Dvanáctého března uplynuly tři roky od nabytí účinnosti zákona č. 111/2019 Sb., který v návaznosti na nový Zákon o zpracování osobních údajů novelizoval několik desítek právních předpisů včetně zákona o archivnictví a spisové službě (č. 499/2004 Sb., dále jen „Zákon“).
Mezi povinnosti původců tak přibylo vedení tzv. jmenných rejstříků, do kterých měly být centralizovány osobní údaje. Dnes již lze konstatovat, že se tato úprava ne zcela povedla. Některé nedostatky se sice podařilo odstranit novelizací provedenou zákonem č. 261/2021 Sb., základní problém však přetrvává. Je jím minimální rozsah údajů, které je povinen původce vést ve jmenném rejstříku. Ten je definován Zákonem jako samostatná funkční část evidenční pomůcky určená pro automatické zpracovávání údajů o odesílatelích a adresátech dokumentů evidovaných v evidenční pomůcce, případně i o jiných os