Zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání a jeho vliv na českou vzdělávací soustavu
1. část
V minulém čísle jsme představili východiska a hlavní cíle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (dále jen zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání). V dnešním (a příštím) pokračování se soustředíme na rozbor klíčových oblastí tohoto nového zákona, který doplňuje legislativní rámec vzdělávání v České republice. Následující řádky byly vytvářeny s ohledem na potřeby řízení a organizace vzdělávání v rámci stávající vzdělávací soustavy. Dominuje tedy hledisko využitelnosti ustanovení tohoto zákona školami a školskými zařízeními jako potenciálními organizátory procesů ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.
Předmět zákonné úpravy (§ 1)
Zákon upravuje systém ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Netýká se tedy bezprostředně těch oblastí vzdělání poskytovaného v rámci formální vzdělávací soustavy, které popisují speciální právní předpisy . Podle ustanovení § 1 zůstávají dosavadní právní předpisy upravující oblast vzdělávání nedotčeny. Zákon uvedené předpisy pouze doplňuje. Kromě toho zákon výslovně nevstupuje do oblasti způsobilosti pro výkon regulovaných povolání a činností, která je opět řešena speciálními předpisy. Speciálními částmi však zákon novelizuje některá ustanovení stávajících právních norem – mj. zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon a zákona č. 563/2004 Sb., zákon o pedagogických pracovnících. Těmto změnám se budeme věnovat na závěr tohoto seriálu.
Systém kvalifikací (§ 3 – § 8)
Právě ucelený systém kvalifikací má být hlavním nástrojem propojení výsledků (výstupů) počátečního a dalšího vzdělávání. Zákon rozlišuje kvalifikace úplné a kvalifikace dílčí; kvalifikace dílčí jsou zpravidla součástí kvalifikací úplných.
Úplnou kvalifikací se rozumí odborná způsobilost fyzické osoby vykonávat řádně všechny pracovní činnosti v určitém povolání. Zpravidla je spojená s dosažením příslušného stupně vzdělání (např. cukrář, kadeřník, hotelnictví).
Dílčí kvalifikací pak je odborná způsobilost fyzické osoby vykonávat řádně určitou pracovní činnost nebo soubor pracovních činností v konkrétním povolání v rozsahu uvedeném v kvalifikačním standardu (např. výroba zmrzliny, příprava studené kuchyně, mytí a stříhání vlasů, ruční výroba keramiky, obkladačské práce, šití bytového textilu a doplňků aj.).
Zákon tedy předpokládá, že až na výjimky, které jsou důsledkem např. značné specializace povolání, bude možné rozkládat úplné kvalifikace do částí – dílčích kvalifikací. Členění úplných kvalifikací na kvalifikace dílčí pak podle tohoto zákona musí brát v úvahu MŠMT při přípravě a při úpravách rámcových vzdělávacích programů vydávaných podle školského zákona pro jednotlivé kmenové obory vzdělání.
Úplné kvalifikace jsou vymezeny v Národní soustavě kvalifikací, která stanovuje nezbytné odborné způsobilosti pro získání úplné kvalifikace. Národní soustava kvalifikací (viz § 6), má být naplňována průběžně a fakticky vychází z Národní soustavy povolání. Národní soustava povolání je zpracovávána Ministerstvem práce a sociálních věcí na základě zmocnění obsaženého v ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Národní soustava kvalifikací definuje kvalifikace, které jsou rozlišované a uznávané na území České republiky. Jejím obsahem budou též kvalifikační standardy a hodnotící standardy (viz dále).
Jako příklad využití Národní soustavy kvalifikací uveďme tento, převzatý z materiálu NÚOV:
Příklad:
Sedmnáctiletý chlapec opustí učební obor zedník, protože ho nebaví. Když je mu osmnáct, najde si práci v obchodním domě. Napřed ve skladu expeduje a přesouvá zboží, ale protože je šikovný a komunikativní, je pověřen prodejem zboží u pokladny. V obou činnostech, které vystřídal, se naučil část povolání prodavače, získal tedy dvě dílčí kvalifikace, v současnosti ale může jen těžko dosáhnout jejich uznání. Když změní místo, nebude „mít v ruce“ nic, co by dokazovalo, že určité činnosti ovládá. Využitím Národní soustavy kvalifikací tuto možnost získá.
