Zajištění BOZP ve školách, 3. část

Tímto článkem pokračujeme v malém seriálu, který jsme zahájili v předminulém čísle našeho časopisu a který se týká výkladu Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), který byl vydán dne 22. prosince 2005 pod č. j. 37 014/2005-25.

Jak jsme si uváděli již v minulých číslech, je zatím jediným obecně závazným předpisem, kterým se řídí ve školách a školských zařízeních bezpečnost a ochrana zdraví žáků, výhradně zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů a zejména jeho ustanovení § 29. Žádná prováděcí vyhláška, která by se zabývala specielně problematikou bezpečností a ochranou zdraví dětí, žáků a studentů zatím vydána nebyla s výjimkou vyhlášky č. 64/2004 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Tato vyhláška se však bezpečnosti a ochrany zdraví dotýká jen okrajově, neboť řeší až následky porušení předpisů a zásad bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb.

V minulých číslech jsme si také zdůrazňovali, že z článku I. citovaného metodického pokynu, zabývajícího se předmětem a rozsahem úpravy, vyplývá, že tento metodický pokyn stanoví postupy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách a školských zařízeních. Určen je tedy pouze pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou využívat podpůrně. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je totiž nadřízeno pouze subjektům (školám a školským zařízením), které zřizuje. Podle ustanovení § 169 školského zákona ministerstvo vedle úkolů stanovených zákonem řídí především výkon státní správy ve školství a odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy, je tedy ústředním správním orgánem pro oblast školství. Ještě před přijetím školského zákona byly v průběhu roku 2001 zřizovatelské kompetence (a majetek škol a školských zařízení) k naprosté většině středních a vyšších odborných škol (a některým školským zařízením) na základě zákona převedeny na nově zřízené kraje. Ministerstvo je proto dnes zřizovatelem jen v případě minimálního počtu škol a školských zařízení.

V souvislosti s uvedeným článkem I. citovaného metodického pokynu to znamená, že školám a školským zařízením jiných zřizovatelů než je samo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nemůže ministerstvo nic nařizovat a tudíž nemůže ani pro ně vydávat metodické pokyny. Proto připomínáme, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou užívat podpůrně. Ostatní školy a školská zařízení, tedy slovy zákona školské právnické osoby jsou samostatné právnické osoby, které mají ve svém čele statutární orgán, kterým je ředitel. Ředitel tak rozhoduje ve všech věcech školské právnické osoby, pokud tento zákon nesvěří rozhodování jinému orgánu. Proto rozhoduje i o všech otázkách zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních a vydává k tomu také patřičné pokyny.

Pro ředitele ostatních škol a školských zařízení však může být dobrým vodítkem pro zpracování obdobných pokynů nebo školních, resp. vnitřních řádů. Ředitelé škol jej však nemohou převzít automaticky a mechanicky stanovit, že pro jejich školy též platí, ale musí zvážit která ustanovení se pro jejich školu nebo školské zařízení hodí a která by měli upravit podle místních podmínek školy nebo školského zařízení. V tom je smysl podpůrného použití Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT č. j. : 37 014/2005-25 pro ostatní samostatné školské právnické osoby.

V našem dnešním článku tedy budeme pokračovat výkladem článků 11 až 15 výše zmíněného Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, který byl vydán dne 22. prosince 2005 pod č. j. 37 014/2005-25.

(1) Kromě obecných zásad úrazové prevence jsou při některých činnostech dodržována další zvláštní pravidla. Je tomu tak zejména při výuce některých odborných předmětů se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví a života, při praktickém vyučování, praktické přípravě při výuce tělesné výchovy, koupání, výuce plavání, lyžařském výcviku, sportovních a turistických akcích. Ve všech takových případech klade škola zvýšený důraz na dodržování pokynů, právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, pokynů a zásad úrazové prevence pedagogickými pracovníky i žáky. Důsledně je vyžadováno ukázněné chování žáků. Žák musí mít k dispozici svůj průkaz zdravotní pojišťovny nebo jeho kopii.

