Kvalitní vzdělání je důležitým odrazovým můstkem každého jedince ve společnosti. Právo na vzdělání patří mezi základní lidská práva definovaná a zakotvená v Listině základních práv a svobod a vyplývá také z řady mezinárodních smluv. Právo a současně i povinnost zajistit výchovu a vzdělání svého dítěte mají rodiče. Právo na vzdělání každého dítěte je tak limitováno volbou rodičů ohledně způsobu, jakým budou své dítě vychovávat a vzdělávat. Jak ale postupovat v případech, kdy se názory rodičů na volbu vzdělání jejich potomků rozcházejí?
Volba ZŠ a postup v případě neshody rodičů
Mgr. et Mgr.
Petr
Konečný,
právník, Univerzita Karlova
Případy, kdy se rodiče dokážou dohodnout na vzdělání svých dětí, můžeme označit za ideální. Nicméně s rostoucí mírou rozvodovosti v ČR či odlišným pohledem na budoucí směřování svých dětí budou rodiče stále častěji přicházet do sporu. Měsíc duben tak přináší mnohým rodičům, ředitelům škol a často i dětem nepříjemné starosti s volbou základní školy.
Rodiče při výkonu péče o dítě rozhodují o všech záležitostech svých potomků. Souhrn takových práv a povinností vůči vlastním dětem označujeme jako rodičovská odpovědnost. Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti (§ 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „NOZ“). Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům, ledaže by jí byl některý z rodičů soudem zbaven (§ 865 NOZ). Povinnost rodičů zajistit vzdělání dítěte je spojena s volbou školy a vzdělávací instituce. Rodiče mají povinnost směřovat péči o dítě tak, aby bylo co nejvíce rozvíjeno jeho nadání a schopnosti. Rodičovskou odpovědnost jako celek vykonávají rodiče v zájmu dítěte, a rozhodují-li o vzdělání nebo o pracovním uplatnění dítěte, musejí vzít v úvahu nejen schopnosti a nadání dítěte, ale i jeho názor.
Rodičovskou odpovědnost mají mimo rodiče i další osoby vykonávající péči o dítě. Je třeba zmínit institut osvojení, kde rodičovská práva a povinnosti přecházejí na osvojitele, a osvojitel tak plně vstupuje do postavení rodiče (§ 832 NOZ). Nemá-li dítě žádného z rodičů, který by měl a vůči svému dítěti vykonával rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka. Avšak každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno soudem (§ 934 NOZ). Poručník tak potřebuje souhlas soudu, jedná-li v rámci výchovy dítěte o otázkách vzdělávání, volby a výkonu povolání apod. Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi, který ale rozhoduje jen o běžných záležitostech dítěte. V případě volby základní školy tak musejí rozhodnout rodiče, nerozhodne-li soud jinak.
Jednou z povinností rodičů v rámci rodičovské odpovědnosti je přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce (§ 36 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ŠZ“ nebo „školský zákon“). Dle ustanovení § 36 odst. 5 ŠZ plní žák povinnou školní docházku v základní škole, v jejímž školském obvodu má žák místo trvalého pobytu, tzv. spádové škole, pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu. O přijetí či nepřijetí k základnímu vzdělání rozhodují výlučně ředitelé škol ve správním řízení jako vykonavatelé veřejné správy. Mohou tedy postupovat pouze v mezích, které jim ukládají zákony, především školský zákon a správní řád1). Ředitel je povinen o každé žádosti či přihlášce konkrétního dítěte k základnímu vzdělávání rozhodnout, a pokud taková přihláška obsahuje vady nebo nemá všechny náležitosti, je ředitel povinen pomáhat rodičům s jejich odstraněním, případně v součinnosti s rodiči vyplnit jejich žádosti.
