Zajištění BOZP ve školách, 2. část

Tímto článkem pokračujeme v malém seriálu, který jsme zahájili v minulém čísle našeho časopisu a který se týká výkladu Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, který byl vydán dne 22. prosince 2005 pod č. j. 37 014/2005-25. Jak jsme si uváděli již v minulých číslech našeho časopisu, je zatím jediným obecně závazným předpisem, kterým se řídí ve školách a školských zařízeních bezpečnost a ochrana zdraví žáků, výhradně zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a zejména jeho ustanovení § 29. Žádná prováděcí vyhláška, která by se zabývala bezpečností a ochranou zdraví dětí, žáků a studentů zatím vydána nebyla s výjimkou vyhlášky č. 64/2004 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Tato vyhláška se však bezpečnosti a ochrany zdraví dotýká jen okrajově, neboť řeší až následky porušení předpisů a zásad bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb.

V našem dnešním článku tedy budeme pokračovat výkladem článků 6 až 10 výše zmíněného Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, který byl vydán dne 22. prosince 2005 pod č. j. 37 014/2005-25.

(1) Ředitel školy může ze závažných důvodů, zejména zdravotních, uvolnit žáka na žádost zcela nebo zčásti z vyučování některého předmětu; žáka se zdravotním postižením může také uvolnit z provádění určitých činností, popřípadě rozhodnout, že tento žák nebude v některých předmětech hodnocen. Konkrétní podmínky za nichž lze uvolnit z vyučování žáka, stanoví školní řád.

(2) Žák nemůže být uvolněn z předmětu rozhodujícího pro odborné zaměření absolventa. V předmětu tělesná výchova ředitel školy uvolní žáka z vyučování na písemné doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře. Žák není z předmětu, z něhož byl zcela uvolněn, hodnocen.

(3) Ředitel školy je povinen přerušit vzdělávání žákyni z důvodu těhotenství a mateřství, jestliže praktické vyučování nebo praktická příprava probíhá na pracovištích nebo spočívá v pracích zakázaných těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu podle zvláštních právních předpisů, nebo jestliže vyučování podle lékařského posudku ohrožuje těhotenství žákyně.¹⁾

V tomto článku metodického pokynu se pojednává o problému uvolňování žáků z vyučování, což v praxi často činí problémy. Ředitelům škol se zde dává návod k jednotnému postupu. V zásadě je možné uvolnit žáky zcela nebo zčásti z vyučování kteréhokoliv předmětu. Zcela logickou a asi bližšího komentáře nepotřebnou je však zásada, že žák nemůže být uvolněn z předmětu rozhodujícího pro odborné zaměření absolventa. Tím se okruh předmětů, z kterých může být žák uvolněn, zužuje.

Velice důležitým požadavkem však je, že konkrétní podmínky, za nichž lze uvolnit z vyučování žáka, stanoví školní řád. Podle ustanovení § 30 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) platí, že ředitel školy vydá školní řád. Školní řád upravuje zejména podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců ve škole nebo školském zařízení a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky, provoz a vnitřní režim školy nebo školského zařízení a podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí. Vzhledem k tomu, že je povinností žáka plnit povinnou školní docházku, zapadá do tohoto rámce otázka uvolňování z vyučování, neboť i ta musí mít svá pravidla a ona pravidla ji nejlépe dává školní řád jako vnitřní předpis školy nejvyšší právní síly.

Vzhledem k tomu, že v praxi nejčastěji dochází k uvolňování žáků z předmětu tělesná výchova z různých zdravotních důvodů, stanoví metodický návod jako podmínku písemné doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře. Lékař pak doporučí řediteli školy má-li povolit uvolnění z tělesné výchovy zcela nebo jen zčásti.

Odstavec třetí upravuje podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při praktickém vyučování nebo praktické přípravě. Vzhledem k tomu, že se jedná o přípravu na práci, musí se také aplikovat pracovněprávní předpisy. Metodický návod proto přímo hovoří o pracích zakázaných těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu podle zvláštních právních předpisů, čímž se rozumí ustanovení § 150 zákoníku práce a vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní. V této vyhlášce jsou vyjmenovány nejen práce, které jsou výslovně mladistvým zakázány, ale jsou zde stanoveny i hmotnostní limity pro přenášení břemen mladistvými. Tato zásada je v praxi jasná již z doby, kdy byla právní úprava učňovského školství obsažena v zákoníku práce, tehdy platily o pracích zakázaných ženám a mladistvým rezortní předpisy a tyto dopadaly i na žáky, kteří vykonávají u zaměstnavatelů přípravu na povolání.