(2) Při pohybových a sportovních činnostech (míčové hry apod.) se účastníci řídí ustanoveními o bezpečnosti obsaženými v pravidlech pro příslušnou pohybovou činnost, danou věkovou skupinu a jejich modifikaci pro dané prostorové podmínky školy a ustanoveními soutěžních řádů daných sportů.

(3) Při praktickém vyučování, praktické přípravě, sportovních a jiných činnostech, kde je zvýšená možnost ohrožení zdraví, se žáci řídí pokyny vyučujícího. Vyučující nedovolí, aby se žák bez odložení nebo bez zabezpečení proti možnosti zranění a zachycení ozdobných a jiných pro činnost nevhodných a nebezpečných předmětů účastnil příslušné činnosti. Těmito ozdobnými, pro činnost nevhodnými a nebezpečnými předměty jsou například náramky, hodinky, náušnice, pearcing, náhrdelníky, prsteny ozdobné kroužky aj. Žáci tyto předměty odkládají na určená místa, způsob zajištění předmětů stanoví ředitel ve školním řádu.

(4) Žáci používají pracovní oděv nebo cvičební úbor a obuv a mají výstroj podle druhu vykonávané činnosti a podle pokynů učitele, který dodržování tohoto požadavku kontroluje. Žák musí mít cvičební úbor, pracovní oděv a obuv v řádném a použitelném stavu.

Několikrát jsme si na stránkách našeho časopisu zdůrazňovali, že zásadně je třeba vycházet z podmínek jedné každé školy nebo školského zařízení, neboť jsou značně odlišné. Samo ustanovení § 29 školského zákona proto jen velice obecnou formou ukládá, aby školy a školská zařízení při vzdělávání a s ním souvisejících činnostech přihlížely k základním fyziologickým a psychickým potřebám žáků a zajišťovaly jejich ochranu před možnými riziky, zejména před školními úrazy. Vzhledem k tomu, že zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví účastníků vzdělávání je jednou z prvořadých povinností vedení škol a školských zařízení je v ustanovení § 30 zákona stanoveno, že konkrétní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a pracovníků musí být uvedena ve školních nebo vnitřních řádech. Ve školním nebo vnitřním řádu proto musí škola nebo školské zařízení zohlednit tyto základní fyziologické a psychické potřeby žáků a zajistit jejich ochranu před možnými riziky poškození zdraví, zejména před školními úrazy.

Zákon tedy klade zvýšený důraz na školní a vnitřní řád školy a školského zařízení, neboť to jsou jediné dva předpisy v kterých se může plně ukázat autonomie jednotlivých škol a školských zařízení v oblasti stanovení preventivních opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Ředitel školy nebo školského zařízení musí proto dbát na to, aby v těchto školních a vnitřních řádech bylo tedy upraveno vše, co není výslovně stanoveno právními předpisy, ale je podstatné pro řádný chod školy nebo školského zařízení zejména pokud se týká výše vzpomínaných činností, při kterých jsou žáci vystaveni zvýšenému riziku poškození zdraví a úrazu. Praxe ukazuje, že nestačí neustále opakovat požadavek ukázněného chování žáků a že i přesto dochází ke zcela zbytečným úrazům. Proto i zde se ukládá, že musí být ze strany pedagogického dozoru vyžadováno zejména při těchto rizikových činnostech ukázněné chování žáků.

Oproti dřívějším předpisům metodický pokyn po zkušenostech z praxe doporučuje, aby škola vyžadovala, že žák bude mít některých činnostech, zejména se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví, u sebe průkaz zdravotní pojišťovny.

Praxe dále přinesla další požadavek, a to aby bylo po žácích důsledně vyžadováno, že veškeré ozdobné a pro různé činnosti (jako tělesná výchova nebo praktický výcvik) zcela nevhodné předměty, které mohou způsobit i zranění žáka budou odkládány a že bližší podmínky budou stanoveny ve školním řádu.

