V minulém díle seriálu o zakládání a rozjezdech neveřejných základních škol jsme se věnovali výsostně pedagogickému tématu výběru a rozvoje pedagogického sboru. Tentokrát bude hlavní námět mnohem přízemnější, nikoliv však méně podstatný. Financování.
Začněme tím, že mezi školami s veřejným a neveřejným zřizovatelem existují ve věci získávání finančních prostředků významné rozdíly. Hlavní balík peněz určený především na platy učitelů a drobné neinvestiční výdaje přichází oběma skupinám od státu skrze krajské rozpočty. Zatímco veřejné školy získávají ihned od svého vzniku dotaci stoprocentní, u neveřejného zřizovatele trvá minimálně jeden školní rok, než si i díky výbornému hodnocení České školní inspekce vyslouží příliv stejných finančních prostředků. Do té doby získává jen šedesát procent.
Dalším významným faktorem, který může ovlivnit financování školy na mnoho let, je potřeba budovy, ve které bude škola provozována. Na neveřejném zřizovateli zůstává tíha nákladů na její stavbu či dlouhodobý pronájem. Přitěžující okolností pak bývá, pokud je takový pronáje