V neposlední řadě školský zákon ukládá řediteli spádové školy povinnost přednostně přijmout děti s trvalým pobytem v příslušném školském obvodě, a to do výše povoleného počtu žáků uvedeného ve školském rejstříku (§ 36 odst. 7 ŠZ).2) Pokud počet spádových dětí převyšuje kapacitu školy, může ředitel některé z nich upřednostnit podle předem stanovených kritérií. Ředitelé by tak měli předem informovat rodiče o kritériích, dle kterých budou rozhodovat o přijetí dítěte do školy. Zde upozorňuji na nevhodnost některých kritérií, např. výsledek testu školní zralosti, vzdálenost bydliště od školy či pořadí přihlášky atd. Naopak mezi zvýhodňující, ale nikoliv diskriminační kritéria můžeme zařadit odklad školní docházky, staršího sourozence ve škole, absolvování mateřské školy při základní škole atd.3) V případě, že počet spádových dětí převyšuje kapacitu školy a nelze vybrat děti podle předem stanovených a přípustných kritérií, je ředitel oprávněn provést transparentní losování o jednotlivá místa ve škole. Každý ředitel by měl před zápisem požádat zřizovatele o seznam spádových dětí, aby si utvořil představu o naplněnosti v jednotlivých třídách. Ředitelé by měli pamatovat, že nelze přijmout nespádové dítě na úkor spádového.
Častým problémem a předmětem soudních sporů bývá účastenství rodičů v rámci správního řízení, v němž se rozhoduje o přijetí dítěte k základnímu vzdělávání. V této souvislosti bych zmínil stanovisko odboru legislativy MŠMT ze dne 6. 5. 2014 k problematice účastenství rodičů v řízení o přijetí dítěte k základnímu vzdělávání: „Nelze dovodit, že by rodiče byli účastníky řízení o přijetí či přestupu dítěte, jelikož tito nejsou subjekty, jejichž právní sféra (práva a povinnosti) by mohla být rozhodnutím ředitele školy přímo dotčena. Názor, že právní sféra rodičů je přímo dotčena rozhodnutím ředitele školy, neobstojí, pokud přihlédneme ke skutečnosti, že veškerá svá oprávnění a povinnosti vykonává rodič jakožto zákonný zástupce jenom s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte.“
Stejný závěr již několikrát dovodily obecné soudy či Ústavní soud.4) Právo na vzdělávání a školské služby podle školského zákona tak náleží pouze žákům a studentům, nikoliv jejich zákonným zástupcům (rodičům). Ti nemohou být účastníky řízení o přijetí dítěte do školy podle § 27 odst. 1 písm. a) SŘ, neboť nejsou a nemohou být dotčenými osobami, ani podle § 27 odst. 2 SŘ, když není splněna podmínka přímého a bezprostředního dotčení jejich práv či povinností v oblasti veřejného práva.5) Právo na vzdělávání je právem žáků a studentů, a nikoliv rodičů, protože ačkoliv jednají a vystupují jako zákonní zástupci nezletilých, účastníkem řízení je pouze nezletilé dítě.
Vraťme se ale zpět na začátek. NOZ považuje volbu vzdělání za významnou záležitost v životě dítěte, a proto nedohodnou-li se rodiče v takové záležitosti, musejí se s dostatečným předstihem6)obrátit na soud, který rozhodne tak, že za druhého rodiče udělí souhlas s podáním přihlášky k základnímu vzdělávání. Takové rozhodnutí pak rodiče přikládají k žádosti o přijetí dítěte do školy. Příslušným soudem pro takový typ řízení je okresní soud, v jehož obvodu má dítě faktické bydliště. Dítě je pak zastoupeno opatrovníkem - orgánem sociálně-právní ochrany dětí. V rámci soudního řízení, které se dotýká zájmu dítěte, má soud povinnost poskytnout dítěti všechny relevantní informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento názor soudu také sdělit. Není-li dítě schopno, dle zjištění soudu, informace přijmout a vytvořit si vlastní názor a tento sdělit, soud vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte. NOZ výslovně presumuje, že dítě starší 12 let je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit (§ 867 odst. 2 NOZ). Názoru dítěte tak soud musí věnovat patřičnou pozornost. Soudy mnohokrát rozhodly, že názor dítěte je zásadní při hledání jeho nejlepšího zájmu a dítěti musí být primárně umožněno účastnit se jednání a vyjádřit se k věci pokud možno přímo, není-li to v rozporu s jeho zájmem7), a druhotně prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí.8) Ústavní soud ČR opakovaně rozhodl, že „šestileté dítě je nepochybně schopno vyjádřit se k tomu, zda si přeje chodit do školy či nikoliv“.9) Platí, že výslech by měl dítě co nejméně stresovat a soud by měl volit způsoby, které by dítě nejméně zatížily.
