Učitel dostává zpětnou vazbu od kolegů nebo od vedení. Z učitelské typologie si občas žáci (a kolegové) dělají legraci. Ředitelka či ředitel jsou na tom hůř. Možná je pochválí či pokárá inspektor, ale ten se typologií osobnosti obvykle příliš nezabývá. Zkušenost ze škol přitom říká, že právě osobnost ředitele – v psychologickém slova smyslu – do značné míry formuje podobu školy. Je proto dobré pochopit, jaký člověk je a co to pro život školy znamená.
Jakkoli je následující „obludárium“ psáno s jistou nadsázkou, je míněno vážně. Ve výčtu možných modelů ředitelských osobností se tentokrát (s jednou výjimkou) soustřeďuji na pozitivní příklady, tedy na lidi, kteří jsou aktivní a snaží se svou školu opravdu vést. Nicméně i takto pozitivní záměr může mít velmi různé podoby... a nástrahy.
Úzkostlivá medvědice.
Nemusí jít vždy o ženu, ale mezi starostlivými medvědovitými převažují. Obvykle ve škole prakticky bydlí, v kanceláři ji najdete nejpozději o sedmé. Kdy chodí domů, to nikdo neví, protože tak dlouho se v budově nikdo nezdržuje. O škole ví všechno, začínala tady před dvaceti lety a vypiplala ji do poslední nástěnky. Jejím operačním módem je permanentní kontrola a preventivní nedůvěra. O všem musí vědět, u každého stojí a jakákoli ztráta kontroly ji zúzkostňuje. Jako návštěva poznáte medvědici podle stálého zkoumavého pohledu (Co si asi myslí? honí se jí hlavou), neklidných pohybů a toho, že je při vašem pohybu po škole nejdál dva metry za vámi. Škola je její dítě a ona je citlivá na každou pochybnost o něm. V rodičovské roli se těmto typům říká „přitisknutá matka“, tedy někdo, kdo je na objekt své péče přilepen s takovou intenzitou, že u něj vzbuzuje pocit dušení a touhu utéct. Což je i hlavní problém tohoto ředitelského typu. O zásluhách a dobrých úmyslech úzkostlivé medvědice není pochyb, ale její permanentní a nutkavá péče obvykle brání škole i učitelům dospět v autonomní osobnosti bez toho, aby odešli jinam.Neviditelný demiurg.
Neviditelným demiurgem bývá častěji muž, ředitel na velké škole s velkými ambicemi. Život tráví pravděpodobně v cloudu, případně za zavřenými dveřmi ředitelny, byť je jeho výskyt někdy krátce zaznamenán i ve školní jídelně. Žáci o jeho podobě nemají tušení, málokdo z učitelů v mnohočetné sborovně s ním mluvil. Tráví čas lobbingem, strategickým plánováním a analýzou grantových příležitostí. Na jeho škole je v běhu zcela jistě několik evropských projektů současně, jen nikdo neví, jaké to jsou, proč existují, koho se který týká a jaké lze očekávat příští rok. Demiurg komunikuje zásadně jednosměrně, obvykle delším projevem na pedagogické radě, než předá řízení porady zástupci pro pedagogický provoz, zatímco on odbíhá na meeting s primátorem. Při návštěvě rozeznáte demiurga prostřednictvím důkladné vstupní filtrace. Zatímco si vrátný zapisuje vaše nacionále, ujímá se vás učitelka, která vás vede se sklopenou hlavou ke dveřím ředitelny, na které se poněkud ostýchá zaklepat. Pak vás předá sekretářce, případně dvojici sekretářek, které vás odvedou do rozměrné kanceláře k muži v modrém obleku. Nemá tím být řečeno, že tento typ do školy nepatří, jde často o schopné a strategicky uvažující ředitele, ale vztahy nebývají jejich obor. V organigramu na ně není kolonka.Osamělý Robinson.
