Žáci a studenti jsou povinni řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat; dodržovat školní a vnitřní řád, předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni, plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení, vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem.1)
Záškoláctví z perspektivy státního zástupce
JUDr. et Mgr.
Miroslav
Petrák
státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci
ÚVOD
Zletilí žáci a studenti
jsou dále povinni informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání,
dokládat důvody své nepřítomnosti ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem
.2)Zákonní zástupci
dětí a nezletilých žáků jsou povinni zajistit, aby
dítě a žák docházel řádně do školy nebo školského zařízení;
na vyzvání ředitele školy nebo školského zařízení se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání dítěte nebo žáka; dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem.3)Ve své profesní praxi se setkávám s tím, že ne vždy si žáci či studenti, resp. jejich rodiče, plní své povinnosti podle shora uvedených zákonných ustanovení školského zákona. Jaké důsledky může mít takové počínání, popisuji v následujícím textu.
K POJMOSLOVÍ
Záškoláctví, které je řazeno mezi sociálně patologické jevy dětí a mládeže4), je zapotřebí nejprve definovat. Existuje nespočet charakteristik.
Podle Ludvíka Edelsbergera a Františka Kábele5)je záškoláctvím
„útěk ze školní výuky nebo nedostavení se do školy bez patřičné omluvy nebo se zfalšovanou omluvou“
. Marta Klímová6)traktuje záškoláctví tak, že jde o
„vyhýbání se docházce do školy, resp. distancování se od školního prostředí“.
„Záškoláctví je nejčastěji považováno za jeden z možných projevů socializované poruchy chování (dle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, 1992), tj. projev typický pro děti obvykle dobře zapojené do skupiny svých vrstevníků. Nelze však vyloučit záškoláctví ani u jedinců s problémy právě v sociabilitě (pasivní forma poruchy psychosociálních vztahů).“
7)V pedagogickém slovníku se pak lze dočíst, že záškoláctví je
„zvláštní případ absentérství. Jev, kdy se žák úmyslně, bez omluvitelného důvodu a bez vědomí, popř. souhlasu rodičů nezúčastňuje vyučování a zdržuje se mimo domov. Má zpravidla souvislost se školní neúspěšností žáka“.
8)PREVENCE, NEBO REPRESE?
Na
prevenci záškoláctví
se podílejí třídní učitel, výchovný poradce a školní metodik prevence ve spolupráci s ostatními učiteli a zákonnými zástupci žáka.Součástí prevence je:
pravidelné zpracovávání dokumentace o absenci žáků,
součinnost se zákonnými zástupci,
analýza příčin záškoláctví žáků včetně přijetí příslušných opatření,
výchovné pohovory s žáky,
spolupráce se školním psychologem a institucemi pedagogicko-psychologického poradenství,
konání výchovných komisí ve škole,
spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí apod.9)
Metodický pokyn, citovaný v poznámce pod čarou č. 9, doporučuje, aby ředitel školy při vyhodnocování neomluvené nepřítomnosti v zájmu zjištění pravé příčiny záškoláctví a jejího odstranění požádal o spolupráci odborníky z oblasti pedagogicko-psychologického poradenství, popř. orgány sociálně-právní ochrany dětí.
Při počtu
neomluvených hodin nad 10
by měl ředitel školy svolat školní výchovnou komisi, které by se podle závažnosti a charakteru nepřítomnosti žáka měl účastnit: ředitel školy, zákonný zástupce, třídní učitel, výchovný poradce, zástupce orgánu sociálně-právní ochrany dětí, školní metodik prevence, popř. další odborníci a zástupce rady školy, byla-li zřízena.Přesáhne-li neomluvená nepřítomnost žáka 25 hodin, měl by ředitel školy zaslat bezodkladně
oznámení
o pokračujícím záškoláctví s náležitou dokumentací příslušnému
orgánu sociálně-právní ochrany dětí
nebo pověřenému obecnímu úřadu. V případě
recidivního záškoláctví
v průběhu školního roku, za který již byli zákonní zástupci pravomocným rozhodnutím správního orgánu postiženi pro přestupek, pokyn doporučuje vyrozumět Policii České republiky, která by měla případné jednání prověřit jako trestný čin. Je zřejmé, že pokyn má doporučující charakter (srov.