V posledním odstavci se pojednává o cvičebním úboru, pracovním oděvu a obuvi. I zde uvedený požadavek, aby byl žák kontrolován má-li úbor v použitelném stavu je záležitost praxe, která ukazuje jak často nevhodný oděv nebo nevhodná obuv byly příčinou zranění nebo dokonce úrazu žáka.

(1) Při praktickém vyučování a praktické přípravě musí být pracoviště a jeho vybavení, včetně výrobních a pracovních prostředků a zařízení, v nezávadném stavu a musí odpovídat požadavkům předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.¹⁾ Musí být dodržovány předpisy k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci²⁾, hygienické předpisy³⁾ a jiné právní předpisy (např. upravující dělení tříd na skupiny⁴⁾). Žákům jsou na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek činnosti podle potřeby přidělovány ochranné prostředky.

(2) Pokud se praktické vyučování a praktická příprava uskutečňuje u jiné právnické nebo fyzické osoby, musí být ve smlouvě,⁵⁾ kterou o tom škola s touto osobou písemně uzavírá, obsažena mimo jiné i ustanovení o opatřeních k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, včetně ochranných opatření, která musí být přijata, poskytování ochranných prostředků, ochranných nápojů, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků apod. Právnická nebo fyzická osoba je povinna zajistit žákům bezpečnost a ochranu zdraví při pracovní činnosti ve stejném rozsahu, jako tomu je u vlastních zaměstnanců, s přihlédnutím k jejich věku, fyzickému a rozumovému rozvoji.

Tento článek se týká především bezpečnosti a ochrany zdraví v případě žáků základních škol při tzv. pracovním vyučování a v případě žáků středních škol při praxi. Obecně platí, že i při těchto činnostech za bezpečnost a ochranu zdraví žáků odpovídá škola nebo školské zařízení. To je zcela obdobné právní postavení jako v případě odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z titulu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání podle zákoníku práce. Ředitel školy tedy musí v praxi zajistit, aby pro každý předmět, při kterém je prováděno praktické vyučování byly vyhodnoceny rizika možného ohrožení zdraví žáků a aby bylo zajištěno, že veškeré stroje, přístroje a nářadí budou odpovídat stanoveným požadavkům.

Vzhledem k tomu, že metodický návod, z něhož citujeme výše, odkazuje přímo i na ustanovení § 134a zákoníku práce o výrobních a pracovních prostředcích a zařízeních můžeme konstatovat, že v otázce posouzení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se stroji, přístroji a nářadím je třeba v praxi důsledně vycházet z nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí, byť v poznámce pod čarou uvedené výše výslovně zmiňováno není. Je to vlastně dnes jediný obecně závazný právní předpis upravující tuto problematiku.

K jeho obsahu možno konstatovat, že je zpracován sice velice obecně, nicméně tak, aby upravoval pouze minimální požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí s tím, že zaměstnavatel si samozřejmě může stanovit požadavky další. Pro praxi jsou nedůležitější ustanovení § 3 a 4. V ustanovení § 3 se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání pracovních zařízení, která jsou společná všem zařízením. Jde zejména o požadavky na jejich ovládání, spouštění, zastavování, ochranná zařízení atd. Obecná hranice pro splňování požadavků na bezpečnost pracovních zařízení je dána zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tyto požadavky musí splňovat každý stroj, přístroj nebo nářadí ve školní dílně. Toto nařízení určuje nezbytná opatření při uvádění pracovních zařízení do provozu, jejich umístění, instalování, bezpečný přístup zaměstnanců k nim, jejich spouštění a zastavování i při jejich opravách a údržbě. Je-li to nutné k ochraně zaměstnanců, stanoví se nezbytnost vybavení pracovních zařízení ochranným zařízením.

Důležité je také, že toto nařízení vlády stanoví i bližší požadavky na řádné vybavení a vedení provozní dokumentace provozního zařízení a kontrolu bezpečného provozu pracovních zařízení, včetně vedení písemných záznamů o výsledcích kontrol a jejich archivaci po celou dobu provozu. Pokud tedy má-li škola školní dílnu nebo zahradu, kde žáci se účastní praktického výcviku musí mít i také stanoveny minimální požadavky na bezpečný provoz všech zařízení, které žákům při tomto výcviku svěřuje.

