Trestní zákon z pohledu ředitele školy

Právních předpisů je mnoho a ztrácí se tak přehled o tom, co platí. Neustálé změny spočívající v jejich novelizacích, přijímání a rušení nesnadnou orientaci občanů ve spleti zákonů, nařízení vlády a vyhlášek ještě zhoršují. Vstoupili jsme teprve nedávno do roku 2010 a právě jeho počátek je, pokud jde o tyto změny, skutečně nebývale bohatým, když poslední den roku 2009 bylo ve Sbírce zákonů vyhlášeno 21 právních předpisů a jen k datu 1. ledna 2010 bylo novelizováno 177 zákonů.

Mezi všemi těmi mnoha předpisy, které byly novelizovány nebo byly nově přijaty a jsou účinnými od samého počátku roku 2010, ale výrazně vystupuje nový trestní zákon, o němž se hodně mluvilo před jeho účinností i se vstupem do ní, když se různily informace o tom, kolik lidí opustí brány věznic právě kvůli přijetí tohoto zákona nebo o tom, že některé trestné činy budou přísněji postihovány, některé skutky přestanou být trestnými činy a zavádějí se i nové trestné činy, které dříve v našem hmotném trestním právu nebyly.

Na jakékoliv hodnocení nového trestního zákona je v této době ještě příliš brzy, protože teprve vstoupil do praxe a ta jej takříkajíc „za pochodu“ vstřebává a postupuje podle něj. Přesto by zvláště ředitelé škol měli do svého povědomí tuto informaci vložit, a postupně ji rozšiřovat o bližší seznamování se s touto nepochybně významnou právní normou.

Do 31. 12. 2009 platil trestní zákon, který měl číslo 140/1961 Sb. a od doby před téměř padesáti lety, kdy byl přijat, se proměnil mnoha novelami. Platil tak ve znění mnoha pozdějších předpisů, přesto to ale byl zákon původně koncipovaný na zcela jinou dobu.

Ačkoliv došlo ke změně a počínaje rokem 2010 tento zákon už neplatí, tak přesto ještě z právní praxe nezmizí, protože z nového trestního zákona vyplývá to, že starý trestní zákon bude dále používán pro posuzování trestných činů spáchaných před prvním lednem roku 2010. Toto pravidlo je prolomeno výjimkou, jíž činí výše trestní sazby a znamená, že jestliže je trestní sazba v novém trestním zákoně příznivější pro pachatele než ta, která byla platnou v době spáchání trestného činu, uloží soud pachateli trestného činu trest podle trestní sazby upravené v tom trestním zákoně, který je pro něj příznivější.

Na samém počátku základní charakteristiky nového trestního zákona nutno zdůraznit, že nejde o novelu „starého“ trestního zákona, ale o trestní kodex, který je skutečně nový, obsahující některé zcela nové instituty trestního práva, nové pojmy a také některé nové principy, jejichž smyslem je dospět k takové koncepci trestního práva, která odpovídá současné době i současnému stavu společnosti. Jde také o zákon, který některá jednání nadále nepovažuje za trestné činy a naopak jiná jednání nově do skutkových podstat trestných činů zařazuje.

Zřejmě nejvíce do povědomí veřejnosti zatím proniklo to, že mezi to nové, co současně platný trestní zákoník přináší, zavedl některé nové trestné činy, které v právní úpravě nebyly, naopak některé skutky, které dříve byly trestnými činy, jimi už nebudou a stanou se „jen“ přestupky a také to, že od prvního ledna letošního roku platí, že závažné a úmyslné trestné činy mířící proti hodnotě nejcennější, proti životu a zdraví, jsou postihovány výrazně vyššími tresty.

Objevil se tak nově v zákoně například takový trestný čin, který je upraven v § 141, je označen jako „zabití“ a odlišuje od vraždy úmyslné usmrcení jiného nejen okolnostmi tohoto jednání, ale i trestní sazbou. Zabití je sice stejně jako vražda úmyslným usmrcením jiného, ale dochází k němu v silném rozrušení, ve strachu, úleku nebo zmatku anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Trestní sazba v takovém případě činí tři léta až osm let odnětí svobody a pět až patnáct let, pokud tento trestný čin byl spáchán na dvou či více osobách, na těhotné ženě anebo na dítěti mladším čtrnácti let.