Pro práci s vyhláškou č. 288/2003 Sb. je třeba si uvědomit ještě jednu zásadu, a to že v mnohém navazuje na nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů, neboť byla vydána o dva roky později. Nařízení vlády č. 178/2001 Sb. totiž navíc upravuje podmínky ochrany zdraví zaměstnanců obecně pro všechny zaměstnance, kteří mají pracovněprávní způsobilost tedy od 15 let a okamžiku dokončení povinné školní docházky. V ustanovení § 6 pak například vyhláška č. 288/2003 Sb. zakazuje práce spojené se zvýšenou zátěží pohybového ústrojí překračující pro celkovou fyzickou zátěž limitní hodnoty stanovené pro mladistvé zvláštním právním předpisem a tímto zvláštním předpisem je právě nařízení vlády č. 178/2001 Sb. a jeho příloha č. 5, kde jsou v tabulkách 2 a 3 uvedeny hodnoty energetického výdeje (netto) chlapců a dívek ve věku 15 až 18 let při fyzické práci vykonávané převážně velkými svalovými skupinami. Dále například toto nařízení vlády obsahuje seznam karcinogenů a mutagenů a vyhláška č. 288/2003 Sb. jednoznačně zakazuje práci mladistvých s těmito látkami. Z toho je patrná provázanost obou těchto předpisů.

Osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen “ochranné prostředky“) se žákům poskytují při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech, pokud to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví.²⁾ Škola je žákům poskytuje podle vlastního seznamu, zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek na pracovišti. Škola dbá, aby ochranné prostředky byly v použitelném stavu, a kontroluje jejich užívání.

Tento článek již neodkazuje na pracovněprávní předpisy jako tomu bylo ve starých metodických pokynech, nicméně hned úvodem můžeme konstatovat, že právní úprava poskytování osobních ochranných pracovních prostředků je principielně stejná ve školských předpisech ve vztahu školy k žákům a studentům jako v pracovněprávních předpisech pro vztah školy k zaměstnanci. Již několikrát jsme si na stránkách našeho časopisu hovořili o dvojjediné roli ředitele školy, který vystupuje jako statutární orgán ve vztahu k zaměstnancům školy a statutárním orgánem školské právnické osoby podle § 131 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů a zde se právě plně ukazuje onen shodný postup vůči zaměstnancům a vůči žákům a studentům v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v praxi.

Základ pracovněprávní úpravy poskytování osobních ochranných pracovních prostředků tvoří ustanovení § 133a zákoníku práce a na ně navazující nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. Tyto předpisy mají za cíl podrobně rozpracovat povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům pokud se týká poskytování prostředků individuální ochrany před riziky. Evropské právo totiž klade na tuto problematiku totiž nesmírný důraz, neboť - jak známo - ji upravuje i samostatnou individuální směrnicí č. 89/656/EEC, o minimálních bezpečnostních a zdravotních požadavcích na používání osobních ochranných pracovních prostředků.

Ustanovení § 133a zákoníku práce navazuje bezprostředně na ustanovení § 132 zákoníku práce, ve kterém se zaměstnavateli ukládá povinnost provádět soustavnou prevenci rizik. Problematikou prevence rizik se zabývá velice podrobně tzv. rámová směrnice o BOZP (směrnice č. 89/391/EEC o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdrví při práci). Prevence rizik je zde definována jako soubor všech opatření vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. V podstatě jde však o celý proces jehož cílem je optimalizace rizika. Tento proces sestává ze dvou částí, kde první část se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáváním rizik a přináší potřebné podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Z výslovného ustanovení § 132a odst. 4 zákoníku práce pak vyplývá, že nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel - v našem pojetí škola - povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno.