Pokud se praktické vyučování uskutečňuje mimo školu nebo školské zařízení u některého zaměstnavatele je situace v podstatě jednoduchá. Pak se jedná o zaměstnavatele, který se v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci musí řídit v plném rozsahu ustanoveními hlavy páté části druhé zákoníku práce a nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí.

Pokud se týká hygienických limitů, tak je třeba vycházet z vyhlášky č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení, kde jsou zohledněny zejména limity prostorových podmínek, limity osvětlení, mikroklimatických podmínek, větrání a zásobování vodou. Při praktickém výcviku mimo školu je třeba vycházet z nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.

Problematiku poskytování osobních ochranných pracovních pomůcek upravuje nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a podle něj je třeba se řídit i při praktickém vyučování ve škole či při praktickém výcviku mimo školu.

Při výuce tělesné výchovy dodržuje škola platné rámcové vzdělávací programy a didaktické zásady. Bezpečnost žáků při tělesné výchově zajišťuje pedagogický pracovník po celou dobu vyučování. Ve výjimečných případech pedagogický pracovník výuku dočasně přeruší a zajistí dozor zletilou osobou, která je plně způsobilá k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole. Vydává jasné, přesné a žákům srozumitelné povely a pokyny, kontroluje bezpečnost a funkčnost tělocvičného nářadí a náčiní před zahájením výuky. Přihlíží zejména k fyzické vyspělosti žáků, k jejich věku a předchozím zkušenostem. Při pohybových činnostech v přírodních podmínkách je třeba volit terén a překážky úměrné věku, klimatickým podmínkám, rozumovému a fyzickému vývoji s přihlédnutím ke kvalitě výzbroje a výstroje žáků. K zařazení sportovních odvětví, která nejsou podrobně rozvedeny ve školských vzdělávacích programech, musí mít pedagogický pracovník povolení ředitele školy a dodržovat bezpečnostní pravidla i metodické postupy pro danou věkovou kategorii platné v oblasti školního nebo svazového sportu.

I zde při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví žáků při vyučování tělesné výchovy je třeba postupovat v souladu se všemi výše zmiňovanými zásadami, tj. především je třeba vyhodnotit rizika možných úrazů při této výuce s ohledem na podmínky jedné každé školy nebo školského zařízení. Učitelé tělesné výchovy jsou zkušení, takže připomínat jim specielně, že musí před každou vyučovací hodinou kontrolovat nářadí a náčiní, na kterém nebo s kterým se bude při hodině cvičit je asi zcela nadbytečné.

Je však třeba připomenout, že tělesná výchova spolu s praktickým vyučováním je předmět, při kterém dochází podle statistik k největšímu počtu školních úrazů bez ohledu na to, že by vyučující něco zanedbal nebo opomenul. Tím máme na mysli především drobné školní úrazy jako jsou podvrknuté kotníky, natažený sval apod. Proto musí být o to větší pozornost věnována žákům, kteří např. momentálně na nářadí necvičí. Učitel musí zajistit aby i tito žáci dodržovali kázeň, bez pokynu učitele aby se nepřemísťovali z místa na místo, nepobíhali po tělocvičně a nepočínali si způsobem ohrožujícím si vzájemně zdraví. V okamžiku, kdy učitel musí opustit žáky a přerušit výuku tělesné výchovy, musí zajistit aby nedošlo ke zranění žáků a musí zajistit dozor jinou dospělou osobou.

Všichni žáci by měli být učitelem tělesné výchovy seznámeni s obsahem školního nebo vnitřního řádu školy nebo školského zařízení a měla by jím být zdůrazněna bezpečnost a ochrana jejich zdraví. Měli by být upozorněni na rizika možného ohrožení zdraví svého i ostatních spolužáků.