Úplnou kvalifikaci je možné získat těmito způsoby:
- v počátečním vzdělávání úspěšným absolvováním vzdělávání v příslušném oboru vzdělání, resp. studia ve studijním programu, podle školského zákona nebo zákona o vysokých školách, nebo
- úspěšným vykonáním zkoušek ověřujících dosažení všech způsobilostí, resp. všech dílčích kvalifikací, které jsou součástí dané úplné kvalifikace a následně vykonáním zkoušek požadovaných podle školského zákona v odpovídajícím oboru vzdělání. Dílčí kvalifikace získává uchazeč v průběhu dalšího vzdělávání – například kursy, praxe, pracovní zkušenosti v domácí firmě, vlastním studiem apod., nebo
- získáním odpovídajícího stupně vzdělání a požadované dílčí kvalifikace nebo více dílčích kvalifikací pro dané povolání. Jedná se o různá povolání, pro která není stanoven v národní soustavě povolání obor vzdělání a tudíž se u nich nepočítá se systematickou školní přípravou – např. školník, potápěč, hrázný apod.
Kvalifikaci (úplnou) lze získat na základě prokázání odborné způsobilosti (teoretických znalostí nebo praktických dovedností). V systému dalšího vzdělávání bude kvalifikace potvrzována formou osvědčení, vydávaných autorizovanými osobami (viz dále) účastníkům dalšího vzdělávání (zájemcům o absolvování zkoušky) po ověření a zhodnocení jejich dosažené odborné způsobilosti na základě zkoušky.
Dílčí kvalifikace jsou vymezené v Národní soustavě kvalifikací, která stanovuje nezbytné odborné způsobilosti pro získání dílčí kvalifikace.
Dílčí způsobilosti bude možné potvrzovat jako dílčí kvalifikace, i když samy o sobě nemusí vždy potvrzovat odbornou způsobilost k výkonu povolání, nicméně tuto odbornou způsobilost zvyšují, prohlubují, rozšiřují, obnovují, udržují nebo částečně naplňují.
Opět uveďme příklad vzájemné souvislosti dílčích a úplných kvalifikací, jak jej uvádí ve svých výstupech NÚOV:
Příklad:
Úplná kvalifikace prodavač bude obsahovat tyto dílčí kvalifikace:
- práce na pokladně,
- manipulace se zbožím v obchodně-provozní jednotce,
- kvalifikovaný prodej zboží různého sortimentu.
Ukázka z popisu dílčí kvalifikace – práce na pokladně:
- přijímání hotovostních i bezhotovostních plateb za zboží a služby od zákazníků v obchodě,
- obsluha a vedení kontrolní pokladny a pokladních systémů,
- vyplňování prodejní dokumentace, např. záručních listů, paragonů a příprava příslušných dokumentů v obchodě,
- přepočet cen zboží a služeb na cizí měnu při platbách na pokladnách,
- vedení administrativní agendy spojené s prací na kontrolní pokladně.
Podle popisu kvalifikace vznikají kriteria hodnocení, která jsou nutná k tomu, aby se poznalo, zda člověk umí vše podstatné pro danou kvalifikaci. V případě dílčí kvalifikace práce na pokladně se např. bude mj. ověřovat, zda umí:
- zvolit způsob platby na pokladně,
- přijmout hotovost, ověřit platnost měny, vyúčtovat platby zákazníkovi, uložit hotovost do pokladny,
- manipulovat s platební kartou zákazníka, identifikovat kartu ,
- vyhotovit doklad o bezhotovostní platbě k autorizaci zákazníkem při dodržení bezpečnostních pravidel platby kartou,
- evidovat doklady o bezhotovostních platbách,
- řešit vzniklé nedostatky při hotovostních i bezhotovostních platbách.
Upozornění:
Jde o pracovní verzi vybraných částí kvalifikačních a hodnotících standardů.
Úplné kvalifikace bude možné dosáhnout také na základě získání dílčích kvalifikací, které jí ve svém souhrnu odpovídají, a to bez nutnosti absolvovat školní vzdělání. Zájemce předloží certifikáty o dílčích kvalifikacích, a bude mu umožněno složit zkoušku pro získání úplné kvalifikace (např. závěrečnou učňovskou zkoušku nebo maturitní zkoušku). Škola však zůstane tím, kdo nakonec prověří, zda zájemce všechny potřebné znalosti a dovednosti pro získání úplné kvalifikace skutečně má. Kdo uspěje, obdrží výuční list či jiné vysvědčení dokládající jeho úplnou kvalifikaci.
Národní soustava kvalifikací tak v žádném případě nenahrazuje stávající vzdělávací systém, soustavy oborů, ani jiné vzdělávací struktury. Je pouze nástrojem k jejich provázání a k jejich užšímu sepětí s potřebami trhu práce. Prostřednictvím Národní soustavy kvalifikací a hodnotících standardů budou tak moci být posuzovány a hodnoceny výsledky dalšího vzdělávání.
Národní soustava kvalifikací bude obsahovat i kvalifikace upravené zvláštními právními předpisy. Postup ověřování dosaženého kvalifikačního standardu pro tyto kvalifikace však není upraven zákonem o uznávání výsledků dalšího vzdělávání a bude se i nadále řídit zvláštními právními předpisy.