Také osamělý Robinson mívá zavřené dveře ředitelny, ale to proto, že se tak trochu bojí těch, kdo chodí venku po chodbě. Sedává ve své kanceláři se zástupkyní nebo zástupcem; ti dva si dobře rozumějí a vedou dlouhé hovory o tom, co všechno by bylo možné na škole změnit, kdyby... „Kdyby“ nejčastěji spočívá ve faktu, že jde o školu v menším městě nebo vesnici s velmi stabilním sborem. Tímto eufemismem se míní, že všichni, kdo tu již mnoho let učí, tu mají i „postaveno“ – tedy tu ještě dlouho učit budou. Změny, nedej bože ve způsobu vyučování, tu nejsou vítány ani učiteli, ani rodiči, ani místní politickou reprezentací. Typ osamělých Robinsonů s věrným zástupcem Pátkem patří obvykle mezi pedagogicky velmi poučené a zorientované typy. Znají literaturu, nejnovější texty z odborného i obecného tisku, ale když mluví o svých plánech, instinktivně tlumí hlas. Bůhví, kdo za dveřmi naslouchá. Často ve vás vzbudí lítost, protože vnímáte, že se ti dva ocitli do značné míry v pasti. Také si tu kdysi postavili, mají za sebou deset patnáct let ve funkci, jasnou koncepci, ale dobře vědí, že ji uskutečňují vpravdě hlemýždím tempem. A lepší to nebude.Liberální lenochod.
Velmi rozšířený druh, o němž ale těžko říci, že by svou školu opravdu měnil. Vyskytuje se rovnoměrně v mužském i ženském provedení, zvládl reformní mimikry, takže o proměně školy dovede dlouze a poučeně hovořit. Odhalíte ho ale poměrně snadno. Pokud začnete klást konkrétní otázky, cože už na své škole udělal, odpovídá obvykle paušální větou: „Já se ničemu nebráním!“ Což přeloženo znamená: Netuším, co bych měl dělat, ale když si kdokoli z vyučujících vzpomene na cokoli, tak ať si to dělá. Obvykle vede poněkud „zamřelou“ školu, kde se vyskytují dvě tři skryté revolucionářky, které si to „ve své třídě dělají po svém“ a jsou za to upřímně pomlouvány zbytkem sboru. Tento rozpor liberální lenochod neřeší. „Všude najdete něco,“ odpovídá, když se ptáte na napjaté vztahy. A pokud jste ve svých dotazech nezdvořile konkrétní, má připravený poněkud nadřazený výraz a generální „lenochodí“ větu: „Tohle my dávno děláme,“ řekne, ať se ho zeptáte na cokoli – kooperativní výuku, formativní hodnocení, osobnostně-sociální výchovu. Podle té věty ho poznáte stejně snadno jako skutečného lenochoda podle přerostlých drápů. Poučený ředitel tohle totiž nikdy neřekne. Od něj slyšíte nejspíš: „No, snažíme se, ale jde nám to pomalu.“ Takovými pochybnostmi lenochod netrpí. Jeho „todávnoděláme“ je už dvacet let osvědčený slogan všech vzdělávacích konzervativců.Šemík inovátor.
Téměř vždy je to muž, protože ženě pro tuto typologii schází dostatek ješitnosti a záliby v technice. Dře jako kůň, doopravdy. Školu vydupal z nicoty a je si toho vědom. Miluje inovace všeho druhu, technologické zvlášť, a ještě raději o nich mluví. Škola, a to ať už jakékoli velikosti, je naplněna jeho duchem, estetikou (zvláštní zalíbení mívá ve wordovském kreslení), nápady i jím samotným. Je všudypřítomný na hranici fyzikálních zákonů. Dveře jeho ředitelny jsou vždy vstřícně otevřené, ale učitelé okolo nich občas jakoby popoběhnou a klopí hlavu, aby se nestali obětí jeho všeobjímajícího komunikačního ataku. Pokud jste smířeni s tím, ať už jako učitelé, nebo žáci, že vaše škola nasazením a bezbřehým optimismem trochu připomíná budovatelský tábor počátku padesátých let, kde se nedostatek nadšení netrpí, jste tu vlastně spokojeni. Škola opravdu funguje a ředitel Šemík za každodenního tlukotu kopyt zcela jistě chystá další vylepšení. Jedinou vadou bývá, že míru ofenzivní pozitivnosti neunese každý. Takže odtud utíkají ti, kteří těžko snášejí, že jedinou možností je být zrcadlem odrážejícím a zvětšujícím Šemíkovu nepopiratelnou velikost.Poznali jste se? Nebo budete spíš některý z dalších typů, na které se tentokrát nedostalo (moudrý mrož, který vždy všechno ví nejlíp, chytrá koza, která si neumí vybrat, pyšný orel, kterému při pohledu z výšky tak trochu unikají detaily)? Ať tak či onak, berte to pozitivně. Toto jsou typy, které opravdu umějí se svou školou pohnout, jen obvykle mají i svou stinnou stránku. A je dobré o ní vědět.