(1) Výuka plavání se uskutečňuje v zařízeních k tomu určených. Ředitel školy musí ověřit dodržování hygienických podmínek ze strany zařízení určeného pro výuku plavání, odbornou úroveň poskytované výuky, podmínky pro zajištění bezpečnosti a ochrany žáků. Při plavecké výuce se třída na základní škole dělí na skupiny, každou skupinu vede jeden vyučující. Nejvyšší počet žáků-plavců ve skupině je 15, žáků-neplavců 10. Pro žáky škol a tříd samostatně určených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se počet řídí zvláštním předpisem.⁶⁾ Pedagogický pracovník má přehled o celém prostoru výuky a všech žácích, kteří se výuky účastní. Pedagogický pracovník pravidelně provádí v průběhu výuky překontrolování počtu žáků. Totéž se provádí při jejím zakončení.

(2) Vyučující pedagogický pracovník věnuje zvláštní péči neplavcům. Jejich výcvik se provádí podle možnosti odděleně v bazénu s odpovídající hloubkou vody.

(3) Odpovědnost za bezpečnost žáků při výuce plavání, která je realizována mimo školu, nesou pedagogičtí pracovníci, kteří žáky na výuku plavání doprovázejí.

(4) Za bezpečnost žáků při plavecké výuce ve školách, do doby jejich předání pedagogickým pracovníkům, jež vedou výuku, odpovídají pedagogičtí pracovníci, kteří žáky na plaveckou výuku doprovázejí. Doprovázející pedagogický pracovník je přítomen po celou dobu výuky. V dohodách uzavíraných o využívání cizích zařízení k plavecké výuce je nutno upravit ve smyslu těchto zásad podrobně povinnosti zaměstnanců zúčastněných stran, týkající se jejich odpovědnosti za bezpečnost žáků.

(5) Pokud v celém průběhu výuky nemůže být zachován náležitý přehled o všech jeho žácích (účastnících), pedagogický pracovník plaveckou výuku přeruší.

Podle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky platí, že výuku plavání lze uskutečňovat v souladu se školním vzdělávacím programem, ve dvou zpravidla po sobě následujících ročnících prvního stupně v rozsahu nejméně 20 vyučovacích hodin během jednoho ročníku.

Vzhledem k tomu, že je třeba plavecký výcvik považovat za rizikovou činnost, je třeba mít ověřeno od zákonného zástupce žáka, zda je výuka plavání vhodná s ohledem na zdravotní stav žáka. V ustanovení § 22 školského zákona, kde jsou stanoveny práva a povinnosti žáků, studentů a zákonných zástupců nezletilých, jsou zejména výslovně stanoveny povinnosti, které mají přispět k řádnému průběhu vzdělávání a školských služeb. Z nich je třeba především upozornit na povinnost zletilého žáka a studenta, popřípadě zákonného zástupce nezletilého informovat školu o všech skutečnost, které se týkají zdraví a zdravotních obtíží žáků, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Bez těchto informací nemůže škola řádně zajistiti bezpečnost a zdraví účastníků vzdělávání, zejména v hodinách tělesné výchovy a při plaveckém výcviku dvojnásob.

Podle ustanovení § 28 školského zákona musí škola ve školní matrice obsahovat mimo jiných - zde taxativně vyjmenovaných údajů - údaje o tom, zda je dítě, žák nebo student zdravotně postižen, včetně údaje o druhu postižení, nebo zdravotně znevýhodněn; popřípadě údaj o tom, zda je dítě, žák nebo student sociálně znevýhodněn, pokud je škole tento údaj zákonným zástupcem dítěte nebo nezletilého žáka nebo zletilým žákem či studentem poskytnut a údaje o zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a o zdravotních obtížích, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Informovanost školy o těchto skutečnostech je podmínkou fungujícího vztahu mezi školou a žákem. Nakonec ještě je třeba připomenout, že podle ustanovení § 50 odst. 2 školského zákona platí, že z předmětu tělesná výchova ředitel školy uvolní žáka z vyučování na písemné doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře. To vše plně platí i pro výuku plavání.