Národní soustava kvalifikací bude naplňována průběžně s ohledem na aktuální problémy zaměstnanosti a na podporu podnikání. Tvorba Národní soustavy kvalifikací bude přednostně zaměřena na ty kvalifikace, které jsou významné pro zaměstnatelnost dospělých a konkurenceschopnost podnikatelů. Jde o kvalifikace, které vyplývají z nárůstu technologických a informačních nároků na výkon jednotlivých profesí, jazykové vybavení občanů, ale i profese potřebné pro rozvoj podnikatelské činnosti v odvětvích, která se v České republice ukazují jako perspektivní.
Databázi Národní soustavy kvalifikací bude spravovat podle zákona státní příspěvková organizace Národní ústav odborného vzdělávání v Praze, a to v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Kvalifikační a hodnotící standardy (§ 7 – § 8)
Aby bylo možné posoudit dosažené odborné způsobilosti těch, kteří o to projeví zájem, zavádí zákon pojmy kvalifikační a hodnotící standard. Kvalifikační standard je strukturovaným popisem odborných způsobilostí nezbytných pro výkon pracovních činností v určitém povolání. Kvalifikační standard je tak základem hodnotícího standardu podle § 8.
Hodnotící standard je souborem postupů a způsobů, kterými bude ověřováno dosažení daných odborných způsobilostí. Aby bylo možné vydat osvědčení potvrzující získání odpovídající dílčí kvalifikace, vymezené kvalifikačním standardem, je nutné prokázat odborné způsobilosti v rozsahu hodnotícího standardu. Pokud tedy konkrétní škola bude chtít být účastníkem procesu ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání jednotlivých zájemců, bude při ověřování dosažené odborné způsobilosti pracovat právě s těmito standardy.
Návrh hodnotícího standardu nebo jeho změny bude Národní ústav odborného vzdělávání v Praze připravovat ve spolupráci s Národní radou pro kvalifikace, Ministerstvem práce a sociálních věcí a ústředním správním úřadem, do jehož působnosti náleží povolání, jehož výkonu se příslušná kvalifikace týká, nebo jehož působnost je danému povolání nejbližší. Národní ústav odborného vzdělávání v Praze bude při přípravě spolupracovat rovněž s profesními komorami, zájmovými a profesními sdruženími, organizacemi zaměstnavatelů, odbornými společnostmi, školami zapsanými do rejstříku škol a školských zařízení, vysokými školami a s dalšími subjekty.
Hodnotící standardy budou klíčové při přípravě na zkoušku i při samotné zkoušce. Popisují, jaké způsobilosti je nezbytné ověřit a jakým způsobem. Pro autorizovanou osobu (viz dále) bude povinností hodnotit podle hodnotících standardů. Nedodržení této povinnosti je důvodem pro odnětí autorizace.
Autorizace osob ověřujících a uznávajících výsledky dalšího vzdělávání (§ 9 – § 16)
Dosažení způsobilosti (dílčích kvalifikací) budou ověřovat na základě tohoto zákona autorizované osoby, tj. k tomu oprávněné fyzické nebo právnické osoby. Dále je zákonem vymezen pojem autorizovaný zástupce. Tím je fyzická osoba oprávněná autorizovanou právnickou osobou přezkušovat jejím jménem zájemce o ověření dosažení dílčí kvalifikace. Jestliže se tedy např. autorizovanou osobou stane škola, bude zkoušející učitel (nebo jiný zaměstnanec) autorizovaným zástupcem.
Dalším pojmem z této oblasti je autorizující osoba. Jde o ústřední správní úřady (zpravidla ministerstva) oprávněná udělovat pověření jednotlivým autorizovaným osobám pro povolání v oblasti působnosti vymezené v příloze zákona.
Ještě jednou zdůrazněme, že úkolem autorizovaných osob bude podle zákona ověřovat dílčí kvalifikace a vydávat příslušná potvrzení o získání těchto dílčích kvalifikací, které pak mohou vést k získání kvalifikace úplné.
O udělení autorizace pro příslušnou dílčí kvalifikaci se žádá písemně příslušný autorizující orgán (příslušné ministerstvo) uvedené v příloze k zákonu. Udělení autorizace je zpoplatněno podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Sazby jsou následující:
Udělení autorizace (oprávnění ověřovat dosažení odborné způsobilosti vyžadované k získání dílčí kvalifikace nebo dílčích kvalifikací) za každou kvalifikaci
1 500 Kč
nejvýše však 10 000 Kč
Prodloužení platnosti autorizace 500 Kč
Udělení autorizace je nárokové, tzn., že splní-li osoba veškeré požadavky stanovené zákonem, bude jí autorizace udělena.
