Pandemické období zacloumalo školstvím tak, jak by s ním žádná předem dobře naplánovaná digitální strategie nikdy nezacloumala. Do vzdělávání to přineslo mnoho nových výzev a nabouralo spoustu předsudků o tom, co je ve vzdělávání podstatné a v čem spočívá skutečná důležitost a nepostradatelnost učitele. U nás ředitelů škol odkryla mnohem více.
P
ři troše zjednodušení lze říci, že teorie leadershipu popisují skutečného lídra jako někoho, kdo laskavostí a svým příkladem vede druhé tak, že práci, kterou měli ve stanoveném čase a kvalitě vykonat, nejen opravdu udělají,
ale navíc ji udělají rádi
. Lze to charakterizovat i tak, že když skutečný lídr odvede svoji práci a ohlédne se za sebou, uvidí tam ostatní, jak vítězoslavně volají: „koukej, to jsme udělali sami“.Součástí komplexního „lídrovství“ je i krizový management a schopnost operativně rozlišovat
věci naléhavé od věcí důležitých
. Umět v pravý čas druhé chytit za rukáv, ve zdraví je převést přes rozbouřenou řeku a pak jim dát dostatek svobody k vnitřní motivaci samostatně se rozhodovat.Pandemie odhalila, že v české společnosti, a tudíž i ve školství, je
leadership nedostatkové zboží
. Vrcholní představitelé státu nejen že nešli příkladem, ale už ani nepředstírali, že by příkladem měli jít. Jediný způsob komunikace s občany bylo ono zmiňované „tahání za rukáv“. Laskavý přístup státu, který by lidem trpělivě vysvětloval, co je třeba dělat, aby posílil samostatnost a tím i odpovědnost, byl nahrazen zákazy a tresty bez jakéhokoliv
objasnění smyslu
. S dospělými lidmi se tak zacházelo jako s malými dětm