A právě do druhé části procesu prevence rizika za situace, kdy nejde rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, zapadá povinnost zaměstnavatele (školy) poskytovat zaměstnancům (žákům) osobní ochranné pracovní prostředky. V této souvislosti se mimo jiné ukládá povinnost dávat přednost prostředkům kolektivní ochrany oproti prostředkům individuální ochrany. Pod pojmem "kolektivní ochrana" se rozumí v pracovním právu ochrana pro více zaměstnanců společně, např. zavedením nové technologie na pracovišti, odstraněním namáhavé práce apod. Pod pojmem "individuální ochrana" se rozumí právě poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. Zjednodušeně řečeno, individuální ochrana však nastupuje až tam, kde nelze vyloučit škodlivé vlivy prostředky kolektivní ochrany.

Jen pro úplnost je třeba podotknout, že vlastní pojem "riziko" není zákoníkem práce ani jiným právním předpisem blíže definován. V ustanovení § 134c zákoníku práce se pouze podává příkladný výčet rizikových faktorů nepříznivě ovlivňujících zdraví zaměstnanců a ukládá se zaměstnavateli povinnost měřením sledovat a kontrolovat jejich hodnoty. V pojetí tohoto ustanovení jsou rizikovými faktory zejména faktory fyzikální (např. hluk, vibrace), chemické (např. karcinogeny), biologické činitele (např. viry, bakterie, plísně), a nepříznivé mikroklimatické podmínky (např. extrémní chlad, teplo a vlhkost). V teorii bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se pojem „riziko“ definuje jako kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného zranění nebo poškození zdraví zaměstnance, vystavenému v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance .

Možná, že se čtenáři bude zdát nadbytečné, že tak dlouze se zabýváme výkladem pracovněprávních předpisů. Nicméně - jak jsme konstatovali výše - ředitel školy musí postupovat stejně při poskytování osobních ochranných pracovních prostředků jak vůči zaměstnanců tak vůči žákům a studentům. Navíc výše citovaný článek metodického pokynu je, pokud se týká návodu, jak má ředitel školy postupovat při poskytování osobních ochranných prostředků žákům a studentům, velice stručný. Stanoví, že škola je žákům poskytuje podle vlastního seznamu, zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek na pracovišti a jak má ředitel hodnotit rizika a co je to hodnocení rizik vůbec nepopisuje ani tento metodický návod ani jiný obecně závazný školský předpis. Z toho důvodu odkazujeme a připomínáme pracovněprávní předpisy. Školské předpisy totiž dnes vychází ze zásady, že co je již někde obecně závazným právním předpisem upraveno, že nebudou zbytečně opakovat. Proto v našem výkladu odkazujeme na ustanovení § 133a zákoníku práce a na nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, neboť jsou v plném rozsahu použitelné pro školy při poskytování osobních ochranných pracovních prostředků žáků a studentům zejména na praxi.

Pokud se týká definice samotného pojmu „osobní ochranné pracovní prostředky“ tak ta je obsažená v ustanovení § 133a odst. 1 zákoníku práce. Podle ní osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím předpisem. Hlavní důraz je v této definici kladen na to, že osobní ochranný pracovní prostředek nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím právním předpisem, tedy nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky.

Výkladově největší problémy v praxi způsobuje rozlišení hranice pracovních oděvů a obuvi poskytovaných jako osobních ochranných pracovních prostředků a běžných pracovních oděvů a obuvi, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění.

Jinak samozřejmě platí obecná zásada, každý je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí v práci. Každý zaměstnanec - u nás žák nebo student - by proto měl při práci používat vhodný pracovní oděv a obuv, neboť i ze statistik pracovních úrazů je možno dobře dokumentovat, že v řadě případů úrazů je jednou z příčin nevhodný oděv nebo obuv zaměstnance. Pokud praktické vyučování nebo odborná příprava probíhá na pracovištích konkrétního zaměstnavatele musí škola se zaměstnavatelem konzultovat a následně řádně poučit žáky a studenty, aby se tak předešlo ohrožení zdraví žáků, případně jiných osob. Tato povinnost mimo jiné vyplývá přímo z ustanovení § 29 odst. 2 školského zákona, kde je výslovně stanoveno, že „Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.“ Jinak samozřejmě obdobné ustanovení v § 132 odst. 3 zákoníku práce. Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nakonec i odpovědnost školy za školní úrazy je objektivní a odpovědný subjekt se při vyšetřování příčin úrazu již nemůže vyvinit s poukazem na skutečnost, že dotyčný měl na sobě nevhodné ošacení, když neprokáže, že ho náležitě poučil jaké oděvy a jakou obuv by měl při práci používat.