Autorizovanými osobami mohou být fyzické i právnické osoby. Je-li žadatelem fyzická osoba, musí doložit skutečnosti, které jsou stanoveny v ustanovení § 10, k prokázání své způsobilosti ověřovat způsobilost uchazečů o získání dílčí kvalifikace. Za pozornost jistě stojí, že požadavek min. 5 let praxe v povolání, pro jehož výkon je potřebná odborná způsobilost, kterou v případě autorizace pro příslušnou dílčí kvalifikaci bude ověřovat u jiných osob, je splněna u fyzické osoby mj. také výkonem přímé pedagogické činnosti učitelů ve školách, které jsou zapsány v rejstříku škol a školských zařízení a poskytují vzdělávání v oboru vzdělání, ve kterém lze podle Národní soustavy kvalifikací získáním stupně vzdělání dosáhnout úplné kvalifikace. To nepochybně rozšiřuje uplatnění samotných pedagogů středních a vyšších odborných škol, kteří (pokud nebudou rovnou vystupovat jako autorizovaný zástupce za školu) mohou být soukromě autorizovanými osobami a provádět tuto činnost mimo své působení ve škole. Získají-li fyzické osoby autorizaci, nemohou být pro danou dílčí kvalifikaci zároveň autorizovanými zástupci autorizovaných právnických osob (tedy např. vlastní školy) a provádět pro ně zkušební (ověřovací) činnost – viz § 12.
Kromě fyzických osob mohou být autorizovanými osobami i právnické osoby. Ty však mohou provádět svou činnost pouze prostřednictvím autorizovaných zástupců (např. učitel příslušné odbornosti) dle § 12. Tatáž fyzická osoba může být vždy ustavena do funkce autorizovaného zástupce pouze pro jednu autorizovanou právnickou osobu. Na výkon činnosti autorizovaného zástupce se vztahuje ustanovení § 75 zákoníku práce, tj. ustanovení o výkonu jiné výdělečné činnosti.
K udělení autorizace jsou požadovány obdobné požadavky jako pro fyzickou osobu, pouze s odchylkami, které vyplývají z charakteru obou subjektů. Opět stojí za povšimnutí, že školy a školská zařízení mají značně zjednodušené podmínky pro udělení autorizace. Splnění poměrně náročných podmínek uvedených v § 11, odst. 1 písm. a) a d) až f) se totiž výslovně nevyžaduje v případě právnické osoby, která vykonává činnost školy a má na základě zápisu v rejstříku škol a školských zařízení oprávnění poskytovat vzdělávání a vydávat doklady o vzdělání v oboru vzdělání, ve kterém lze podle Národní soustavy kvalifikací získáním stupně vzdělání dosáhnout úplné kvalifikace, jejíž součástí je daná dílčí kvalifikace, jejíž získání má být autorizovanou osobou ověřováno. Kromě toho je jednodušší i prokazování odborné způsobilosti autorizovaného zástupce, který bude jménem školy jako autorizované osoby zájemce přezkušovat – zde na rozdíl od jiných subjektů může škola tuto způsobilost např. učitele doložit i čestným prohlášením. To nepochybně zjednodušuje přístup odborných škol k získání autorizací a tedy k získání podílu na realizaci ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. To může mít v budoucnu velký význam při profilaci jednotlivých škol a při rozšiřování jejich služeb.
Autorizace může být udělena pouze pro ty dílčí kvalifikace, které jsou vymezeny v Národní soustavě kvalifikací. Platnost autorizace je 5 let a lze ji prodloužit vždy o dalších 5 let. Autorizovaná osoba může být autorizována i pro více dílčích kvalifikací. Zákon stanoví nepřenositelnost autorizace, a to zřejmě z důvodu možných odlišností v naplňování podmínek pro udělení autorizace jiným subjektem. Nepřenositelnost se výslovně stanoví i na případy přechodu práv a povinností, např. pokud by došlo ke zrušení nebo sloučení školy.
Autorizované osoby mají povinnost hlásit podstatné změny autorizujícímu orgánu a ten je bude následně předávat NÚOV, aby byla zajištěna aktualizace dat v Národní soustavě kvalifikací. Evidence autorizovaných osob je nezbytná pro zájemce o zkoušku, aby se mohli zorientovat v autorizovaných osobách a přihlásit se ke zkoušce. Proto budou veškeré údaje o autorizovaných osobách uvedeny v Národní soustavě kvalifikací.
V případě, že se zásadně změní podmínky, za kterých byla autorizace udělena, je možné autorizaci odejmout. Klíčovým prvkem je odnětí autorizace v případě hrubého porušení požadavku objektivního hodnocení podle hodnotícího standardu. Hodnotit na základě hodnotícího standardu je pro autorizovanou osobu závazné.