Při výkonu rodičovské odpovědnosti musejí rodiče brát ohled na nejlepší zájem dítěte a v souladu s ním při plnění rodičovské odpovědnosti postupovat. Dle § 892 odst. 2 NOZ zastupují rodiče dítě společně, jednat však může každý z nich. Dále dle § 876 odst. 3 NOZ platí, že jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. NOZ předpokládá, že rodiče jednají vždy ve shodě. Ředitel školy nemusí vyvíjet žádnou detektivní činnost a zjišťovat, zda rodič, který přihlášku k zápisu dítěte do školy nepodepsal, s volbou školy skutečně souhlasí. Dobrá víra ředitele školy se tak předpokládá. Pokud se stane, že druhý z rodičů projeví odlišný názor a s přihláškou nesouhlasí, je povinností ředitele v souladu s § 64 odst. 1 písm. c) SŘ řízení přerušit a odkázat rodiče na soud, který svým rozhodnutím nahradí souhlas druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu do školy. Není-li ředitel školy v dobré víře ohledně shody rodičů, tak takové právní jednání nebude zavazovat zastupované dítě.
Vodítkem pro správný postup v obdobných věcech může být soudní judikatura. Aplikovatelné může být rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013 se sp. zn. 28 Co 158/2013, kde soud uvedl, že jestliže se „rodiče nedohodnou na tom, do jaké základní školy jejich dítě nastoupí, měl by ten z rodičů, který navrhuje zapsat dítě do spádové základní školy, podat k soudu návrh na nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu do základní školy a to s takovým časovým předstihem, aby v době zápisu do první třídy základní školy bylo k dispozici soudní rozhodnutí, které by souhlas nesouhlasícího rodiče s podáním přihlášky nahradilo. V případě, že bylo dítě už ve dvou různých školách zapsáno do první třídy a řediteli škol bylo pravomocně ve správním řízení rozhodnuto o přijetí dítěte k povinné školní docházce, lze neshodu mezi rodiči odstranit jen tak, že bude soudem výslovně rozhodnuto, ve které škole dítě zahájí školní docházku, protože nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu do první třídy již nepřipadá v úvahu“.
Může tak vzniknout několik situací:
1)
Rodiče se buď nedohodnou na žádné spádové škole, anebo dítě nebude zapsáno do žádné školy; může se tak stát z důvodu nečinnosti rodičů či nečinnosti soudu. Dle § 36 odst. 7 ŠZ takové dítě zahájí povinnou školní docházku v příslušné spádové škole automaticky.
2)
Dítě je zapsáno do dvou různých základních škol. Je nutné, aby soud rozhodl, v jaké základní škole bude dítě plnit povinnou školní docházku. „Soud bere v úvahu nejen otázku spádovosti školy, názor samotného dítěte, nutnost dojíždění do školy vůči škole v docházkové vzdálenosti atd.“10)
Závěrem
Rodiče by měli mít stále na paměti, že jde především o jejich děti, proto by měli postupovat s ohledem na jejich nejlepší zájem, oprostit se od osobních sporů a dospět ke kompromisu. Právo na vzdělání u dětí a právo rodičů zvolit vzdělání svým dětem existují vedle sebe. Pokud není shoda rodičů u volby základní školy, musí rozhodnout soud, který předně bude zajímat názor dítěte a jeho nejlepší zájem. Jsou to tak děti, v závislosti na stupni svého vývoje, kdo prostřednictvím soudu rozhodne, ve které škole se jim líbí a kterou by rády navštěvovaly.
1 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „SŘ“
.
2 Kapacita školy uvedená ve školském rejstříku je pro ředitele škol směrodatná. Argumenty o chybějících prostorech ve škole pro otevření dalších tříd nejsou použitelné. V takovém případě je třeba situaci neprodleně řešit se zřizovatelem.
3 Blíže doporučení veřejné ochránkyně práv k rovnému přístupu k povinné školní docházce ze dne 28. 2. 2017.
4 Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 1845/16, či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 21. 9. 2015, č. j. 52 A 81/2015-50.
5 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2016, č. j. 5 As 253/2015-36.
6 Soud o věcech péče o nezletilé rozhoduje s největším urychlením. Je nutné počítat s několika měsíci, pokud ale dochází k průtahům ze stran rodičů, tak i několika roky.
7 Například nedostatečný věk dítěte, hrozí nebezpečí z prodlení nebo dítě není dostatečně rozumově vyspělé.
8 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 827/18.
9 Srovnejte nález ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. II. ÚS 1931/17, nález ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3749/17.
10 Z rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013 se sp. zn. 28 Co 158/2013.