Je však třeba ještě hned v této souvislosti vyjasnit, že běžné pracovní oděvy a obuv zaměstnavatel zaměstnancům neposkytuje. Tato zásada platí samozřejmě i pro školy. Jako osobní ochranné pracovní prostředky poskytuje zaměstnavatel a tedy i škola pracovní oděv nebo obuv pouze v prostředí, v němž podléhají mimořádnému opotřebení nebo znečištění. Tato zásada vyplývá z ustanovení § 133a odst. 2 zákoníku práce. Definice pojmu „mimořádné opotřebení a znečištění“ však ani samo ustanovení § 133a zákoníku práce ani nařízení vlády neobsahuje. Za platnosti starých předpisů pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků byl pojem „mimořádné opotřebení“ definován jako opotřebení, kdy po roce používání již oděv nebo obuv není použitelný a neplní svůj účel.

Nicméně i samo nařízení vlády č. 495/2001 Sb. obsahuje ještě několik dalších zásad, z nichž lze dovodit povinnost pro zaměstnavatele a potažmo tedy i pro školy, byť výslovně tak označeny nejsou.

V prvé řadě se jedná o povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s používáním osobních ochranných pracovních prostředků. V podmínkách školního vyučování se jedná o povinnost školy seznámit žáky a studenty s požíváním osobních ochranných pracovních prostředků. Řada osobních ochranných pracovních prostředků používaných v praxi jsou značně složité (např. chrániče sluchu s přijímačem a nízkofrekvenční indukční smyčkou nebo izolační dýchací přístroje s přívodem vzduchu a tyto dotyčnému předat k používání bez toho, aniž by byl zaměstnavatelem nebo školou podrobně seznámen nízkofrekvenční indukční smyčkou nebo izolační dýchací přístroje s přívodem vzduchu), takže není možno s návodem na obsluhu. Je nesporné, že neodborné použití takového osobního ochranného pracovního prostředku by mohlo vést k jeho naprostému znehodnocení, nemluvě o tom, že by mohlo ohrozit zdraví dotyčného, namísto aby jej chránilo.

Dále musí zaměstnavatel nebo škola zajistit, že používat osobní ochranné pracovní prostředky bude pouze jeden žák nebo student. Používání osobní ochranných pracovních prostředků více žáky nebo studenty je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 nařízení vlády č. 495/2001 Sb. možné jen tehdy, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení přenosnými nemocemi. To samozřejmě platí v plném rozsahu i pro školy. Z toho důvodu oděvy a obuv studenti a žáci bez předchozího řádného vyčištěním si nemohou vzájemně zapůjčovat.

Jak bylo konstatováno výše, zaměstnavatel a samozřejmě i škola musí ve smyslu ustanovení § 133a odst. 4 zákoníku práce kontrolovat používání osobních ochranných pracovních prostředků. To předpokládá, že si bude vést seznam vydaných osobních ochranných pracovních prostředků. Platí zásada, že osobní ochranné pracovní prostředky zakoupené zaměstnavatelem nebo školou zůstávají stále jejich majetkem.

V neposlední řadě je zaměstnavatel a tedy i škola v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 495/2001 Sb. povinen stanovit způsob, podmínky a dobu používání osobních ochranných pracovních prostředků na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem těchto osobních ochranných pracovních prostředků.

(1) Škola a osoba, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování nebo praktická příprava, zajistí, aby byly vytvořeny podmínky pro včasné poskytnutí první pomoci³⁾ a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních. Odpovídá za vhodné rozmístění lékárniček první pomoci s potřebným vybavením⁴⁾. Rovněž zajistí, aby se zásadami poskytování první pomoci byli seznámeni žáci a všichni zaměstnanci školy. Na vhodných místech umístí seznam telefonních čísel zdravotnických zařízení včetně zdravotnických zařízení zajišťujících dopravu raněných, nemocných a rodiček. O provedených opatřeních informuje kromě pedagogických pracovníků a ostatních zaměstnanců školy i žáky.

