné době. Když mne v polovině února oslovil Václav Trojan s nabídkou, abych napsala příspěvek k tématu školské rady do letního čísla Řízení školy, byla jsem zaskočena. Mísily se ve mně pocity radosti, nadšení a pýchy s obavami, zda dokážu splnit zadání a naplnit očekávání. Zkrátka zda bude můj laický vhled hoden čtení odbornou veřejností, učiteli a řediteli škol.
Třeba tu o hlídacím psovi, paní předsedkyně...
Tereza
Čápová,
DiS.,
šestým rokem předsedá školské radě ZŠ a MŠ Chýně. Je také zakládající členkou Klubu rodičů, v obecním zpravodaji publikuje články o akcích a aktivitách spolku, spravuje facebookovou skupinu školské rady a klubu. Spolupracuje s chýňskou základní školou nejen skrze svou roli ve školské radě nebo spolku, ale především coby aktivní a angažovaný rodič.
Zadání bylo zdánlivě snadné: Pište autenticky, osobitě a s humorem, jde o letní vydání a to se nese v uvolněném duchu. Dalo mi pořádně zabrat, než jsem přišla na styl, kterým bych svou zkušenost se školskou radou nejlépe popsala. Nakonec mne inspirovaly mé děti. Ty nevědomky stojí za spoustou mých nápadů, ať už realistických, nebo snových. Tím jsem se dostala až k pohádkovému vyprávění.
Nikdy by mne nenapadlo, že doprostřed mého příběhu vstoupí takový strašák. Čtete tyto řádky v létě, které by donedávna v mých představách mělo barvu slunce a zralých malin, vůni vzduchu před bouřkou, táboráku a čerstvě posečené trávy. Viděla bych obraz svých dětí chytajících rybky na mělčině řeky, nás, dospěláků, v houpací síti s knihou na nose a našich rodičů a prarodičů brouzdajících se mechem s košíkem hub v ruce. Nevím, jaké letošní