V případě vraždy ale trestní sazby činí deset až osmnáct let odnětí svobody nebo v případě vraždy s rozmyslem či po předchozím uvážení dvanáct až dvacet let odnětí svobody anebo patnáct až dvacet let případně výjimečný trest bude uložen pachateli tehdy, jestliže dojde k vraždě v případech vyjmenovaných pod písm. a)–j) odst. 3 § 140 trestního zákona, mezi nimiž je například i spáchání vraždy na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu jeho povolání.

Zastavil jsem se jen u jediného příkladu, který poměrně názorně dokumentuje zaměření a smysl nového trestního zákona, jehož smyslem je chránit zdraví a život lidí jako ty nejvyšší hodnoty a současně mnohem citlivěji rozlišovat způsob a pohnutky jednání těch, kdo ustanovení trestního zákona poruší.

PŘEČIN, ZLOČIN

Zmínit bych určitě měl i to, že se v novém trestním zákoně objevuje pojem, který jsme už znali, ale před dvaceti lety z platné právní úpravy vymizel. Tím pojmem je „přečin“.

V již dávno minulé právní úpravě existovaly samostatně vedle sebe trestné činy a přečiny, kdy přečinem bylo jednání, které bylo společensky méně nebezpečné a přečiny měly i samostatně vymezené skutkové podstaty.

Ale dnes přečin v § 14 a i dalších ustanoveních trestního zákona najdete v jiném smyslu, i když i tato nová právní úprava za přečin považuje jednání za společensky méně nebezpečné. Současná koncepce je totiž taková, že § 13 trestního zákona definuje jaké jednání je trestným činem a na rozdíl od „starého trestního zákona“ není vyžadována vyšší než nepatrná společenská nebezpečnost takového jednání, ale postačí jen takové jednání, které vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně, takže postačí jen naplnění těch znaků, které uvádí skutková podstata toho kterého trestného činu vymezená v trestním zákoně, a jedná se tak o pojetí jen formální na rozdíl od dřívějšího, formálně-materiálního pojetí.

Spolu se slovem „přečin“ se v novém trestním zákoně objevuje také slovo „zločin“, které samozřejmě všichni známe, ale jako obecné označení takového jednání, které je zcela zřejmě v rozporu s trestním zákonem. Objevovalo se v literatuře, na divadle či v černých kronikách, ale nyní je institutem trestního práva.

Již zmíněný § 14 trestního zákona předchozím ustanovením definované trestné činy dělí na přečiny a zločiny.

Za přečiny jsou považovány především všechny nedbalostní trestné činy, ale kromě nich také úmyslné trestné činy, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let, zatímco za zločiny jsou novým trestním zákonem považovány všechny ty trestné činy, které nejsou přečiny a za zvlášť závažné zločiny ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí nejméně deset let.

A tak nový trestní zákon přináší rozdělení trestných činů podle závažnosti, které jistě časem vejde v širší povědomí a bude sloužit i lepší orientaci veřejnosti v této problematice.

Za povšimnutí jistě stojí i to, že vedle zpřísnění trestů za útok na oprávněně nejvíce chráněný společenský zájem – život a zdraví člověka, je také podle nové právní úpravy možno uložit výrazně přísnější trest za týrání zvířat, a i když stále ještě z hlediska občanskoprávního je zvíře považováno za věc, trestněprávní úprava je pokrokovější a je víc v souladu s celospolečenským vývojem.

Na druhé straně u méně závažných trestných činů zcela nově trestní zákon umožňuje uložit trest domácího vězení a také trest obecně prospěšných prací, který již známe z úpravy platné do konce roku 2009.

