Úraz dítěte v mateřské škole

V minulém čísle našeho časopisu jsme se společně zamýšleli nad problematikou školních úrazů (tedy úrazů žáků a studentů). V té souvislosti jsme si připomínali dva základní předpisy, kterými by se měl každý ředitel školy nebo pedagogický pracovník, který vyšetřuje příčiny a okolnosti úrazu řídit, a to Metodický návod číslo 33 238/1975-42 ze dne 19. 12. 1975 k zavedení jednotné metodiky evidence, výkaznictví a rozborů školní a mimoškolní úrazovosti dětí, žáků škol a výchovných zařízení spravovaných národními výbory a studentů vysokých škol (dále jen „metodický návod z roku 1975“) a Metodický návod ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 29 159/2001-26 ze dne 9. 11. 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních (dále jen „metodický návod z roku 2001“). K tomu musíme dnes uvést na pravou míru, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo Seznam platných předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy podle stavu k 1.srpnu 2005 č.j. 24 905/2005-14 (jeho úplný text je zveřejněn na webových stránkách MŠMT), v kterém tyto metodické návody již uváděny nejsou.

V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a i žáků a studentů tedy dnes platí již pouze samotný zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a konkrétně jeho ustanovení § 29 a vyhláška č. 64/2004 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů.

Všechny ostatní podmínky a pravidla dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů si bude muset stanovit sám ředitel školy nebo školského zařízení. O to je odpovědnost ředitele školy nebo školského zařízení větší.

Podle ustanovení § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) platí, že školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů a že školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví a že školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při činnostech vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá. Jedná se o známou vyhlášku č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů.

Tuto vyhlášku jsme si již také na stránkách našeho časopisu podrobně probírali, takže se k ní nemusí vracet. Jen snad připomeneme co jsme si v souvislosti zdůrazňovali, že vzhledem k tomu, že ustanovení § 29 odst. 3 školského zákona ukládá povinnost vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb, je třeba evidovat i úrazy dětí v mateřských školách a sepisovat o nich záznamy a tyto odesílat orgánům a institucím vyjmenovaným ve vyhlášce č. 64/2005 Sb. Dále jsme si zdůrazňovali, že i když v ustanovení § 2 vyhlášky stanoví v odst. 1 případy, kdy se záznam o úrazu vyhotovuje, že podle odst. 3 téhož ustanovení navíc platí, že na žádost zákonného zástupce žáka, zletilého žáka nebo orgánu uvedeného v § 4 škola nebo školské zařízení bezodkladně vyhotoví záznam i o úrazu, který není uveden v odstavci 1. To v případě mateřských škol znamená, že škola musí vyhotovit záznam o úrazu i v případě, kdy se jedná o úraz, jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte v mateřské škole a to jen proto, že o to požádá zákonný zástupce dítěte.

Pokud se týká právní úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků, tak znovu opakujeme, že právní rámec je skutečně jen ve výše uvedeném zákoně č. č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a v jeho prováděcích předpisech, vyhláškách a veškerá další odpovědnost zůstává na řediteli školy nebo školského zařízení. Podle ustanovení § 30 školského zákona ředitel školy vydá školní řád a ředitel školského zařízení vnitřní řád.

Školní řád a vnitřní řád upravuje:

-podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců ve škole nebo školském zařízení a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky,

-provoz a vnitřní režim školy nebo školského zařízení,

-podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí,

-podmínky zacházení s majetkem školy nebo školského zařízení ze strany dětí, žáků a studentů.

Tento školní řád nebo vnitřní řád zveřejní ředitel na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení, prokazatelným způsobem s ním seznámí zaměstnance, žáky a studenty školy nebo školského zařízení a informuje o jeho vydání a obsahu zákonné zástupce nezletilých dětí a žáků.

Právní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví ve školách tedy vychází z předpokladu, že veškeré podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany stanoví výhradně ředitel školy ve školním řádu nebo ředitel školského zařízení ve vnitřním řádu.

Z pohledu mateřských škol je ještě důležitá vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání. Tato vyhláška v ustanovení § 5 mimo jiné zdůrazňuje, že právnická osoba, která vykonává činnost mateřské školy, vykonává dohled nad dítětem od doby, kdy je pedagogický pracovník převezme od jeho zákonného zástupce nebo jím pověřené osoby, až do doby, kdy je pedagogický pracovník předá jeho zákonnému zástupci nebo jím pověřené osobě. Předat dítě pověřené osobě lze jen na základě písemného pověření vystaveného zákonným zástupcem dítěte.

Upravuje především odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání. Jde o objektivní odpovědnost, která je odpovědností za výsledek a nikoliv odpovědností za zavinění, jako ji známe z občanského zákoníku. Tato odpovědnost vychází z principu, že došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem, odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru.