„Ministerstvo školství… doporučuje v souladu s § 12 odst. 2 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů,…“
).Je třeba uvést, že nejen neomluvené, ale i omluvené hodiny mají vliv na případný postih. Řada rodičů si je vědoma toho, že dítě svévolně nešlo na vyučování, a raději mu školní absenci omluví.
Je-li počet omluvených hodin či dní podezřelý, měl by učitel postupovat podobně jako při vyšším počtu hodin neomluvených.
Při trestněprávním posuzování je třeba si připomenout ustanovení trestního zákoníku, podle něhož lze toto patologické jednání postihnout či – lépe řečeno – poukázat na to, koho se případný postih dotkne.
„Ohrožování výchovy dítěte
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že
a)
svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu,
b)
umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život,
c)
umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo
d)
závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Kdo umožní, byť i z nedbalosti, dítěti hru na výherním hracím přístroji, který je vybaven technickým zařízením, které ovlivňuje výsledek hry a které poskytuje možnost peněžité výhry, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,
a)
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ze zavrženíhodné pohnutky,
b)
pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu,
c)
spáchá-li takový čin opětovně, nebo
d)
získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.“
10)Orgán činný v trestním řízení11) může delikventní jednání pachatelky [kvalifikované jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), d) TZ] popsat následovně:
„Jana Nováková, nar. 3. 11. 1963 v Brně, bytem Jindřichův Hradec, Klášterská 135/II, přinejmenším od 1. února 2010 do přinejmenším 30. června 2010 zejména v rozporu s § 31 odst. 1 písm. a), odst. 2 a § 32 odst. 1 a § 32 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů12), a navzdory upozornění výchovné komise dne 25. 11. 2009, důtky třídního učitele, jejíž opis převzala 12. 12. 2009, důtky ředitele základní školy, jejíž opis převzala 24. 2. 2010, nedůsledným přístupem ve výchově, zejména pod záminkou údajné nemoci, umožnila nezletilému synovi, Pavlu Novákovi, nar. 2. února 1996, v dopoledních hodinách během pracovního týdne, kdy měl být Pavel Novák ve škole, hrát závadové počítačové hry, ve vyšší míře sledovat nevhodné televizní programy, a tím neplnit řádně povinnou školní docházku a zameškat tak ve druhé polovině školního roku 2009/2010 nejméně 248 vyučovacích hodin, z čehož bylo 88 neomluvených, což vedlo k tomu, že nezletilý Pavel Novák byl klasifikován z pěti předmětů známkou nedostatečně.“
Z popisu skutku je evidentní, že
nejen počet
zameškaných hodin
je relevantní pro posouzení jednání pachatelů ve světle trestního práva.
Orgány činné v trestním řízení musí zkoumat
též dopad absence školní docházky.
Tzn., že pokud by žák (student) prospíval velmi dobře a současně by nedošlo k ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje (jakožto jednoho z obligatorních znaků této skutkové podstaty trestného činu),13) lze si představit, že orgán činný v trestním řízení toto jednání nesubsumuje pod ustanovení trestního zákoníku (viz text dále).
Dále je ze skutkových okolností zřejmé, že škola v tomto případě postupovala přímo vzorově. Absenci dítěte ve škole projednala výchovná komise (o čemž existoval písemný zápis, vlastnoručně podepsaný matkou dítěte), dítěti byly uloženy důtky, o jejichž existenci matka dítěte prokazatelně také věděla.
Leč stává se, že
orgány činné v trestním řízení jsou leckdy v důkazní nouzi. Škola sice rodiče vyrozumí o záškoláctví dítěte, nemá ovšem doklad o doručení.