Plavecký výcvik se může také uskutečňovat v plaveckých školách. Plavecké školy jsou ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních školským účelovým zařízením. Podle ustanovení § 16 této vyhlášky plavecká škola poskytuje výuku plavání žákům základních škol v rámci povinné tělesné výchovy. Školské předpisy tedy nestanoví řediteli škol, zda pro výuku plavání využije služeb plavecké školy nebo plaveckého bazénu, to vše odvisí od místních podmínek, od toho co je pro školu vhodnější nakonec i z hlediska finančního. Obecně platí, že k plaveckému výcviku se používá především školních bazénů, v nichž se plavecký výcvik provádí v hodinách tělesné výchovy. Školy, které však nemají možnost organizovat plavecký výcvik ve školních bazénech, organizují plavecký výcvik v bazénech jiných škol nebo plaveckých škol. Nakonec je možno výuku plavání zařadit i do programu výuky školy v přírodě, to vše závisí od podmínek školy a rozhodnutí ředitele školy.

Obecně platí, že při plavecké výuce se třída na základní škole dělí na skupiny, každou skupinu vede jeden vyučující. Nejvyšší počet žáků-plavců ve skupině je 15, žáků-neplavců 10. speciálním předpisem je vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných v ustanovení § 11 ukládá, že:„V jedné skupině žáků se zdravotním postižením při koupání a plaveckém výcviku neplavců se zdravotním postižením připadají na 1 pedagogického pracovníka nejvýše 4 žáci; vyžaduje-li to zdravotní stav žáka, je možné ve škole při zdravotnickém zařízení a s žáky s těžkým zdravotním postižením konat plavecký výcvik individuálně.“

Jak jsme si již několikrát na stránkách našeho časopisu zdůrazňovali, bezpečnost a ochrana zdraví žáků je upravena pouze ustanovením § 29 školského zákona. Školské předpisy totiž vychází z obecné právní úpravy ustanovení § 422 občanského zákoníku :

„(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.

(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.

(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.“

Z těch všech důvodů je velice důležité poučení žáků před zahájením plaveckého výcviku. Ve všech případech, kdy žáci vykonávají činnost se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví, musí klást škola zvýšený důraz na dodržování bezpečnostních předpisů, pokynů a zásad úrazové prevence pedagogickými pracovníky i žáky. Důsledně musí být vyžadováno ukázněné chování žáků.

(1) Lyžařský výcvik je veden pedagogickými pracovníky, kteří odpovídají za činnost instruktorů. Jejich kvalifikaci si ověří ředitel školy. Práci instruktorů řídí vedoucí kurzu určený ředitelem školy, který též schvaluje plán výcviku. Vedoucí kurzu před odjezdem na lyžařský výcvik upozorní na nutnost seřízení bezpečnostního vázání lyží. Žáci prokáží seřízení bezpečnostního vázání lyží potvrzením servisu, popř. čestným prohlášením zákonných zástupců nebo svým v případě zletilých žáků.

(2) Za řádnou organizační přípravu kurzu odpovídá jeho vedoucí. Zajišťuje vhodný objekt, dopravu, poučení žáků o předpisech a pokynech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků. Při realizaci kurzu řídí činnost jednotlivých pracovníků, dbá na dodržování stanoveného programu praktické i teoretické části kurzu.

(3) Doporučuje se, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik.

(4) Před odjezdem na kurz se doporučuje sjednat pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání.)

(5) Účastníci kurzu jsou povinni dodržovat předpisy a pokyny vedoucí k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví, včetně pravidel bezpečného pohybu na sjezdových a běžeckých tratích. U žáků se při lyžařském výcviku na základě zhodnocení rizik doporučuje používání lyžařských ochranných přileb.