Princip, že odškodnění úrazů žáků základních škol, základních uměleckých škol, učilišť, středních odborných škol a speciálních škol, vyšších odborných škol, studenty vysokých škol se řídí pracovněprávními předpisy vychází až následně z ustanovení § 206 zákoníku práce a z § 27 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto ustanovení, za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá škola, při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá žákům zřizovatel školy, popřípadě školského zařízení. Tato právní úprava je pro postižené příznivá, neboť se jedná o objektivní odpovědnost, kde se nemusí prokazovat míra zavinění. Výše náhrady škody se řídí tedy ustanoveními § 187 a násl. zákoníku práce. I zde ale musí být splněny základní předpoklady pro náhradu škody jako v případě úrazu pracovního, tj. musí existovat škodná událost, která má za následek vznik škody a musí být mezi nimi přímá příčinná souvislost.

Nevznikne-li škoda, nepřichází v úvahu ani odpovědnost za škodu. V případě školních úrazů se škoda v klasickém pojetí, tj. jako majetková újma (náhrada za ztrátu na výdělku) hradí jen mimořádně, většinou v případech těžkých školních úrazů, jejichž následkem se dítě stane např. nadosmrti plně invalidním apod.

Při úrazech žáků středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, pokud ke škodě došlo při teoretickém vyučování a při praktickém vyučování ve škole a v přímé souvislosti s ním, odpovídá příslušné učiliště, pokud ke škodě dojde při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Pokud ke škodě dojde při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu školské zařízení.

Zde tedy platí zásada, že pouze za škodu, která vznikla žákům odborných učilišť při praktickém vyučování může odpovídat někdo jiný než škola, zde se jedná o právnickou nebo fyzickou osobu, která praktické vyučování zajišťuje.

Ve všech ostatních případech i u studentů gymnázií, žáků základních a středních škol, pokud k úrazu došlo při teoretickém nebo praktickém vyučování odpovídá škola, jestliže má právní subjektivitu. Pokud škola nebo školské zařízení nemá právní subjektivitu a nemůže vystupovat v právních vztazích svým jménem, odpovídá žákům a studentům zřizovatel školy nebo školského zařízení.

Vzhledem k tomu, že v taxativním výčtu subjektů, na něž se vztahuje dobrodiní právní úpravy objektivní odpovědnosti za škodu podle hlavy osmé části druhé zákoníku práce nejsou uvedeny mateřské školy, platí, že mateřská škola není škola ve smyslu ustanovení § 206 zákoníku práce a že se úraz dítěte v mateřské škole neodškodňuje podle zákoníku práce. Úraz dítěte utrpěný v mateřské škole se vyhodnocuje ve smyslu ustanovení § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) stejně jako úraz žáka nebo studenta na základní nebo střední škole a sepisuje se o něm – jak jsme si uváděli výše – záznam o úrazu podle vyhlášky č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, ale neodškodňuje se podle zákoníku práce, ale podle občanského zákoníku.

Zákoník práce by se mohl teoreticky aplikovat pouze v případě, když by se prokázalo, že např. úraz dítěte v mateřské školce způsobila zaviněným porušením povinnosti dohledu učitelka. To by pak bylo hodnoceno z pohledu zaměstnanec – zaměstnavatel a dotyčná by odpovídala za škodu způsobenou zaměstnavateli. To je ale pracovněprávní rovina a vztah ředitele školy k učitelům (učitelkám) jako zaměstnancům (zaměstnankyním), a to není předmětem našeho dnešního článku.

Jak vyplývá z výše uvedeného je třeba aplikovat při posuzování odpovědnosti za úraz dítěte v mateřské škole občanský zákoník. Ten v ustanoveních § 415 a § 420 obsahuje principy generální prevence v občanskoprávních vztazích. Podle ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku platí, že „škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.“ Jestliže právnická osoba prokáže, že škodu nezavinila, odpovědnosti za škodu se zprostí podle ustanovení § 420 odst. 3 občanského zákoníku. Další důležité ustanovení je § 422 občanského zákoníku. Podle něj platí, že „nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.“ Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Osobami povinnými vykonávat dohled nad nezletilými jsou rodiče, osvojitelé, budoucí osvojitelé, osoby, jimž bylo dítě svěřeno do výchovy, poručník, pěstouni, popřípadě ústav, do jehož výchovy bylo dítě svěřeno. Povinnost vykonávat náležitý dohled nad nezletilými mají ovšem také jesle, mateřské školy, školy, školní družiny, internáty, zdravotnická zařízení, tělovýchovné organizace a organizace mládeže. Zaměstnanci mateřské školy – jak jsme si uváděli výše – mají v tomto smyslu jen pracovněprávní odpovědnost vůči zaměstnavateli. Náležitým dohledem nelze rozumět takový dohled, který by byl vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně (na každém kroku), je tu nutno vzít v úvahu okolnosti věku nezletilého, celkové jeho chování a povahové vlastnosti.

Je třeba dát tato ustanovení do souvislosti s ustanovením § 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání můžeme konstatovat, že právnická osoba, která vykonává činnost mateřské školy, vykonává dohled nad dítětem od doby, kdy je pedagogický pracovník převezme od jeho zákonného zástupce nebo jím pověřené osoby, až do doby, kdy je pedagogický pracovník předá jeho zákonnému zástupci nebo jím pověřené osobě. Tato právnická osoba, která vykonává činnost mateřské školy je také osobu odpovědnou podle občanského zákoníku za úraz dítěte ve škole. Této právnické osobě se tedy musí prokázat odpovědnost za škodu podle ustanovení § 422 občanského zákoníku. Musí se prokázat, že výše uvedený povinný dohled zanedbala.