Nový trestní zákoník je podobně jako dříve platný trestní zákon rozdělen na dvě části, a to na část obecnou, která vymezuje základy trestní odpovědnosti včetně úpravy a výkladu všech důležitých a používaných pojmů a také jednotlivých trestů i ochranných opatření a podmínek, za nichž a jak jsou ukládány, a zvláštní část, která je rozdělena do třinácti hlav, vymezuje skutkové podstaty jednotlivých trestných činů a u každého trestného činu také stanoví tresty včetně trestních sazeb, které mohou být pachatelům trestných činů ukládány.

Při prvním pohledu na členění zvláštní části nového trestního zákona je zřejmý rozdíl proti dříve platnému trestnímu zákonu, vzniklému na počátku 60. let minulého století, kdy byl důraz kladen na ochranu zcela jiných společenských zájmů, než je tomu dnes, takže na prvních místech celkem dvanácti hlav byly trestné činy proti republice, za nimi následovaly trestné činy hospodářské a trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných a trestné činy proti životu a zdraví byly upraveny až v hlavě sedmé a v hlavě osmé potom trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti.

Mnohé o smyslu a cílích nového trestního zákoníku, ale i pohledu na trestní právo jako současnou oblast platného práva, napovídá sestavení pořadí jednotlivých hlav jeho zvláštní části, když hned v první hlavě jsou upraveny trestné činy proti životu a zdraví, ve druhé hlavě trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, ve třetí hlavě jsou upraveny trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, následují trestné činy proti rodině a dětem a až teprve poté přicházejí na řadu hlavy, které upravují trestné činu proti majetku a trestné činy hospodářské.

Z hlediska ředitelů škol je třeba připomenout, že ačkoliv byl přijat trestní zákoník jako nový a ucelený trestní kodex, jeho přijetí se nedotklo platnosti speciálního a již dříve přijatého zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže, který je v poměru k trestnímu zákoníku zákonem speciálním a zkráceně je označován jen jako zákon o soudnictví ve věcech mládeže.

Trestní zákon a trestní řád jsou dvě právní normy, které spolu velmi úzce souvisejí, jsou vzájemně provázány, a tak bylo možno očekávat, že pokud bude přijat nový trestní zákon, současně s ním se stane totéž i v případě trestního řádu, protože to je právní norma, která upravuje všechny procesní podmínky trestního řízení počínaje právy jednotlivých účastníků tohoto řízení až po postupy všech orgánů, které jsou činnými v trestním řízení, tedy počínaje policií a konče soudy.

Ale v případě zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), se tak nestalo a trestní řád byl jen novelizován a velká část právní veřejnosti považuje takové legislativní řešení za chybné nebo alespoň nedostatečné, protože i když byl trestní řád zvláště poslední novelizací účinnou od 1. 1. 2010 výrazně změněn, přesto nebylo, a ani nemohlo být, dosaženo toho, aby oba zcela základní předpisy v trestní oblasti byly plně propojeny a aby všem institutům obsaženým v trestním zákoně i koncepci trestního práva hmotného odpovídalo procesní řešení v trestním řádu.

Je tak přesto nebo právě proto na místě připomenout i některé změny trestního řádu, které platí od 1. 1. 2010.

V roce 2009 byl trestní řád novelizován celkem šesti změnovými zákony, z nichž za nejdůležitější je možno považovat zák. č. 41/2009 Sb., zákon o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku. Tento změnový zákon v trestním řádu učinil celkem 72 novelizačních zásahů. Zákon č. 41/2009 Sb. ale nemění jen trestní řád, jedná se o poměrně rozsáhlý změnový zákon, který vzhledem k přijetí nového trestního zákona novelizuje i další zákony, jen příkladmo je možno uvést zákon o přestupcích (některé dříve trestné činy se nově staly jen přestupky), zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o Polici České republiky, zákon o Vojenské policii, zákon o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy a tak dále.