(2) Podle závažnosti úrazu a s ohledem na věk zraněného žáka, případně další okolnosti, zajistí škola jeho doprovod do zdravotnického zařízení a zpět nebo domů, popřípadě do školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo školského zařízení pro preventivně výchovnou péči. O události a provedených opatřeních informuje neprodleně zákonného zástupce žáka. Doprovodem může být pouze zletilá osoba, osoba plně způsobilá k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole.

(3) Opatření k zajištění první pomoci provede škola i při školních akcích konaných mimo školu.

(4) Rozsah vybavení prostředky pro poskytnutí první pomoci při zotavovací akci stanovuje zvláštní právní předpis.⁵⁾

Obdobné povinnosti jako jsou uvedeny v tomto článku metodického pokynu jsou upraveny v ustanovení § 133 odst. 1 písm. h) zákoníku práce jako povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnancům, tedy povinnosti školy vůči učitelům, takže řada těchto opatření se i zde prolíná, neboť ředitel školy je musí zajišťovat jak vůči zaměstnancům - učitelům, tak vůči žákům.

V praxi se však nejčastěji jedná o to, aby po celou dobu vyučování byla zajištěna možnost přivolat lékařskou záchrannou službu, a aby tedy byl ve škole po celou dobu výuky k dispozici seznam telefonních čísel zdravotnických zařízení včetně zdravotnických zařízení zajišťujících dopravu raněných a nemocných. Pracovněprávní předpisy upravují tuto povinnost jako povinnost zaměstnavatele vůči zaměstnancům především v citovaném § 133 odst. 1 písm. h) zákoníku práce. Následně pak v ustanovení § 29 nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů je stanovena povinnost zaměstnavatele vybavit pracoviště tzv. sanitárními a pomocnými zařízeními v rozsahu upraveném přílohou č. 11 k tomuto nařízení. Toto ustanovení lze aplikovat zase vůči učitelům. I když se zde pouze obecně stanoví, že škola zajistí, aby se zásadami poskytování první pomoci byli seznámeni žáci a všichni zaměstnanci škol, není určitě na škodu věci, když by základní zásady byly upraveny přímo školním řádem, s kterým musí být seznámeni jak žáci, tak jejich zákonní zástupci tak samozřejmě všichni zaměstnanci škol.

Nakonec je třeba zdůraznit, že v praxi nelze ani podcenit význam toho, aby byl zajištěn doprovod zraněného nebo nemocného žáka k lékaři, a aby byli urychleně seznámeni zákonní zástupci s tím, co se stalo. Z toho důvodu metodický pokyn stanoví jednak, že doprovodem nemocného nebo zraněného žáka může být pověřena pouze zletilá osoba nebo osoba plně způsobilá k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole a že škola o musí události a provedených opatřeních neprodleně informovat zákonného zástupce žáka. To souvisí s odpovědností školy za zdraví žáka a s tím, aby zraněný žák např. při cestě k lékaři neutrpěl ještě těžší zranění např. při přechodu silnice.

S obsahem tohoto článku bezprostředně souvisí hygieny ve školách. Podmínky pro sanitární zařízení ve školách určených pro žáky jsou upraveny ustanovením § 59 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů. Dalším předpisem, který upravuje již speciálně otázku hygieny ve školách je přímo zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Zde v oddílu 2 v ustanoveních §§ 7 až 14 jsou upraveny podmínky pro výchovu, vzdělávání a zotavení dětí a mladistvých, podmínky vnitřního prostředí stavby a hygienické požadavky na venkovní hrací plochy pro hry dětí. Jednotlivá zde obsažená ustanovení řeší hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních a školských zařízení, zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, zotavovací akce, podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci, podmínky účasti fyzických osob činných při škole v přírodě a zotavovací akci, povinnost základní školy a předškolního zařízení, které vysílají děti na školu v přírodě, a pořádající osoby, jiné podobné akce pro děti, vnitřní prostředí staveb a hygienické požadavky na venkovní hrací plochy. K tomu jsou pak vydány ještě dva prováděcí předpisy a to vyhláška č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 108/2001 Sb. upravuje v zásadě hygienické podmínky provozu škol jako v pracovním právu to upravuje nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Vyhláška č. 106/2001 Sb. je důležitá zase z toho důvodu, že obsahuje v příloze č. 4 minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě. V jiném předpise obsah lékárničky první pomoci pro školu blíže upřesněn není a tak je možno praxi využít této vyhlášky při stanovení obsahu lékárničky, kterou bude vybavena škola.

