Americkému prezidentovi Harry Trumanovi je připisován výrok: „Ne všichni čtenáři se stanou lídry, ale všichni lídři musí být čtenáři.“1) V angličtině má sousloví „Read to Lead“ (čtením k vůdcovství) znatelně větší zvukomalebnost, poselství je ale zřejmé. A nemusí se jednat výhradně o knihy o leadershipu. Jde spíše o to, jak vás samotné čtení kultivuje. Čtení obecně vám může pomoci lépe rozumět lidem, prohloubit své rozhodovací schopnosti, zdokonalit se v komunikaci s druhými a být kreativnější, což jsou všechno základní charakteristiky moderního leadera.
Čtení knih vyžaduje základní schopnost: číst. Ve školách je dnes téma
čtenářské gramotnosti
poměrně etablované. Čtenářství žáků je podchycené v rámcových vzdělávacích programech, promítá se do různých vyučovacích forem (čtenářské dílny) a důrazů (čtením a psaním ke kritickému myšlení). K rozvoji čtenářských návyků existuje solidní metodická podpora2), čtenářské dovednosti zkoumáme v rámci akademického výzkumu, testujeme prostřednictvím přijímacích zkoušek, maturity i v mezinárodním srovnávání (PISA). K rozvoji čtenářství žáků ve školách tedy dnes upíráme dostatečnou pozornost.Spíše okrajově, pokud vůbec, nás napadne přemýšlet, jak rozvíjet
čtenářství dospělých
. Zatímco jako učitelé si stěžujeme, že děti v konkurenci s médii a technologiemi málo čtou, a sestavujeme pro ně seznamy doporučené četby, chystáme čtenářské pracovní listy a organizujeme návštěvy knihoven, čtenářství dospělých je prakticky ponecháno svému osudu, resp. v rukách vydavatelů a knihkupců, kteří se svými edičními plány snaží trefit do čtenářské poptávky dospělých. Popularizace knih mezi dospělými je tak spíše záležitostí marketingu nakladatelství, podporovaného vyhlašováním různých literárních cen apod.Čtenářskou gramotností dospělých se zabývá
výzkum
PIAAC
3), který hodnotí dovednosti dospělých v doméně zpracování informací. Čtenářské dovednosti jsou v kontextu tohoto výzkumu považ