Vzhledem k tomu, že občanský zákoník vychází ze subjektivní odpovědnosti (na rozdíl od zákoníku práce, který vychází z objektivní odpovědnosti) musí se skutečně řešit případ od případu, zda se u daného konkrétního úrazu dítěte v mateřské škole jednalo o zanedbání povinného dohledu nebo ne.

Pokud se týká jednotlivých náhrad, tak občanský zákoník obdobně jako zákoník práce zná při odškodňování škod na zdraví následující náhrady:

- škoda na věci,

- bolest a ztížení společenského uplatnění,

- náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti,

- náhradu za ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti,

- náhradu za ztrátu na důchodu,

- účelné náklady spojené s léčením.

V praxi v případě odškodnění úrazu dítěte v mateřské školce mohou přijít v úvahu ale jen:

- škoda na věci (§ 443 občanského zákoníku),

- bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 444 občanského zákoníku),

- účelné náklady spojené s léčením (§ 449 občanského zákoníku).

Vzhledem k tomu, že dítě v mateřské škole nemá příjem a nevzniká mu nárok ani na dávky nemocenského, nepřichází v úvahu ani vznik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti a na náhradu za ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti. Nárok na některou z těchto náhrad by teoreticky mohl vzniknout pouze v případě, že následkem úrazu, ke kterému došlo v mateřské škole je částečná nebo dokonce plná invalidita a že následky úrazu trvají i v době po skončení povinné školní docházky nebo po skončení střední či vysoké školy a kdy již postiženému žáku uchází příjem. V takových případech by se po skončení povinné školní docházky nebo přípravy na povolání zjišťovalo do jaké míry školní úraz v mateřské škole ovlivnil možnost pracovního uplatnění žáka nebo studenta v povolání odpovídajícím jeho kvalifikaci. V těchto případech by pak mohl vzniknout nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti.

Bolest a ztížení společenského uplatnění se odškodňuje zcela stejně jako v případě žáků základních škol, základních uměleckých škol, středních škol, studentů vyšších odborných škol, studentů vysokých škol a potažmo i zaměstnanců odškodňovaných podle zákoníku práce, tedy na základě vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. Podle této vyhlášky provádí bodové ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění ošetřující lékař postiženého žáka či studenta. Jeden bod pak představuje 120 Kč. Lékařský posudek se vydává až když je zdravotní stav ustálený.

Náhrada účelně vynaložené nákladů spojených s léčením dětí v mateřské škole vychází z obdobných principů jako náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením žáků základních škol, základních uměleckých škol, středních škol, studentů vyšších odborných škol, studentů vysokých škol a potažmo i zaměstnanců odškodňovaných podle zákoníku práce. U této náhrady není mezi právní úpravou v zákoníku práce a v občanském zákoníku rozdíl. V podstatě jde o náklady, které vzniknou poškozenému dítěti nad rámec bezplatného zdravotního pojištění, a to jak při vlastním ošetření, tak např. jako doplatky na léky, ortopedické pomůcky, brýle, ale i třeba i vozíky apod. Nakonec se v rámci této náhrady hradí i cestovní náklady spojené s návštěvou lékaře či zdravotnického zařízení. Účelnost a vhodnost vynaložených nákladů zásadně posuzuje ošetřující lékař.

Poslední náhradou, která může v souvislosti se školním úrazem vzniknout je škoda na věci. Podle ustanovení § 443 občanského zákoníku práce platí, že při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození. Zde se jedná o škodu především na věcech movitých, neboť nelze asi si představit situaci, že by v souvislosti s úrazem dítěte v mateřské došlo ke škodě na nemovité věci. V praxi se jedná především o náhradu rozbitých brýlí poškozeného dítěte či znehodnoceného oděvu.

Pokud se týká evidence úrazu dítěte v mateřské škole – tak odkazujeme – jak jsme uvedli již výše – na článek Evidence školních úrazů žáků – úraz dítěte v mateřské škole se považuje ve smyslu ustanovení § 29 školského zákona za školní úraz a vyhotovuje se o něm záznam, který se předává rodičům a institucím vyjmenovaným ve vyhlášce č. 64/2005 Sb. o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Podle ustanovení § 3 odst. 3 této vyhlášky platí, že o úrazu podá škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu hlášení pojišťovně, u které je škola nebo školské zařízení pojištěno pro případ své odpovědnosti za škodu vzniklou na životě a zdraví žáků, pokud škola nebo školské zařízení má takové pojištění sjednáno. Ředitel, resp. ředitelka mateřské školy pak musí s příslušnou pojišťovnou vyřídit odškodnění náhrad, které jménem dítěte uplatní jeho rodiče nebo zákonní zástupci. V případě, že by mateřská škola neměla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou na životě a zdraví dětí, musela by ředitelka školy tuto otázku řešit v dohodě se zřizovatelem mateřské školy.