Někdy se spokojí s tím, že napíší vzkaz do žákovského sešitu s vědomím, že dítě sešit rodiči doma nepředloží k podpisu. Přestože by mělo být povinností rodičů žákovský sešit denně kontrolovat, této skutečnosti (tedy údajné nevědomosti o záškoláctví) pak využívají pachatelé při své obhajobě a tvrdí, že
„... je škola neinformovala…“, že „své dítě ráno do školy řádně vypravili…“, a tudíž „... neměli nejmenších pochyb o tom, že dítě do školy ne(do)šlo…“
.Mám za to, že podmínkou pro (prvý) trestní postih nemusí být potrestání ve světle správního práva, tedy zejména podle zákona o přestupcích.14)
Z toho plyne, že
ředitel školy či třídní učitel může podat trestní oznámení i bez toho, že již neplnění školní docházky, resp. její zaviněnou nedůslednost rodičem, projedn(áv)al správní orgán.
Recidiva se vyžaduje až pro přísnější trestní sankci. Jde ovšem o recidivu trestní, která je zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty podle § 201 odst. 3 písm. c) TZ.Pro úplnost uvádím, že podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích se přestupku na úseku školství a výchovy mládeže dopustí ten,
„kdo ohrožuje výchovu a vzdělávání nezletilého zejména tím, že nepřihlásí dítě k povinné školní docházce nebo zanedbává péči o povinnou školní docházku žáka“.
Za toto jednání lze uložit pokutu do 3 000 Kč. Toto ustanovení se v praxi použije v případech společensky škodlivých, ve kterých bude postačovat uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (tedy např. zákona o přestupcích), a jestliže nebude možno uplatnit trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené (srov. zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 TZ).
ZDROJE
LAZAROVÁ, B. První pomoc při řešení výchovných problémů: poradenské minimum pro učitele. 1. vyd. Praha: Agentura Strom, 1998, 62 s. ISBN 80-86106-00-4.
MALACH, J.
Teorie metodiky výchovy.
Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007, 228 s. ISBN 978-80-86723-29-7.PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha: Portál, 2003, 322 s. ISBN 80-7178-772-8.
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009.
Zákon č. 40/2009 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 11. března 2002, sp. zn. 10 194/2002-14, k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví.
1 Viz § 22 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2 Viz § 22 odst. 2 písm. a) a b) školského zákona.
3 Viz § 22 odst. 3 písm. a), b) a d) školského zákona.
4 Viz MALACH, J.
Teorie metodiky výchovy.
1. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, s. r. o., 2007, str. 199.5 EDELSBERGER, L., KÁBELE, F. a kol. Speciální pedagogika pro učitele prvního stupně základní školy. 1. vyd. Praha: SPN, 1988, str. 47.
6 KLÍMOVÁ, M. Teorie a praxe výchovného poradenství. 1. vyd. Praha: SPN, 1987, str. 127.
7 LAZAROVÁ, B. První pomoc při řešení výchovných problémů: Poradenské minimum pro učitele. 1. vyd. Praha: Agentura STROM, 1998, str. 39.
8 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha: Portál, 2003, str. 310.
9 Srov. metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 11. března 2002, sp. zn. 10 194/2002-14, k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví.
10 Viz § 201 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“). Před 1. lednem 2010 bylo toto ustanovení označené jako trestný čin ohrožování výchovy mládeže v § 217 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009. Na okraj lze uvést, že do 31. 12. 2003 bylo toto ustanovení v trestním zákoně ohrožování mravní výchovy mládeže. Po 1. lednu 2004 v souvislosti s přijetím zákona o soudnictví ve věcech mládeže doznalo podstatných změn.
11 Orgánem činným v trestním řízení se podle § 11 odst. 2 trestního řádu rozumí soud, státní zástupce a policejní orgán.
12 Ustanovení zákona o rodině znějí následovně:
„Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.“
[§ 31 odst. 1 písm. a)];
„Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.“
(§ 31 odst. 2);
„Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.“ (§ 32 odst. 1); „Rodiče mají být osobním životem a chováním příkladem svým dětem.“
(§ 32 odst. 2).13 Opět na okraj, avšak pro úplnost nutno sdělit, že podle § 13 odst. 1 TZ je
trestným činem
protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Podle § 14 odst. 1 TZ se
trestné činy dělí na přečiny a zločiny
. Podle druhého odstavce jsou
přečiny
všechny nedbalostní trestné činy, a to úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let.
Zločiny
jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (§ 14 odst. 3 TZ).14 Viz zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.