V jedenácti letech jsem dostal k Vánocům soupravu Mladý chemik. Byla vybavena mnoha zkumavkami, pipetami, lahvičkami, a hlavně spoustou prášků, vodiček a kousků různých pevných látek. Jal jsem se provádět to nejúžasnější, co jsem si ve svém věku uměl představit – chemické pokusy. O chemii jsem nevěděl nic, to mě ale neomezovalo, abych nepozoroval při svých experimentech změny barev, skupenství a zápachů. Když jsem ve své cestě povinnou školní docházkou narazil v osmičce na předmět chemie, během několika prvních týdnů jsem zjistil, jaká to je obrovská nuda, a že ta moje chemie v domácí laboratoři je to, co mě baví a na co se těším. Moje souprava mě provázela paralelně se školní otravnou chemií a jsem přesvědčený o tom, že Mladý chemik byl ten, který ve mně vzbudil opravdový zájem o tu nádhernou vědu, která stojí na předních místech v odpovědích na otázku, co je život. První setkání rozhodlo o celoživotním postoji.
Umění učit a učení jako umění
Ing.
Jaroslav
Jirásko
MBA
ředitel Základní školy K. V. Raise v Lázních Bělohrad, viceprezident AŘZŠ,člen UP
Na tento příběh z dětství jsem si vzpomněl při