Tyto předpisy jsou tedy oním prováděcím předpisem ve smyslu odstavce 4 výše citovaného článku.

(1) Škola zajistí, aby žáci byli poučeni o možném ohrožení zdraví a bezpečnosti při všech činnostech, jichž se účastní při vzdělávání nebo v přímé souvislosti s ním. Žáky zároveň seznámí s konkrétními pokyny, právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků⁶⁾ a se zásadami bezpečného chování, s možnými riziky a odpovídajícími následnými opatřeními, se kterými se mohou žáci setkat ve škole, jejím okolí a při činnostech mimo školu (například nebezpečí od neznámých lidí, nebezpečí násilí a šikany⁷⁾, nálezy nebezpečných předmětů apod.). Dále žáky seznámí s ustanoveními předpisů a pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, pokud se vztahují na příslušnou činnost, akci nebo pracoviště a průběžně také s ustanoveními školního řádu, vnitřního řádu, řádů dílen, laboratoří, odborných pracoven, sportovních zařízení, tělocvičen a hřišť a jiných pracovišť a s dalšími opatřeními školy, jež mohou mít bezpečnostně preventivní význam.

(2) Dokladem o provedeném poučení je záznam poučení (např.: v třídní knize), přílohou je osnova poučení. Pokud to stanoví předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, nebo je-li to odůvodněno rizikem činnosti, budou znalosti žáků ověřeny.

(3) Žáky, kteří nebyli v době poučení přítomni, je třeba v nejbližším vhodném termínu poučit. Ve složitějších případech, zejména při seznámení se s obsahem důležitých předpisů, pokynů a norem o bezpečnosti technických zařízení, se pořídí zápis podepsaný žáky, z něhož lze podle potřeby zjistit konkrétní obsah provedeného poučení.

Tento článek je oproti článku 8 zrušeného Metodického pokynu 29 159/2001-26 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 9. listopadu 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních propracovanější a obsahově přesnější, věcně však na něj navazuje. Zásadně platí, že škola musí žáky seznámit s konkrétními bezpečnostními pokyny a se zásadami bezpečného chování a s čím se mohou žáci ve škole a v okolí školy setkat (např. nebezpečí od neznámých lidí, nebezpečí šikany ze strany spolužáků apod.). Seznámí žáky s ustanoveními bezpečnostních předpisů a pokynů, pokud se vztahují na příslušnou činnost, akci nebo pracoviště a průběžně s ustanoveními školního řádu, řádů dílen, laboratoří, odborných pracoven, sportovních zařízení, tělocvičen a hřišť a jiných pracovišť a s dalšími opatřeními školy, jež mohou mít bezpečnostně preventivní význam. Pokud to stanoví bezpečnostní předpisy, nebo je-li to odůvodněno rizikem činnosti, budou žáci z těchto znalostí přezkoušeni. O provedeném poučení žáků učiní škola záznam. Žáky, kteří nebyli v době poučení přítomni, je třeba v nejbližším vhodném termínu poučit. Ve složitějších případech, zejména při instruování o obsahu závažných bezpečnostně technických předpisů a pokynů, se pořídí zápis podepsaný žáky, z něhož lze podle potřeby zjistit konkrétní obsah provedené instruktáže.

Toto ustanovení má za cíl zajistit prevenci před školními úrazy žáků. Je známé, že k úrazům dětí a žáků dochází často pro jejich roztěkanost, lehkomyslné a riskantní jednání, který dotyčný bez zlého úmyslu z neznalosti rizika a nebezpečí prostředí, v němž se nachází, např. při cestě do školy, o přestávkách, při hrách, tělovýchovné, sportovní a jiné zájmové činnosti, může ohrozit nejen život svůj, ale i zdraví svých spolužáků. Žáci si musí od první třídy být vědomi toho, že existují nějaká hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví a že on stále nemůže být jen objektem péče druhých, ale že je v jeho vlastním zájmu, aby se na této péči aktivně podílel.