Zmíněných 72 novelizačních zásahů do trestního řádu je různého rozsahu, v některých případech znamenají tyto zásahy jen vložení několika nových termínů – institutů trestního práva, jiné jsou mnohem rozsáhlejší. Ale takovou změnu původního trestního řádu, která je „jen“ vložením jiného – nového termínu do textu trestního řádu, respektive je „jen“ nahrazením původního termínu novým, nelze považovat za méně významnou než takovou změnu, která je výrazně rozsáhlejší. Jen pro příklad uvádím dvě takové změny.

Pro každého z nás se mohou za jistých okolností stát velmi významnými ustanovení o podmíněném zastavení trestního stíhání upravené v § 307 trestního řádu nebo ustanovení o narovnání upravené v § 309 trestního řádu.

V obou těchto ustanoveních došlo k novelizaci zákonem č. 41/2009 Sb., která spočívá jen v nahrazení termínu „trestný čin“ termínem „přečin“, což vyplývá z toho, že v současném trestním zákoně je výraz trestný čin zobecňujícím ke dvěma konkrétním rozlišením trestného jednání, a to přečinu a zločinu, kdy přečin je méně závažnějším jednáním.

Takže ona změna termínu znamená, že podmíněné zastavení trestního stíhání nebo narovnání bude možné jen tehdy, jestliže konkrétní jednání je pouze méně závažnějším způsobem porušení trestního zákona, a to ve formě přečinu.

Příkladem rozsáhlejší změny jsou například § 341 až 344 trestního řádu, které upravují výkon peněžitého trestu a z novely těchto ustanovení nově plyne, že před výkonem peněžitého trestu ve prospěch státu má přednost nárok poškozeného a že je povinností soudu k této skutečnosti přihlížet již při ukládání tohoto trestu a především potom při jeho výkonu. A tak, i když nebyl trestní řád původně z roku 1961 nahrazen zcela novým právním předpisem, jak by se zřejmě mělo s ohledem na přijetí nového trestního zákona stát, rozhodně neplatí, že od 1. 1. 2010 nastal v praxi stav, kdy si hmotné a procesní trestní právo vůbec nerozumí, nepotkávají se a aplikace hmotného trestního práva v praxi tak není možná.

Novelizace trestního řádu a zvláště potom ta, která byla provedena zmíněným zákonem č. 41/2009 Sb., zajistila propojení nového trestního zákona s původním trestním řádem tak, aby bylo možno trestní právo aplikovat v praxi.

S ohledem na některé skutkové podstaty uvedené v novém trestním zákoně bylo nutno podrobnosti k nim na základě zmocnění obsažených v novém trestním zákoníku upravit podzákonnými předpisy, konkrétně čtyřmi nařízeními vlády.

Takto přijatými nařízeními vlády, která stejně jako trestní zákon č. 40/2009 Sb. nabyla účinnosti od 1. 1. 2010, jsou:

nař. vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin, konkrétní nakažlivé nemoci i škůdci jsou uvedeni v přílohách tohoto předpisu Citované nařízení vlády se vztahuje k § 152 a 153 trestního zákona, vymezujícím skutkovou podstatu trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci a § 306 a 307 trestního zákona, vymezujícím skutkovou podstatu trestného činu šíření nakažlivé nemoci zvířat a nakažlivé nemoci a škůdců užitkových rostlin.

nař. vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, jaké je jejich větší množství a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem Citované nařízení vlády se vztahuje k § 288 trestního zákona, vymezujícímu skutkovou podstatu trestného činu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem.

nař. vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu zákoníku Citované nařízení vlády se vztahuje k § 283 až 288 trestního zákona, vymezujícím skutkové podstaty trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a dalších trestných činů úzce souvisejících s touto úvodní skutkovou podstatou celé skupiny.

nař. vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů Také toto nařízení vlády se vztahuje ke stejným skutkovým podstatám jako nař. vlády č. 455/2009 Sb. a obsahuje dvě poměrně rozsáhlé přílohy se specifikací jednotlivých látek a jedů.