(6) Žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a zdravotního stavu. Při rozřazení do družstev se nevyžaduje od úplných začátečníků předvedení výkonu, který by byl nad jejich síly, ale zařadí se přímo do družstva. Tato hlediska jsou dodržována i v průběhu výcviku, při výběru místa výcviku, zvláště též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu, za snížené viditelnosti a podobně. Družstvo má nejvýše 15 členů, u žáků se zdravotním postižením se počet snižuje vzhledem k charakteru postižení žáků a dalším okolnostem.⁷⁾

(7) Péči o zdraví účastníků je povinen zajistit vedoucí kurzu nebo instruktor, který má pro tuto práci potřebné předpoklady, znalosti a případně i kvalifikaci. Účastní-li se kurzu více než 30 žáků do 15 let, je potřebné ustanovit zdravotníka; podrobnosti upravuje zvláštní předpis.⁸⁾

(8) Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního zařadit odpočinkový půlden⁹⁾ s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku.

(9) Lanovky a vleky se používají jen pro organizovaný výcvik po řádném poučení o všech pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích a lanovkách. Během pobytu na horách je nutné dodržovat pokyny Horské služby a respektovat výstražné značky. Za nepříznivých podmínek (hustá mlha, sněhová bouře, teplota pod mínus 12 ^oC apod.) se výcvik a horské výlety omezují, popřípadě nekonají.

(10) Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti členů družstva. Zvýšená pozornost se věnuje výběru terénu pro začínající lyžaře, zvláště s bezpečným dojezdem.

(11) Při výletu jedou žáci ve skupině v pravidelných odstupech, které se při snížené viditelnosti zkracují až na dotek. Skupina se řídí pokyny vedoucího přesunu (určuje vedoucí kurzu), který jede v čele. V závěru jede vždy zkušený lyžař. V průběhu akce se pravidelně provádí překontrolování počtu účastníků. Totéž se provádí při jejím zakončení. O trase a časovém plánu výletu musí být informován vedoucí kurzu a odpovědný zástupce ubytovacího zařízení.

(12) Uvedené zásady se dodržují přiměřeně i při lyžařském výcviku konaném v hodinách tělesné výchovy v místě nebo blízkosti školy.

(13) Do programu lyžařského kurzu je možno zařadit i výcvik na snowboardu, pokud jsou zároveň dodržována pravidla k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při jízdě na snowboardu. Při organizaci výcviku je nutno dbát na to, aby nedocházelo ke kolizi mezi účastníky obou výcviků.

Nejdůležitější před odjezdem na lyžařský výcvik je řádné poučení žáků a studentů, které by mělo být provedeno právě se zvláštním zaměřením na specifické podmínky pobytu na lyžařském zájezdu, resp. škole v přírodě. Žáci a studenti měli by být upozorněni na bezpečnost při přecházení komunikací a na požární bezpečnost. Dále by měli být poučeni o škodlivosti kouření, požívání alkoholu a seznámeni i s ostatními škodlivými vlivy, včetně nebezpečí seznamování se s neznámými osobami. Nakonec by měli být poučeni, jak si počínat při nálezu odložených předmětů. Je třeba vzít v úvahu, že lyžařského výcviku se nejčastěji účastní žáci 7. tříd základní školy nebo studenti 1. nebo 2. ročníku střední školy, tedy žáci ve věku, ve kterém jsou nejvíce jsou vystaveni pokušení tzv. „vyzkoušet“ jak chutná cigareta nebo alkohol, navíc když budou mimo dohled rodičů.

Zásadně platí, že lyžařského výcviku se účastní žáci se souhlasem zákonného zástupce, resp. rodiče. Zákonný zástupce žáka nebo studenta předloží před odjezdem řediteli školy prohlášení, že žák nebo student je zdravý. Tento metodický pokyn již nevyžaduje výslovně prohlášení o tom, že žáku nebylo nařízeno karanténní opatření a že zákonným zástupcům ani není nic známo o jeho eventuálním styku s nakažlivou chorobou, nicméně nevadí to. V neposlední řadě je třeba požadovat, aby každý žák nebo student měl u sebe na lyžařském výcviku pro případ ošetření ve zdravotnickém zařízení průkaz své zdravotní pojišťovny a znal své rodné číslo.

Podle poznatků z praxe se doporučuje před odjezdem na lyžařský výcvik sjednat s pojišťovnou pojistnou smlouvu o jednorázovém úrazovém připojištění žáků.