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) na tuto otázku naráží, když v ustanovení § 30 ukládá řediteli školy vydat školní řád a řediteli školského zařízení vydat vnitřní řád, kde mimo jiné stanoví podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí. Školní řád a vnitřní řád musí ředitel zveřejnit na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení, prokazatelným způsobem s ním seznámí zaměstnance, žáky a studenty školy nebo školského zařízení a informuje o jeho vydání a obsahu zákonné zástupce nezletilých dětí a žáků.

Z toho důvodu je třeba, aby při zahájení školního roku byli žáci seznámeni se školním řádem, případně dalšími pokyny a instrukcemi ředitele k dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví ve škole. Měli by být seznámeni s tím, co je zapotřebí dodržovat z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při pobytu ve třídě, na chodbách, schodech a při pobytu ve školní jídelně.

Měl by jím být zdůrazněn zákaz nošení nevhodných, nebezpečných a jiných předmětů, které nejsou nutné k vyučování. Žáci by měli být kontrolováni minimálně při příchodu do školy. Zároveň by měli být upozorněni na bezpečnost při přecházení komunikací a seznámeni s minimálními protipožárními zásadami.

Před prázdninami by měli být žáci poučeni o škodlivosti kouření, požívání alkoholu a seznámeni s ostatními škodlivými vlivy, včetně nebezpečí seznamování se s neznámými osobami. Měli by být upozorněni na to, jak si počínat při nálezu nevybuchlé munice, odložených předmětů apod. Důrazně by jim měla být připomenuta dopravní disciplína chodců a nutnost dodržovat dopravní předpisy při jízdě na kole. Měli by být také upozorněni na nebezpečí koupání v neznámých místech, nebezpečí rozdělávání ohně a zdržování se v nebezpečných prostorách.

O každém poučení musí být proveden zápis v třídní knize, včetně data a podpisu příslušného učitele.

(1) Školy jsou povinny vykonávat podle zvláštních předpisů nad nezletilými žáky náležitý dohled⁸⁾. Kromě bezpečnostních hledisek zajišťují pedagogičtí pracovníci při dohledu nad žáky také výchovné působení (dále jen “dozor“⁹⁾), a to v zájmu předcházení škodám na zdraví, majetku a životním prostředí. O zajištění náležitého dozoru rozhoduje ředitel školy¹⁰⁾. Vychází z konkrétních podmínek a přihlíží zejména k vykonávané činnosti, věku žáků a jejich rozumovému rozvoji (vyspělosti), dopravním a jiným rizikům. Ředitel školy pověří dozorem pedagogického pracovníka, stanoví rozvrh dozoru nad žáky a vyvěsí ho na takovém místě, aby bylo možno při kontrolní činnosti snadno rozpoznat, který pedagogický pracovník dozor koná.

(2) Pedagogický pracovník koná dozor nad žáky ve škole před vyučováním, po vyučování, o přestávkách mezi dvěma vyučovacími hodinami, podle potřeby při přechodu žáků z jedné budovy školy do druhé budovy školy, do školní jídelny, školní družiny apod. Při zajišťování dozoru nad žáky se postupuje podle rozvrhu dozoru. Jestliže ředitel školy povolí žákům pobyt ve škole před vyučováním, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním nebo po vyučování, zabezpečí jejich dozor. Dozor ve škole začíná nejméně 20 minut před začátkem dopoledního a 15 minut před začátkem odpoledního vyučování a končí odchodem žáků ze školy po skončeném vyučování.

(3) Zajištění dozoru nad žáky - strávníky v zařízení školního stravování přísluší vždy té právnické osobě, která vykonává činnost zařízení školního stravování. Způsob, jakým tento dohled bude zajištěn, je na rozhodnutí ředitele tohoto zařízení školního stravování.

(4) Při akcích konaných mimo školu, kdy místem pro shromáždění žáků není škola, začíná dozor 15 minut před dobou shromáždění na určeném místě. Po skončení akce dozor končí na předem určeném místě a v předem stanoveném čase. Místo a čas shromáždění žáků a skončení akce oznámí škola nejméně jeden den před konáním akce, buď zákonným zástupcům žáků, nebo přímo zletilým žákům.