Ačkoliv každý ředitel nebo každá ředitelka školy či školského zařízení musejí být především dobrými řídícími pracovníky a převážná většina z nich také stejně dobrými pedagogy a na první pohled by se mohlo zdát, že trestní právo je něco na hony jejich profesi vzdálené, skutečnost je jiná, a to dokonce z několika hledisek.

Až na naprosté výjimky je ředitel školy správcem majetku, který není jeho vlastnictvím a je tak správcem cizího majetku, a to bez ohledu na to, zda vlastníkem jím spravovaného majetku je stát, obec nebo soukromá právnická či fyzická osoba. Pokud tak ředitel školy spravuje cizí majetek a do obsahu pojmu „správa“ náleží i řádné hospodaření s tímto majetkem, je na jedné straně právo takový majetek užívat a nakládat s ním samozřejmě jen dovoleným způsobem, ale na druhé straně tohoto vztahu odpovědnost v případě porušení těchto povinností a tou odpovědností je odpovědnost trestní. Jak mnozí z ředitelek a ředitelů škol a školských zařízení vědí, trestní zákon platný do 31. 12. 2009 obsahoval skutkovou podstatu trestného činu „porušování povinností při správě cizího majetku“ upravenou v § 255 pro případ úmyslného jednání a v § 255a pro případ nedbalostního jednání a bylo za něj u úmyslného jednání možno uložit trest odnětí svobody až na dva roky nebo peněžitý trest a v případě například způsobení značné škody se sazba trestu odnětí svobody výrazně zvýšila, a to na šest měsíců až pět let a v případě způsobení škody velkého rozsahu mohl být uložen trest odnětí svobody na dvě léta až osm let.

Nový trestní zákon zpřísnil především tresty za trestné činy proti životu a zdraví a upřednostnil je zcela správně před hospodářskými trestnými činy, což ale neznamená, že by porušení povinností v této oblasti přestalo být jednáním, které trestní zákon postihuje.

A tak i tato skutková podstata v novém trestním zákoníku zůstala, nově ji upravují § 220 a 221, opět je rozlišeno jednání porušující povinnosti při správě cizího majetku na úmyslné a nedbalostní a trestní sazby se téměř neliší. U nedbalostního jednání byla dřívější vědomá nedbalost nahrazena hrubou nedbalostí, takže ve specifikaci zavinění je možno spatřovat nepatrné zmírnění.

V novém trestním zákoně najdeme řadu dalších skutkových podstat, které je možno přímo nebo nepřímo vztáhnout k funkci ředitele školy nebo školského zařízení a vedle toho je pro ředitele školy nový trestní zákon (podobně ovšem jako trestní zákon starý) významný také proto, že především ředitel je tím, kdo nese odpovědnost za svěřené žáky a studenty spočívající v jejich vzdělávání a výchově.

Věřím tomu, že si většina ředitelů škol uvědomuje poslání školy, do něhož náleží poskytování úplného vzdělávání a výchovy, které zahrnuje nebo by rozhodně mělo zahrnovat i informace o trestní odpovědnosti, zvláště když věková hranice trestní odpovědnosti se týká nemalé části žáků a především studentů a když nelze předpokládat, že by se většinu potřebných informací, především preventivního charakteru, dozvěděli ve svých rodinách.

Před prvním lednem tohoto roku a i po něm se objevila řada komentářů a článků, které se zabývaly novým trestním zákonem a i tento článek si kladl za cíl přiblížit tuto nesporně velmi významnou právní normu především ředitelkám a ředitelům škol a školských zařízení, protože ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, ani tuto oblast trestní právo nemíjí a jsou to především ředitelky a ředitelé škol, kteří by o ní něco ne měli, ale doslova musí vědět z důvodů, které jsou, z toho co bylo uvedeno, zřejmé.

Na tento článek navážu v některém z příštích čísel dalším, který by podrobněji rozebral existenci trestní odpovědnosti z hlediska ředitelky nebo ředitele školy a školského zařízení a také trestní právo jako zdroj informací pro žáky a studenty a preventivní nástroj ke snižování kriminality mládeže.