Chceme se s vámi podělit o zkušenost, kterou jsme dosud získali s formátem učících se skupin v lokalitě KPS1), v níž v rámci projektu Pomáháme školám k úspěchu spolupracuje 11 škol z Moravskoslezského kraje.
Proč a s jakým očekáváním skupiny vznikaly
Jedním z důležitých východisek učení v projektu je vzhledem k udržitelnosti a dopadu na žáky spolupráce s celými školními týmy, v nichž je zastoupen učitel I. stupně, českého jazyka, oboru na II. stupni i vedení školy. Máme již dlouholeté zkušenosti s tím, jak je taková spolupráce mezi pedagogy různých stupňů i předmětů užitečná a jaký má potenciál měnit kulturu celé školy.
V našem projektu se učitelé pravidelně setkávají na dvoudenních setkáních. Při sdílení, výběru textů a tvorbě lekcí se k sobě dostávají učitelé různých škol se stejnými či příbuznými obory. Zážitek z této spolupráce si pak chtějí častěji zopakovat.
Příležitost pracovat s lidmi, kteří řeší podobné problémy, možnost bez nějakých převodů rychle přenášet do své výuky to, co se naučím, je velmi lákavá2). Tato touha pramení také z běžné školní reality, kdy např. dějepis na škole učí pouze jeden člověk a cítí se velmi osamělý. Nebo se vyučující předmětu natolik znají, že jim hrozí učební stereotyp bez vnějšího náhledu. Dochází k zapouzdření – učitelé jsou v nějaké sociální roli, mají až příliš ustálené vazby na ostatní, když se s někým baví, už mohou předpokládat, co ten druhý odpoví. Pro učení schází moment, který je dovede k nějakému jinému přemýšlení, jinému myšlení. Tohle navázání učitelům umožňuje během školního roku i prostřednictvím školní rutiny učit a nekomplikovaně pracovat, ale z hlediska profesního učení to není ideální. Chybí jim role, které říkáme kritický přítel3). Tato role se může při spolupráci učitelů z různých ško