(5) Podle rozhodnutí ředitele školy mohou dozor konat vedle pedagogických pracovníků i jiné osoby, které jsou zletilé, plně způsobilé k právním úkonům a jsou v pracovněprávním vztahu ke škole. Tyto osoby musí být řádně poučeny o povinnostech dozoru a ředitel školy o tomto poučení provede písemný záznam, který osoba pověřená dozorem podepíše.

(6) Pedagogičtí pracovníci vykonávají podle pokynů ředitele dozor i mimo školu, např. při praktickém vyučování, při praktické přípravě, při kurzech, exkurzích a jiných činnostech vyplývajících ze školních vzdělávacích programů, při účasti na soutěžích, přehlídkách popřípadě při jejich přípravě a na jiných akcích organizovaných školou.

(7) Při akcích konaných mimo školu, kdy jsou jejich účastníci ubytováni v objektech jiných osob, dodržují žáci předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví a předpisy o požární ochraně platné v těchto objektech. Žáci dodržují stanovený režim dne a pokyny vydané pro dobu nočního klidu. Za seznámení žáků s těmito pokyny a za kontrolu jejich dodržování odpovídá vedoucí akce nebo jím určený pedagogický pracovník. Vedoucí akce rozhodne o způsobu provádění dohledu v době nočního klidu.

(8) Kromě ustanovení uvedených v tomto metodickém pokynu, jež mohou souviset s výkonem dozoru, existují ještě další zvláštní ustanovení v právních předpisech nebo ve vzdělávacích programech: například ustanovení o dělení tříd na skupiny, nebo jiná ustanovení o poměru mezi počtem žáků a počtem dozírajících osob, případně ustanovení podrobněji určující způsob výkonu dozoru⁸⁾.

Tyto zásady vychází ze základního ustanovení, kterým je § 422 občanského zákoníku, podle kterého je třeba nad nezletilými vykonávat náležitý dohled. Tuto povinnost mají kromě rodičů i ti, kterým byli nezletilí přechodně svěřeni. Tento dohled tedy vykonávají prostřednictvím svých zaměstnanců školy a školská zařízení. Výkon náležitého dohledu má z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví žáků mimořádný význam. Podle článku 14 Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení je dozor nad žáky činnost, kterou se vedle výchovného působení sleduje vykonávání náležitého dohledu nad nezletilými, a to v zájmu předcházení škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí (§ 415, § 422 občanského zákoníku).

Náležitým dohledem není možno rozumět nepřetržité sledování, ale dohled, který je přiměřený okolnostem, zejména věku, zdravotnímu stavu, vlastnostem a chování nezletilého.

Učitel koná pedagogický dozor nad žáky ve škole před vyučováním, po vyučování, o přestávkách, při přechodu žáků z jedné budovy školy do druhé, do školní jídelny, školní družiny apod. Při zajišťování pedagogického dozoru nad žáky se postupuje podle rozvrhu pedagogického dozoru, který schvaluje ředitel školy.

Schválený rozvrh se vyvěsí ve škole na viditelném místě. Pedagogický dozor nad žáky začíná 20 nebo 15 minut před začátkem vyučování a končí odchodem žáků ze školy po skončeném vyučování. Jestliže povolí ředitel školy některým žákům, především dojíždějícím, pobývat ve škole přes poledne, před vyučováním nebo po vyučování déle než je obvyklé, zabezpečí, aby tito žáci nezůstali bez dozoru. V rozvrhu dozoru stanoví způsob zabezpečení tohoto dozoru.

Podle rozhodnutí ředitele školy nebo školského zařízení mohou dozor ve výjimečných případech konat vedle pedagogických pracovníků i jiné odpovědné osoby, a to jen pokud to s nimi bylo dohodnuto.

Pedagogičtí pracovníci vykonávají podle pokynů ředitele dozor nad žáky i mimo školu nebo školské zařízení při praktickém vyučování, při kurzech, exkurzích a jiné činnosti předepsané učebními osnovami, při účasti na soutěžích, resp. při jejich přípravě a při pořádání jiných akcí organizovaných školou nebo školským zařízením.

Veškerá tato činnost směřuje k jedinému cíli - předcházet škodám, a to nejen na zdraví, ale i na majetku. Dojde-li totiž ke škodě, pak se především zkoumá, zda osoby, které jsou povinny dohledem, tento náležitý dohled nezanedbaly.