Posláním trestního práva je reagovat na trestní bezpráví dosahující stanovené minimální intenzity s přihlédnutím k nebezpečnosti osoby, která jej spáchala. Bezprávím se zde rozumí z hlediska právních norem nežádoucí chování (špatnost), kterým se porušuje nebo ohrožuje chráněný zájem společnosti (například zdraví, život, majetek). Pachatel jednal protiprávně, tj. v rozporu se stanovenou povinností, činil to, co je zakázáno. Přitom si byl vědom, že páchá čin, který je nedovolený a že může způsobit bezprávný následek.
Trestní odpovědnost pedagogů
JUDr.
Jana
Mahdalíčková
Ph. D.
odborná lektorka, oblast trestního práva
Účelem trestního práva je veřejnoprávní
ochrana
celospolečenských a individuálních zájmů a vztahů upravených zpravidla jinými právními odvětvími. V tomto smyslu je trestní právo subsidiární (podpůrné) povahy.Z uvedených důvodů vyplývá, že trestní postih se použije až jako poslední možnost v případech, kdy nelze považovat vyřízení věci v rámci jiného právního odvětví (např. podle zákoníku práce nebo podle občanského zákoníku) za dostačující.
Trestní odpovědnost dospělých
je upravena zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále též „TZ“), trestní odpovědnost dětí a mladistvých je upravena v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále též „ZSM“).Trestný čin
je protiprávní čin, který je trestním zákoníkem označen za trestný a který vykazuje znaky uvedené v zákoně. Obě podmínky musí být splněny současně.Protiprávnost
(rozpor s právní normou) se dovozuje z právního řádu jako celku (např. bez povolení, neoprávněně). Znaky uvedené v TZ (ZSM) jsou tzv. formální znaky, tj. znaky skutkové podstaty trestného činu.Pojem trestný čin je třeba odlišit od pojmu protiprávní čin a čin jinak trestný.
Protiprávní čin
je pojem širší, který v sobě zahrnuje pojmy trestný čin, provinění a čin jinak trestný.Trestný čin, který spáchá mladistvý, se nazývá
provinění.
Čin jinak trestný
je používán v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže, když chybí formální znaky provinění (pachatel je mladší 15 let).Současná právní úprava vychází z tzv. bipartice, trestné činy se dělí na zločiny a přečiny. Rozeznáváme tedy podle úpravy obsažené v trestním zákoně:
přečiny
- nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby do 5 let,zločiny
- ostatní úmyslné trestné činy,zvlášť závažné zločiny
- úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let.Deliktní způsobilost
je schopnost dopouštět se protiprávního jednání a nést si za to odpovědnost (způsobilost k zavinění). Její existence je obecným předpokladem v případech, kdy se ke vzniku odpovědnosti fyzické osoby vyžaduje zavinění. Předpokládá se, že osoba je schopna posoudit své jednání a rozeznat jeho protiprávnost a jeho následky a jednání ovládnout. V souvislosti s tím rozeznává trestní právo několik
věkových hranic:
12 let
- jestliže osoba, která dovršila 12 let a je mladší 15 let, spáchala čin, za který lze uložit výjimečný trest, uloží soud v občanskoprávním řízení ochrannou výchovu.15 let
- den po patnáctých narozeninách vzniká deliktní způsobilost. Od 15 do 18 let se jedná o mladistvého. Podle ZSM mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo aby mohl ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Hovoříme o tzv. relativní trestní odpovědnosti.18 let
- vzniká plná trestní odpovědnost.18 až 20 let
- věk blízký věku mladistvému, jedná se o
polehčující okolnost.
Jednání
je jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu. Je to projev vůle člověka projevující se ve vnějším světě. Obsahuje složku volní a fyzickou (projev vůle). Jednáním v trestněprávním smyslu je:konání jako vůlí řízený svalový pohyb,
opomenutí jako vůlí zadržený svalový pohyb, spáchané nesplněním obecné povinnosti konat,
konání i opomenutí, kdy pachatel porušil zvláštní povinnost konat a vzniká odpovědnost za následek.
Užití fyzického násilí vylučuje vůli.
Dalším ze znaků skutkové podstaty je
subjekt (pachatel).