Dále je třeba vhodným způsobem informovat zákonné zástupce a rodiče žáků o potřebné a vhodné výbavě dětí na lyžařský výcvik, tj. o vhodném oblečení a aby bylo zajištěno, že žáci budou mít vhodnou a odpovídající obuv, spolehlivé kvalitní, odborně seřízené bezpečnostní vázání na lyžích, vhodné ochranné přílby. Žáci nebo studenti před odjezdem na lyžařský výcvik prokáží řediteli školy, příp. určenému vedoucímu lyžařského zájezdu seřízení bezpečnostního vázání lyží potvrzením servisu, popř. čestným prohlášením zákonných zástupců, tedy rodičů. Platí, že lyžařskou výzbroj a výstroj si žáci pořizují sami.

Za přípravu a průběh lyžařského výcviku zodpovídá vedoucí lyžařského výcviku, kterého určí ředitel školy nebo školského zařízení. Dotyčný zabezpečuje program, řídí práci instruktorů a dbá na dodržování denního programu. Vedoucí lyžařského zájezdu také zkontroluje, zda-li všichni žáci předložili potvrzení servisu nebo prohlášení rodičů o seřízení bezpečnostního vázání.

Lyžařský instruktor odpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví žáků podle pokynu vedoucího zájezdu. Vedoucí zájezdu musí mít potřebné předpoklady, neboť současně vykonává i pedagogický dozor. K více než 30 žákům musí být zajištěn zdravotník. Jestliže je středisko lyžařského výcviku vzdáleno o zdravotnického střediska, musí mít s sebou též kvalifikovaného zdravotníka nebo lékaře.Před zájezdem musí každý žák předložit prohlášení zákonných zástupců (rodičů) o bezinfekčnosti.

Jinak obecně platí, že žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a zdravotního stavu. Tato hlediska dodržují instruktoři i v průběhu výcviku, při výběru místa výcviku, zvláště též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu, za snížené viditelnosti a podobně. Lanovky a vleky se používají jen pro organizovaný výcvik po řádném poučení o všech pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích a lanovkách. Během pobytu na horách je nutné dbát všech pokynů Horské služby a výstražných značek. Za nepříznivých podmínek (hustá mlha, sněhová bouře, teplota pod mínus 12 stupňů C) se výcvik a horské výlety omezují, případně nekonají. Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti členů družstva. Zvýšená pozornost se věnuje výběru terénu pro začínající lyžaře, zvláště s bezpečným dojezdem.

K vlastnímu výcviku musí být voleny nelavinové svahy s přiměřeným sklonem a musí se přihlížet ke schopnostem žáků. Nesmí se používat neudržované horské svahy, ale jen svahy potřebně upravené, veřejnosti přístupné. Terén pro výcvik volí instruktor podle zdatnosti účastníků a stavu sněhu. Před začátkem výcviku si ověří, zda všichni znají smluvená znamení a signály a sdělí bezpečnostní pokyny. Žádný přestupek nesmí prominout a průběžně kontroluje dodržování daných pokynů. Při sjíždění nebezpečných úseků dbá, aby se každý bezpodmínečně zastavil na určeném místě.

Při pohybu družstva (zejména při běžeckých túrách) musí být dodržována stopa. Na konec družstva určí instruktor dobrého a odpovědného lyžaře, který sleduje opozdilce a řídí jejich postup tak, aby se všichni opět připojili k družstvu. Za nepříznivého počasí (mlha, vánice apod.), které družstvo lyžařů potká během výcviku, je nutno snížit rychlost a zajistit, aby každý viděl na předcházejícího lyžaře, rozestupy musí být maximálně na vzdálenost 4 m. Nakonec je samozřejmé, že musí být dodržovány příkazy Horské služby. Pokud Horská služba zakáže vycházet z chat, musí se zákaz bezpodmínečně dodržovat, za to zodpovídá vedoucí lyžařského zájezdu.

Zcela závěrem je třeba připomenout, že vedoucí zájezdu musí mít k disposici po celou dobu akce knihu úrazů, aby do ní mohl provést záznamy.