Úrazy, opatření k zajištění bezpečnosti a pojištění

V případě, že škola zajišťuje bezpečnost, pak také odpovídá za vzniklou škodu podle § 391 zákoníku práce. K problematice odpovědnosti obecně odkazuji na starší články v .¹⁾ Za významné považuji, že v nedávné době soudy²⁾dospěly k názoru, že možnost zproštění se odpovědnosti za úraz se řídí zákoníkem práce (nyní § 270). S tímto závěrem se však neztotožňuji. Nejedná se totiž o pracovněprávní ani související vztah, tato problematika nespadá do předmětu úpravy zákoníku práce, školy zajišťují bezpečnost žáků na základě § 29 školského zákona, nikoliv podle zákoníku práce a chybí výslovný odkaz na úpravu v zákoníku práce.

Použití zákoníku práce je navíc nevhodné i z věcného hlediska, neboť stanoví přísnější podmínky pro zproštění se odpovědnosti. Pro názornost lze uvažovat případ, že žák základní školy klopýtne a přivodí si úraz. Žák si počínal s opatrností a nejednal lehkomyslně, nic neporušil, chybí cizí zavinění, škola nic neporušila. Podle zákoníku práce se však škola nemůže zprostit odpovědnosti, neboť žák neporušil předpisy ani pokyny, nebyl opilý nebo pod vlivem návykových látek, nepočínal si v rozporu s obvyklým způsobem chování a nejednal lehkomyslně. Podle občanského zákoníku škoda vznikla pouze následkem okolností, které se přičítají žákovi, a škola se tak odpovědnosti zprostí. Odpovědnost základní školy je objektivní, proto se nezkoumá její zavinění. Naplnění podmínek pro zproštění se odpovědnosti prokazuje škola.

U středních a jiných škol se odpovědnost váže na porušení právních povinností (to bude prokazovat žák) nebo úraz (zde bude postup shodný jako u základních škol).

Určení, kdy škola bude odpovědná, úzce souvisí s tím, zda škola splnila svou povinnost zajišťovat bezpečnost, tedy zda provedla potřebná opatření k odstranění nebezpečí. Je zřejmé, že není dost dobře možné předejít veškerým představitelným nebezpečím,³⁾a je tedy nutné hledat přiměřenou míru. Při této úvaze doporučuji využít .⁴⁾ Podle tohoto pravidla se o nedbalostní porušení práva jedná tehdy, když náklady na odstranění nebezpečí jsou nižší než následky hrozícího nebezpečí násobené pravděpodobností jeho vzniku. Vysvětleme pravidlo na příkladu používání přileb při lyžařském výcviku: Lyžuje se i na strmých sjezdovkách, kde bývá větší množství lyžařů, úrazy se stávají ve vysoké rychlosti a mohou mít tragické následky i v oblasti hlavy. Hrozící následky a pravděpodobnost vzniku úrazu jsou tedy poměrně vysoké, naproti tomu používání přileb představuje poměrně malé náklady na zmírnění či odstranění možného nebezpečí. Z uvedeného vyplývá, že žáci mají používat na lyžařském výcviku přilby - pokud škola připustí lyžování bez přilby, porušuje tím svou povinnost zajistit bezpečnost žáků. Možnou námitku, že snad žáci budou muset používat přilby i na vycházce, lze vyvrátit tím, že při vycházce je riziko úrazu hlavy minimální a případné následky by byly výrazně méně vážné.

Pokud se stane úraz žáka, bude se řešit, zda za něj škola odpovídá. Pokud ne, nebude nic hradit. V případě, že škola odpovídá za škodu, je povinna tuto škodu nahradit bez ohledu na skutečnost, zda je pojištěna. Pojištění slouží ke krytí rizik, aby v případě nutnosti platit vysoké odškodné nedošlo k velkému zásahu do rozpočtu či k existenčním problémům školy. Vzhledem ke zvyšujícím se částkám odškodnění lze uzavření pojištění jednoznačně doporučit, stejně jako spolupráci v této oblasti se zřizovatelem.