Pachatelem je fyzická osoba, která bezprostředně spáchala trestný čin, tj. svým jednáním naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, má tzv. deliktní způsobilost, je rozumově a mravně vyspělá a má zvláštní znaky, pokud jsou popsány ve skutkové podstatě. Musí být dále:starší 15 let
(den následující po 15. narozeninách),příčetná, tj. v době činu musí mít schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání a ovládat své jednání.
Pojem příčetnost trestní zákon nedefinuje.
Nepříčetnost
je stanovena v trestním zákoně jako okolnost vylučující trestní odpovědnost. Osoba pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemůže rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost nebo nemůže své jednání ovládat.1)Pokud i jen jedna ze složek chybí, osoba je nepříčetná. Odpovědnosti se však nezbaví, pokud se do stavu nepříčetnosti přivedla sama, byť i z nedbalosti, požitím alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky (omamné nebo psychotropní látky). Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové mravní a rozumové vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný (relativní příčetnost). Dopustí-li se v tomto případě mladistvý činu jinak trestného, lze proti němu použít obdobného postupu jako vůči dítěti mladšímu 15 let.Vedle nepříčetnosti zná trestní zákoník ještě
zmenšenou příčetnost.
Zmenšená příčetnost je stav, ve kterém v důsledku duševní poruchy byla
výrazněji omezena schopnost
pachatele rozpoznat, že spáchaný čin je nebezpečný pro společnost, anebo
schopnost ovládat své jednání.
Pachatel je trestně odpovědný, ale je vůči němu odůvodněn zvláštní postup.K odpovědnosti za trestněprávní jednání se vyžaduje, aby pachatel jednal zaviněně. Zavinění je vnitřní (psychický) vztah pachatele ke všem skutečnostem, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu, tj. které jsou popsány v trestním zákoníku. Zavinění musí být v době činu.
Rozlišujeme dvě formy zavinění: úmysl a nedbalost. K odpovědnosti za trestný čin se vyžaduje zavinění úmyslné, pokud se v zákoně výslovně nestanoví, že postačuje zavinění z nedbalosti. U úmyslného zavinění jsou naplněny obě jeho složky - vědomí i vůle.
Výše uvedené informace jsou pouze základní a mají sloužit k pochopení dané problematiky. Podrobný výklad problematiky skutkové podstaty trestného činu je daleko složitější.
Kdy vznikne trestní odpovědnost pedagogů? Primární je v našem případě použití právních předpisů pro školství. Zde je nutné rozlišit:
odpovědnost školy
vyplývající z ustanovení § 29 odst. 1 a 2 školského zákona a prováděcích právních předpisů,odpovědnost pedagogických pracovníků
vyplývající ze školského zákona a předpisů souvisejících.V této souvislosti je důležité také ustanovení § 164 odst. 1 písm. h) zák. č. 71/2005 Sb., školský zákon, kde se stanoví
odpovědnost ředitele školy
za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení. Jestliže dojde např. ke zranění žáka při činnosti, která je součástí výuky, není vyloučena (na základě zjištěných okolností) trestní odpovědnost ředitele, popř. jiného pedagogického pracovníka za trestný čin. Předpokladem je porušení výše uvedené zákonné povinnosti dohledu, které ve svém důsledku vedlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Postačuje zde zavinění z nedbalosti.V úvahu připadá např.
ublížení na zdraví z nedbalosti
podle § 148 trestního zákoníku nebo
těžké ublížení na zdraví z nedbalosti
podle § 147 trestního zákoníku, vyloučena není ani
odpovědnost za trestný čin usmrcení z nedbalosti
podle § 143 trestního zákoníku. Jako příklad může sloužit případ utonutí žáka při koupání na školním výletě, který byl medializován v září loňského roku.Současně je nutno připomenout, že i pro pedagogy v plné míře platí presumpce neviny, jakož i striktní ochrana jejich práv, včetně práva na obhajobu a práva odepřít výpověď, na jedné straně a dodržování povinností, včetně státem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti, na straně druhé.
ZDROJE
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění
zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), v platném znění
zákon č. 71/2005 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 1. vyd. Praha: Leges, 2009. ISBN 978-80-87212-24-0.
metodické pokyny MŠMT
1) § 26 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník